Nazdar, vitamíne

17.02.2024

Na začiatku sa to zdalo ako fajn oddychovka a nenáročná kniha, ale nedokázalo ma to udržať. Knihu odkladám nedočítanú.

09.02.2024

Z nějakýho důvodu se mi ta knížka nelíbí

17.11.2023

Psáno ve formě zápisků (deníku), proto se občas dej muže zdát nesouvislý a zmatečný. Úplně mě kniha nedokázala pohltit i když v pozadí byly dobré myšlenky a to starosti všedních dní a toho, co se muže stát každému z nás.

06.09.2022

Začátek mě neuvěřitelně vtáhl, měla jsem pocit, že půjde o úžasnou knížku. Bohužel, deníkové zápisky jsou poměrně repetitivní a konec svým způsobem vyšuměl do ztracena. Zklamal mě. Škoda, že si knížka neudržela svoji počáteční svěžest.

14.10.2021

Citlivé, milé, ženské vyprávění bez sentimentu. Místy hlubší, jinak záměrně letmé útržky z každodenního života, jen jak plyne. Pozitivní, ale na pozadí těžkých témat, ve kterých se ale autorka nechce bolestivě nípat.

03.04.2020

Taková jednohubka. Čtivá, ale jinak nic moc.

06.01.2020

Neurazila, ale ani nenadchla.

11.09.2019

Nazdar, Vitamíne je pozoruhodně silná a velmi lehkou rukou psaná výpověď o osobní tragédii, kterou v posledních letech na vlastní kůži zažívá až příliš mnoho lidí. Důvody, proč knížku Rachel Khongová napsala a proč pro ni použila deníkovou formu, jsou celkem zřejmé. Stejně jako nadšení Oprah a literárních redaktorek amerických společenských magazínů. Dojemný a bolestivě vtipný výkřik Khongové jim prostě "sednul".
Podstatně hůř se chápe rozčarování a jízlivost některých českých čtenářů. Co od útlé knížečky čekali? Že měla autorka vyždímat z tématu alzheimera víc? Absurdní... To už udělaly desítky autorů před ní? Je vám to málo, chcete se v tématu víc porochnit? Zkuste Colemanovou nebo kteroukoliv jinou z desítek podobných (nablblých) knih...
Ještě zajímavější je pak "diskuse" o kvalitách překladu. Za normálních okolní po překladateli neštěkne ani pes, dokonce ani tehdy, když se kniha hemží zjevnými chybami a "smrdí" originálem. Ale když někdo jednou začne, přidají se další... A přitom nepředloží jedinou konkrétní výtku. Vždyť kdo by v dnešní době argumentoval...? Mít názor je o tolik snazší.
Na rozdíl od těchto odborníků mám z překladu knihy zcela opačný dojem: je přeložená velmi dobře, neotrocky a dokáže českému čtenáři ve snesitelné míře zprostředkovat i ty koňské dávky patosu, které čiší z originálu. A že někdo něco nechápe, nemusí být chyba překladatele. A ostatně ani autorky.

11.09.2019

Chci moc, kdyz ocekavam nejaky konec pribehu? Cteni mile, ale vlastne uplne zbytecne.

10.09.2019

Hlavní postava (předpokládám, že autorka píše o sobě) představuje takový zvláštní mix americké a asijské kultury: na jedné straně je posedlá jídlem, po večerech se opíjí v barech a nekonečně plká s kamarádkami o ničem, na straně druhé dá na žádost matky výpověď v dobře placené práci a vrátí se domů, aby se celodenně starala o nemocného otce. Kdo u nás by něco takového udělal? Silně drhnoucí rodinné vztahy se objevují jen v nepatrných náznacích, přitom jsou tím nejzajímavějším, co kniha nabízí; bohužel tato část zůstala zcela nevyužita. Chtělo by to zkušenějšího autora. Ani překlad moc povedený není.

06.06.2019

Tak tahle kniha mě vůbec nezaujala a dočetl jsem ji na sílu. Jednu hvězdu ,za pár trefných a vtipných poznámek.

06.12.2018

Knížka byla pěkná a milá a zařadila jsem si ji do výzvy mezi knihy o jídle - protože jídlo tady hraje skoro hlavní roli a někdy to bylo to nejmilejší, co se v knize dělo.
Autorka se na můj vkus příliš soustředila na vypravěčku po rozchodu, mnohem více než na jejího stárnoucího otce. Ale líbilo se mi, jak se vyprávění točilo okolo takových maličkostí v životě. Jednoduchých, někdy zvláštních, někdy samozřejmých, popsaných způsobem docela poetickým.
Zajímala by mě kniha v originále, ten překlad mi vůbec nesedl. Význam některých vět se mi ani nepodařilo rozluštit...

17.09.2018

Zkratkovité. Americké. Naděje - nevěra - pomoc - vztahy - paměť - láska - odpuštění.Melancholická studie vztahu dítě rodič. Mrazivá věta pro mě, když matka řekne dceři v dospělosti "tahle jsem si to nepředstavovala... Mít dceru." Ale o matku a dceru tady nejde. Rodiče by se neměli v očích dětí stát obyčejnými lidmi.Pak, my děti, nevíme, jak s tím naložit. Líbily se mi americké reálie - co jí (ty kombinace mě fascinují), co sledují, čím se baví, co tam roste (názvy stromů/ovoce v knize jsem ještě neslyšela) nebo jak žijí.To je jeden z důvodů proč tyhle knihy čtu.Jinak mě téma Alzheimrovy nemoci u stárnoucího muže zaujalo, šlo z toho vytěžit víc. Není to román, je to prostě krátké,strohé,vcelku dobré. Občas mi text připomíná reportáž. Nakonec je v něm pár krásně pravdivých momentů reálného života mezilidských vztahů, které platí napříč kontinenty.

03.09.2018

Viděla bych to na tři hvězdičky. Ta knížka se mi líbila, četla se dobře... na druhou stranu ji v domácí knihovně mít nemusím a asi bych ji dál ke čtení nedoporučila. Občas mě při čtení překvapilo, že i když je autorka jiné rasy i národnosti, sedí mi její smysl pro humor... a že je ten humor vlastně dost podobný tomu našemu středoevropskému. Potenciál ústředního tématu Alzheimer, jak už tu zaznělo, mi taky přišel nedostatečně využitý.

19.08.2018

Na to, jak měla tato kniha celkem dobrý marketing, je pocit při čtení a dočtení neuspokojivý. Dalo by se říct, že děj by mohl výt zajímavý ačkoli neoriginální - dívka řeší svůj relativně čerstvý rozchod a zároveň se dozvídá o vážné nemoci svého otce. To by mohlo fungovat, ale pro mě to nefungovala. Bylo to napsáno velmi zvláštně, nezajímavě. Nevytvořila jsem si vztah k hlavní postavě, vlastně jsme se ani o postavách moc nedozvěděla. Celý příběh je napsán jako seznam věcí do obchodu. Prostě velmi stroze a jednoduše, rohlík, jogurty, maso... Žádné čerstvé měkké rohlíky, jahodový jogurt s kulturou a maso od dobrého řezníka... Mě byl děj vlastně jedno, bylo mi jedno jak příběh dopadne. A ve výsledku ani nedopadl. K této knize jsem zcela apatická.

10.07.2018

Tohle bohužel nebylo nic světoborného... Některé pasáže byly milé, zábavné, ale jako celek to ve mně nic nezanechalo. Téma Alzheimerovy choroby je určitě dobré a čtenáře by přitáhlo, ale provedení knihy je trochu nudné. Nejvíc mě asi bavily deníkové zápisy otce, který píše, co jeho dcera dělala nebo říkala, když byla malá, to je skvělá myšlenka!

28.06.2018

Na knihu jsem se těšila, protože ztráta paměti u rodinných členů je velmi zajímavé téma. Bohužel... velké zklamání, nějak nevím, co si o tom myslet.

20.06.2018

Tato kniha mně nesedla a forma deníkových zápisků to jen zhoršila. Celou dobu jsem měla problém orientovat se v čase, připadalo mně to poněkud zmatené. Škoda.

18.06.2018

Podle titulní strany jsem očekávala trošku něco jiného. To by ale nevadilo, kdyby měl příběh určitou hloubku, ale od začátku do konce je to celé takové ploché, unylé, vlastně nevím, co chtěla autorka příběhem říci. Přečteno za necelé dvě odpoledne a po dočtení ve mne nezůstalo vůbec nic. Jako studentský pokus o literaturu je to dobré, ale zde to končí bohužel pouze u toho pokusu.