Miluju tě. Já vím
Nofreeusernames (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465744/bmid_miluju-te-ja-vim-M0Z-465744.jpeg
4
513
140
Navždycky (Nofreeusernames) série
< 2. díl >
Nejtěžší cosplay? Být sama sebou na střední! Volné pokračování bestselleru Navždycky. Avy si skoro nikdo nevšímá. Sice jí tak projde kdeco, ale jinak jí to pěkně štve. Na Instagramu je však populární skoro jako Baby Yoda a její cosplaye mají tisíce lajků. To hezouna Chrise Cartera žere celá škola nonstop – včetně Avy. Jenže co z toho, když s ním nedokáže ani mluvit? S tajemným klukem, co jí začne psát, tenhle problém nemá. Z rande naslepo se ale většinou vyklube průšvih, takže mise zní jasně: odhalit jeho identitu, než Avu najde sám.... celý text
Přidat komentář
Tahle pohodová feel good romance je pro mne příjemným překvapením. Jde o lehce ulítlý příběh z amerického prostředí psaný českou autorkou. Troufám si říct, že pro pochopení není nutné mít načtený první díl série, je to spíš jen takový bonus. Hlavní hrdinka Ava je "neviditelná". A tím je myšleno, že si nikdo pořádně nepamatuje její tvář, je nevýrazná, nezapamatovatelná (a přesně tohle jediné jsem si o ní pamatovala z prvního dílu :-) a nic víc). Začne si psát zprávy s neznámým číslem (ach, mé oblíbené téma v dívčích románcích, viz můj vlastní seznam knih) a hledá, o koho jde.
Celá kniha je protkaná odkazy na filmy, seriály, knihy, písničky - naprosto mne bavilo si o tom všem číst a jen si říkat "já taky" v momentech, kdy jsem danou věc četla, viděla, znala. A párkrát se mi stalo, že jsem u knihy na nějakou vtipnou poznámku vyprskla smíchy (a to se mi tak často nestává). Romantická link je milá a hezká. Nutné rozhádání (aby tam byla nějaká zápletka) jsem zvládla a těšila se, jak se postavy usmíří. Prostě půvabný romantický příběh pro puberťačky a byť už dávno nejsem cílovou skupinou, tohle jsem si naplno užila i já.
PS: a alespoň jsem zjistila, co že je to to "cosplay"...
(SPOILER)
Lehce mi to připomíná nekonečný seriály. A to ne kvůli tomu, že by se to pomalu četlo nebo to mělo kupu stran, ale kvůli tomu “stylu”. Vy víte, že to nemá pořádně žádnou hodnotu, ale i tak se koukáte a baví vás to, stejně jako mě tahle knížka. Líbila se mi a přečetla jsem ji za chvilku, bavilo mě to, ale není to žádné umělecké dílo.
Čeho se nedalo nevšimnout, že to má stejnou šablonu jako Navždycky (první kniha autorky). Chodí spolu, pak se pohádají a těsně před koncem se daji znovu dohromady. Doufám, že u další knížky se to zlepší a přijde zvrat i někdy jindy.
A ano, chci si přečíst další knihu od autorky, protože se mi to četlo dobře, postavy jsem měla ráda (nebo aspoň většinu času) a zajímá mě, co s nimi bude dál ️
Po thrillerech jsem chtěla něco na oddech a tato knížka je úplná pohodička, klídek, romantika :-)
Hlavní hrdinka je opět velice mladá, velká knihomolka (za to dávám plusové body :-), miluje filmy a zažívá trable s láskou.
Někdy jsem se smála nahlas :-) takže určitě si přečtu i další díl.
Jo mě to bavilo :-) i když dávno nejsem cílová skupina, ale pro mladé je to hezky napsané, občas jsou postavy naivní a moc všechno řeší, ale to k věku 17 let patří :-)
Co nám marketing slibuje? Skvělou "feel-good" romanťárnu plnou pop-kulturních odkazů. Co jsme dostali? Naprosto nesnesitelnou hlavní hrdinku, která je absolutní sebestředný egoista. Příběh, který začíná slibně, ale cca od půlky to sklouzne do totálního bizáru. Narážky na film, hudbu, knihu, seriál, .. v každé druhé větě (reálně je třeba polovina textu jen odkaz na něco).
+ Hezká obálka.
- Všechno ostatní.
(SPOILER)
Tak kde jen začít? Je to docela složité, protože celá knížka mě totálně psychicky vyšťavnila, že jsem to četla s pocitem, ať to brzo skončí. Skončilo a skončila jsem i já.
Začneme nejdříve s klady. Opět musím vyzdvihnout grafické zpracování knihy, které je na vysoké úrovni a velice povedené. Stejně tak hřbet knihy!! Už se to dá ohnout a neupadne vám přitom ruka.
A musím i uznat, že tohle bylo o něco málo lepší než první díl. Pár scén nebylo na facepalm a daly se v pohodě přečíst.
Potěšila mě hlavní mužská postava, Chris, kterého jsem měla ráda, až na pár kravin, které udělal. Ale byl sympoš a za tohle má knížka plus.
Ale failů je přece jenom o dost víc...Doslova těch narážek na filmy, seriály, písničky, autory, další knihy, zpěváky, herce, hlášky..., tam bylo zase do háje tolik!!!! Proč, co, jaký to má smysl? Kdyby tam nebyly, kniha by byla tak o 20 stránek kratší. Vykrádačka vedle vykrádačky. Až taková, že mi to jednoduše samotná díla degraduje na nižší úroveň, a to je mám taky ráda...Jediný štěstí bylo, že celkový počet nevím a zvýrazňoval je někdo za mě, takže jsem měla o starost méně.
A jdeme se podívat na naší hvězdu cosplayů Avu. Ačkoliv se v prvním díle chovala dobře a říkala jsem si, jaká je to fajnová postava, tak zde se úplně změnila. Za prvné...ukňouraná až na půdu, sebelítostí vůbec nešetří... vpálí vám jí tolik, kolik je libo. Pak se nemám divit, že mi tep stoupne na 200. A co doteď nepobírám je tzv. SYNDROM KRÁSY. Ve zkratce to znamená, že kluk, který je příliš krásný, nemůže randit s takovou holkou jako jsem já. Nevím, co víc k tomu říct, tady mi dochází slova... Jooo, řekla jsem vám, že je to sobec? Tak k tomu připočítejte ještě tuhle vlastnost a máme naši Avu. Krásný to koktejl lidské osobnosti není-li pravda? Takže se potom nedá divit tomu, když mi takovýhle typ člověka ovlivní a zničí celou knihu.
Bonusová kapitola...to je kapitola sama o sobě. Já to chápu, proč to je... prostě marketing, ale z pohledu zcela laického je to naprostá zbytečnost. Za mě, když už bych ji musela mermomocí vydat, tak to normálně přidám do knížky a neničím život už tak cenným stromům, které tu máme. Navíc, když připočteme i papírenskou krizi. Upss
Takže...doporučila bych tuto knihu svému dvanáctiletému já? Ani náhodou. Radši jí dám do ruky takovou knihu, která jí předá nějaké hodnoty a ne toxic postavu.
~°~
HODNOCENÍ: 1,5/5⭐
V prvním díle mi přišla Ava jako fajn holka. V druhém celkem opak. Zápletka opět úplně jasná a "neznámý" na první dojem jasný. Nečekala jsem nic velkého ale i tak to bylo příjemné počtení.
Na můj vkus trochu moc hudby (vzhledem k tomu,že neumím téměř vůbec anglicky mi texty v podstatě nic neříkali) ale rozhodně to není nic špatného. Na druhou stranu velké plus za QR kódy na Spotify.. hned jak bude čas pustím všechny playlisty.
Do téhle knížky jsem se pustila a vlastně jsem vůbec nic neočekávala, protože hodnocení má naprosto příšerný. Za mě je moc fajn romantická linka, vtipné chaty, grafické zpracování knihy a i když je autorka dost často kritizována za to, že neumí psát, já si myslím, že psát umí. Jen by se mohla vyvarovat neustálých narážek na nějaké seriály a filmy včetně spoilerů na ně. Na člověka to působí, že vlastně neví, o čem psát, tak postaví knížku na starém dobrém osvědčeném... Co mě vyloženě vytáčelo, bylo chování Chrise, takového kreténa aby jeden pohledal. Horko těžko se mi vžívalo do toho, že se do něj vůbec někdo může zamilovat.
Na tohle volné pokračování (1. Navždycky) jsem byla zvědavá, neboť hlavní hrdinkou tu měla být Ava, která na mě v předchozí knize působila lepším dojmem než Mei, která si mě vůbec nezískala. Bohužel přišlo zklamání, protože z Avy se stala velmi zvláštní postava, která mi úplně nesedla a místy mi její chování vadilo některé věci bych řešila jinak). O proti tomu mi Chris přišel jako v pohodě kluk, i když tu neměl tolik prostoru, který by si určitě zasloužil.
V Navždycky převládal Harry Potter, tady se dočkáte odkazů především na Star wars, Rozčarování a mnoho dalších. K tomu přikládám i jednu výtku, a to, že některé knihy tu byly vyspoilerovány, což není zrovna košer. ️
Takže ano, kniha je oddechová a čte se svým způsobem dobře. Stejně jako u Navždycky to hodnotím jako takový průměr.
Uff, upřímně mě překvapuje to množství nespokojených komentářů co Miluju tě. Já vím. schytalo. Jako kdyby se zapomělo, že to má být především pohodová kniha o mladých pro mladé.
Já jsem si čtení užívala, chtěla jsem #feelgoodcontemporary a to jsem dostala. Postavy nebyly tak otravné a protivné jak spousta čtěnářů tvrdí, mě přišli jako normální teenageři. Přece nemůžete čekat, že se budou náctiletí chovat naprosto logicky a s rozmyslem. Kdo z nás se tak na střední choval? Nevadilo mi ani množství popkulturních narážek a písniček, užila jsem si to a když jsem náhodou něco nepochopila v příběhu to nevadilo.
Samozřejmě to není veledílo hodné velkých spisovatelů, ale splnilo co jsem od něj čekala a bavilo mě. Krásné grafické zpracování je třešničkou na dortu.
Opravdu se těším na Letní noci, každou pohodovou knihu teď cením.
IG: zrzi_cte
Bylo to moc příjemné ale musím uznat že to bylo často také hodně ,,ujeté". Knihu moc doporučuji ale věřím že vás může hlavní postava Ava dost naštvat (jako mě).
Chtěla jsem jednoduchý romantický příběh, u kterého se zasměji i odpočinu. Přesně to jsem dostala. Příběh je jednoduchý a svižný. I když mi Ava občas přišla až moc zahleděná a Chrisovi bych občas taky jednu ubalila, bavila jsem se. Jen mě opravdu překvapilo množství narážek na knihy a písniček tam za mě bylo až moc.
Ava má peníze, cosplaye, Star Wars, jednu celou kámošku a schopnost neviditelnosti. Jestli si teď myslíte, že právě popisuju nějakou superhrdinskou knihu, jste bohužel na omylu. Ava je prostě jen nezapamatovatelná. Když se jí ozve neznámý týpek ze školy, že našel její číslo ve skříňce, a tak se rozhodl jí napsat (tohle zní taky nadpřirozeně, co? ne, ani fantasy to není), doufá, že se jedná o nějakého obyčejného kluka. Proč? Protože “hezcí kluci se kvůli obyčejným holkám vůbec nesnaží”. O tom, zdali je Chris Carter (teorie s Bradem Pittem je těžce pravda) opravdu tak hezký a neobyčejný, zatímco Ava je ta obyčejná, bych se hádala…
V první řadě si pojďme říct, jak úžasně graficky zpracované tohle dílko je. Barvičky, fotečky, chatečky, soundtračky, všechno boží (ještě víc boží by to bylo už jen kdybych měla Spotify). Na MTJV jsem se těšila zejména proto, že Ava byla mou oblíbenou postavou v Navždycky. Bohužel prvních cca 100 stran jsem byla zklamaná. Díkybohu jsem se potom (přibližně od momentu, kdy si Lara a Will, chápete ne, poprvé volají) začetla. Prvně mě to nahlédnutí do toho, co všechno Avě v hlavě šrotuje, vyděsilo, než jsem si naplno uvědomila, že se až moc podobné myšlenkové pochody prochází i v mojí hlavě - takže jsem taky úplně ujetá a ani v mojí hlavě byste být nechtěli :D - a že se hlavně obě definujem jako “napůl nevyléčitelný romantik, napůl pesimistická mrcha”. Nevím, jestli jsem se kdy v nějaké větě viděla víc. Aviny myšlenky (a obecně myšlenky knihy) mě ve většině fakt bavily a kolikrát jsem se upřímně zasmála, bych ani oběma rukama nespočítala.
Nicméně u mě jsou tyto úchylky o dost mírnější. U Avy to bylo “prostě moc”, což jsem si říkala ještě dřív, než jí to v knize vyčetli ostatní. Moc popkulturních narážek (vůči Rozčarování mám teď reálně averzi), moc bujné fantazie (Ava byla extrém i na mě), prostě moc. Ale Ava to ví, Chris to ví, já to vím, Ola to ví, všichni to víme, takže si vlastně nestěžuju. Ještě k těm narážkám - kdo mě zná, tak ví, že já jedu reference neustále, ale v knize by podle mě mělo být důležité stanovit si hranici mezi jejich snesitelným a nesnesitelným množstvím na jednu stranu knihy.
U první kapitoly se mi protočily panenky. Už jsem se bála, že jestli to takový kýč bude furt, asi to nedám. Naštěstí tento fakt, který vlastně podnítil komplet celou zápletku, byl to nejvíc napřesdržku z celé knihy. A jeho vysvětlení/odhalení bylo nakonec i hezké. Obrovské plus má za mě kniha díky Tesse Carter, kterou jsem si celou knihu představovala a jejíž fotky v ní miluju! Moje teen a moje objektivní já se shodly na hezkých 3.5/5* a ukončila bych to tím, že mě mrzí zbytečně moc spoilerů a osobních preferencí, že vždycky Tony Stark a Peeta a že na Charlee se moc těším. A ještě víc na to, jak svůj happyend jednou dostane i Travis (moje nejméně oblíbená postava z Navždycky, já vím, neříkejte mu to!).
Podle komentu tady jsem cekala vetsi hruzu :D. Ale za me to byla stejna mila oddychovka jako Navzdycky a Ava mi nejak extra otravna a protivna nepripadala. Napad s playlisty je originalni, ale pokud take musite mit u cteni ticho a songy podle textu neznate, nic vam to nerekne. Stejne tak vam nic nerekne milion hlasek a pripominek ruznych knih, filmu a serialu. Celkove proste prumerna knizka, jejiz dej za chvili zapomenu stejne, jako jsem zapomnela dej Navzdycky, ktery se mi hrube pripomnel az pri zminkach v teto knize. Jo a stale jsem nepochopila to zasazeni deje do USA, kdyz autorka je ceska. Taky by me zajimalo, jestli tam alespon zila, protoze milkshake je fakt klise z americkych filmu a serialu.
Upřímně, po dočtení knihy Navždycky jsem věřil, že už to nemůže být horší. Opravdu jsem tomu věřil. Spletl jsem se.
Začnu postavami. Miluju tě já vím je volné pokračování knihy Navždycky, takže postavy se prolínají v obou knihách. Ava pro mě byla jediným světlým bodem v Navždycky, který mi dával naději, že tam něco je a může se to časem zlepšit. Tady se z ní stala namyšlená hloupá holka, která si není schopná ničeho vážit. Například má nejlepší kamarádku Mei, kdykoliv může chodit ke své sousedce, kterou taky označuje za nejlepší kamarádku a místní knihkupec ji zbožňuje, ona je však schopná vést 8 stránkový monolog, jak nemá jediného kamaráda a nikoho nezajímá.
To, že autorka nezvládla dát postavám ani špetku osobnosti, je jedna věc, ale že si ani nebyla schopna vymyslet originální jména, je věc druhá. Pojmenovat postavu Chris Carter či-li naprosto stejně jako autora jedné z nejúspěšnější krimi série na světě opravdu není náhoda, to je prostě kopírování.
Člověk by řekl, že hlavní pointou knihy by měl být příběh, ale ono ne, tady se jedná pouze o soutěž, kolik odkazů na Netflix dokáže autorka narvat na jednu stranu. Já jí moc gratuluji, že má Netflix a umí ho používat, ale založit postavu na tom, že má imaginární kamarády Luciho a Elfa (2 postavy ze seriálu Rozčarování) není vtipné ani milé, ale fakt dost trapný. Bylo by lepší příště vymyslet něco sama a nekopírovat z různých populárních seriálů.
Z anotace jsem odhadl kompletně celý příběh. Doufal jsem, že to tak má jen působit a ve skutečnosti to bude mnohem zajímavější, ale skutek utek. Stačí vám přečíst anotaci a se zbytkem se netrápit.
Tohle celé mi přijde strašně smutný. Kniha nemá nápad, nemá originální postavy, nemá postavy s charakterem, nemá zápletku. Naopak má na každé straně odkaz na Netflix a Star Wars. Tohle není a nikdy nebude dobrý základ pro knihu. Když si autorka není schopná vymyslet ani vlastní jméno pro postavu, tak to prostě nemá smysl psát, fakt nemá, jestli jí na své vlastní knize nezáleží ani tak málo, aby ji dala jediný povahový rys, tak není psaní práce pro ni.
Vím, že to není snadná práce, ale věřím, že vymyslet vlastní příběh, dokáže v rámci možností každý. Možná kdyby kniha nebyla shluk ukradených věcí z internetu, tak by to nebylo tak strašný, ale stalo se. Autorce radím, aby místo blokování všech autorů negativních recenzí na její knihy (podotýkám slušných a konstruktivních recenzí) raději příští knihu promyslela a vytvořila ze své vlastní hlavy.
Nebudu lhát, knihu jsem začala číst čistě ze zvědavosti, jako asi spousta lidí. Prostě když nějaká kniha schytá kritiku, chcete vědět, kam se autor posunul, jestli se poučil. Přesně to je můj případ a musím říct, že jsem zklamaná, protože autorka si zřejmě tu obrovskou vlnu kritiky nevzala ani trochu k srdci. Druhý díl je totiž snad ještě horší, než první.
Dobře tedy, já začnu plusy. Musím říct, že se mi líbila grafika uvnitř, je fakt povedená a celkově roztomilá prostě. Dál mi přišly o něco lepší chaty, které jsou v prvním díle naprosto otřesné a stupidní. Doteď nechápu, že to redaktor nedal Nofreeusernames přepsat. No, a tím moje pozitiva končí.
Nelíbí se mi styl psaní, který prostě není vyzrálý a pořád ve mně evokuje Wattpad díla. Nechápejte mě špatně, já proti lidem, co píši na WP nic nemám, podle mě je super, když má někdo koníček a věnuje se tomu místo flákání, ale přijde mi docela nespravedlivé, jak jsou pak tahle díla kritizovaná, navíc těmi samými lidmi, kteří TOHLE chválí. To jako vážně? Mně to přijde trochu (dost) pokrytecké. Smutné je, že tihle blogeři ovlivňují dost mladých lidí, kteří si na jejich doporučení knihu přečtou/nepřečtou. Pokud nějaký bloger nedokáže být objektivní, neměl by vůbec recenzovat, protože je to akorát ku škodě. A u Navždycky 1, 2 je ta neobjektivita značná! Schovívavost před veškerými nešvary jako klišé, nevypsanost a nevyzrálost, toxicita a mnoho dalšího. Zatímco jiným autorům se za tohle nandává pořádná porce kritiky, tady se před tím zavírají oči a najednou (až na pár výjimek) to nikomu nevadí. Pardon, ale někdo by měl konečně nazývat věci pravými jmény.
Tohle prostě fakt nedosahuje ani na průměrnou tvorbu v porovnání s tím, co vychází. Nelíbí se mi, jaká poselství autorka předává. Jakože fakt NE. Celým příběhem se táhne toxický vztah dvou mladých lidí a je tady vyzdvihovaná šikana jako něco dobrého a správného, což je zajímavé, protože pokud je v knize něco toxického (Stmívání, After...), tak většina bookstagramu se rozčiluje, jak je to škodlivé a špatný příklad mládeži. Tady je to OK.
Za mě je celá tahle kniha dost toxická a zároveň ani zápletka není kdoví jak originální. Styl psaní mi prostě sedí na 12 letou holčinu, ne na ženu ve středních letech. Nechápu prostě. Klišé střídají nelogické a až stupidní scény. Třeba ty sexuální narážky, MEH! A můžu říct, že Ava teda překonala i příšernou Mei. :D Nechápu, jak to autorka dokázala, ale Ava je tisíckrát horší než Mei, a to už je co říct.
Je to opravdu zvláštní, ale při čtení tohoto dílu jsem trpěla víc. než u Navždycky. Tohle bylo fakt jedno dlouhé utrpení, které jsem dočetla jen s obrovským sebezapřením.
Jo a o cílovce to není, čtu i knihy pro děti a jsou kolikrát lepší než pro dospělé. :D
Za tu grafiku a trochu lepší chaty nakonec dávám jedna, i když jsem dost zvažovala odpad. Nedoporučuji.
První díl byl lepší, hlavní hrdinka Ava mi v tomto díle vůbec neseděla a na rozdíl od Navždycky, tady byla na facku.
Graficky je knížka ale zpracovaná skvěle.
Příběhově lepší, než první díl, oproti kterému měl druhý alespoň nějakou "hlavu a patu". Konečně se dala kniha i normálně držet, aniž by si člověk lámal kosti v zápěstí. Téma lásky a randění na střední zde samozřejmě zůstává, pouze se přesouváme od Mei k vedlejší postavě z prvního dílu, tedy Avě.
Když už jsme u Avy...V prvním díle mi teda byla mnohem sympatičtější, byť se v příběhu tolik neobjevovala. Zde působí, stejně jako Mei ve svém příběhu, tak trochu dětinsky. Občas tak trochu víc. Ohledně té její přespříliš bujné fantazie se trochu obávám, aby netrpěla schizofrenií, nebo jinou duševní poruchou. Možná jen potají bere drogy a má halucinace. Protože povídat si se svým imaginárním andělem a ďáblem na ramenech? Se svojí vnitřní "Avou ala srdce" a "Avou ala mozek"? V sedmnácti letech? No nevím nevím...
S dětinskostí (spíš pubertálností) vlastně souvisí i styl, kterým je kniha napsaná. Já chápu, že je to určené spíše těm mladším čtenářům...A to se ve svých 24 letech nepovažuji za bůhvíjakého dospěláka. Ale to je opravdu tak nutné snižovat slovní zásobu a celkový dojem psaní na úroveň dnešní třináctiletých? Navíc to vypadalo hrozně absurdně vedle všech těch ťuťu-ňuňu zdrobnělin, které mě mimo jiné nehorázně rozčilovaly. Čtení pro mladší přece neznamená pro 3 leté děti. Takže veškeré ručičky, pěstičky, facičky, lebčičky a nevím co dalšího prosím zanechme u těch opravdu malých, kazí to celkový dojem příběhu a charakteru hlavní hrdinky.
Hudebními žánry se mi autorka též netrefila do noty, ale to nehodnotím nijak záporně. Přidáním QR kódů s playlisty různých písniček mi přišlo celkem kreativní a originální. Relativně pozitivně hodnotím i veškeré odkazy na nejrůznější filmy a seriály. Jen ty popkulturní hlášky a rádoby vtípky byly i na mě už trochu moc. Je to ten typ humoru, který je vtipný jednou, pak už moc ne. A samozřejmě si autorka z těchto odkazujících seriálů okopírovala až příliš věcí do svého příběhu. Občas jsem si při čtení připadala, jako bych nahlížela a pročítala tajný deníček puberťačky ze střední - což by víceméně odpovídalo Avě.
Cítím tady velkou snahu přiblížit se spíš k těm puberťákům, než k dospělejší populaci lidí. Nevím, jestli to byl záměr, nebo ne. Pakliže byl, pak samozřejmě svojí kritiku beru zpět a styl psaní je absolutně v pořádku. Nepřišlo mi ale, že by se autorka nějak viditelně poučila ze svých chyb z předešlého dílu, obzvlášť při takové vlně kritiky. Z hlediska těchto žánrů z české scény u mě pořád jednoznačně vyhrávají příběhy Daniela a Kita od Theo Addaira.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Navždycky |
| 2021 | Miluju tě. Já vím |
| 2022 | Letní noci |
| 2023 | Jsme nevyhnutelní |
| 2023 | Vánoční kdože, cože?! |
Kniha Miluju tě. Já vím je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 635x |
| Čtenářské výzvě | 121x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 250x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 12x |
Do téhle knížky jsem se pustila a vlastně jsem nic moc neočekávala, protože hodnocení nemá moc dobré. Za mě je moc fajn romantická linka, vtipné chaty, grafické zpracování knihy a i když je autorka dost často kritizována za to, že neumí psát, já si myslím, že psát umí. Jen by se mohla vyvarovat neustálých narážek na nějaké seriály a filmy včetně spoilerů na ně. Na člověka to působí, že vlastně neví, o čem psát, tak postaví knížku na starém dobrém osvědčeném... Co mě vyloženě vytáčelo, bylo chování Chrise, takového kreténa aby jeden pohledal. Horko těžko se mi vžívalo do toho, že se do něj vůbec někdo může zamilovat. Ava se zdála v prvním díle jako pohodářka, ale teď mi přijde spíš jako uzlíček nervů a dokonce bych řekla, že i trošku arogantní. Navždycky se mi líbilo o trošku víc.