Návrat ze Sovětského svazu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Reportáž, v níž autor vyjádřil rozčarování nad poměry v zemi, kterou navštívil na pozvání Moskvy. Levicoví intelektuálové knihu odmítli coby protisovětský pamflet, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti. — Stanislav Kostka Neumann na dílo reagoval knihou Anti-Gide (1937).

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90257/big_navrat-ze-sovetskeho-svazu-1xU-90257.jpg 4.46
Žánr:
Literatura světová, Žurnalistika, publicistika

Vydáno: , Družstevní práce
Originální název:

Retour de l’U.R.S.S., 1936


více info...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Návrat ze Sovětského svazu

Pablo70
11. června

Nejdřív pár pikošek o tomto Francouzovi: 1947 – Nobelova cena za literaturu („ve svých dílech lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě“), vydal se odvážně do fašistického Německa a intervenoval tam za propuštění zatčeného levicového novináře Georgi Dimitrova obviněného ze zapálení Říšského sněmu (1933), v románu Zemři a živ budeš (1926) se otevřeně přiznal k homosexualitě (ač ženatý) a obhajoval ji, již na konci 19. století hlásal asketismus naruby a žádal, že se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Roku 1936 pak se zájmem o vše nové navštívil Sovětský svaz a vydal pak tuto knihu, která vzbudila velkou nelibost komunistů. Její četba je dodnes návratem ke kořenům chápání nejen bolševismu, ale i „ruské duše“.

„V Sovětském svazu je předem a jednou provždy uznáno za správné, že o všem a o čemkoli může existovat názor jen jeden. Lidé mají ostatně ducha tak uzpůsobeného, že tento konformismus jim připadá lehkým, snadným, že jej nepozorují, takže ani nemyslím, že by v tom bylo pokrytectví. Jsou tohle opravdu ti lidé, kteří dělali revoluci? Ne, to jsou ti, kteří z ní mají užitek. Každé ráno je Pravda informuje o tom, co se sluší vědět, myslit, věřit.“

Jak toho docílit?

„Je-li odstraněna možnost jakéhokoli srovnávání – leda s minulostí tuze málo lítosti hodnou – spokojíš se rád s tím, co ti nabízejí. Důležité je lidi přesvědčit, že jsou tak šťastni, jak – v očekávání lepší budoucnosti – být mohou, přesvědčit lidi, že všude jinde jsou lidé míně šťastni než oni. Může se dojít až k tomu, že se pečlivě brání veškerému styku se zahraničím… Jejich štěstí je uděláno z naděje, důvěry a nevědomosti.“

Důsledky?

„...nefunguje filantropie, ba ani prosté milosrdenství. To si vzal na starost stát. Vzal si na starost všechno a člověk, rozumí se, nemá už potřebí pomáhat. Odtud jistá suchost ve styku přes všechno kamarádství. A pak tu ovšem nejde o styk mezi rovnými, ale v poměru k tzv. nižším, komplex superiority působí naplno.“

Pokud nechápete, přečtěte si Buninova Antonovská jablka (1900), kde je služebnost těchto „nižších“ lidí dobře vypsána a poslechněte si projevy Putina, komplex superiority je zcela jasný. Návrat ze Sovětského svazu je stejného rodu jako Orwellův 1984. S jednou výjimkou: není to utopie. Ostatně, otázku "Rusko a demokratická civilizace" si před 1. světovou položil profesor Masaryk a po něm až roku 1981 Ronald Reagan a my prožíváme snahu o kontrolu prostoru mezi Ruskem a Německem dodnes...