Návrat ze Sovětského svazu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Reportáž, v níž autor vyjádřil rozčarování nad poměry v zemi, kterou navštívil na pozvání Moskvy. Levicoví intelektuálové knihu odmítli coby protisovětský pamflet, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti. — Stanislav Kostka Neumann na dílo reagoval knihou Anti-Gide (1937).

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90257/big_navrat-ze-sovetskeho-svazu-1xU-90257.jpg 4.49
Žánr:
Literatura světová, Žurnalistika, publicistika

Vydáno: , Družstevní práce
Originální název:

Retour de l’U.R.S.S., 1936


více info...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Návrat ze Sovětského svazu

Apo73
20.01.2022

"Často se stává, že přátelé Sovětského svazu odmítají to špatné vidět, nebo alespoň je uznat; takže velmi často je pravda o Sovětském svazu říkána s nenávistí a lež s láskou." To jsou pravdivá slova o čemkoliv, čemu "slepě" věříme (ale také vášnivě, horoucně, upřímně) a nebo co kategoricky odmítáme (také principelně, nebo i nenávistně). A protože tenhle výrok André Gida v přítomné knize na str. 9 je namířen na všechny, kteří "slepě" hlásali (a dodnes hlásají) onu "pravdu o Sovětském svazu", jistě je třeba výsostného francouzského intelektuála i po letech upozornit, že se týká také jeho, jeho pohledu a jeho knihy. Obecně je podle mého potřeba si dát v životě na kohokoliv, kdo zná "pravdu" o čemkoliv, tím méně o Sovětském svazu, kde jsem na oficiální návštěvě tři měsíce.
Takže knize dávám jen tři hvězdičky a to hned z několika důvodů. Je to odvážný text, když pomyslím, v jakém kontextu byl psán a jak otevřeně je formulován. On kritizuje nejen, co viděl, ale i samotné principy (nesvobodu, konformismus, uzavírání se vnějšímu světu, kult Stalina, komplex povýšenosti, nedostatek kritiky, principy diktarury...), a to velmi otevřeně. V tom je to knížka uchvacující a není divu, že komunistická kritika reagovala tehdy tak ostře. Člověka, který vroucně věří v Sovětský svaz v roce 1936, musela kniha opravdu ranit do morku kosti. Pro člověka, který ji čte v roce 2022, když už zná další vývoj SSSR, je to unikátní dokument doby, v drtivé většině trefný. Ale po všech těch jednoznačnostech, které vedly k diktaturám a smýkaly 20. stoletím, se však domnívám, že knížka ztrácí na síle v tom, že je také stejně jako protivník jednoznačná. I když se Gide zaklíná tím, že sovětskou realitu kritizuje proto, že jí chce pomoci a je duší komunista, obávám se, že se sám zaplétá právě do vlastních jednoznačných, a málo podložených soudů. Z toho, co pozoroval na místě, vyvozovat tak dalekosáhlé závěry, je podle mě zjednodušování, zabíjení různých vrstev sledovaných jevů a tak se kniha stává žánrově pamfletem. Je to dobový výkřik, který rozčeřil správné vody, ale je to přeci jen plakát. Opravdu neobhajuji sovětský režim a s Gidem víceméně souhlasím (historie to potvrzuje), ale kritizuji knihu jako text. Permanentní zjednodušování a zároveň zobecňování dělá z knihy onen dobový výkřik a nic víc - není to reportáž, není tak vystavěna, to nejsou ani eseje na daná témata, není to ani o Návratu ze SSSR. To jsou glosy, seskupená témata na hromádky, různé hloubky, různého přístupu, kde kam člověk píchne, mohl by dodat cokoliv, co tam chybí. Prostě směska. Paradoxně, když se dívám do historie svých postřehů, totéž jsem vytýkal Fučíkově Zemi, kde včera znamená zítra - je to literárně ze stejného kadlubu, jen s opačným znaménkem. Tahle podobnost mě vlastně na inteligentního autora vlastně mrzí.
Oceňuji odvahu, kterou musel André Gide mít, když plamenně řečnil na Rudém náměstí při pohřbu Gorkého a jinde (viz přiložené projevy v dodatku), a už v něm jistě zrálo přesvědčení, že napíše tuhle studenou sprchu. To chce silný žaludek, který komunisté definovali mj. jako nevděk hostitelům. Takže cením, že ač pamfletový výkřik bez snahy o objektivnější zhodnocení reality, tak se dotkl principů, které komunismus a Sovětský svaz 30. let formovaly. Doporučuji tedy zejména jako inspirující historický artefakt, který by se dnes velmi těžko rozlišoval od dezinfomací a fake news v mediálním prostoru.

Pablo70
11.06.2021

Nejdřív pár pikošek o tomto Francouzovi: 1947 – Nobelova cena za literaturu („ve svých dílech lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě“), vydal se odvážně do fašistického Německa a intervenoval tam za propuštění zatčeného levicového novináře Georgi Dimitrova obviněného ze zapálení Říšského sněmu (1933), v románu Zemři a živ budeš (1926) se otevřeně přiznal k homosexualitě (ač ženatý) a obhajoval ji, již na konci 19. století hlásal asketismus naruby a žádal, že se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Roku 1936 pak se zájmem o vše nové navštívil Sovětský svaz a vydal pak tuto knihu, která vzbudila velkou nelibost komunistů. Její četba je dodnes návratem ke kořenům chápání nejen bolševismu, ale i „ruské duše“.

„V Sovětském svazu je předem a jednou provždy uznáno za správné, že o všem a o čemkoli může existovat názor jen jeden. Lidé mají ostatně ducha tak uzpůsobeného, že tento konformismus jim připadá lehkým, snadným, že jej nepozorují, takže ani nemyslím, že by v tom bylo pokrytectví. Jsou tohle opravdu ti lidé, kteří dělali revoluci? Ne, to jsou ti, kteří z ní mají užitek. Každé ráno je Pravda informuje o tom, co se sluší vědět, myslit, věřit.“

Jak toho docílit?

„Je-li odstraněna možnost jakéhokoli srovnávání – leda s minulostí tuze málo lítosti hodnou – spokojíš se rád s tím, co ti nabízejí. Důležité je lidi přesvědčit, že jsou tak šťastni, jak – v očekávání lepší budoucnosti – být mohou, přesvědčit lidi, že všude jinde jsou lidé míně šťastni než oni. Může se dojít až k tomu, že se pečlivě brání veškerému styku se zahraničím… Jejich štěstí je uděláno z naděje, důvěry a nevědomosti.“

Důsledky?

„...nefunguje filantropie, ba ani prosté milosrdenství. To si vzal na starost stát. Vzal si na starost všechno a člověk, rozumí se, nemá už potřebí pomáhat. Odtud jistá suchost ve styku přes všechno kamarádství. A pak tu ovšem nejde o styk mezi rovnými, ale v poměru k tzv. nižším, komplex superiority působí naplno.“

Pokud nechápete, přečtěte si Buninova Antonovská jablka (1900), kde je služebnost těchto „nižších“ lidí dobře vypsána a poslechněte si projevy Putina, komplex superiority je zcela jasný. Návrat ze Sovětského svazu je stejného rodu jako Orwellův 1984. S jednou výjimkou: není to utopie. Ostatně, otázku "Rusko a demokratická civilizace" si před 1. světovou položil profesor Masaryk a po něm až roku 1981 Ronald Reagan a my prožíváme snahu o kontrolu prostoru mezi Ruskem a Německem dodnes...