Návrat z hvězd
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13784/bmid_navrat-z-hvezd-652ecb5ac71ec.jpg
4
192
35
Vědeckofantastický román rozvíjí zajímavý problém astronauta, jenž se po mnoha letech putování vesmírem opět vrátil na Zemi. Na té zatím uběhlo 137 let a život lidí i jejich názory a myšlení se v jejich běhu změnily tak dokonale, že dobyvatel vesmíru si na Zemi připadne cizincem. Uvědomuje si, že jeho svět se rozpadl a zmizel v propasti času a těžce v sobě řeší otázku, zda má z té Země znovu vzletět do vesmíru anebo se poddat zákonům jejího nověho života..... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1962 , Mladá frontaOriginální název:
Powrót z gwiazd , 1961
více info...
Přidat komentář
Ten námět má tak úžasný potenciál... no a Lem ho využívá téměř naplno. Ale přece jen jsem čekal ještě o fous víc. Samozřejmě bereme-li v potaz rok vydání, pak jde o ohromnou záležitost i tak.
(á propos, téma odcizení nikdy nemůže zestárnout)
Lem je prostě frajer. Mezihvězdný generační posun, parta astronautů se vrací do kompletně změněného světa, z kterého vymizelo násilí a nebezpečí. Jsou bohatí, na stávající poměry divocí a osamělí. Četl jsem v mládí několikrát.
Moje nejoblíbenější kniha vůbec. Četli jsem ji mockrát. Nejspíš nějaké podvědomé souznění. Je víc psychologická než vědecko fantastická. Sociologická. Neuvěřitelně prorocká - jako by popisovala dnešní virtuální dobu sněhových vloček, ztráty směru. Ze všech Lemových knih nejvíc odhaluje jeho vnitřní světě. Jako jediná přivádí na scénu Animu. Silně ukazuje jeho osamělosti mezi lidmi - to on je ten, který se vrátil z hvězd a teď bloudí v neznámem mu světě (a asi tento pocit je to moje spojení).
Od první chvíle jsem jako čtenář vtažený do chaotického, ale živoucího, naprosto uvěřitelného světa plného stejně uvěřitelných postav. Jedna archetypální scéna za druhou - skok do vodopádu, herečka, setkání se lvem, scéna s roboty, kontrast vzpomínek na drsný vesmír. A přitom je to celé tak obyčejné, civilní. Aniž si všimu, jsem ve vzdálené budoucnosti...
Na Lema nezvykle citové drama ukazuje, že tady nás autor pustil trochu jinam, dál než kdekoli jinde. I závěr, kde se uzavírá symbolický oblouk, působí jako mohutné vzepětí.... Já vím, prostě mě to něčím zasáhlo a ať si to pojmenovávám, jak chci, nemění se to, nezmenšuje. Je to geniální.
Tentokrát nie o ceste do vesmíru, ale z vesmíru. Hrdina sa vracia z ďalekej výpravy a kvôli klasickému svetelnému woodoo ubehlo zatiaľ na zemi 137 rokov. To najlepšie bol úplný začiatok kde Hal blúdi absurdne obrovským terminálom, čo je ako psychedelický kopanec do hlavy plný farieb, tvarov a nezrozumiteľných výrazov. Hrdina aj čitatel sú proste v háji, čo sa mi páčilo, lebo o tom tá kniha je. Ten zbytok je už nanešťastie iba stále nudnejší, chodenie po hoteloch, návšteva holografického lunaparku s extra dlhou africkou plavbou, štúdium matematiky, zmätené dialógy kde akoby polovica textu chýbala a predovšetkým podivné hysterické romance s futuristickými ženštinami ktoré sa z nejakého dôvodu lepia na muža z minulosti ako chlpy na chleba z maslom. Tú poslednú hrdina fakticky unesie a presvedčí aby nechala svojho muža, čo z neho robí ultimátneho sympaťáka. Plusom sú nejaké tie pasáže spomienok na vesmírne trampoty, predpoveď internetu a inak už neviem. No a nakoniec je tu ešte ten úžasný doslov, kde sa dozvieme že imperialistické sci-fi je škvár.
Nejsem čtenářka Sci-fi, ani fantasy ani nic podobného. Nemám ráda nic, co není. Tedy kromě Boha :-)
Už nevím, co číst, tak jsem se rozhodla, doplnit si vzdělání o klasiku. Sázka na jistotu - Lem. Každý ho zná, každý něco od něj četl. Já ne.
Tak jako tápe hlavní hrdina, tápu i já. Vůbec mě to nebaví, rozčilují mě ty nedokončené věty, jiné tam snad ani nejsou, ty nezodpovězené otázky. A nechápu, co po něm ty ženy chtějí. Co chce on, to vím. 10 let neměl ženu. Ale co ony? Na čem to stojí? Odpovědi se nedočkám.
Zajímavý byl doslov - myslela jsem, že mi pomůže dílo pochopit. Ale byl to šílený propagandistický canc, jak je soudruh Lem bezvadný a fuj ti imperialisté ze Západu. Fakt k smíchu. Píše tam, že Návrat z cest je jeho prvotina, na konci je seznam děl, a zde je uvedeno : posledním románem je Návrat z cest... ??? Tak já nevím. Moje rozpačitost trvá.
Vzhůru na palubu,dálky volají,vítr už příhodný vane nám.
Když se ti vesmírní námořníci navrátili z temných dálav,rozhodně je nečekali lidé s mávátky na návsi u rybníka.Vítejte naši dobyvatelé.To není jak za časů Gagarina (mimo jiné kniha napsána 1961) vskutku pompézní uvítání se nekoná.Proč taky.
Hned na začátku se jde k věci a nebo spíše na věc.Autor boduje.Rozvláčně,ale jen postupně zahřívá.Žádné přistání,zážitky z hvězd,odborná komise,hodnocení,výsledky.
Pocity ze světa,kde není nic co bývalo.Nejistota astronauta-nejistota čtenáře.Postupné seznámení.Odkrývání prostředí i samotné nejistoty.Zmatení.
Prázdnota.Odcizení.Přetechnizovanost.Osamění.Studené.Empatické.Ehm takové věci přeci neznamenají nic ani v naší době... Máme přeci budoucnost.Tedy před sebou.
Jedinečná Lemovka v jedné věci.Milostný motiv.U autora prý poprvé a naposled (ten se tedy rozjel,že) pasáž z dinosaurama ta sedla :)
Vše je dočista jinak.Až na ten telefon.Ale dá se lecos odpustit.Tyhle starší sajfiny to tak maj to se musí překousnout :)
Ve světě postaveném na jakési korektnosti (jo tohle psal LEM na začátku šedesátek,akorád tomu tak ještě neříkali) jakási Betrizace.
Jinak čistá Lemovka.Pomalá,komorní,atmosférická pocitovka.Psychoška bez vyložené akce,náhlých zvratů či hopsání z planety na planetu ap.
Stará škola.Postupně si uvědomuju,že takové věci tu začínají chybět a rád se k nim budu vracet pro tu čistotu.Poněvadž tady jde jednoduše o něco jiného.Něco si odnést ne jen se pobavit.Staré.Prověřené.Fikce se zažloutlými stránkami.Trošku pokory před mistrem.Děkuji.
V přátelství najdeš pevnou hráz,zbaví tě smutku,bázně.Zítra,až naše cesta skončí,staneš se jedním znás.
Celkem slabota. Začátek – šíleně rozvláčný popis Terminálu – mi vnukl myšlenku, že si autor dal LSD a psal, co ho napadlo. Překombinovaná, psychedelicky přeplácaná změť barev, zvuků, tvarů, konstrukcí, materiálů atd., bez jakékoliv červené nitky, smyslu, k čemu by ten podrobný popis maniakální představy měl sloužit – a také se později ukáže, že nesloužil ničemu, kromě zcela ploché snahy vzbudit dojem: pozor, tohle je sci-fi! Takové bezúčelné, naprosto nahodilé a příliš rozvláčné popisné pasáže tvoří dobrou polovinu knihy. Několikrát jsem uvažoval, že se na to vykašlu a knihu nedočtu. Dialogy někdy zajímavě dramatické, ale většinou až příliš náznakové, úsečné, bez jasného smyslu. Popis fungování vztahu, resp. komunikace, mezi hlavním hrdinou a jeho láskou Eri, který se nakonec jeví jako zamýšlené těžiště románu, je velmi plochý, místy infantilně romantizující a tudíž nevěrohodný. Do toho jsem občas narazil na větu, která sama o sobě čistě jazykově nedávala žádný smysl, a také některá slova byla dost podivná (to může být překladem, těžko říct). I některé celé scény byly samoúčelné a z hlediska sdělení románu jako celku nic nepřinášely a neměly smysl. Chvílemi to na mě působilo asi tak nějak, jako by si 15letý kluk řekl, že napíše "sci-fi pro dospělé". Jen několik dialogů/situací roztroušených po románu mělo v sobě nějakou metafyzickou hloubku a/nebo nenucenou poetičnost. Zdaleka nejlepší je VIII. kapitola, popisující ve vzpomínce hlavního hrdiny drama, které se odehrálo na cizí planetě – příznačně zcela mimo hlavní dějovou linii. Jedině zde jsem se opravdu začetl a radostně hltal text. Nejlépe by byl Lem udělal, kdyby celý román věnoval právě této mezigalaktické cestě, a nepoužil ji jen jako kontext návratu na Zemi po 127 letech. Závěr nemastný neslaný, ale žádnou silnou pointu jsem ani nečekal. Pokud bych to porovnal se Strugackými, tak i ty jejich nejslabší romány jsou o celou třídu lepší – i když jsou třeba zmatečné, ideologicky pokřivené a jejich sdělení je neurčité, vždy v sobě mají přinejmenším (!) jakousi nezadatelnou poetičnost, která je u Lema nahrazována nahodilými, nicneříkajícími, fantaskními popisy vnějšího světa. Vydání (2011) je pěkné, Nikkarinovy ilustrace krásné.
Nevím, jak bych hodnotil knihu dnes, ale fakt je, že tehdy, ve svých dvaceti, byla jako blesk. Jak námětem, tak zpracováním.
Velmi zajímavé. Lem se snaží něco sdělit a pokud pozorně čtěte, najdete to tam. Zcela výjimečný autor i kniha.
Klasik žánru vytvořil velkolepý svět budoucnosti, který nejspíš nikdy nenastane. Vzhledem k době vzniku se není co divit, takové představy byly běžné. Opojení technikou, planeta zázraků... a sem vstupuje člověk, který se vrátil z vesmíru po dlouhé době a těžko se mu daří ten svět strávit.
Věřím, že tato kniha může ctitele Lema zaujmout a upoutat. Pobavit. Mně jeho styl nesedí, kniha mě neoslovila.
Horšie stráviteľný úvod, ktorý bombarduje čitateľa neznámymi názvami, zvykmi a technológiami, sa neskôr ukáže ako veľmi funkčná časť knihy. Pretože tak, ako je neznámom zavalený čitateľ, tak je neznámom zavalená aj hlavná postava. A postava to vôbec nie je dokonalá, necháva sa strhnúť hnevom, agresiou, pudmi, ale aj nežnejšími citmi. Vo výsledku je preto toto dobrodružstvo veľmi ľudské a uveriteľné a o to pôsobivejšie. V jadre je to príbeh o hľadaní hodnôt a o akejsi romantickej náture človeka, ktorá sa vždy nemôže riadiť fyzikou a matematikou, naopak, predurčuje človeka stále dobývať a objavovať.
Kniha má mnoho much, což mě u tak zkušeného autora překvapilo.
Začátek byl velice barvitý , až se v tom čtenář ztrácí a prokousává se neuvěřitelným množstvím scén , které nikam nevedou jen ho zahrnují dalšími neuvěřitelnými objekty a hýří světly a barvami.
Dialogy jsou zprvu zahlceny množstvím neznámých slov a potom neuvěřitelně zmatené a nesrozumitelné , až si čtenář myslí " tak ti nevím , kdo je vlastně tady ten blbec"?
Mnoho zajímavých a důležitých otázek je jen nakousnuto a pak se o nich nic nedozvíme , až je to úplná škoda.
A závěr nijaký , nedotažený , jakoby autor nevěděl co si s tím počít.
Naproti tomu je to dobrý příběh , který se hezky čte. Je to pro mne dost rozporuplná kniha. Takže si asi musím posloužit další autorovou knihou , abych to mohl lépe posoudit.
Proto mi čtyři hvězdy připadnou až dost.
Výborná a také tak trochu prorocká kniha.Svět do kterého se vrátil hlavní hrdina,mi někdy připadá jako ten svět dnešní ve velkoměstě.Lidé jakoby bez duše,kteří hledí do svých mobilních telefonů a neustále někam spěchají.Vše je jak naprogramované.Kniha ve mě vyvolala místy až smutek.
Poprvé jsem četla Návrat z hvězd v pubertě a měla jsem s tím takový problém, že jsem některé pasáže přeskakovala. Dnes po několika desetiletích obdivuji Lemovu fantazii s jakou vybudoval svět budoucnosti, jak dokonale vystihl pocit osamění, ale přesto mi popisnost díla vadí, takže jsem jen prolistovala místa, která mě před léty oslovila, a knihu opět odložila.
Jako dítě jsem to četl mezi prvníma sci-fi. Tehdy se mi to zdálo dobré, mě stačil popis světa. Chápal jsem, že hrdina chce žít v prostředí, kde je vše v klidu a nebliká. Jako dítě mě zaujalo, že někdo (vrchnost mezi rovnými, umělci apod.) můžou mít něco, co obyčejný člověk ne - rušení betrizace na sex.
Hlavní postava mi byla neuvěřitelně nesympatická, což byl určitě záměr autora. Rovněž se mi líbil popis zmatení v novém prostředí. Ale to, proč nelze tuto knihu považovat za to nejlepší, co Lem napsal jsou podle mého nesmyslně dlouhé a hlavně neuvěřitelné pasáže o budování milostného vztahu - ty jsem musel přeskakovat.
Jak mám /měla jsem/ lemovky moc ráda, tohle jsem sehnala až mezi posledními celkem nedávno a zoufale mě to nebavilo. Nezáživně napsáno, děj veškerý žádný a myšlenka "betrizace"? Už tehdy muselo být jasné, že je to úplně scestný nápad a tudy cesta ke světlým zítřkům lidstva nepovede. Zlatí Astronauti, tam se aspoň něco děje.
Napsal to v roce 1962 ještě mladý, ale už jasně zařazený jako scifi autor. V téhle knížce jako by si osahával hranice svého žánru. obývání vesmíru zůstává v pozadí jako kulisa a vlastně je to o objevování budoucnosti pěkně doma na Zemi. Jenže po tolika letech, je to ještě domov? Astronaut Hal si tu svoji Zemi najde a může být rád že je doma. Ale jeho parťáci nějak zatrpknou a zdrhají na další cestu ke hvězdám, ze které se už nevrátí. Nebudou mít kam.
Lema mám rád, ale tohle je dost experimentální text a ne tak docela vyvážený. Jakoby bez plánu se střídají různé styly. Psychologické sondy, vědecko technické a ještě víc sociologické fantazírování, normální lidské prožitky. Autor si tady začal s řadou témat a motivů, které v dalších knihách dotáhnul kam až to šlo. Kromě lásky, do té se už nikdy nepustil.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Kniha Návrat z hvězd je v
| Přečtených | 268x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 167x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 2x |
Knihy Stanislawa Lema jsou pro mne v určitém smyslu nadčasové. Četl jsem Solaris, Fiasko a další knihy a vždy mne zaujaly svým nápadem a neotřelým pohledem na věc. U Návratu z hvězd to bylo trochu jiné. Přestože téma pro mne bylo velmi poutavé, tak vlastní zpracování mne moc nezaujalo. Nedovedl jsem se do hlavního hrdiny pořádně vcítit a chápal jsem ho pouze rozumově, což mi na dobrý čtenářský zážitek u podobného typu knihy nestačí.
Podle mého názoru napsal Stanislaw Lem lepší a zajímavější knihy, než je Návrat z hvěd. Není to samozřejmě tak černobílé, protože každému sedne něco trochu jiného. Já jsem se každopdáně v této knize nenašel a případným čtenářům bych doporučil jiné knihy od tohoto zajímavého poského autora.