Návrat
Láska je láska. Někteří ji však považují za těžký hřích… Komunismus padl, železná opona taky, rané devadesátky chutnají po svobodě a naději. Není divu, že do rozpadlého kláštera, odkud boží služebníky na dlouhá léta vyhnala socialistická armáda, se krom několika stařičkých řeholnic nikdo dvakrát nehrne. Jana alias sestra Františka je v tomto ohledu mezi ctihodnými sestrami výjimkou – proto dostává na starost těch pár čekatelek, které se časem přece jen objeví a nad jejichž skrytými motivacemi i zjevnými nedostatky matka představená raději přivírá oči. Jenže všední život v konventu mladou jeptišku příliš nenaplňuje. Do myšlenek se jí vkrádá blízký kamarád z dětství a cosi ji táhne i k záhadné Karin, z níž se má stát Kristova nevěsta. Hrdinčina představa o tom, jak vypadá skutečná láska, se postupně mění a ona ve svém nitru zoufale hledá pravdivou odpověď na životně důležitou otázku: patří její srdce Bohu, nebo jinému člověku?... celý text
2025
,
OneHotBook
Interpreti: Tereza Jarčevská (Vilišová)
více info...
Komentáře knihy Návrat
Přidat komentář
Nejdřív jsem si myslela, že budu muset počkat, abych se o knize dokázala vyjádřit, ale nakonec píšu komentář hned po dočtení.
Kniha je jiná než vše, co jsem doposud od Dvořákové četla. Nemyslím jen tematicky, ale i jazykově, vyprávění je strohé, upjaté, stavba vět složitější, věty pro mě často postrádaly smysl. Čtení bylo poměrně náročné, prvních 100 stran jsem se vůbec nemohla začíst. Toto je jedna z mála knih, kde jsem si nevytvořila k protagonistům bližší vztah, většinou jsem se cítila jako pozorovatel, nedostala jsem se vůbec dovnitř knihy. Právě to mi asi nejvíce vadilo, kniha se mnou vlastně téměř nic neudělala. Téma se mě dotýkalo, bylo částečně v rozporu s mým světonázorem, ale jeho poselství brnkalo na stejnou notu jako moje názory. Přesto jsem byla i pohoršena, jednoduše nedokážu lásce, která byla popsána právě tímto způsobem, věřit. Naprosto ji chápu, respektuji, ale prostě ke mně nepřišla blíž, abych ji mohla nějak niterněji prožít.
A tak jednoduše proto, že jsem nebyla vpuštěna dovnitř, nemohu dát vyšší hodnocení.
Námět je zajímavý, dobře zpracovaný, ale já si zkrátka sobecky myslím, že knihu nemusím posuzovat objektivně a bez osobních preferencí.
(SPOILER)
Mám velkou radost! Proč? Protože jsem se po 7 měsících konečně dokopala přečíst si, napříč veškerým negativním recenzím nejnovější knížku od mé oblíbené autorky a nebyla jsem po přečtení zklamaná, ba naopak. Ano, příběh je úplně o něčem jiném, než předchozí díla autorky a je třeba se na něj i více soustředit a přistupovat k němu s poněkud větším odstupem, ale jinak má stejné kvality a moc jsem si celý příběh užila. Líbilo se mi především upozornění na fakt, že Bůh není všechno a že lidé nepotřebují boha, ale naopak bůh potřebuje lidi. Ani stránka týkající se homosexuality mi nijak nevadila, ba naopak příběh vylepšila a díky ní mi nejednou malém slzička ukápla. Vše skončilo nejlépe jak mohlo takže ne, nemám co bych vytkla a za mě spokojenost.
4,5 hvězdičky dávám spíše jen proto, že na prvním místě mám stále nepřekonatelné Vrány a zahradu ;)
Už jsem od autorky něco četla a mám moc ráda Chirurga. Církevního tématu jsem se trochu bála. Nejsem věřící, nebyla jsem v tom vychována, tak jsem měla obavy z náboženské terminologie. Je pravda, že jsem místy i nějaký ten odstavec přeskočila, ale jinak se mi příběh moc líbil. Petra Dvořáková svoji "Předmluvou" hezky uvedla čtenáře do tohoto specifického světa.
Bylo to trošku chmurnější čtení. Bylo fajn poznat úplně neznámé prostředí (speciálne pro muže). Jako poselství jsem si odnesl, že láska k člověku je nám přece jenom bližší než ta láska k bohu a myslím, že to platí, jak pro lidi věřící, tak nevěřící.
Moc jsem se těšila na příběh z prostředí ženského kláštera. Hlavně proto, že autorka toto prostředí dobře zná.
Vyprávění plulo v trochu pomalejším tempu a mě místy uspávalo.
Něco mi chybělo dovysvětlit a dovyprávět - kde byla Karin celý ten rok?
Kde byly řeholní sestry celou tu dobu , při zavření kláštera?
Možná jsem velká detailistka.
Nejvíce mi seděla postava sestry Hyacinty - o jejím životě bych toho chtěla vědět více.
Kniha se mi celkem líbila , ale ostatní knihy od autorky více.
Nejvíc Chirurg - to je moje srdcovka.
Tak tohle mě nebavilo... Většina knihy jen popisy, zbytečně rozvleklé situace... Samo o sobě ta hlavní zápletka byla překvapivá a dobře našlápnutá, ale... No, jsem docela zklamaná.
Příběh měl potenciál, ale bohužel mě moc neoslovil. Děj se místy táhl a některé situace mi přišly nelogické nebo zbytečně přehnané. Postavy mi byly často lhostejné a jejich motivace nebyly moc přesvědčivé.
Čtivé to bylo jen občas, pár momentů mě zaujalo, ale celkově kniha nezanechala žádný silný dojem a čekala jsem od ní mnohem víc
Návrat – Petra Dvořáková
Jana se stala řeholní sestrou tajně – v době, kdy žádné kláštery neexistovaly a víra musela přežít v ústraní. Po pádu režimu přichází nová éra: svoboda, obnova řádů, možnost návratu. Ale pro Janu to návrat není. Spíš krok do neznáma. Jako sestra Františka se ocitá mezi osmi desítkami žen v chátrajícím klášteře, který donedávna sloužil jako kasárna. Komunita, která se snaží znovu vybudovat duchovní i fyzické zázemí, je rozdělená věkem, zkušenostmi i představami o tom, co znamená žít „v povolání“. Většina sester je postarších, práce se tak očekává od těch mladších.
Autorka se zdržuje jakéhokoli patosu. Zvolila spíše civilní tón, který místy připomíná dokumentární záznam – pozorování každodenní rutiny, střídání modlitby a práce, drobných konfliktů i tichých pochybností. Tempo je pomalé, ale v tom tkví síla knihy: čtenář se dostává pod povrch řeholního života, který se na první pohled může jevit jako klidný a pevně strukturovaný, ale uvnitř se sváří emoce, touhy i nejistoty.
Zajímavým momentem je i pohled na střet generací – staré sestry, které pamatují podzemní církev, a mladší, které hledají smysl víry ve světě. Jana se v tomto prostředí snaží najít své místo. Silně pociťuje odloučení od matky. Její vnitřní dialogy o víře a oddanosti patří k nejpůsobivějším pasážím knihy.
Vztah s nově příchozí Karin přináší zlom – z hledání duchovní blízkosti se stává zkouška hranic, které si řád stanovuje, ale lidskost přepisuje. Právě tady Dvořáková otevírá téma tělesnosti, touhy a viny, aniž by přestoupila do senzace. Pro mě byl vývoj vztahu mezi Janou a Karin j příliš předvídatelný.
Návrat je přemýšlivý román o víře, o hranicích mezi svobodou a poslušností, o křehkosti rozhodnutí, která se měla zdát neotřesitelná. Působí klidně, ale pod povrchem je neklid. Pomalé tempo vyprávění hlavně v první polovině knihy mi nevadilo. Bylo to jako číst reportáž o obnoveném řeholním životě. Ale jiné autorčiny knihy se mi líbily více.
Kdybych věděla,někam se příběh ubere, asi bych si tuhle knížku nevybrala, přesto mě čtení moc bavilo, popis klášterního prostředí v minulém století, to jsem si užila, mám ráda nevšední prostředí a takovým klášter určitě je. Konec mě trochu zklamal, ale rozhodně autorku nečtu naposledy. Knížka byla skvěle namluvena, obzvlášť, když se interpretka vtělila do Heleny a Aničky. Knížku doporučuji, je to trochu specifické čtení.
Nějak nevím, co si o tom myslet. Téma je zajímavé, ale kniha mě nějak nevtáhla. Nejoblíbenější od autorky se určitě nestane.
Jak už tu někdo zmínil, když vezmeme v potaz obvyklou ponurost děl Petry Dvořákové, je naděje plný závěr knihy opravdu překvapivý (a já jsem za něj ráda!)
Na druhou stranu, pocit osamění, chlad a bezútěšnost na mě dýchaly z každé stránky knihy tak jako tak. Nedokážu si představit takto celý život žít. To opravdu není možný nějaký kompromis? Milovat Boha, žít v souladu s jeho přikázáními, ale zároveň pěstovat přátelství (myslím "obyčejná" přátelství), navštívit jednou za měsíc rodiče, dát si s nimi kávu, zajít si do divadla. Musí to být nutně jen takovýto extrém? Podle mě právě takovéto extrémy pak vyvolávají další extrémy...
Hlavní hrdinka byla popsána zvláštně, trhliny její oddanosti Bohu se začaly objevovat na můj vkus až příliš rychle. A její víru a odhodlání jsem jí už od začátku tak nějak nevěřila (to taková Anička byla možná naivní, dětská a užalovaná, ale Bohu byla oddaná x-krát víc). Líbila se mi ale myšlenka knihy, že i sestry v klášteře jsou jen lidi. A nalezneme mezi nimi ty laskavé, upřímné, moudré, ale i falešné a zlé.
A že když člověk cítí, že cesta, pro kterou se v životě rozhodl, není ta správná, nikdy není pozdě na to začít znovu a jinak. Nikdy není pozdě na návrat. Stojí to za to. Protože jisté je jen to, co je tady a teď. Nečekat na štěstí a naplnění, které (snad) jednou přijde. Pokud ho máte na dosah, chce ho to popadnout.
Měla jsem trochu obavy, že kniha bude působit hodně jednotvárně, když se celý děj odehrává v prostředí kláštera, ale byla jsem příjemně překvapená. Příběh trochu slabší, ale fragmeny ze života jeptišek i samotné hlavní postavy se mi četly dobře.
(SPOILER) Od autorky jsem toho četla již více a považuji její knihy sice za dobré,nicméně většinou ponuré a končící negativně. Tím spíš mě nadchl závěr této knihy,i když se dá vnímat různě. Bavil mě náhled do života sester,ale na druhou stranu ta povrchnost a v konečné fázi boj uvnitř sebe a vlastně lži mě tak trochu vytáčely. Téma lesbické lásky jsem nějak čekala od půlky a trochu mě to zklamalo,protože to je téma,které je teď moderní z mého pohledu a je nám servírováno všude,ale jinak by vlastně kniha ničím nepřekvapila. Tak dejme tomu.
(SPOILER)
Byla jsem při čtení nadšená z popisu života v klášteře. Jeptišky jako normální lidi, propojení s Bohem může jít nahoru a dolů, život je občas dřina... A tohle všechno kniha popisuje se slovní lehkostí paní Dvořákové vlastní.
Bohužel jsem jako celoživotní ateista bojovala s některými reáliemi, které by věřící znal, a autorka asi moc nepočítala s tím, že by někdo potřeboval vysvětlit věci, které ona považuje za tak samozřejmé. Tady je nicméně chyba u mě a nepropsala jsem tento zmatek do finálního hodnocení.
Co mě ale donutilo sundat hvězdy je vskutku prapodivná romance hlavní hrdinky. Zná Petra Dvořáková nějakou skutečnou lesbu, nebo si je takhle divně jenom představuje? Ve výsledku to působí, jako když se patnáctiletá slečna píšící nějakou povídku do literární soutěže na gymplu snaží popsat myšlenky padesátileté Blaženy, zasloužilé matky pěti dětí. Snaha dobrá, ale nějak to prostě ne a ne trefit. Chybí jí prostě nějaká životní zkušenost...
Nešlo mi číst úplně plynule knížku jsem odkládala a nechala dej plynout v mé hlavě......je tam toho tolik k zamyšlení.....Paní Dvořákova děkuji,že píšete takové knížky .....budu čekat trpělivě na další.
Kniha je dobře napsaná, ovšem, prostředí a téma mě moc neoslovilo. Duchovní život v klášteře, zasvětit se Pánu Bohu a žít jen s ním....vede právě ke hříchu....láska je všemocná...
Trošku těžší téma, jako nečetlo se to úplně lehce, ale bylo opravdu zajímavé vidět do žití jeptišek. O lásce, kterou si nevybíráme, která tu najednou je a je úplně jedno jaká láska to je..můžeme si ji zakazovat milionkrát, prostě je to ta opravdová a bez ní žijeme a nežijeme. I když bylo téma opravdu velmi odlišné, tak jsem chtěla vědět jak to celé dopadne a potom už se konec četl dobře. Kniha není jen tak pro každého, ale kdo už něco četl od autorky, ví že to nebude procházka růžovým sadem.
(SPOILER) Autorka opět nezklamala. Krásně popsaný niterní rozkol Jany a v podstatě dalších novicek jejíma očima. Jako pro člověka nevěřícího pro mě bylo celkem úlevou, že i jeptišky pochybují, zda bůh je vše. A jak se nakonec ukáže, není. Je hezké a možná i pomáhající něčemu věřit, ale život máme jen jeden a je třeba si ho užít a zažít lásku. Vždyť i v desateru je psáno "miluj bližního svého" .
86 %
Já nějak nevím, co k této knize napsat. Předem jsem nečetla anotaci, skočila jsem do ní jako do bazénu. A velmi mě překvapila. Je tak jiná, než jiné autorčiny knihy. A k příběhu se zatím vyjádřit nemůžu, budu muset ještě nějakou dobu přemýšlet, než se mi myšlenky usadí.