Návrat
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/554552/bmid_navrat.jpg
4
344
344
Může být láska k Bohu silnější než ta lidská? Jana je přesvědčená, že její víru nemůže zlomit vůbec nic. Zvlášť když k ní na prahu dospělosti přichází svoboda a ona konečně může žít v klášteře. Vstupuje mezi sestry plná nadějí, odhodlání, ale i iluzí. Ty se začínají s každodenním řeholním životem plíživě drolit a nakonec úplně rozpadat. Jana musí znovu potěžkat svůj dřívější nenaplněný a bolestně „nedořečený“ vztah k Viktorovi, ale především si odpovědět na otázky, jež do jejího života vnáší záhadná a nespoutaná Karin, která se jednoho dne objeví v klášteře mezi starými ženami. Janina představa o tom, jak vypadá skutečná láska, se dramaticky mění a rozostřuje. Stejně tak se společenství sester musí denně ptát, jak se dá v proměněném světě navrátit ke svému původnímu poslání. Román spletený z mnoha jemných, ale zdařilých vypravěčských vláken čtenáři umožňuje nahlédnout do tajemného světa, který je mu běžně nepřístupný a jehož všednost naprosto neodpovídá obecně sdíleným představám. Jakkoli se takto zachycený obraz života v klášteře může místy jevit jako dost nelichotivý, nikoho nesoudí. Je to především portrét člověka se vším světlým i temným, co jeho bytí přináší. V neposlední řadě je tato kniha fascinujícím milostným příběhem. Protože lidská láska je jako nezkrotitelné, mnohočetné zvíře, které k sobě vytrvale hledá druha…... celý text
Přidat komentář
Oproti jiným knihám této autorky jsem se nějak nedokázala do příběhu začíst. Pochybnosti hlavní hrdinky už byly od začátku a po potkání Karin jsem začala tušit další průběh. Na druhou stranu přiblížení života v klášteře bylo velmi zajímavé. Ani toto neposunulo knihu mezi mé oblíbené od této autorky.
Oproti předchozím knihám od PD musím ubrat v hodnocení. Nebyla jsem do příběhu až tak vtažena jako např. U Vran. Prostředí klášteru bylo ale zajímavé. Stejně jako ,,boj" světského života a řehole...
Kniha je o to zajímavější, že autorka sama prožila část života v klášteře.
Mladá dívka Jana vstupuje do kláštera. Tam je z ní sestra Františka, které se mění úplně celý život. Pro mě je svět v klášteře úplně neskutečný. Hltala jsem každé slovo, které autorka o životě v něm napsala. Rozčilovalo mě, že sestry slouží ne Bohu ale kněžím, kteří toho chytře využívají.
Samozřejmě že v knize dojde i na milostná vzplanutí, patří to k životu a nezáleží na prostředí. Stěžejním motivem pro mě ale v knize byl boj Jany s tím, jestli do kláštera patří nebo ne, jak silná je její víra, jestli dokáže celoživotně obětovat sebe Bohu a nebude jí chybět pozemský život a lidská láska.
Nechápu negativní recenze, kniha se mi opravdu hodně líbila, byla čtivá a svým způsobem i napínavá. Spousta myšlenek ve mně zůstala. Jsem ráda, že ukázala víru ze všech úhlů. Já sama věřící nejsem a nemám ráda tlačení do čehokoli.
"Člověk je člověku vždycky blíž než Bůh"
Mám ráda Petru Dvořákovou a taky mám ráda příběhy z klášterního prostředí. Nebylo to úplně uchvacující, myslím tak, že by se kniha nedala odložit, ale vůbec to není špatně napsané. Naopak, myšlenkové pochody ohledně hledání té pravé lásky jsou moc pěkně a důvěryhodně podané. Chyběla mi trochu ona pověstná jiskra nebo náboj, který by příběh posunul o příčku výš, ale i tak za mě moc dobré, autorka nezklamala.
Kniha se mi moc líbila. Petru Dvořákovou mám moc ráda. Její knížky jsou tak citlivě propracované a plné myšlenek. Život v klášteře zajímavé a těžší téma. Takovému životu se musí člověk oddat celou svou bytostí a Jana - Františka si asi takový život úplně sama nevybrala a celou dobu vlastně řešila, jestli u ní zvítězí bezpodmínečná láska k Bohu nebo k člověku. Šťastná tam úplně nebyla a hledala spřízněnou duši, aby se necítila tak osamělá a svázaná přísnými pravidly života v klášteře. Kniha nakonec končí optimisticky, což si asi všichni čtenáři přejí. Zajímavé téma a velmi dobře napsané.
Mě se kniha líbila. Myslím, že takto to skutečně mezi věřícími funguje. Pomluvy, intriky, lži, jen se o tom zkrátka nemluví, vždyť víra je svatá! Děkuji paní Dvořákové za tuto knihu.
Hodně těžko se mi tato kniha četla. Zpočátku jsem myslela, že ji ani nedočtu. Františce/Janě jsem nevěřila její lásku k Bohu ani trochu. Přišlo mi, že šla do kláštera z donucení, aby napravila matčinu dávnou chybu, paradoxně ona byla té chyby důsledkem. Jeptišky nebyly vylíčeny zrovna lichotivě, což mě přivádí k tomu, zda nebyla autorka nějakým způsobem zaujatá. Celkově vyzněl příběh ale vlastně ne tak peseimisticky, což je fajn, vzhledem k tomu, jak knihy Petry Dvořákové většinou končí. Na rozdíl od jiných jejích knih, k této se asi vracet nebudu. 70%
(SPOILER)
NÉÉÉ, to bylo slabé :( Od začátku jsem děj podezřívala, že tam bude nějaká queer tematika, a ejhle. Ach jo. Co by asi tak tolik ženských v klášteře mohlo dělat, no jasně = total klišé.
Autorka si na začátku myje po pilátovsku ruce, že jakože všecko o čem píše, není černobílé, přitom celkový dojem z jí popisovaného života v klášteře je fakt a jenom čirá depka. Staré sestry jsou cítit a šourají se po chodbách, tlusté stěny jsou frustrující atakdále atakdále.
Stylistické neobratnosti. Floskule.
Popis života v klášteře plytký.
Absolutně nevyužitý potenciál
napětí mezi životem před klášterem a životem v něm.
Škoda.
Jo a trochu mě děsí, když tady čtu, že jako "nejsem věřící, ale tahle knížka mi osvětlila, jak to chodí". Akorátže vůbec.
Ze začátku se mi do knihy moc nechtělo. Knížka, stejně jako čas v klášteře, plynou pomalu. Nicméně má to svůj důvod. Autorka každopádně umí. Velmi nenásilně, citlivě a realisticky dává do kontrastu opravdovou víru a Boha proti občas až hloupým pravidlům, které si vymyslela církev. Pravidla, která jsou vlastně někdy i proti Bohu. Hezky je kontrast vidět i na postavách Anunciáta vs Hyacinta. Mne se to líbilo moc, ale je to náročné čtení.
Nebylo to špatné, ale všechny ostatní knížky autorky se mi líbily víc.
Možná je to tím, že tak pojatá víra a život v klášteře je něco úplně mimo mě. Zdálo se mi, že hlavní hrdinka vlastně do kláštera ani nechce, neboli vím, proč tam šla (v jistém smyslu "musela"). Ale vzhledem k tomu, jak prostředí od začátku vnímala, tam jednoznačně nepatřila.
Pokud vím, autorka má z raného mládí osobní zážitek z kláštera, tím je příběh zajímavější. Jasně, není to autobiografie, mám na mysli popis života v klášteře.
Knihu z prostředí kláštera jsem nikdy nečetla a byla jsem zvědavá. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, ale taky to nebyl příběh, který by mě posadil na zadek, ale i přesto musím říct, že ve mě knihy zanechala nějaké pocity.
Četl jsem hned po Proměněných snech, tak mi to trochu splývalo a nebylo to pro mě tak překvapující. Líbilo se mi to, ale ty předchozí její knihy byly lepší.
Moc jsem se těšila na novinku od autorky Petry Dvořákové, protože všechny její knížky byly skvělé, ale u Návratu přišlo zklamání. Dočetla jsem jen proto, že je to moje oblíbená autorka. Zasazení děje do prostředí bylo zajímavé, ale děj nic moc, žádné napětí, důvod pokračovat ve čtení.
Ježiš , to bylo krásné. Jakoby se v tom textu spíš nic neděje, život v klášteře tak nějak ploše plyne a o to víc září ta hořící srdce. Úvahy o vztahu člověka a Boha - úchvatně kacířské - božsky lidské.
(SPOILER)
Další kniha Petry Dvořákové, do které promítá své zkušenosti z kláštera.
Do jaké míry, o tom se můžeme jen dohadovat, pro mě je ale jisté, že atmosféra a charaktery obecně odpovídají.
Celou dobu jsem si říkala, proč tam Jana Františka zůstává, pochyby byly příliš silné.
Spoiler:
Nevím, jestli bych lásce v tomto případě dávala velkou šanci. Spis mi přijde, ze tonoucí se stébla chytá (citová deprivace zažívana od dětství dělá svoje), ale pokud mate na výběr, dost možná se začnete víc rozhlížet kolem.
Moc hezká kniha, pro mě zatím neznáme čtenářský prostředí kláštera ale moc hezky zpracované
(SPOILER)
Jsem vychovaná v ateistické rodině,nejsem pokřtěná a do kostela mě vodila babička o Vánocích,abych se podívala na jesličky. Přesto jsem se na knihu popisující život v klášteře těšila.Co jsem očekávala,to jsem dostala. Hned na začátku jsem si myslela,že Jana odejde. Holka plná života a celý život strávit v klášterních zdech, to mi nešlo dohromady. Její matka spáchala hřích,měla dítě. Copak dítě není boží dar?
Mně se kniha líbila, popisovala prostředí, které neznám. Ženy, které dobrovolně odejdou do kláštera a vzdají se všech radostí tohoto světa, však nechápu.
Další ukázka toho, že Petra se kontroverzních témat nebojí a opět čtenáři vnesla úžasný vhled do této situace a troufám si říct až problematiky.
Mně knížka velmi sedla, jelikož jsem sama věřící, ale nejsem fanda církve a jejich zákazů a příkazů. A na to přesně knížka poukazuje.
Neustále se ptám, proč tu máme něco jako celibát? Já v tom vidím jen majetkovou záležitost, protože Bůh řekl milujte se a množte se. A tady je jasná ukázka toho, co to způsobuje. Ne jen muži, ale samozřejmě i ženy mají své potřeby a tato situace je žene do úzkostných situací, kdy si přijdou špatné, ne-li špinavé. To mi teda zvedalo mandle!!¨
Jana mi přirostla k srdci a bylo mi jí líto. MOŽNÝ SPOILER: vlastně napravovala chyby své matky a přitom to vůbec nebylo nutné. KONEC SPOILERU!
V knize není moc akce, je to takový popis pro nás běžných událostí. Láska, sex, menstruace, jídlo, ale zde to je vše, jen ne obyčejné a samozřejmé. Vše pomalu smrtelný hřích. Opravdu mi z toho bylo úzko.
Myslím, že knížka si najde spoustu fanoušků, kteří to mají jako já, že mít víru jde i bez církve a je jasně vidět proč, ale taky spoustu lidí bude nudit. Já jsem velmi spokojená a vděčná, že autorka toto téma otevřela.
Knihy Petry Dvořákové mám ráda, tady jsem ale trošku váhala, jestli mě to téma bude bavit, nakonec zvítězila zvědavost, že nám autorka trošku poodhalí život za branami kláštera a lépe pochopím proč se mladá dívka, či žena rozhodne stát se jeptiškou, vzdát se života jaký známe...
,,A vy jste nikdy nepochybovala? Nikdy jste si neřekla, co když Bůh není? Co, když tady ztratím celý svůj život, nebudu mít nikdy děti a manžela, nic si neužiju, a pak nebude nic?"
Odpověď se možná v tomto příběhu nabízí, tohle musí mít člověk v sobě, musí to tak cítit, že je to přesně to, co ho bude naplňovat, i tak se lidská přání a touhy mohou měnit a jenom víra nestačí...
Dobrá kniha, líbilo se mi to.
"Člověk je člověku vždycky blíž než Bůh"
Asi bych chtěla nejdříve poděkovat autorce za skvěle zvolené a zpracované téma! Velmi lidsky, zajímavě a citlivě se jí podařilo rozkrýt tajemný svět ženského duchovního věta v katolické církvi. Věřila jsem jí každé slovo, každou myšlenku!
Jana vstoupila do kláštera velmi mladá a pod vlivem silně věřícího prostředí v kterém vyrůstala. Jako Františka se snažila, v nelehké době a za tristních podmínek, žít naprosto příkladně. A pak, selhání? Prozření? Zrada?
Ne, jen naprosto lidský cit, láska.
Mám ráda knihy Petry Dvořákové a moc se těším na další příběh!