Násilí
Slavoj Žižek
V knížce věnované násilí věhlasný slovinský filozof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek komplexně promýšlí a analyzuje tento fenomén ve všech jeho viditelných i neviditelných aspektech a především pátrá po jeho příčinách. V čem tkví podstata násilí, ať už nabývá podoby individuálních zločinů, teroristických útoků, fundamentalismu, týrání iráckých zajatců ve věznici Abú Ghrajb, násilných výbuchů občanské nespokojenosti, rabování, občanských či mezinárodních konfliktů a válek? Neměli bychom si však nejprve položit otázku, zda není není naše fascinace těmito viditelnými projevy násilí, ba naše hysterické brojení proti němu, právě tím, co nás oslepuje, co nám znemožňuje vidět jeho podstatu? A není okázalé vzývání nenásilí a tolerance právě tím, co násilí udržuje při životě? Měli bychom se naučit poodstoupit a odpoutat se od fascinující vábničky přímo viditelného „subjektivního“ násilí, páchaného jasně identifikovatelným původcem a chápaného jako narušení „normálního“, pokojného stavu věcí. Musíme umět rozpoznávat obrysy pozadí, jež podobné jevy vyvolává. To je východisko Žižkovy knihy: „subjektivní“ násilí je pouze nejviditelnější částí základní triády, do níž patří i dva druhy násilí „objektivního“: jednak násilí „symbolické“, tedy násilí vtělené v řeči, a především pak to, jemuž Žižek říká násilí „systémové“, projevující se neblahými, ba katastrofickými následky hladkého fungování našich ekonomických a politických systémů.... celý text
Literatura naučná , Filozofie , Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2013 , Rybka Publishers
Originální název:
Violence: Six Sideways Reflections , 2008
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem zašlápl mrtvého ptáčka, abych slyšel jak mu kosti zakřupali. Někteří lidé se však vůči tomuto činu vyhrazovali. Prý nemám úctu k mrtvím a prý oni by nikdy živýmu ani mrtvýmu zvířeti neublížili. Žižek to trefil, když napsal, že hrůza násilných činů působí jako překážka v přemýšlení.
- Oni by sice neublížili tlejícímu tělu vrabčáka, ale přitom si k obědu si dají hovězí. Oni mají úctu k mrtvým, ale přitom neocení solidní myšlenku a radši se obklopí levnou zábavou.
Tato esej je plná solidním myšlenek, cynických poznámek a snaze vidět za rok. Kde se násilí bere, v čem tkví, není to vždy tak očividné, zvlášť v takto složitém světě. Autor dokáže nalézat souvislosti v komplexním spektru vztahů a vyvozovat důsledky, jejich příčiny nejsou pro běžného hňupa očividné.
Kniha mě občas pobavila, občas poučila (nebude hrát, že jsem se nikdy v myšlence neztratil, ale v nejhorším jsem vždy alespoň zhruba věděl, kam autor směřuje), po většinu času mě však pěkně intelektuálně stimulovala. Jistě se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Doporučuji Slavojovi filmy:
Perverzní Průvodce Filmem, Perverzní Průvodce Ideologií.
S Žižkem jsem se poprvé seznámil díky jeho online přednáškám na různá témata a byť šlo o velmi zajímavé a mnohdy provokativní myšlenky, nabyl jsem dojmu, že chci-li skutečně a do hloubky pochopit jeho uvažování a vnímání Hegelovy filozofie, musím se dát do četby jeho knih. Násilí byla má první kniha tohoto "nejnebezpečnějšího filozofa" a jistě ne poslední. Násilí vnímá zcela odlišně od běžných asociací s tímto pojmem, přičemž jeho analýza vzdáleně připomíná knihu Hanny Arendt, O násilí. Problematiku násilí vnímá pohledem Hegelovy filozofie, Lacanovou psychoanalýzou, to vše za doprovodu všudypřítomného Marxe a Žižkova oblíbeného "inteligentního pravičáka" Petera Sloterdijka. Podobně jako Arendtová demonstruje své pohledy na fenomén násilí na soudobých aktech násilí. Jako Arendtová užívá studentské stávky, tak Žižek sahá po nepokojích v New Orleans a Paříži a nevyhýbá se ani migrační krizi či islámskému terorismu. Za objevný považuji jeho náhled na islámský fundamentalismus, který je "ostudou skutečného fundamentalismu". Kniha je psaná v podobě myšlenkového proudu, kdy se může na první pohled zdát, že odstavec obsahově nijak nenavazuje na předchozí, byť celá kniha je systematicky řazena podle částí Beethovenova Smyčcového kvartetu č. 14 cis moll. Lze to chápat jako stupňování provokativních a nevšedních myšlenek, kdy uprostřed knihy dojde k jejich gradaci a následně ke konečnému shrnutí a utlumení, nikoli však utišení. I přes zřejmou snahu autora být co nejsrozumitelnějším, u zprostředkování např. Lacanových myšlenek (které jsou do češtiny již tak špatně přeložitelné a autor je studoval ve francouzštině) se nelze vyhnout významové neurčitosti. Často se tak může stát, že bude nutné se nad smyslem několika vět zamyslet či se k nim i po přečtení vrátit. Konečně, jedná se o inspirativní a velmi objevnou knihu nabytou pro Žižka typickými provokacemi, které ale mají svůj smysl a po jejím přečtení se k ní hodlám příležitostně vracet a zároveň sáhnout po dalších autorových knihách...and so on and so on...
Podnětná kniha, která jak je u Žižka zvykem, převrací některá zaběhlé proudy uvažování. Ačkoliv originální vydání vyšlo již v roce 2008, jsou výstupy této knihy možná ještě aktuálnější dnes, po 11 letech.
"Násilí" ještě plánuju opakovaně pročítat, proto berte můj komentář jako provizorní věc. Nemůžu zkrátka už po prvním přečtení nic nenapsat: To, že dnes euro-atlantická společnost zdánlivě bojuje proti svým "psycho-démonům", jako je komunismus, terorismus, fašismus a jiná strašidla dávno rozptýlených duchů, ve své podstatě znamená, že pouze uměle vytváří neexistující problémy, které pak může řešit. Tím pádem se v občanském prostoru neděje nic, zatímco za oponou neplodného intelektuálního života probíhají tržní mechanismy. Tuhle totalitu si na rozdíl od jiných v historii proběhlých nesvobod volíme zcela opakovaně a naprosto dobrovolně. Zmíněné myšlenky v knize najdete, včetně nástinu geniálního první kroku ven ze soudobého uspořádání: Prvním krokem je nedělat nic, upadnout do procesní pasivity (například neúčast na volbách, neangažovanost v práci atd.) jako velice účinné formy Žižkem hájeného emancipačního násilí. Jo jo! Proč nám asi ti politici neustále před volbami opakují, ať nepromeškáme příležitost AKTIVNĚ ROZHODNOUT O CHODU ZEMĚ a jdeme k urně?
Jedna z mála Žižekových knih, která má nějakou soudržnou vnitřní logiku (alespoň z pohledu čtenáře) a zároveň je poměrně srozumitelná. Autor zajímavě odpovídá na otázku, kde se v moderní společnosti bere násilí, a to jak násilí viditelné-fyzické, tak i to symbolické, zakódované v jazyce, který používáme.
O této knize jsem dva roky zpátky přednášel:
https://www.youtube.com/watch?v=sON20RLtSRg
https://www.youtube.com/watch?v=qvG9rIKE3P0
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška |
| 2013 | Násilí |
| 2008 | Humanismus nestačí |
| 2014 | Požadujme nemožné |
| 2012 |  Besy kapitalizmu alebo Začiatok novej éry? Rozhovory s kritickými intelektuálmi |
Kniha Násilí je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 51x |
| Chci si koupit | 16x |
Já prostě Žižka dvakrát nemusím, nicméně se mu musí přiznat, že v tomhle díle výstižně popsal jaké způsoby násilí se dá aplikovat, rozdíly mezi nimi a do toho přikládá spousty příkladu z politiky, sociálních kruhů, náboženství, atd.
Nicméně, pořád mi to přišlo spíše jako dokonalý žvást než vážný filozofický počínání.
Mnohem zábavnější jsou jeho vtipy (Žižek's Jokes, 2014), které jsou pořád žvatláními, alespoň čtenáře pobaví.
Za mě 2/5
a to přeháním, fakt to bylo strašné nic neříkající čtení.