Naše hory
Vilém Heckel
Reprezantativní publikace, sestavená z fotografií tragicky zemřelého umělce a nadšeného horolezce, citlivě odhaluje osobitou krásu Českého středohoří, Šumavy, Krkonoš, Jizerských, Orlických a Lužických hor, Hrubého Jeseníku, Beskyd, Malé a Veľké Fatry, Nízkých a Vysokých Tater. 2. přepracované vydání
Přidat komentář
Kdysi jsem ji dostal jako dar od kamarádů z osady a stále má čestné místo v mé knihovně.
Bohužel mi stále více připomíná, že existuje ještě spousta míst v našich horách, která už jsem nestihnul a už asi nestihnu shlédnout na vlastní oči.
Vilém Heckel - fotograf, horolezec, statečný člověk, přítel a kamarád řekl: ,,V horách jsem doma, protože ty naplňují můj život . . . Ale k těm horám ještě něco patří - a to jsou kamarádi . . ."
Říká se, že umíráme na to, co nejvíc milujeme. Vilém Heckel zemřel v milovaných horách a nám zanechal tolik krásných fotografií, že by vystačily na mnoho knih. V této nám představuje krásu a divokost našich hor - českých a slovenských.
Mne těší, že jsem jako tramp /ne horolezec/ navštívila mnoho míst, kterými chodil Vilém Heckel.
Mnohokrát jsem v ní listoval! A na stará kolena se k ní stále vracím. Připomíná mi to moje toulky po horách z dob, kdy jsem ještě mohl. Většinu míst jsem několikrát prošel. Vzpomínky mi vymaže už jenom stařecká demence - nebo ten německý lékař, který mi schovává věci?! Pro mladší: "naše hory" jsou i hory na Slovensku.
Když jsem viděla v antikvariátu, nejdříve jsem myslela naše horory, to mne přimělo si knižku koupit a nelituji))) Takže všem, kdo mají radi hory doporučuji
Štítky knihy
obrazové publikace hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 1970 |  Krásy Československa |
| 1972 | Naše hory |
| 1965 | Expedice Kavkaz |
| 1988 | Horolezecká zastavení |
| 1977 | Má vlast |
Kniha Naše hory je v
| Přečtených | 10x |
| Knihotéce | 19x |
| Chci si koupit | 3x |
lahůdka od pana Heckela. Nalezena, jak již spousta jeho knih, v knihobudce. Po odborném geologicko-přírodovědném úvodu následuje fotografická část. Od Šumavy až k Tatrám. Dnes jsme více zvyklí na barvy, ale Vilém Heckel dokázal tvořit právě neskutečné černobílé náladovky. Kompozice, ze které dýchá atmosféra. Zejména ty zimní jsem si v této podivné zimě bez sněhu vychutnala. Až jsem slyšela stromy mrazem praskat. A záviděla turistům a lyžařům, navždy sportujícím na panenských svazích, zachycené Heckelovým fotoaparátem. Mistr svého řemesla.
A vlastně směle můžu podepsat i všechny komenty předemnou :)