Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem
Václav Vojtěch
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181395/bmid_namornikem-topicem-a-psovodem-za-ji-ore-181395.jpg
4
9
2
Václav Vojtěch, první Čech v Antarktidě, popisuje v knize své zážitky z Byrdovy výpravy v roce 1929. Byla to neobyčejně úspěšná expedice. Hlavně díky cílenému použití letadel a mapovací kamery. To nejdůležitější se podařilo 28. listopadu 1929 – na trojmotorovém hornoplošníku Ford dosáhl Byrd s dalšími třemi muži v 1 hod 14 min greenwichského času jižního pólu. Všechno pečlivě nafilmovali a výsledky expedice tak, společně s dalšími mapovacími lety a výpravami geologů do pohoří královny Maud, znamenaly prvotřídní vědeckou a mediální senzaci. Václav Vojtěch byl u toho. Spojené státy své hrdiny odměňují a 23. května 1930 se Vojtěch stal, stejně jako ostatní členové expedice, nositelem Zlaté medaile Kongresu USA, nejvyššího amerického civilního vyznamenání. Dodnes je jediný Čech, který toto vyznamenání získal.... celý text
Přidat komentář
Příběh první cesty českého snílka Dr. Václava Vojtěcha za splněním svého snu - Dobytí jihotočníkové země s expedicí Kontraadmirála Richard Evelyn Byrd, který předtím přeletěl nad severní točny a také atlantik. Tvrdohlavý Vojtěch i přez přímé odmítnutí odjíždí na Nový Zéland a stane se nakonec členem expedice. Jak sám říká: "Mezi 25.zářím 1928 a 28.únorem 1930 leželo mnoho významných událostí".
Nejedná se pouze o cestopis v pravém smyslu slova, ale i o jakýsi náhled do života polárních krajů, zamrzajícího oceánu, velrybářských lodí a pravých námořníků. Z dnešního pohledu zní při nejmenším zvláště, ne však drsně nebo odporně například text přibližující velrybářskou loď: "Samotný Larsen loví ročně 900-1200 kusů a přiváží do civilizace 75 000 barelů (109 000 hl) čistého oleje v ceně asi 70 miliónů korun. .. denní úlovek dosahuje často čísla 24".
Zajímavá je určitě i zmínka o setkání s první letadlovou lodí toho jména Lexington a Saratogu které "vzdávají hold přítomným členům Byrdovy expedice".
Bohužel kniha je autorovou první a také poslední. Což vysvětlí délka jeho života 1901-1932, když se těsně před svou první samostatnou výpravou utopí v mírném toku Labe. Ironie osudu neskutečná ... bohužel.
Štítky knihy
cestovatelé české cestopisy jižní pól Václav Vojtěch, cestovatel, 1901-1932
Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhemKniha Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem je v
| Přečtených | 11x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Velké očekávání a poměrně značné zklamání.
O Václavu Vojtěchovi, jeho osudu a významu u vzniku nového českého plemena psa a také o této knize jsem se dozvěděl z cestopisné reportáže Petra Hanzlíka Sibiřským trailem...atd. Moje zklamání je jak obsahové, kdy jsem přeci jen očekával něco jako Běhounkův popis osudů Nobileho výpravy, tak i stylové, kdy na mne nejuspořádaněji působil závěrečný doslov Stanislava Bártla, který popisuje okolnosti vzniku knihy.
Abych to jen krátce rozvedl. V názvu je zřejmé, že se autor stal námořníkem, topičem a psovodem. Vykonávání těchto tří profesí ale zabírá pouze necelou druhou (a to tu nesporně zajímavější) polovinu knihy. Jsou literáti, kteří dokáží i z banální, každodenní záležitosti, udělat zajímavý, čtivý a napínavý zážitek. To ale u této knihy tak trochu nefunguje. V té druhé polovině zajímavé zážitky nejsou podávány tak, jak by si asi zasloužili a to je škoda. Autorovi se moc nedařilo vytvořit, či spíše popsat tu dramatičnost o kterou zcela jistě neměl nouzi a někdy ji odbýval pouze několika větami (a to mu šlo i o život!), aby mohl následně popisovat něco zcela jiného a zrovna ne moc záživného. Na druhou stranu v doslovu S. Bártl uvádí, že kniha vznikala především proto, aby z jejího výtěžku mohl financovat svou další výpravu, tentokrát do severních končin. Tím myslím, že se tak trochu vysvětluje ten obsah, kdy se snažil zřejmě v krátkém časovém úseku a na ne zrovna mnoho stranách (vydával to vlastním nákladem) vylíčit poctivě ten čas od zrození myšlenky na účasti ve výpravě, přes nejistotu zda to vůbec vyjde, pak cestu na Nový Zéland až po samotnou plavbu do Antarktidy. Zřejmě časově ty jednotlivé etapy mají poměrné zastoupení v počtu popsaných stránek ale jak říkám, je to škoda, protože pak na ty poutavé prostě nezbyl čas a místo. Druhá věc je ten styl, kdy si myslím, že autor prostě ještě žádný neměl a jeho vytříbení mělo teprve přijít s dalšími knihami z jeho cest, které měl v plánech. Bohužel se tak nestalo. Jeho tragický skon před druhou expedicí zabránil tomu, aby mohl vzniknout nový a určitě skvělý vypravěč, popisující drsnou krajinu, kde vládne převážnou část roku nelítostná zima.