Najednou někdo klepe na dveře

1 27.11.2020

Povídky z této knihy byly čteny na ČRO Vltava cca v 2015 – 2016 a ty, které jsem slyšel mne docela zaujaly ale i trochu neuspokojily svým vyvrcholením. Rozhodl jsem se tedy zakoupit knihu, ale dojem byl velmi podobný i když ty povídky, které jsem neznal z vysílání mně zaujaly více. Výslední dojem ale je, že tyto povídky E. Kereta nedosahují výšin povídek izraelských klasiků této formy e.g. B. Malamuda a píšu tuto větu s vědomím, že si u mnohých čtenářů naběhnu na vidle, jelikož srovnávám hrušky s jabkama…:-)

1 14.08.2018

Ach! Prostě jsem se ponořila a užila si každou povídku jednotlivě. Nepadala na mě z nich žádná deprese, ale možná to je tím, že nejsem čtenářkou romantické literatury, raději mám takové ty temnější kousky.

11.03.2018

Kniha plná povídek psaných bez ostychu, tak, jak autorovi "zobák narost". Těžko vybrat nejlepší znich,ptž každá je svým způsobem jedinečná a čtou se krásně jedna za druhou.

1 21.10.2017

Mám rada poviedky. Dajú sa zhltnúť na posedenie keď vás bavia a preskočiť pár strán, keď nie. Zároveň ich aj obdivujem. Napchať niekedy tak náročný príbeh či motív do pár strán - wau! A tieto surreálne príbehy vás nenechajú len tak znudene sedieť a čítať, dajú vám do hlavy napätie a túžbu dozvedieť sa čo bude ďalej, tiež nevšedné rozdumovačky či vtip.

02.05.2017

K této knize by bylo třeba přidat i poznámku, že je třeba povídky dávkovat. Na jeden zátah to nedoporučuji, vzhledem k melancholii a hořkosladkému vyznění vztahových propletenců, by člověk mohl propadnout dojmu, že svět umí být ještě ošklivější místo. Ale jinak se mi toto líbilo, většina povídek mi stylem více než sedla.

19.02.2017

Perfektně zvládnutá symbióza těžkých životních událostí a autorova chytlavého stylu psaní. Ježiš, ta jeho lehkost! Dílo vůbec nepůsobí depresivně, je podáváno tak, aby se dalo vstřebat kýmkoliv.

19.11.2016

Keret je skvělý vypravěč, ale nějak se neumím ztotožnit s jeho světem plným zla, bolesti, absurdity a životního zklamání. Vždy sem se do povídek snadno ponořila, ale musela jsem si je opatrně dávkovat v malém množství, abych neupadla do deprese a naprostého nihilismu.