Najednou někdo klepe na dveře

02. března

K prečítaniu týchto poviedok ma inšpirovala @hana.zet. Poznáte to, nie vždy je chuť na dlhý text, pár minút si uchmatnem večer, pokračujem ráno a poobede, alebo aj nie... no veď iné povinnosti a rodina, a tak si kradnem čas na čítanie, kedykoľvek sa dá. (Ako aj teraz, je ráno, o chvíľu idem budiť deti na raňajky a nech sa pripravia do školy.) Kereta som tak nemala problém kedykoľvek odložiť po prečítaní pár strán, lebo poviedky boli naozaj rôznorodé, zakaždým z nich šla iná nálada. Aj keď, takto som ich čítala vyše mesiaca. Niektoré boli skvele vypointované, ironicky vtipné, ale veľa z nich aj vyznelo akosi do stratena (a teda hneď som na ne aj zabudla). Asi naozaj tak, ako keď sa autor blíži k pointe, ale potom niekto zaklope, on ide otvoriť dvere a text skončí (aj to sa dá brať ako pointa )... A nasleduje úplne iný príbeh. Ak mám zhrnúť celú knihu, pripadala mi melancholická, ale veľmi ľudská. Pár poviedok zabŕdlo do fantastiky, ale väčsina bola z moderného, každodenného života. Vzťahy medzi rodičom a dieťaťom, mužom a ženou. Určite dám šancu aj ďalším jeho knihám.

04. ledna

Není to špatné, ale čekal jsem asi víc, než jen kafkovské variace s blízkovýchodním nádechem, respektive s nádechem židovství a života v Izraeli s notnou dávkou ironie a nadsázky. Často je to vlastně docela fajn a osvěžující pohled, ale zas tak mě to neoslovilo.

2 27.12.2021

Úprimne? Bola som veľmi sklamaná, zopár poviedok to zachránilo, jednu dlhšiu som ani nemala chuť dočítať. Toľko som toho o Keretovi počula (v dobrom), že som po ňom siahala ako po niečom, čo bude zaručene pecka. Možno som si nevybrala dobrú poviedkovú knihu, čaká ma ešte jedna, uvidíme, či druhá šanca bude k niečomu...

2 27.11.2020

Povídky z této knihy byly čteny na ČRO Vltava cca v 2015 – 2016 a ty, které jsem slyšel mne docela zaujaly ale i trochu neuspokojily svým vyvrcholením. Rozhodl jsem se tedy zakoupit knihu, ale dojem byl velmi podobný i když ty povídky, které jsem neznal z vysílání mně zaujaly více. Výslední dojem ale je, že tyto povídky E. Kereta nedosahují výšin povídek izraelských klasiků této formy e.g. B. Malamuda a píšu tuto větu s vědomím, že si u mnohých čtenářů naběhnu na vidle, jelikož srovnávám hrušky s jabkama…:-)

2 14.08.2018

Ach! Prostě jsem se ponořila a užila si každou povídku jednotlivě. Nepadala na mě z nich žádná deprese, ale možná to je tím, že nejsem čtenářkou romantické literatury, raději mám takové ty temnější kousky.

11.03.2018

Kniha plná povídek psaných bez ostychu, tak, jak autorovi "zobák narost". Těžko vybrat nejlepší znich,ptž každá je svým způsobem jedinečná a čtou se krásně jedna za druhou.

1 21.10.2017

Mám rada poviedky. Dajú sa zhltnúť na posedenie keď vás bavia a preskočiť pár strán, keď nie. Zároveň ich aj obdivujem. Napchať niekedy tak náročný príbeh či motív do pár strán - wau! A tieto surreálne príbehy vás nenechajú len tak znudene sedieť a čítať, dajú vám do hlavy napätie a túžbu dozvedieť sa čo bude ďalej, tiež nevšedné rozdumovačky či vtip.