Najděte si svého marťana
Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353131/bmid_najdete-si-sveho-martana-Hkr-353131.png
4
807
190
Kniha je cenná hlavně tím, že je napsána odborně, přitom naprosto srozumitelně, autor si s pomyslným čtenářem vlastně povídá. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti sebepoznání, mezilidských vztahů a výchovy malých dětí. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text v knize je silný a místy až naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem Marek Herman popisuje svět malých dětí.... celý text
Literatura naučná , Psychologie a pedagogika , Sociologie, společnost
Vydáno:
2014
,
Apak
více info...
Přidat komentář
Měla jsem velká očekávání, ale kniha zklamala. Psána je sice čtivě, ale obsahově slabá. Nemá to velkou hloubku, ani pro liaka. Určitě doporučím více zdrojovou literaturu na konci knihy - Erica Berneho, atd.
Spousta smajlíků uvnitř knihy mě až dráždila. Pro mě také hodně založeno na stereotypech - matka (nikdo jiný) musí být u dítě aspoň do 6 let, jinak hrozí nenávratné poškození emocionálního vývoje dítěte, atd. Ve státech kde mají mateřskou jen 6 měsíců (většina Evropy) tedy se toto týká celé populace - za mě nesmysl.
Za mě ne. Na knihu jsem se velmi těšila, nemohla jsem se dočkat, až v ní začnu listovat, ale první varovná kontrolka se mi rozsvítila už v úvodu, kde autor opakovaně shazuje racionální přístup, odbornou literaturu s citacemi hází šmahem do jednoho pytle jako nečitelnou a prakticky neupotřebitelnou, což je zjednodušení, které mi vadí. Autor je pedagog a uvádí, že studenti pedagogiky se zájmem o psychologii, se o psychologii dozvídají na škole jen suchá fakta a jak uvádí, rozhodl se, že to tak nenechá a proti napsal tuto knihu... Ve které se zaměřil na různé zajímavé poznatky z psychologie a ty nakombinoval dohromady v populárně naučném knižním formátu. Vlastně mi uniká, komu je kniha určena... Témata jsou vždy jen naťuknuta (a bez odkazů, kromě několika knih uvedených v závěru), takže zájemci o psychologii nic moc komplexního nedá... Text je spíše na úrovni on-line článku z oddechového portálu pro ženy. Odborníci z řad psychologů si z knihy také nic moc neodnesou, protože zmiňované věci obvykle znají a mnohem podrobněji. Zájemcům o psychologii bych doporučila přednášky některé z kateder psychologie, nebo sáhnout po primární literatuře, ne po takovémto kompilátu. A ještě jedna věc... Četla jsem nejeden rozhovor s autorem a jeho myšlenky mi jsou vcelku sympatické... O to větším zklamáním pro mě tato kniha je. Nedoporučuji.
Autor se do knihy opravdu vložil moc mile. Ale opakuje stále totéž dokola. Jakoby nevěděl, že toto již psal. A znova a znova a nakonec ještě shrnutí a zase všechno znova. Kniha mohla být čtvrtinová.
Obrovským plusem této knihy je lidskost, s jakou je napsaná. A styl, kterému porozumí snad každý. Taktéž je přínosem množství jiné zmiňované literatury. Osobně mi nejvíc dala kapitola o malém Marťanovi a komunikaci. I proto hodnotím vysoko. Informací nabídne knížka poskrovnu, ale zásadních. A že se opakují? Sic to kazí dojem (i můj), není právě opakování matka moudrosti? Kladu si otázku, zda přesně toto nebyl autorův záměr - opakovat, nabalovat, opakovat, až to čtenář nezapomene, tedy snad...
To by měla být povinná literaura! Čtivě a vtipně podaná vážná témata, nutí k zamyšlení. Styl, myšlenky, názory autora jsou mi opravdu velmi blízké.
I když nenadchla, tak rozhodně potěšila :) Cítím to podobně. Velmi laskavá, prostá a srozumitelná knížka nejen o dětské duši, protože uvnitř jsme pořád všichni i dětmi. Bohužel spousta pasáží se opakuje, mohla být klidně poloviční. Až si člověk říká, jestli to autor po sobě aspoň jednou četl :)
Velice zajímavá knížka, kterou by si měli přečíst nejen všichni rodiče. Ačkoliv já děti nemám, považuju knihu za přínosnou i pro sebe. Najdou se tam totiž i cenné rady týkající se obecně mezilidských vztahů. A až děti mít budu, tak si to přečtu znova :)
Přečetla jsem jako začínající rodič a takovým lidem bych tuto knihu doporučila. Je to v podstatě "sbírka" psychologických faktů napříč oborem, napsaná velice přístupnou formou. Tomuhle textu porozumí opravdu každý. Autor neustále nutí při čtení myslet, přemýšlet, zamýšlet se. A právě to slovo "nutí" je tu podstatné. Jeho text je extrémně naléhavý (opakování stále stejných frází je enormní) a působí, že pokud všechno ihned nezačnu dělat tak, jak radí, nedopadne to dobře. Sám to v závěru knihy přiznává a nabádá, že nejdůležitější je používat selský rozum, s čím velmi souhlasím. Pro mě nejdůležitější kapitolou byla 4, která mě dost překvapila. Pohádky jsem vždycky dost podceňovala, ale po přečtení svůj vztah k nim asi přehodnotím.
vyborna knizka, doporucuji, hezky se cte a je srozumitelne napsana. O Vanocich ji daruji i kamaradce.
Co se obsahu týče, s většinou názorů souhlasím. jedná se z větší části o esenci transakční analýzy, podanou srozumitelným jazykem. Opakování vět a frází, na které tu mnozí hašteří mi nevadilo, bral jsem to jako připomínku důležitých stavebních kamenů knihy.
U mě dobrý, doporučuji!
95%
Nejsem fanynka rodičovských "přírůček", ale tato je opravdu moc fajn. Mám ráda přednášky pana Hermana i tuto knihu. Přečetla jsem letem světem v těhotenství a stále se k ní vracím. Vždy mě pan Herman uklidní a nabudí. Že je v pořádku být laskyplná a schovívavá. Nešetřit hlazením a mazlením. Používat selský rozum.
Tak neříkám, že to bylo zlé...dokonce první půle mě i bavila, ten pohled na nás trochu jinak...pár věcí jsem si i sama zkusila, našla jsem věci sobě použitelné... Ale nakonec se ty hlavní myšlenky pořád a pořád a pořád opakovaly, nic nového nepřišlo a to mi přišlo škoda... Možná mohla knížka ve 2/3 skončit...
Spousta mých kamarádek mi řekla, že tuhle knížku musím do porodu přečíst - to jsem tedy nestihla. Hlavně mi ale všechny tvrdily, že je fakt super a člověku otevře oči, protože najednou zjistí, kolik chyb nasekali rodiče při výchově a čemu všemu bychom se měli vyhnout my...
No, za sebe musím říct, že knížka Marka Hermana z nás skvělé rodiče neudělá. K tomu je určitě zapotřebí víc než pár kapitol a víceméně velmi obecných tvrzení, u kterých po přečtení vlastně zjistíte, že to přece všechno víte. Na druhou stranu nepopírám, pro některé z nás jistě není na škodu si některé odstavce přečíst a zamyslet se. Já se k ní už nejspíš ale nevrátím. Budu se snažit být dobrý rodič, ale už teď bohužel vím, že i já s mým mužem nějaké chyby uděláme a zpětně budeme kvůli tomu na sebe naštvaní. Neexistuje perfektní člověk, neexistuje tedy ani perfektní rodič.
Kniha je pro mne lék na prázdnoty, které se objevují v našem každodenním žití. A to protože každý by si měl uvědomovat, že má v "hlavě" sobě stále to malé dítě "marťana", který se chce každý den projevovat! A mi ho nenecháme vyjít na povrch a proto ho stále potlačujeme. Není nad to být zas tím malým chlapcem/dívkou, které má tak neskutečné myšlenkové pochody. Mělo by to pro nás být denní psychohygienou a radostí, ale ne trápením.
Každý by si měl alespoň jednou za den uvědomit, že žijeme teď a tady! A stále jsme stejní jen trochu velcí. "Koukám, na svět dětskýma očima."
Knihu by si měl přečíst ten, kdo nedokáže porozumět sám sobě, protože když neporozumíme sami sobě, tak nemůžeme rozumět našim malým dětem "marťánkům" a začít je vychovávat pro život.
Za mě “povinná četba” pro každého - ať už rodiče či pedagoga :-) Nemám co vytknout. Lidsky a s nadhledem napsaná kniha - to je přesně to, co mě baví. Ke knize se budu určitě vracet.
Trochu zklamání. Neustále se opakující věty a fráze, o tom, jak musíme mít rádi sami sebe, a sami sebe pochopit, abychom mohli komunikovat s druhými a chápat i ostatní kolem nás. Tohle mě provázelo celou knihou, a neustalo to ani na konci.
Chtěla jsem to dočíst, protože jsem doufala, že se dozvím něco zajímavého, ale přišlo mi, že to pořád dokola omílá to samé. Nic nového nepřišlo, snad jen to, kolik různých poučení mohu najít v pohádce O popelce. To bylo i celkem zajímavé. Ale jinak jsem se do knihy nutila, a chtěla jsem to mít za sebou. A to jsem se na ní pravdu těšila, a četla o ní dobré recenze. Ale osobně mě zklamala. A jsem ráda, že jí mám už za sebou. Takže za mě už ne.
kniha Najděte si svého marťana nepřináší žádné překvapivé a nečekané poznatky a doporučení - nebo alespoň ne nic, co by každý, kdo oplývá trochou sebereflexe a uvažuje o vztazích s lidmi kolem. rozhodně si nemyslím že jde o učebnici psychologie pro laiky, spíše o výtah některých teorií a jejich propojení s praxí. ale to není nic špatného, myslím že spoustu věcí vás prostě nepřekvapí protože se jimi sami řídíte, nicméně pro někoho mohou být klíčové a přelomové. jen bych si knihou nedělala ambici na "laickou učebnici psychologie". mě osobně nejvíce zaujala myšlenka, že přílišným důrazem na výkon dětí (a to jak to děláme nevědomě) můžeme z dětí snadno vychovat workoholiky.
s čím rozhodně nesouhlasím jsou genderové stereotypy, ve kterých se pan Herman utápí. už jsem unavená z toho věčného rozdělování na bezpodmínečnou lásku mámy a podmínečnou lásku táty.... celé ty dlouhé litanie jak je máma nejdůležitější pro vitální vývoj dítěte. kecy, kecy, kecy. nejdůležitější je, aby malé dítě, mimino, novorozeně mělo NĚKOHO s kým může navázat pevný, láskyplný a důvěrný vztah. je jedno, jestli je to žena, muž, máma, táta, adoptivní táta, gay pár, babička, prateta,.... úplně jedno!
bylo tam dalších pár momentů, fatphobie a naprostého nepochopení a zjednodušení duševních onemocnění (což od někoho kdo má ambici aby jeho kniha byla vysvětlením psychologie laikům je dost smutné), a podobných kiksů. taky je naprosto zjevné, že pan Herman žije s ulpělou láskou k minulému a starému, když jedním šmahem odmítl moderní pohádky...
abych to shrnula, na to že byla kniha napsána před deseti lety mě udivila, tohle je tak styl 90let (odpovídají tomu i některé teorie ze kterých autor vychází). od knihy napsané před pár lety čekám moderní, oproštěnou od stereotypů a překonaných teorií, svěží, přinášející něco nového a seznamující s novými náhledy a názory. ani jedno v této knize není.
"To co je kolem nás je realita: ani dobrá, ani špatná, pouze realita. A to co způsobuje naše utrpení, je jenom a pouze náš úhel pohledu, naše myšlenka na ni. Myšlenku ale, pokud chci, můžu změnit."
Je to tak mile a příjemně napsaná kniha, že se k ní ráda vracím a pokaždé tam najdu něco nového.
Pro ty kteří chtějí mít pohodový život a něco se přiučit o vztahu k sobě a ostatním (především dětem).
Super kniha která možná dovede pár rodičů k depresi :) Ne vážně naleznete v ní spoustu chyb které rodiče běžně dělají a měli by se jich vyvarovat. Nejrůznější metody a doporučení jak s dětmi i dospělými lépe komunikovat. V 90% knihy bych i souhlasila, jediné co nedokážu přijmout ani v případě jiných autorů je přisuzovaní nemocnosti dětí jejich zanedbávání a nevšímání si jich. To by pak každá druhá matka v období jarních viróz donesených ze školky musela na své děti úplně kašlat. Navíc se pan doktor zmiňuje i o rakovině v souvislosti s psychosomatikou, což jako absolvent přírodovědecké fakulty nemohu už vůbec uznávat. Tělo může být odrazem duše ale rozhodně jen do určité míry.
Štítky knihy
děti česká literatura rodina sebepoznání, sebepoznávání vývoj a výchova dětí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Kniha Najděte si svého marťana je v
| Právě čtených | 173x |
| Přečtených | 1 245x |
| Čtenářské výzvě | 290x |
| Doporučených | 92x |
| Knihotéce | 433x |
| Chystám se číst | 761x |
| Chci si koupit | 189x |
| dalších seznamech | 3x |
Mile mne prekvapila