Nahý oběd
William Seward Burroughs
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl. ... celý text
Literatura světová , Romány , Erotika
Vydáno: 2003 , Maťa
Originální název:
Naked Lunch , 1959
více info...
Přidat komentář
Naprostý nesmysl...ale když se minimálně dost zhulíte a je vám náct, tak ve vás kniha může otevřít mnohé. Možná si k četbě můžete dát ještě houby a pustit si film jako pozadí. Zážitek umocníte. Jedna z mála knih kde můžete stránky přeskládat jakýmkoliv způsobem a pořád bude dávat stejný smysl.
Nekonečný román, který každého dovede k šílenství. V tomhle měl Ginsberg pravdu a jestli to byl leitmotiv románu, tak se povedlo. Jinak to na mě ale nějak nefungovalo.
Doporučing: Seznámit se více s nepochybně pestrým životem autora, poznat reálie doby ve které byl román psán, vidět stejnojmenný film Davida Cronenberga a být při čtení knihy "na tripu".
„Feťáci nemají kouska studu … Jsou hluší k hluboké nechuti druhých. Je otázkou, zda může existovat při absenci sexuálního libida stud … Feťákův stud mizí s jeho nesexuální sociabilitou, jež je také závislá na libidu … Narkoman pojímá své tělo neosobně, jako nástroj ke vstřebávání média, v němž žije, a hodnotí svou tkáň chladným zrakem koňského handlíře. „Tady to nemá cenu se pokoušet napíchnout.“ Mrtvé rybí oči rychle přejíždějí po zpustošené žíle.“
Hnus, tolik v krátkosti. Text téměř nedává smysl, citace výše je jedno z mála ucelených a smysluplných sdělení. Charakterizující jsou extatické popisy všeho, slova plynou, obrazy míhají před očima. Autor přeskakuje, možná opravdu v jakémsi drogovém rauši – nebo možná ve chvílích jasného prozření skrze drogovou mlhu – od tématu k tématu, od myšlenky k myšlence, text nemá děj, je to jen nesouvislý sled obrazů, myšlenek, dojmů – ano, dojmů, vize jakési feťácké noční můry, hnusu a hrůzy. Je to popis jakéhosi imaginativního místa, psychedelie se střídá s bizarními obrazy lidí, věcí, událostí, vše proloženo nesouvislými rozhovory podivných obyvatel světa o ještě podivnějších tématech doby.
Nejsem prudérní, právě naopak, nicméně tohle byl trochu extrém i pro mě. Prvoplánový bizár, nebo nějaký hlubší skrytý smysl? Popravdě nevím a nechci o tom přemýšlet. Zklamán nejsem, obzory se rozšířily, jsem rád, že jsem to dočetl a hodnotím, jak hodnotím, něco tam je, na místě je však varování – kniha rozhodně není pro každého. Nesouhlasím s překladatelem v doslovu, ani s Ginsbergem, kniha nepřivádí k šílenství, spíš k opovržení.
Hm, to se strašně blbě čte. Úvod byl docela zajímavý, asi proto že autor nebyl sjetej. Jinak mi připadá, že kniha je takový soubor výkřiků, slovní obraty jsou hodně krkolomné, zřejmě vysoce umělecké. Ale děj tam postrádám, něco čeho bych se chytla, co by mě zaujalo. Nic proti, ale tohle nedočtu, to by byla ztráta času....
Jazyk knihy byl dosti složitý, a často jsem nevěděla, co se vlastně děje. Myslím si ale, že to není špatně. Nahý oběd si v budoucnu přečtu ještě jednou, a možná toho příště pochopím víc. Kniha mě hrozně zaujala tím, jak je úplně jiná, než cokoliv, co jsem četla předtím.
Nejlepší kniha. Neskutečně vtipná, novátorská, zábavná, ale i temná. Vizionářská.
burroughs je filosof.
a hodně vtipnej. obhajoba post-modernou pro jeho slova funguje?
když mi bylo 16 a byl jsem posedlej beat gen, tak jsem tohle nedal. po x letech, co beat gen už není taková, je nahý oběd literár skvost. ať jako brak nebo ne.
místama je to joyce (kdyby teda nechal on místama proniknout svýmu fetiši k prdům a hovnům)
Tohle jsem nedávala ani v tom krásným období raný dospělosti, kdy jsem beatniky fakt hodně mohla a snad celý čtvrťák jsem žila na referátech na beatnickou klasiku. :)) Ale... Nahej oběd mi nejel. A to jsem se k němu odhodlala až ve chvíli, kdy jsem o BG už něco věděla, takže jsem měla šanci některý věci chápat líp a rozhodně jsem měla motivaci a chuť dát tomu šanci.
Ale ne, ne, ne. Neučesanej sprsk nechutných útržků, představ, prožitků a halušek, nemožnost se zorientovat v čemkoli, nikde ani špetka něčeho, co by vyvolávalo pozornost a zájem, nedejbože snad touhu zažít to taky (ten kontrast s Kerouacem, kdy jsem četla a tak strašně toužila se sebrat a jet bez cíle do dálek!) Výsledkem byla absolutní otupělost a nezájem číst dál. Jedna z mála knih, co jsem kdy nedočetla.
A když jsem to nedočetla tenkrát, v ideální konstelaci (obávám se, že teď po dalších 18 letech už mě za srdce nevezme ani tehdy tak uctívanej Kerouac a Na cestě), tak dnes už fakt nemá smysl tu knihu ani brát do ruky. Možná mi v ní něco proplynulo mezi prsty... ale jaksi mi to nechybí.
Ale jo... Jako co si budeme povídat - číst tohle v pubertě a pak to číst znovu ve třiceti je pro mě to samé, jak kdybych se rozhodla, že se po patnácti letech zhulím. Neni to už cool a nechci to úplně furt dělat, spíš jsem jen zvědavá, jaký to má aktuálně efekt.
No a ten efekt je takovej nijakej. Nedokážu už to ocenit tak, jako v tý pubertě.
Experimentální forma knihy až přespříliš odrazuje čtenáře od čtení a znesnadňuje mu k ní přístup. Je to škoda, autor má jistě co říci. Pro mě osobně ona experimentálnost překročila mez, kdy již nejde o geniální a novátorské dílo, ale spíše o otravnou a do sebe zahleděnou manýru.
Prvých 100 strán sa mi čítalo celkom dobre, vtipné situácie, nové poznatky o drogách, spoznávanie života feťákov a homosexuálov, všetko to bolo zaujímavé. Ale tá forma, tá bola fakt strašná, Nesúvislý dej, stále nové postavy, bolo to písané trochu ako poézia, no nevedel som sa z toho vysomáriť. Ďaľších 150 strán som len tak preletel a prečítal som si už iba zhnitý úvod a poznámky prekladateľa, z ktorých som sa o knižke dozvedel asi najviac.
Celé mi to prišlo že to musel písať v totálnych halucináciach a v psychózach, táto knižka nie je pre slabé povahy.
Pre tych, ktori sa pytaju, "na cem autoru jel, kdyz to psal": hlavne oxykodon. Okrem ineho.
Abych osvětlil své hodnocení: Prvá hvězdička za dobrý rady pro feťáky, druhá za prásarny a třetí za tu vůli tím popsat skoro 300 stránek.
Ale číst to celý?! S tím se jdi, Burroughsi, vyzmizíkovat!
tak to byl mazec..... bohužel v tom horším slova smyslu. Jak už tady bylo psáno nechápu taky na čem autor jel když to psal. Je to nechutně reálný popis o učinkách toho svinstva.
Tak tohle jsem moc nedával ani napodruhé.Vždy dočteno ale na čem to Burroughs sakra jel?
Ten si opravdu musel myslet že to dává smysl.Právě proto hodnotím tak jak hodnotím.
Zapomeňte na vaše veškeré vize o literatuře, zapomeňte na rozum a v neposlední řadě i na typickou strukturu příběhu. Tohle je totiž Nahý oběd. Šílenost, střídající se s nechutností, která je tím, čím je a není ničím víc, než by být měla. Jak sám autor na začátku uvedl: ,,Nahý oběd - zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky.", nebo jak uvedl A. Ginsberg: ,,Nahý oběd pro nás není nic neobvyklého, pojídáme sendviče reality."
Kniha na mě rozhodně zapůsobila tak, jak měla, ostatně jako na každého, kdo umí číst mezi řádky. Při čtení jsem se taky někdy cítila jako sjetá, připadala jsem si zmatená a dezorientovaná, což byl myslím hlavní záměr - přivodit čtenáře do pocitu užívání drog. Pokud je závislost taková, jak jí líčí autor, vlastně se ani nevidím, že se feťáci nechtějí drog vzdát.
Opravdu jsem si přála, abych tuhle knihu mohla číst celý svůj život. Byl to nepopsatelný zážitek.
,,...Vy byste to neudělali?..."
Štítky knihy
drogy homosexualita zfilmováno Beat generation, beatnici
Autorovy další knížky
| 2003 |  Nahý oběd |
| 2002 | Feťák |
| 2004 | Teplouš |
| 2009 |  A hroši se uvařili ve svých nádržích |
| 1995 | Ohyzdný duch |
Kniha Nahý oběd je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 563x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 194x |
| Chystám se číst | 317x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 10x |
Je to vybočující kniha - v mnoha směrech, ale skvělá a pořád si zaslouží pozornost.