Nahoře je ticho
Gerbrand Bakker
Nahoře je ticho, románový debut talentovaného nizozemského prozaika, získal r. 2010 prestižní literární cenu IMPAC Dublin, jen v Nizozemsku se jej prodalo přes 100 000 výtisků a dosud byl přeložen do šesti jazyků. Poté co jeho bratr-dvojče Henk zahyne při autonehodě, na níž nese spoluvinu jeho snoubenka Riet, osmnáctiletý Helmer je nucen zanechat studií filologie, zastoupit bratra na rodinném statku a smířit se s koloběhem jednotvárného vesnického života. Po mnoha letech se s vyhlídkou na blížící se šedesátku rozhodne vzít zbytek života do vlastních rukou, nemohoucího starého otce, někdejšího vládce rodiny, izoluje v prvním patře statku a dům znovu zařídí podle vlastních představ. Když se však na scéně znenadání objeví Riet a posléze i její syn z pozdějšího manželství, jehož chce matka načas na statku zaměstnat, Helmer je nucen vyrovnat se nejen s dávnými vzpomínkami a lítostí nad vlastním nenaplněným životem.... celý text
Přidat komentář
Velmi pěkně napsaný příběh o rodinné povinnosti, zdánlivé samotě a citové osamělosti, který vůbec nezní tak depresivně, jak to na první pohled vypadá. Uvěřitelně plynoucí děj bez akčních zvratů - asi jako voda v grachtu - z prostředí nizozemské farmy.
Navážu na komentář sharika, který je mimořádně výstižný. Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, knížku jsem dávala po malých dávkách. Ale někde v půlce se to začínalo plíživě spojovat, všechny emoce, způsobené poměrně strohým popisným jazykem se skvělým úderným a nečekaným humorem, začínaly nabírat na síle. Na straně 275 už se hráze provalily a zbytek knížky jsem dočetla v slzách. Zní to možná pateticky, ale tahle knížka má v sobě jistou geniálnost a zaryje se pod kůži.
Venkovská tematika, pomalý děj založený na rutinních běžných činnostech, každodennost farmáře, který se vzdal svého života, aby pečoval o rodinné dědictví. - Všechno tohle zní jako něco, co bych dobrovolně asi nechtěl číst. Zní to nudně. Jenže je to geniálně podané a každý z těchto zdánlivě nudných aspektů má svůj význam, autor s ním skvěle pracuje a vytváří neuvěřitelnou atmosféru. Jak nemám rád (český) vesnický román, tady jsem byl zcela nadšený.
Pak jsou tu další témata, která z popsaného prostředí vyrůstají - samota, tíha minulosti, obrovská bolest a nad tím vším smíření, které je poklidné jen na povrchu, ve skutečnosti tvoří nesmírně smutný obraz sedláka, jehož život měl vypadat úplně jinak.
Tahle kniha není akční, je dost statická. A přesto plná zvratů a nelze říct, že se toho v ní málo stane.
Ještě bych vypíchnul fakt úžasně vykreslené prostředí, ve kterém se vše odehrává (farma na nizozemském venkově, její kontrast nejen s městem, ale i kontrast mentality osamělého farmáře a jeho sousedů s městskými lidmi) a cit pro detail při tvorbě postav (včetně těch, o kterých se zásadně jen mluví a i když jsou někde poblíž přítomné, tak víme, že se neukážou).
Neumím tuhle knihu dost dobře popsat. Vím jen, že když ji nebudete číst povrchně (a přesto se dá "zhltnout" rychle), může ve vás dlouho zůstat. Alespoň ve mně zůstala jako málo knih. A strašně mě štve, že nic jiného od jejího autora neexistuje v českém překladu. Můžu jen doufat, že se to změní...
Nahoře je tichoKniha Nahoře je ticho je v
| Přečtených | 32x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Jsem moc ráda, že jsem zkusila dalšího nizozemského autora - a tentokrát nejsem zklamaná. Vše podstatné vystihuje první komentář (uživatele sharika), já jen dodám, že to byla další z knih, které měly dokonalou atmosféru a působivé zpracování tématu rodinných a jiných vztahů. Krajina, příroda, počasí, lidé... Bylo to jako film.