Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223722/bmid_nadejne-vyhlidky-ZLt-223722.png
4
649
101
Panoramatický román Nadějné vyhlídky považoval Charles Dickens ze všech svých slavných románů za nejlepší. Snad i proto jej psal v první osobě. Je to romantický příběh o lidské ctižádosti, o touze po bohatství a uznání, o krutých rozporech mezi žádostmi srdce a rozumu. Hrdina prožívá divoké životní zvraty, zápasí s lidskou přetvářkou, s nedostatkem opravdového pochopení i se svou osamělostí, ale nikdy se nevzdává. Naděje na prohlédnutí z falešných iluzí, na návrat do kruhu dobrých lidí a na lásku ho nikdy neopouští a umožní mu přestát všechny nástrahy osudu. I v tomto mimořádném a dramatickém románu roztáčí Dickensova představivost optimistický „karneval života“, sled ohromujících radostí a dočasných smutků. Nesnáze, překážky i zlobu lze překonat a dokonce jsou k něčemu dobré. Charakteristika postav je živější než život sám, autor nepřipouští nudu, nic není obyčejné. Život ve své každodennosti skýtá ohromné příležitosti – jen je správně uchopit.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2014 , Leda , Rozmluvy
Originální název:
Great Expectations , 1861
více info...
Přidat komentář
Neobyčejně eklektická kniha. Je v ní vše: neopětovaná láska, romantika, psychothriller, horor, dobrodružství, zločin, patos, mysterium. Děj nelze předvídat, což je znak dobré knihy i filmu. Líbí se mi, že je děj zobrazen množstvím věrohodných dialogů na úkor popisu. Popisy postav, Londýna i venkova skvělé - čtenář je vidí před očima. Realismus par exellence - mnoho dnešních autorů by si mohlo vzít příklad.
Krásný příběh, ale druhá třetina knížky poměrně zdlouhavá a opakující se děj. Člověk si celkově díky ní uvědomí, co všechno v životě má. Doporučuju
No jako rvu si vlasy za to, že jsem do toho nešla dříve, např. opravdu na té střední škole. Fakt, překvapilo mě to ohromně moc, jak se to dobře četlo a jak se to všechno odehrálo. Velmi doporučuji. Dickens je opravdu klasik.
Dickens je vážně úžasný spisovatel. V té knize bylo tolik děje a přitom mě to nepřestávalo bavit. A umí velice zajímavě vykreslit charakter postav. Každá postava měla i kladné i záporné stránky. U Pipa jsem nemohla pochopit jeho odpor k jeho dobrodinci nebo nechuť vracet se zpět do kovárny navštívit Joa. Ale aspoň jsem konečně viděla i špatné stránky povah hlavních postav. U mnoha knih se spíše vyzvedávají ty dobré a špatné raději ne. Dickens se ale nebál a za to ho obdivuji. Je to jedna z těch knih, na které se nezapomíná, a jejichž hrdinové zůstanou ve vaší hlavě velmi dlouho. Takový ten typ, kdy se po dočtení ještě nějakou dobu potácíte mezi hrdinovým světem a realitou. A uvažujete co je skutečnost.
čekal jsem víc... kniha se mi líbila do pasáže, kde Pip chodil ke slečně Havishamové, dál mi to přišlo jako pořád se opakující bláboly, ve kterých jsem se ztrácel a ani jsem nedočetl
Příběh to byl pěkný, ale takový dlouhý a jsem opravdu ráda, že jsem knihu dočetla. Po Oliveru Twistovi jsem chtěla dát Dickensovi ještě jednu šanci. Ale další knihu od něj už si nepřečtu.
Hoci pre niekoho moze kniha posobit ponuro, ja som ju vnimal ako optimisticku s peknou viziou. Pipovi sa jeho snaha a odhodlanie vyplatili, hoci niekedy mal viac stastia ako rozumu. Oblubil som si ho aj tuto knihu.
Proč se do hájen něco jmenuje po naději, když moje jediná naděje spočívala v tom, že to rychle přelistuju, abych nedostala záchvat deprese dvakrát za stránku.
Tři dny koncentrovaného šílenstvíí na stránkách nemocných vztahů, vyšinutých jedinců a porušených morálních a citových vazeb. Ale zato o to lepší happy end. Jednoduše paralela k životu jak vyšitá. Nezávidím Pipovi jeho úděl, těžko můžu srovnat, když nejsem sirotek. Ale můžu se spravedlivě rozhodnotu, že knihu podruhé číst nebudu.
Měla pro mne kouzlo toho jediného čtení s jedinečným zážitkem. Nebyla jsem zvědavá. Spíš tak nějak nenaladěná na celkové vyznění knihy. Ne nutně potřebuji dobré konce. Jen mi chyběla vize - to, že by příběh nějak směřoval. Taky tak nějak plyne.
Jelikož jsem žena činu a nenechám si život jen tak prosypat mezi prsty... dávám čtyři a jdu něco rozumného dělat!
Dívala jsem se na filmovou adaptaci a moc mi v ní vadila ponurost, vyšinuté vztahy v rodině i jinde, všudypřítomné bláto, cáry, pavučiny...proto jsem si z knihovny půjčila literární předlohu. Měla jsem totiž za to, že pan režisér hodně přeháněl. Jenomže knížka je to samé! Opravdu se to nedalo jinak natočit. Ve třetině knížky mi to začalo natolik překážet, že jsem knížku zavřela a vrátila do knihovny zpátky. Já už dnes prostě nemůžu věřit příběhu, ve kterém není vůbec nikdo normální. To je království křivých zrcadel anebo blázinec:)
Kniha se mi velice líbila. Už jsem o něm slyšela hodně chvály, ale na mě udělal vážně dojem. Nejlepším spisovatelem realismu je ale podle mě pořád Honore de Balzac. Kniha napsaná velmi čtivě, trochu nepravděpodobně, ale vcelku pravdivě. Doporučuji přečíst.
Mně se to teda líbilo hodně. A protože to byla moje první kniha od Dickense, určitě se co nejdříve vrhnu na další. Líbilo se mi v první části popis toho dětství v chudobě, prostřední část různých návštěv u Pocketů a podobně mě trochu nudilo a poslední třetinu už jsem zase hltala a nemělo to chybu až do konce.
Po Davidovi Copperfieldovi to byla druhá kniha od Charlieho, kterou jsem kdy četl. Přestože byla důvodem, proč jsem jeho tvorbě i osobnosti zcela propadnul, román nakonec řadím mezi ty slabší. Ne tolik pro jeho obsah, jako spíš čtivost. Mnohokrát jsem se stránkami spíš prokousával, ale konečný výsledek ve mně zanechal to nejlepší z knihy a Charlieho tvorby. A tak to má být=o)
Po skoro měsíčním boji jsem knihu zdárně dočetla - a nelituji toho. Pipův osud a hlavně změna pohledu na svět během dospívání určitě nějakým způsobem ovlivnili i můj pohled na dnešní společnost. Přestože jsou dnes Dickensovy knihy považovány za příliš složité a těžké - což asi opravdu jsou, myslím, že je to jeho nejlepší kniha, kterou bohužel ne každý zná - na rozdíl od Olivera Twista, jehož filmových zpracování je už snad víc než dost. A i příběh je tady lepší, zápletka Estelliných rodičů mi doslova vzala dech. V první polovině knihy mě bavily sarkastické a vtipné hlášky některých postav, hlavně Pipa. Jen jsem na konci čekala trochu bližší náhled do budoucnosti příběhu.
Poprvé jsem knížku zkoušel přečíst na základce, ale tam jsem selhal. Na podruhé jsem to dotáhl do konce a dost se mi knížka líbila. Hodně se mi líbilo jak Dickens pracuje s postavy, postavení, majetnými rozdíly a taky s láskou, která je zde docela krutá. Zaujalo mně, že Pip dělá chyby, které se mu později vrací, ale ve svém nitru je a byl a vždycky bude ten chudý kluk co se spokojil s málem co měl se svým nejlepším přítelem Joem. Tato kniha se mi dost líbila, a když je čtenář starší, tak vidí ten přesah, který kniha má, i když je její příběh jednoduší.
Sám pan Dickens považoval Nadějné vyhlídky za to nejlepší, co napsal. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nepřečetla celé jeho dílo - nemohu soudit v tak širokém měřítku. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o úžasné dílo, v němž pan Dickens mistrovsky využívá svůj vypravěčský talent.
Pip je krásně vykreslená postava; zpočátku je chlapec naivní a beznadějně zamilovaný do chladné a pyšné Estelly, později okouzlen leskem přepychu zapomíná na své staré známé z chudých poměrů a straní se jich, aby se kolotočem osudu opět ocitl na známé cestě, kterou v dětství opustil.
Nadějné vyhlídky jsou příběh o ctižádosti a snech, o síle přátelství i lidské vypočítavosti a omylech. Je to příběh o tom, že štěstí můžete najít i mezi chudšími obyvateli, že peníze nejsou vše, co je k lidské spokojenosti potřeba a že ne všechny sny se mohou splnit a proto bychom se k nim neměli příliš upínat, aby nám skutečný život neutekl mezi prsty.
Naprosto fantastická kniha. Okouzlující vyprávění o naivitě a někdy až slepé krutosti dětství, ponížené lásce, drsných osudech i nezlomném přátelství. Příběh, který je vyprávěn v prostoru a čase tak uvěřitelně, jako náš vlastní život, ale zároveň tvořen duší umělce. Je nám vykreslována doba starého Londýna a okolí, zvyklosti na poli soudnictví a vězeňství, kteréžto dodávají zatrpklou příchuť, jež není ke škodě. Na konci se vše doplní a spojí v jedinečný celek.
***
Chápu i negativní ohlasy, není to kniha pro každého. Ovšem inteligentní čtenář by měl brát na vědomí, že autor devatenáctého století nemohl v žádném případě psát pro běžného čtenáře dnešní doby.
***
Jinak moje první setkání s Dickensem, a to díky knize Pera Pettersona - Jít krást koně, kde jej čte jedna z hlavních postav. Občas se takto nechávám inspirovat na knihu následující - umí to hodně spisovatelů... A již jsem si opatřil Příběh dvou měst. Těším se!
Kniha se čte relativně dobře, v některých místech jsem nechtěla pokračovat, ale překonala jsem se a dočetla. Něco tomu chybělo, nemohla jsem souhlasit s Pipovým jednáním a uvažováním, což mě na tom nejvíce štvalo. Avšak konec byl jaksi geniální.
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno anglická literatura
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Kniha Nadějné vyhlídky je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 992x |
| Čtenářské výzvě | 79x |
| Doporučených | 56x |
| Knihotéce | 584x |
| Chystám se číst | 474x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 30x |
Chvíli trvalo, než jsem se začetla. Bavilo mě to od začátku, ale druhá polovina knihy má větší spád. A že je to dobrá kniha! :) Je v ní všechno - láska, přátelství, spory, nenávist, tajemství, intriky...psychologické vykreslení postav, které nejsou černobílé.