Naděje má hluboké dno
Jaromíra Kolárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53528/bmid_nadeje-ma-hluboke-dno-K9A-53528.jpg
4
63
11
Nový román zasloužilé umělkyně Jaromíry Kolárové Naděje má hluboké dno je životním příběhem prosté ženy, která je náhle zaskočena vážnou nemocí a ocitá se tváří v tvář nebezpečí života. Dostává se tak do nemocnice, kde má dost času probírat se vzpomínkami a přemýšlet o životě. Vrací se zpět do doby svého dětství a mládí, dává nahlédnout do osudů svých nejbližších, stejně tak jako do životního údělu svých spolupacientek. Autorce se v tomto románu podařilo podat nejen přesvědčivý příběh hlavní hrdinky, ale i promítnout společenskou situaci od počátku dvacátých let až po současnost. Jaromíra Kolárová podmaňuje svou otevřeností, nepatetičností, životním nadhledem, jež vyzařují z celého románu, který má všechny předpoklady, aby si získal široký čtenářský ohlas jako autorčina předchozí díla.... celý text
Přidat komentář
Hlavní protagonistka prožila několik desítek celkem spokojených let, privykla svému manželovi, kterého přece jen tolik nemilovala jako svou první lásku, založila rodinu, těšila se z vnucek.Pak jako blesk udeřila zákeřná nemoc, která ji donutila zrekapitulovat svůj život a zrevidovat životní omyly, kterých se přes veškerou snahu dopustí každý z nás. Velmi pěkné čtení, které nás donutí zamyslet se i nad pomíjivosti života.
Pokud se někdo dostane do takovéto situace, určitě vzpomíná na svůj život, co se mu odehrálo, co by udělal někdy jinak. Přemítá si celý život a kdyby každý dostal ještě jednu šanci, prožil by to úplně jinak. Což vede k otázce...jak?
Tahle skvěle napsaná a čtivá kniha je jedním z pokladů mé knihovničky.Ráda se k ní vracím,protože NADĚJE ta nás všechy drží.
Příběh ženy s nádorem a její přemýšlení a vzpomínky o tom všem co si zažila a jak se ke všemu staví její rodina, hrdinčin příběh je protkáván osudy dalších pacientek na oddělení a sledování jejich boje s nemocí ...
Psáno tehdejší hovornou češtinou smíchanou s prvorepublikovými výrazy , osobně si myslím že by si tato kniha zasloužila i další zredigované vydání.
A jak jsem se ke knize dostala ? Chvála "vynálezu" knihobudek. :) (poslední dobou nemám tolik peněz abych mohla každý měsíc letět do knihkupectví anebo nakupovat přes bazar a knihobudky jsou příjemný balzám na duši, ve které se dají najít krásné poklady) . Nicméně u mě to funguje stylem vemu deset knih a dvacet které už nechci zase přinesu.
Vážná nemoc je důvod k hodnocení celého života.Hlavní hrdinka řeší problémy celé rodiny i spolupacientek.Přiznání vnukovi,že jeho dědečkem byl úplně někdo jiný a jako odkaz předání chalupy,která patřila dědečkově rodině.
Moc pěkný příběh, rekapitulace života, který byl i pěkně zpracován v televizní hru.
Moc krasna kniha.Hrdinka byla pro všechny takova VRBA A ZACHRANKYNE zaroven.Videla jsem vni maminku mého tatinka moji babicku.Skoda ze v dnesni době je takových lidi malo.
Čtivé, zajímavý příběh z českého prostředí. Aneb starší žena hodnotí svůj život a vzpomíná...
Štítky knihy
zfilmováno nemoci rodinné vztahy nemocnice, špitály psychologické romány nemocní umírání
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto s kovbojem |
| 1983 | Veronika, prostě Nika |
| 1976 | Holky z porcelánu |
| 1986 | Chtěla bych ten strom |
| 1981 | Cizí děti |
Kniha Naděje má hluboké dno je v
| Přečtených | 88x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 58x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 2x |
Paní Dlasková by si zasloužila klidné stáří. Místo toho se musí postarat o nemocného manžela, děti, vnoučata a teď ještě do jejího života vkročila zákeřná nemoc, kdy musí být hospitalizovaná v nemocnici a zde je dost času na životní rekapitulaci...
Abych řekla pravdu s knižní tvorbou Jaromíry Kolárové jsem se setkala poměrně nedávno a byla jsem velmi mile překvapená. Její pohled na svět je mi velmi blízký a v jejích postavách vždy najdu něco z mého života.
...na lidském životě je ze všeho nejsmutnější, že stárne jen obal a jadýrko zůstává mladé a svěží, uvnitř jsem stále stejná, nehlásím se k svému opotřebovanému tělu, stačí jen sloupnout vrchní kůrku a najdu svou pravou podobu, i když mi ji zatracené zrcadlo nechce a nechce přiznat...
...kde zůstaly naše děti, aby nám oplatily péči, kterou jsme jim věnovali, kde jsou naši manželé a manželky, co jsme jim léta stáli po boku, kde jsou naši bližní, kterým jsme kdy pomohli?...
...manželství zbavuje lásku šťávy, utrhli jsme si čerstvý plod, myslíme, že si ho uchováme, ale buď nám shnije, nebo nám vyschne na křížalu, můžeš ji hryzat a hryzat, původní chuti se nedohryžeš, namočíš ji do vody, změkne, nabobtná, ale pranic se nepodobá červenému jablíčku, hrušce máslovce, ojíněné švestce...
...někdy si nejsem jistá, jestli má člověk právo zotročit si půdu, rostliny i zvířata, sníst ptákům vejce, sebrat kravám telátka, ukrást včelám med, ovečkám vlnu, vyhubit se škůdci i všechnu krásu květů a roztodivného hmyzu. Jak bude vypadat tahle krajina, až padne poslední strom, zahyne poslední motýl, poslední sněženka?...