Nádej

Kniha papeže Františka nás seznamuje s historií jeho rodu, na kterou navazuje a kde čerpá z příkladů svých předků. Od nich se učí moudrosti a lásce k Bohu i lidem, svému vztahu k umění a kultuře, kterou od nich přejal a která jej posiluje i v jeho náročné službě kněze, profesora, biskupa a římského biskupa a pastýře celé církve.
Nejdříve ve vzpomínkách nás seznamuje s příchodem jeho předků z Itálie do Brazílie. Utíkali před chudobou, ale také před hrozbou další světové války. Jen proto, že nedostali místenku na loď a museli až další lodí plout do nového domova, si zachránili život, neboť loď, kterou chtěli jet, ta o cíle nedorazila.
Rodiče dbali jak na výchovu, tak na vzdělání dětí. Babička George zasvěcovala do krásy zbožnosti, umění a literatury, maminka jej vedla ke kráse operní hudby. K tomu všemu získal vztah již v dětství. Svatý Otec František vzpomíná na všechno, co prožil ve své rodině, kde jich bylo pět dětí. S velikou láskou a po celý život čerpal ze spořádaného života rodiny, který mu dal pevné základy. Vystudoval chemickou průmyslovku a absolvoval tříleté studium filosofie na Colegio Máximo de San José, které dokončil v roce 1963.V roce 1969 se stal knězem. Nejdřív diecézním, ale toužil po společenství a tak vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1973 s stal provinciálem . Od roku 1998 byl arcibiskupem v Buinos Aires Od roku 2001 kardinálem. Dne 13.března 2013 se stal římským biskupem a 266. papežem katolické církve.
Kniha nese název Naděje. Prožíváme Svatý rok - ten se opakuje po 25 lety. Papež František jej nazval jako Jubileum naděje. I v knize uvádí proč. Protože naděje nás dokáže převést i přes těžké situace a křesťanská naděje nás učí, že jsme se narodili pro věčnost. Nesme tedy naději tomuto světu!

Osobně si myslím, že by bylo lepší, kdyby tahle kniha vyšla až po Františkově smrti, ale to je jen detail. Vyprávění o jeho životě a názorech jsem si moc užila. Díky Bohu za Františka.

22.09.2025

Trochu mě mrzí, že hodnotím tak nízko, ale bohužel kniha nenaplnila mé očekávání. Začátek se hodně táhl a vyprávění o rodině mi přišlo zdlouhavé. Stejně tak přeskakování k různým osobám, které papež považoval za důležité bylo pro mě dost zmatené a vlastně mě nezajímalo. Přišlo mi to zprava doleva bez jasného směřování.

Líbili se mi zejména pasáže ohledně názorů na současná témata a poselství co za tím je. Co se potvrdilo v knize je, že papež František má velmi pokrokové názory i na tredy témata jako AI, životní prostředí apod. To bylo velmi osvěžující.
Pobavili mě vtipy na konci, to jsem se opravdu zasmála. A také hned druhá kapitola ohledně názorů na válku vedla k mnohým zamyšlením.

Autobiografia pápeža Františka ponúka náhľad do života tejto osobnosti od jeho detstva, mladosti až po pontifikát, pričom jeho rozprávanie je pretkané nielen spomienkami na minulosť ale aj úvahami a zamysleniami o prítomnosti a budúcnosti o nadčasových témach a otázkach. Nejde však príliš do hĺbky, skôr zostáva v rovine blízkej čitateľovi bez toho, aby ho zaťažoval príliš faktografickými údajmi čo hodnotím pozitívne. Kniha má potenciál zaujať aj čitateľa, ktorý sa príliš neorientuje alebo nepohybuje v náboženskej oblasti, resp. v oblasti viery, nakoľko témy, ktoré predostiera sú predovšetkým ľudské, spoločné všetkým bez rozdielu. Mne osobne sa viac páčili tie autobiografickejšie časti o živote pápeža Františka (mal zaujímavý život a prijal by som i viac) než filozofické zamyslenia, ale vo výsledku išlo o podnetné čítanie.

Než sa presuniem k obsahu, musím v prvom rade pochváliť formu. Toto je tak krásne a zrozumiteľne napísaná kniha. Ak by pápež František nebol pápežom, pokojne mohol byť spisovateľom. Je z nej cítiť, že to bol múdry a rozhľadený človek, ktorý napriek tomu, že úplne očividne miloval ľudí, tak nemal tendenciu si ich idealizovať. Dokonca sa nebál ich aj otvorene kritizovať. Okrem toho, že čitateľom priblíži rodinu, minulosť a kariéru, tak dáva priestor aj mnohým aktuálnym spoločenským aj náboženským otázkam. Venuje sa napríklad úlohe ženy v kresťanstve, postaveniu LGBT, viacerým svetovým konfliktom, súčasným aj minulým, pandémii a dokonca aj životnému prostrediu a budúcnosti viery. Bol to naozaj inšpiratívny človek. Jedna vec, ktorá by niektorým čitateľom mohla vadiť je, že kniha nie je písaná úplne chronologicky a teda môže byť o čosi náročnejšia na pozornosť. Mne osobne to však vôbec nevadilo. Bez ohľadu na to či je človek veriaci alebo nie, myslím si, že táto kniha stojí za prečítanie. Najlepšia autobiografia, akú som zatiaľ čítal.

Co se k této osobnosti dá říct? JE TO BOREC !!! A ten humor, se kterým některé pasáže píše, div, že jsem se nesmála nahlas. Krásně vylíčil historii své rodiny. S tím, že mít naději i v nejtěžších chvílích je velice důležité, zcela souhlasím.

Či je človek kresťan alebo nie, myslím, že je užitočné poznať zmýšľanie jedného z najvplyvnejších ľudí na Zemi.

Preto som rád, že som mohol nazrieť pod pokrievku uvažovania predchádzajúceho pápeža.

Kniha je tak správne taliansko-argentínsky chaotická, ale keď si človek privykne na Františkovo "argentínske tango", nájde v nej veľa veľmi zaujímavých, múdrych a láskavých myšlienok.

Z knihy citíť obrovskú lásku k druhým ľuďom, a tiež silnú túžbu po sociálnej spravodlivosti. Pre mňa, ako Husákove dieťa, občas trochu utopistickú.

Tiež ma zaujalo, že už František načrtáva otázky a riziká umelej inteligencie. Vyzerá to, že AI bude Leitmotif pontifikátu Leva XIV., ale kniha ukazuje, že AI je téma, ktorou sa seriózne zaoberá Vatikán ako celok, nie len konkrétny pápež.

Bavily mě části, kde papež popisuje svoje životní zkušenosti, zážitky, např. emigrace jeho prarodičů do Argentiny, rozhodnutí stát se knězem, konkláve, při kterém byl zvolen. U zbytku mi vadila chaotičnost, když papež odbíhá k nejrůznějším tématům. Části, kde píše, jak by něco mělo být, co je potřeba, jaká je situace, mě tolik nebavily. Přišlo mi to hodně jako teorie, já mám raději praxi.

“Lhostejnost může zabíjet. Láska netoleruje lhostejnost…
Naděje je kotva…je reálnou, velice konkrétní zkušeností… naděje nemůže nikdy zklamat…. ví, že smysl pro humor, úsměv jsou kořením existence a nástrojem překonávání potíží..”
“Nejhezčí den? Dnešek.
Největší překážka? Strach.
Nejsnazší věc? Mýlit se.
Největší chyba? Vzdát se…”

Kniha je spíše vyprávěním ze života papeže, pro mě to byl veliký skromný člověk s otevřeným srdcem. Ano, udělal chyby, ale kdo je v dnešním světě nedělá?... Kniha je plná pokory a porozumění, proto doporučuji přečíst i jako četbu na dovolenou :) . Za mě je to moje nejoblíbenější kniha od papeže Františka.

Životopis velkého, ale skromného muže. Vlastně bych knihu životopisem zcela nenazval, spíše knihou vzpomínek a vyprávění. A knihou plných složitých témat, které sám pojímal s nadhledem a pokorou. Pro mě byl velkým člověkem.

Lži a pokrytectví. Křesťanství není marxismus…