Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia
Miloš Schmiedberger
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475076/bmid_nadcasove-povidky-psane-v-kavarne-s-854-475076.jpg
4
10
3
Divadlo Semafor vzniklo roku 1959 a za celou svoji historii pojalo nespočet významných osobností českého kulturního života: Jiřího Šlitra, Jiřího Grossmanna, Miloslava Šimka, Waldemara Matušku, Miroslava Horníčka, Evu Pilarovou, Karla Gotta, Miloše Kopeckého, Františka Filipovského, Karla Černocha, Ladislava Štaidla, Jiřího Krampola, Josefa Dvořáka anebo legendárního režiséra Jána Roháče. Herců bylo mnoho, her také – a kdo by byl tušil, že třeba Kytice se bude reprízovat až šestsetkrát? Kniha Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia vychází na počest mistrného umění Miloslava Šimka a Jiřího Krampola, jímž v divadle Semafor těšili publikum prahnoucí po inteligentním a přívětivém humoru. Připomíná zlatou éru, kdy oba usedali ke svému oblíbenému stolku v kavárně Slavia a počínali rozpřádat příběhy a náměty budoucích divadelních scének. V neposlední řadě pak zahrnuje znamenité povídky „Jak jsem hledal manželku“, „Jak jsem si zkazil život“, „Jednou jsi dole, jednou nahoře“, „Jak mě vzal bratr na striptýz“, „Jak si mě šéf oblíbil“ a mnohé další.... celý text
Přidat komentář
Skvělé, parádní, jedním slovem nadčasové. I knižní podoba legendárních povídek je prostě fantastická! Jedním slovem klasika!
Kdepak, já té společné tvorbě Šimek+Krampol nikdy na chuť nepřijdu. "Tak proč jsi to hergot četl?" ptáte se. No kvůli Miloslavu Šimkovi, abych si zase o trochu víc ucelil obrázek o tomto jeho tvůrčím období, kdy se po rozpadu skvělé trojice s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným, a před seznámením se Zuzanou Bubílkovou, pokusil navázat na tvorbu s Jiřím Grossmannem... A u pokusu zůstalo, protože zkrátka není Jiří jako Jiří a na povídkách je to vidět. Chybí jim pointy, jsou napsané jakoby narychlo, nepromyšlené, často jde o sled různých více či méně vtipných nápadů, tu lacině satirických, tu ještě laciněji lechtivých... Úplně stydět se pánové nemusí snad jen za Jak jsem prodával kapry a Můj otec zahrádkář, které jsou myslím nejpovedenější. Miloš Schmiedberger je přítel Jiřího Krampola a je jasné, že na jeho a Šimkovu tvorbu pohlíží úplně jinak než já. Nemůžu mu to mít za zlé, bavili se i návštěvníci jejich představení, ale pro mě je tohle zkrátka humor, který svoji dobu nepřežil. O nadčasovosti v názvu knihy nemůže být bohužel řeč._____P.S. Kniha je ale moc hezky udělaná, líbily se mi tak trochu šlitrovské ilustrace Lucie Loosové, kvalitní papír, minimum chyb a obsáhlá fotogalerie na závěr (které ovšem žalostně chybí popisky).
Štítky knihy
zfilmováno humoristické povídky satirické povídky
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sex a chlast - to je slast aneb Vesele o sexu a alkoholu |
| 2007 |  Minuty s Jiřím Paroubkem |
| 2010 |  Krátce z dlouhého života Jiřího Krampola |
| 2021 | Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia |
| 2019 | Gott |
Kniha Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 6x |
Při čtení těchto povídek jsem téměř slyšel hlas Šimka, Krampola nebo Soboty a tak jsem se i zasmál. Nevím, jestli se budou tolik smát i ti, kteří se narodili v devadesátkách nebo po nich. Nadčasové povídky to sice trochu jsou, ale je zde i mnoho narážek, které už dnešní čtenáři nemusí bez přípravy vůbec pochopit. Byla to krásná léta pod psa, o tom žádná.