Nadácia

28.04.2020

Moje hodnocení nemůže být objektivní, neboť (je to vůbec možné?) si doteď pamatuju tu chvíli, kdy jsem jako dítě na chatě před téměř 30 lety otevíral malou tenkou právě vydanou knížku s barevným obalem a názvem Nadace, aniž bych věděl, že tenhle dárek bude znamenat dlouhou, napínavou a zábavnou cestu vesmírem a časem, neboť tahle kniha bylo jen první sousto, sousto, po kterém jsem se nemohl dočkat dalšího a čekal jsem jak na smilování na další díly. Tohle jídlo si člověk vychutná až po přečtení ostatních dílů série Nadace (přičemž ten chronologicky první jsem četl až naposled, protože ještě v té době nebyl vydán), a nejen té, též detektivních románů o robotech Nadaci předřazených, bez nichž by nebyl kompletní fantastický Asimovův svět, svět Země, vesmíru, celých generací lidí a robotů, který byl plný překvapení a přesto logický. Četl jsem knihu v době, kdy internet byl ještě v plenkách, počítače byly 10x dražší a 1000x pomalejší než dnes, na knihu je třeba koukat prizmatem půlstoletí, co mezi napsáním a českým vydáním uběhlo, ale ani to jí neubírá na zajímavosti a nadčasovosti. Nejspíš ani otec netušil, co tehdy koupil, ale jsem opravdu rád, že jsem tuto knihu kdysi dostal. Těším se, až si jednou, teď, po 30, nebo později, po 50 letech zase přečtu celou sérii.

Celá série Nadace je super. Říkal jsem si, že si ji zase někdy přečtu postupně podle jejich času a ne, jak jsem se jednotlivým dílům dostal. Zvláštní, že se mi nějak nechce. Ke každému dílu pak něco (asi ) napíšu, teď samozřejmě neví, co kde je. Nejvíc ve mě zůstal pocit - spíš frustraci - (a velké poznání a úděs postavy - Daneela?), že osud několika staletí závisí na tom, jestli jediný člověk správně ve správnou chvíli zareaguje a nebude mít překážky, že veškerá statistika a psychohistorie je k prdu. A dále myšlenka Gaii, ta mi je docela blízká.

31.03.2020

Genialni dilko z padesatych let, politicke dejiny v galaktickem meritku a navrch psane naprosto brilantnim stylem! Az je mi stydno hodnotit hvezdickami, kniha mi vzala dech naprosto neocekavanym zpusobem... Nezbyva nez se ctenarovo pokorou smeknout kloboucek hluboko a vrele doporucit jako povinnou cetbu :D
Tuto scifi klasiku jsem rozhodne necetla naposledy :)

25.03.2020

Těšil jsem se na legendární sci-fi příběh a dočkal se těžkotonážního příběhu, který na pouhých 220ti stránkách řekne víc, jak kdejaká dnešní detektivka se 600ti stranami. Problém u Nadace jsem měl především s tím, že příběh nevypráví konzistentně, ale formou kapitol, které jsou v podstatě epizodami ze života Nadace. Počítejte tedy s tím, že každá kapitola rovná se jiné postavy. A postav je tu opravdu kvantum. Chvíli jsem si na to musel zvykat a chvíli to opravdu trvalo. Na obranu Nadace ale musím říct, že je fascinující, co v roce 1951 Isaac Asimov dokázal mít v hlavě. Sice se rozhodně nejedná o jednoduché čtení, ale místy si budete říkat, jak kniha v mnoha myšlenkách předběhla dobu. Když je někdo vizionář jako Isaac Asimov, tak holt neexistuje konkurence. Nakonec ale končím u tří hvězd a jdu do dalšího dílu. Jsem zvědavý, jak se ten námět bude vyvíjet a doufám v ucelenější děj.

24.03.2020

Naprosto boží

05.03.2020

Moje první kniha od I. Asimova. velmi povedená

17.02.2020

Asimov v Nadaci předvádí svůj talent vyprávět epickou historii budoucnosti skrz větší množství velkých, důležitých momentů, které posunuly galaxii zase o kousek dál ve vývoji, což ovšem dělá prostřednictvím příběhů zúčastněných můžů, které by samy o sobě tak epické nebyly.

Série o robotech sice časově předchází Nadaci, ale je psaná výrazně jinak. Což ovšem na kvalitě Asimovova vesmíru nijak neubírá.

Samozřejmě některé popsané technologie začínají být lehce úsměvné, především pokud jsou založeny na atomové energii. Ovšem co my víme... Možná to tak jednou bude. Na druhou stranu, Asimov pracuje s malými výkonnými počítači v kapse, hologramy a hi-tech šperky. V podstatě kdyby některé používané technologie nazval jinak, nikdo by dneska nepoznal, kdy bylo toto dílo napsáno.

Příliš mnoho postav svým způsobem z tohoto díla vytváří to, díky čemu se stalo kultem, zároveň ale ztěžuje orientaci, čemuž nepomáhají ani časové skoky. Proto není dobré číst tuto knihu v dlouhém časovém horizontu, lepší je zvládnout ji na jeden nebo dva zátahy.

13.02.2020

Ačkoliv je Issac Asimov považován za jednoho z největších sci-fi klasiků, já mu nikdy úplně na chuť nepřišla a asi už nepřijdu. U Nadace, kterou jsem konečně (na třetí pokus) dočetla celou, jsem se často dost nudila. Další díly už si odpustím, stejně jako jiná díla IA.

08.02.2020

Výborná kniha, dnes již klasika žánru! Určitě si přečtu další díly.

08.01.2020

Některé věci v Nadaci dnes působí úsměvně: například že za tisíce let, až se bude lidstvo přemisťovat mezi galaxiemi vesmírnými loděmi, si budou lidé stále píchat inzulín či platit mincemi. Na druhou stranu bychom neměli literární dílo posuzovat tak přísně: na začátku padesátých let, kdy kniha vznikala, byl přeci nepředstavitelný i internet, což je při čtení poměrně patrné. Knihu osobně vnímám jako svědectví toho, jak velký technický krok kupředu lidstvo v posledních desetiletích udělalo. Jinak je Nadace čtivý, nepříliš náročný a nijak hloupý román. Další pokračování jsou již slabší, tam Asimovi podle mého uškodil bacil grafomanství.

29.10.2019

Legendární dílo světové sci-fi. Poprvé jsem četl sérii "Nadace" na počátku devadesátých let a už tehdy mě uchvátila, byť to nebylo zrovna v nejlepším překladu, ale protože jsem tehdy zrovna jakž takž odmaturoval z AJ, zase tolik mě to nebolelo. Jsem ale rád, že v posledních letech série vyšla znovu a to v novém překladu a v knihách s pevnou vazbou. Na prvním díle je asi nejvíce znát, že vznikl jako kompilát časopiseckých povídek, ve kterých hlavním hrdinou není jedna osoba, ale společenství vědců, které na periferii naší galaxie má zkrátit dobu úpadku galaktického impéria. Ani po více jak sedmdesáti letech od publikování prvních povídek nepůsobí z velké většiny zastarale, protože všechny ty boje o moc, peníze, hromadění majetku, politické intriky jsou pro lidstvo stejné již od starověku, mění se jen prostředí a technické prostředky, ale zbytek se zřejmě moc nezmění ani v daleké budoucnosti, pokud se jí lidstvo vůbec dočká. Podobnost pádem říše římské je jasná, i tehdy nejspíše běžní smrtelníci během svého života ten pád ani nezaregistrovali, proto autor chytře volil jako "hlavní postavu" celou organizaci, na které se na pozadí jejích dějin dal celý pád a následný vzestup mnohem lépe znázornit. Po dočtení mě napadá, neprobíhá náhodou podobný pád i nyní u naší civilizace? Jsme schopni jej okolo sebe vnímat? Jak se mu postavit v době, kdy povrchní skutky celebrit a prázdná slova politiků mají větší váhu než skutečné objevy současných vědců?

08.10.2019

V mém životě se díky změně zaměstnání objevila novinka: audioknihy. Tělo vykonává pracovní povinnosti a mozek se zatím může zatoulat kamkoliv, třeba do vzdálené budoucnosti. V uplynulých dnech jsem se doslechla o předpovědi úpadku civilizace a stala se svědkem pletichaření různých osobností, více či méně oddaných myšlence uchovat si vědění, překonat období temna.
"Nadaci" jsem si odjakživa měřila s podezřením, že by mohla na mé lenivé cerebrum vznášet příliš vysoké nároky, případně knihu možná pochopím, ovšem nebude mě bavit kvůli přemíře politiky, dlouhým časovým úsekům (desítky i stovky let přeskakování), měnícím se postavám, zkrátka pro tu formu povídek svázaných ústředním motivem. Zbytečné obavy, tohle musela být ve své době pecka a jakkoliv trochu zestárla, stále nabízí dostatek zajímavých myšlenek. Idea precizního výpočtu vývoje celé galaktické civilizace na tisíciletí dopředu je sice silně přitažená za všechny tři vlasy na pleši děda Vševěda, mnoho situací a jejich řešení se prohýbá pod nánosy naivity, přesto jsem při poslechu příjemně zaměstnala hlavu nenáročným filozofováním i starosvětskou atmosférou Zlatého věku sci-fi.
Nejsem si jistá, jestli budu pokračovat dalšími díly série, rozhodně však nelituji doplnění významné mezery ve svém literárním vzdělání. 70-75%
Audioknihu načetl Vladimír Fišer a jeho intonace pro mě nebyla úplně libozvučná: často zaznělo váhavé protažení, obvykle když narazil na cizí či neznámé slovo, také dialogy sklouzávaly k afektovanosti. Snad to příště bude lepší, nebo jde jen o otázku zvyku.

04.10.2019

Jako mladého na gymplu, kdy jsem četl sci-fi, mě to minulo. Četl to tehdy jen jeden spolužák. Pak jsem sci-fi 20 let nečetl. Teď jsem na to narazil v podobě audioknihy (bohužel čtenou ze starého mizerného překladu z r. 1991) a celkem mě to překvapilo, takže poslouchám aktuálně třetí díl.
No ona to není vize budoucnosti a nějaké galaktické říše, ona je to Římská říše na svém konci (kterou naopak čtu posledních 20 let). Ostatně se tím prý Asimov inspiroval a i díky tomu nepůsobí román ani po 70ti letech zastarale.

1) Prolog a Hari Seldon, to může být paralelně někdo, kdo v průběhu 4. století n.l. vykládá řekněme římskému císaři Constantiovi II. (337-361) či Valantiniánovi (364-375), že říše se chýlí k zániku, byť tomu tehdy zevnitř ještě nemuselo vůbec nic nasvědčovat. A zakládá Nadaci, která ponese kulturu a vzdělání. V tom Římě ji pak nesla např. církev, která se s říší také rozešla, ale vzdělání jaksi uchovala.

2) První a druhá krize Nadace a hrozící válka s barbarskými sousedním státy na troskách okrajových římských provincií - to může být nějaká Afrika, Kartágo sv. Augustina cca roku 430 a města, která si musejí před barbarskými Vandaly pomoci samy, i když na severu ještě Římská říše stále existuje, ale už nemá sílu nijak zasahovat. Na Nadaci se s tím vypořádává bravůrně Salvor Hardin. Jeho působení na Anakreónského vládce mi tak trochu připomnělo středověký poj o investituru, resp. tehdejší církev, která byla rovněž státem ve státě.

3) Další z krizí rozpadající se říše (to už je tedy ve 2. dílu Nadace a Říše ale pro tu podobnost s pozdněantickým Římem píšu sem). Poslední silný generál říše Bell Rioso versus poslední silný galaktický císař, kteří se střetávají mezi sebou a nemůžou tudíž ohrozit Seldonovu Nadaci. To zas vypadá velmi podobně jako střet římského císaře Valentiniána III. (425-455), který po vítězství svého vojevůdce Aetia nad Huny tohoto posledního velkého vojevůdce raději vlastnoručně zavraždil. Říkalo se tehdy, že si císař svou levicí uťal vlastní pravici.

Díky těmto paralelám se dalo v Nadaci celkem orientovat a i přes horší překlad se mi líbila.

11.09.2019

Po Nadaci jsem sáhl, aniž bych věděl, o co se jedná. Jméno Asimov je neodmyslitelně spjato se sci-fi a Nadace je jedna z největších klasik žánru, a tak jsem se rozhodl tento půl století starý kousek prozkoumat.

Tento žánr má obecně tendenci knihy vystavovat zkoušce času, neboť čím více se autor pouští do sáho dlouhých popisů technologií a fungování celého světa, tím více hrozí, že za půl století se dílo bude jevit jako jeden velký nonsense. Nutno podotknout, že u Nadace jsem neměl tento pocit a může za to především fakt, že se jedná o dílo především politické.

Nadace je velmi specifický počin. Jelikož se nejedná o příběh jedinců, nýbrž celé Základny (což je druhý možný překlad díla), jež se má stát jádrem nové civilizace, tak se tu setkáváme s různými postavami, které následně opouštíme, neboť se příběh posouvá v čase. Tento aspekt knihy ji činí unikátní a nacházel jsem opravdové potěšení ze sledování vývoje celé této společnosti napříč 70 lety a z pozic různých hráču. Na druhou stranu mne mrzí, že už se nesetkám s charismatickým Hardinem či se samotným otcem Nadace Hari Seldonem. A to jsem ještě nijak více nezmínil sociálně-politické problémy, které tu Asimov zpracovává a řeší skvělými intrikami a jak už to u takových problémů bývá, podobné tu máme i dnes.

Nezbývá než dodat, že jsem byl Nadací příjemně překvapen a určitě se k ní vrátím v dalších dílech.
A také to, že tato klasika opravdu nepodléhá nekompromisnímu zubu času.

29.08.2019

Klasika všech klasik. Není to novinka, někomu se to může zdát málo akční a vlastně všechny příběhy mají podobné schéma. Ale je to skvělé. A teprve jako součást cyklu Nadace to čtenář pořádně docení. A když se zapojí knížky o robotech, máme vizi budoucnosti lidstva, která začíná někdy v naší současnosti.

28.08.2019

Překvapila mě jednoduchost, přímočarost a nadčasovost, kterou je tato kniha prodchnutá. Ohromila mě aktuálnost knihy. Doslova to křičí na vás, že my bychom také měli vytvořit Nadaci a pokusit se zachránit co se dá. Ale to by musel vytvořit někdo vědu psychohistorie. No a také nám chybí Hari Seldon, který by tu všechnu tíhu světa vzal na sebe. Kniha je o 50 let po jejím vzniku aktuálnější než v době svého vydání. Rozhodně doporučuji a i u této knihy si kladu otázku, proč jsem jí nečetl dávno před tím? Myslím, že v našem světě je stejná situace jako v knize, svět se řítí do prdele a my strkáme hlavu do písku a jedeme dál.

05.08.2019

Číst to před takovými 40ti lety, bylo by to docela dobré. Dnes bohužel zoufale zastaralé. Po dalších dílech už nesáhnu.

moje nervy to je kravina
veď to nemá hlavu ani petu
strašná nuda je to skorej popis nejakého procesu z nejakým vedcom a následný dej už mi tak liezol na nervy že som to ani nedočítal

03.07.2019

Více než scifi filosoficko-psychologicko politické drama... Za mě neuvěřitelně nadčasová kniha, kterou by si měl přečíst každý, který se chce dozvědět něco o skutečném světě, intrikách, konspiracích a manipulacích...