Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416256/bmid_nabarvene-ptace-NGv-416256.jpg
4
1490
419
Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Přestože samotné dílo od svého vydání v roce 1965 způsobovalo a stále způsobuje silné kontroverze, dostalo se mu světového ohlasu i mnoha prestižních literárních cen. Režisér Václav Marhoul věnoval od roku 2008 veškeré své úsilí k přípravě filmu. Klíčový impuls, motivaci do další práce a potvrzení kvality scénáře přineslo v květnu 2013 udělení Zvláštního uznání poroty v rámci vyhlášení vítězů scenáristické ceny ScripTeast / Ceny Krzysztofa Kieślowského na festivalu v Cannes. Nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabývá dnes na ještě větší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů – ještě umocnily naléhavost jeho sdělení. „Román Nabarvené ptáče mě svého času, stejně jako miliony čtenářů po celém světě, zasáhl natolik, že jsem se v polovině roku 2008, po dokončení celovečerního filmu Tobruk, rozhodl vyvinout veškeré své úsilí a um na to, abych získal filmová práva právě k tomuto dílu. To se nakonec podařilo,“ zavzpomínal na začátek náročného projektu Václav Marhoul... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Argo
Originální název:
The Painted Bird , 1965
více info...
Přidat komentář
Surová kniha plná krve, násilí, znásilňování a kontroverze.
Úzkoprsí, omezení vesničané, schopní vidět jen na špičku svého nosu.Ta kniha je tak šíleným způsobem negativní, až mi její četba přivodila téměř depresi a pocit zatracení pro celé zkažené lidstvo.
Brutální výjev ze života malého chlapce, který se z většiny potýká jen s tupostí a surovostí od ostatních lidí. Příběh se odehrává za 2. světové války většinou na venkově, kde obyvatelé mají jiný (pro nás omezenější) pohled na svět a každý se snaží přežít i za cenu cizího života. Kniha svými popisy surových znásilňování, krvavých vyvražďování či jiných brutálních činů vyvolala vlnu nevole, jak sám píše autor v doslovu knihy. Podle mě nesmíme za žádnou cenu zavírat oči před naší minulostí, ať je sebevíc hnusná a odpuzující, jen tak se můžeme poučit z chyb našich předků a stejné chyby už nedělat.... Ano, v tomhle jsem hodně naivní, ale věřím, že takovéhle knihy mají stejný dopad na valnou většinu z nás. Amen :-)
Knihu jsem nedočetla, nedovedu tedy objektivně hodnotit. Nepochybně je to kniha, která vyvolává debaty . Velice čtivě napsáno, krásný literární styl, to rozhodně nezpochybňuji, ale jinak, ač mám načteno docela dost silných témat, tohle bylo na mě prostě moc. Moc násilí, perverzností - není pochyb že i takové věci se dějí, ale nemám chuť o nich číst v takových detailech. A že se někdo pustí do filmového zpracování, to je pro mě naprosté šílenství ...
Tak si říkám, co je člověk - dítě schopen zvládnout prožít - přežít .... ? Na filmové zpracování jsem zvědavá, myslím, že pan Marhoul, udělá knize čest, že se smysl neztratí.
Kniha, která mě hodně vzala, hodně dala a nikdy nebudu litovat, že jsem ji četla. Jsem nadšená :)
Těžká četba o těžké době, myslel jsem, že mě nic nerozhází, ale stejně mě nakonec kniha dostala... Hodnotit nebudu, myslím, že by to nebylo objektivní. Nabarvené ptáče se nedá zaškatulkovat.
P.S.: Na film do kina nepůjdu.
„Možná se ze světa brzy stane jedna velká spalovna lidí“.
Útlá knížečka, o to zásadnější. Dojem, který zanechá je nepopsatelný, slabší jedinci snad aby raději knihu odložili. Vidím zde dvě roviny, vlastně tři. První je přímočarý příběh malého odlišného chlapce v průběhu druhé světové války, jeho boj o přežití, každodenní zápas s předsudky okolí. Naturalistické popisy situací, do kterých se dostává, jsou víc než výmluvné. Svět je krutý, hnusný, zlý. Životu dominuje násilí, mučení, hrůza a zase mučení, týrání, psychické a fyzické. Šílenství, ale zároveň v podstatě náboženské vytržení („desetitisíce odpustků nashromážděných v nebi, určitě si tam toho někdo už musel všimnout!!“). Čtení je čirá deprese, naivní pohled dítěte v kontrastu se syrovou hrůzou. A když už čtenář nabude dojmu, že nadešla chvíle bezpečí a klidu, nečekaně, během několika málo vět je znovu vržen do hurikánu násilí, syrovosti, krutosti, často vůči protagonistovi.
Druhá rovina, kterou vidím, je skrytá. Kam až je člověk schopen zajít při absenci práva a autority? Kde je hranice lidské krutosti? Právo a civilizace, myšleno instituce, tedy jedna forma násilí jako hráz proti nekontrolovanému násilí. Nebo právě naprostá absence násilí (práva) a tímto uvolněná cesta jakýmkoliv krutostem (násilí)? Zde opět platí, že „člověk je lidský pouze v lidských podmínkách“ (Gustaw Herling-Grudzinski). A kam do toho zapadá kolektivní ideologie? Bez ohledu na –ismus, popř. to zda je ideologie teistická nebo ateistická. Lze srovnat v proměně chlapce v závěru knihy. Proměna nevinnosti ve zlobu, Bůh zemře, aby ho nahradil jiný bůh = Stalin a Marxismus. Za povšimnutí stojí též úvahy o kolotoči páchání zla a stupňujících se „odměnách“, jednoduše vyjádřeno větou „Stěží jsem si dovedl představit odměnu, jakou by si zasloužil člověk, kterému se podařilo vštípit všem světlovlasým a modrookým lidem trvalou nenávist ke všem ostatním lidem snědé pleti“.
Třetí rovina je pak čistě faktická. Zážitky korelují s poznatky historiků o silné prevalenci antisemitismu mezi běžnou neněmeckou populací (vesničani, plní strachu, pověrčivosti, víry v nadpřirozeno) tehdejší Evropy. Autor to vyjádřil víc než jasně větou „Konečně Bůh Židy potrestal za to, že ukřižovali Ježíše a jako prostředníky si vybral Němce“. Doporučuji výbornou knihu Černá zem od T. Snydera, kde se tomuto autor věnuje detailněji vč. historických zdrojů, vč. úvah proč právě židovské populace v tehdejší východní Evropě zaplatili tak strašlivou cenu.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo se vyžívá v násilí, mučení a perverznostech, není normální. Jediné pozitivní je, že všechny ty hnusárny nerealizuje, ale jen o nich píše/filmuje. Můžu psát o násilí, ale jakmile se v tom začnu vyžívat a rochnit a hrabat se v detailech, asi bych měl vyhledat psychiatra. Zajímavé, kolik čtenářů je ochotno to číst a ještě dávat plný počet. Ono je pěkné zaobalit vysvětlení do klišé typu "taková je válka", "tak krutí jsou ve skutečnosti někteří lidé" a "jsou to autentické pravdivé zážitky" - přičemž o tom posledním bych pochybovala, na to je těch zrůdností přece jen příliš. Ale pravda bude spíš taková, že dotyční jsou násilím vlastně fascinováni a přitahuje je. Proto ta častá vyjádření: knihu jsem odložil, ale nedalo mi to a zase jsem se k ní vrátil. Co mu nedalo? Jak to dopadne? To přece každý ví. Kdepak, nutkání číst dál spočívá jen v té skrývané touze po popisovaném násilí. Jenže kdo by si to přiznal, že. Vskutku, plno lidí je ve svém nitru zvrácených, jak tu mnozí recenzenti zmiňují. Ostatní s první hnusárnou knížku zahodí.
Brutální čtivo o osudu malého chlapce poslaného za války na venkov pomezí Východního Polska a Ukrajiny.
Kluk potká více méně jen barbary. Bijí ho a nejrůznějším způsobem fyzicky trestají za kde co. On vždy uteče, aby potkal další podobné.
Vylíčené příběhy se ale stejně liší. Někteří jeho "pěstouni" jsou jen hloupí, pověrčiví a lstiví. Jiní ale zajdou do krajnosti mučení.
Hrdina je též svědkem nejednoho syrově popsaného znásilnění, nebo vraždy. Styl vyprávění a jazyk příběhu jsou ale výborné. Popisují události prostě věcně - tak, jak to v životě chodí a chodit bude. Válka je zde jen takový vzdálený strašák, v chlapcově okolí ji připomínají spíš bitky místních a partizánů, různých skupin vyvrhelů a násilí mezi jednotlivci.
Slabším povahám nedoporučuji, já jsem ovšem za takové příběhy ráda. Na nic si nehrají a vyprávějí o podstatě života, jaký je.
Mít děti, tuhle knížku jim nedovolím číst, dokud jim nebude aspoň dvacet. A to myslím v dobrém - některé obrazy po přečtení ani po letech nedostanete z hlavy. Výborně zachycený proces drsného zrání malého kluka vytrženého z přirozeného prostředí a donuceného bojovat o holý život v podmínkách, které si nikdo asi ani v nejmenším nedovedeme představit. Troufám si tvrdit, že po přečtení tohohle díla vám všechny ty popisy brutalit, smrtí a násilí v beletrii budou připadat jaksi... prázdné. Protože jsou více méně vycucané z prstu. Tohle je něčím jiné. I když to samozřejmě nelze považovat za dokument, jako svědectví je román víc než výmluvný. Zvláště pak, přihlédneme-li k tomu, že autor později, v dospělosti, v americkém exilu spáchal sebevraždu...
Tak ako pri Merleho Smrt je mým řemeslem tak aj pri tejto knihe budete cítiť, že sa vám kniha veľmi páči, ale nebudete vedieť prečo. Je tam veľa zla, násilia a nepravosti a vy budete stále viac a viac tužiť potom aby sa z toho hlavný hrdina dostal živý a zdravý a bude vás to nútiť čítať stále ďalej a ďalej.
Hlavní postava každého správného románu má projít životním vývojem, v Nabarveném ptáčeti se to daří nadmíru. Malý hrdina se na 250 stranách díky drsnému drilu polského venkova prolezlého během druhé světové války surovým násilím, pověrčivostí, rasismem a nevázaným sexem (ano, včetně rodiny a zvířat) změní z naivního klučiny v citově prázdného mladého komunistu, který ztratil během několikaletého odloučení jakýkoliv vztah k rodičům. Velice drsné čtení, občas na hranici uvěřitelnosti, ale kdo jsem já, abych soudil, co mohl zažít malý cikán (nebo žid?) během exilu mezi negramotnými vidláky z východu?
Knihu mně doporučila jedna kolegyně s tím, že je ale "hodně drsná". Ano je drsná, ale ti co čtou thrillery, pro ně bude kniha jemné čtivo. V každém případě je kniha neuvěřitelně silná a každý by si ji měl přečíst.
Četlo se mi to docela dobře. Některé pasáže byly, pravda, hodně brutální/nechutné, ale nějak zásadně mě nepoznamenaly. Nemyslím si, že je autor sadista nebo něco takového. Prostě se snaží vyrovnat s hrůzami druhé světové války po svém. Ani si nemyslím, že mi kniha utkví v paměti déle než pár dní...
Považuji se za celkem otrlého čtenáře. Knihy jsem četl ve velkém vedru, v mrazech, na záchodě, kterej nesplachoval, v leže na boku, před sexem i tři minuty později, četl jsem o hovnech, znásilnění, potratech i zoofilii, narval jsem do sebe 10 vodek a snažil se číst si, zatímco jsem koukal, jak jde Libor čůrat do terče na šipky, vykadil sem se ve tři ráno u budky na Vypichu a tak dále pana krále. Dobře, u kadění na Vypichu sem si nečetl.
Tim chci říct, že mne je tak nic nepřekvapí. Očekávání před touto knihou bylo veliké. Doufal jsem ve Velký sešit kříženej s Laskavýma bohynema a místo toho se mi dostalo jen jejich velmi slušné dítě z katolické školy. Kosinsky se snaží - popisuje hrůzy druhý světové z pohledu malého cikáněte, který rodiče v 39 pošlou schovat, což se ale moc nepovede a tak se malej hrdina potlouká Polskem a snaží se přežít.
Kosinsky naturalisticky popisuje zapalování veverek, vydloubavaní očí lžíci, sex selky s kozlem a další polské vesnické kratochvíle, ale nějak se to všechno pořád opakuje a slejvá do jedný kejdy, která skončila tak jak začala.
Bonusový body za chlapečka v sirotčinci, kterej měl přezdívku Tank. A další za větu: “Hlavou mi létaly myšlenky jak vyděšená kuřata.” Celkem 7/10
Celkově na mě celé dílo působilo přehnaným dojmem. To, že by se vše stalo jednomu chlapci. Některé příběhy vesničanů mi přišli zajímavé, ale ve výsledku se to docela opakovalo. Daleko zajímavější mi ovšem přišlo v závěru knihy vyjádření autora k rozruchu, který jeho kniha vyvolala.
Takových Kosinských víc. Připomínají totiž všem Slušným lidem, že soulož s kozlem je taky literatura!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Kniha Nabarvené ptáče je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 2 185x |
| Čtenářské výzvě | 353x |
| Doporučených | 128x |
| Knihotéce | 510x |
| Chystám se číst | 810x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 19x |
Původně jsem myslel že knihu nedočtu. Po pár dnech jsem se ale vrátil a dobelhal se až k doslovu, který mi pomohl se zorientovat v pohledu na knihu.
Pro mne až příliš brutality, násilí a úchylností, stejně jako zaostalých tmářských vesničanů. Nic pro mne. Dokonce jsem nějak emocionálně nepřilnul ani k hlavní postavě. Bylo to vše hnusné, ale bylo mě to fuk. Proto tak nízké hodnocení.