Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1490
419
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Painted Bird , 1965
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv je to kniha drsná, je skvělá (v rámci tématu), nemohla jsem se od ní odtrhnout. A doslov autora zajímavý.
Tahle kniha mi dala zabrat. Čistě a jasně se dá popsat jedním slovem - drsná. Nechtělo se mi věřit, že by malý chlapec byl schopný přežít některá zvěrstva, kerá kniha popisuje. Autor se toho rozhodně nebál a všechno vám servíruje bez přikrášlování. Trochu mi ke konci knihy trhalo žíly vychvalování komunistického režimu i přes to, že to bylo z úst malého, očividně snadno ovlivnitelného chlapce. Takové knihy je vždy těžké hodnotit, neboť se vám horzně chce říct, že to byla skvělá kniha, ale zároveň vám přišla naprosto příšerná. Ale kvalitní literatura ve vás má vždy něco zanechat. A Nabarvené ptáče ve vás opravdu zanechá hodně.
Audiokniha. Reálně drsná, pravdivá kniha. Která si nic nepřibarvuje ani nic neubírá. I když nejde o autobiografii, ale o historický román, přesto popisuje hrůzy II. světové války naprosto reálně, opravdově, i když místy bez obalu a dost narovinu. Ale to k životu patří. Život sám o sobě bývá občas velmi drsný.
Občas se člověku stane , že nenachází slova ...
Nabarvené ptáče jsem dlouho obcházela velkým obloukem. Pak se mi kniha ocitla bez varování v ruce a já přijala výzvu.
Depresivní , ponuré a velmi smutné čtení , které vás přenese do blíže nespecifikované části světa . Snažíte se pochopit a doufáte , že na další stránce ty hrůzy skončí ...
Vím , že na knihu nikdy nezapomenu a vím , že film , jakkoliv kvalitně natočený , nikdy nechci vidět ...
Strašně silné, depresivní a kruté, ale taky hodně dobré a rozhodně nezapomenutelné.
Tak o téhle knize se hodnocení píše těžko... četla se mi dobře po stránce formy, co do obsahu těžce, musela jsem ji po pár kapitolách odkládat a vydýchat. Také nevěřím, že by tak malý chlapec přežil všechna zranění a týrání, ale dejme tomu. Ale věřím tomu, že byl v těch vesnicích na obtíž, tudíž se k němu všichni chovali bezohledně, žili v době války, kdy nacisti tvrdě trestali ukrývání "snědých". A myslím, že nikdo z nás by v té době chlapce na svém prahu nevítal s otevřenou náručí. Vlastní rodinu si ceníme nejvíce. A nikdo nevěděl, kdy ho soused udá. A věřím i tomu, že ti vesničani byli tak primitivní, jak je popisováno... Výstižné hodnocení má: SSTknihy.
Docela chápu,proč autor vynechal místopis a národnosti. I tak mussel mít problémy.
Psychobrutálni onanie.... Zajímavý že nejspíš pro komerční úspěch autor dloooouho tajil jestli se mu to jako stalo nebo jako ne. Nakonec že né, ale že to neznamená že se to nedělo. Četlo se to samo, zajímalo mě co se ještě může stát dáal a daaal. Podle mě je to jenom vylití myšlenek a představ do knihy. Ale dobře on
Pro pochopení této knihy je důležité vědět, že se opravdu nejedná o autobiografii. Líčené hrůzy jsou spíš jistým podobenstvím, umocněnou obžalobou primitivismu, brutality, tmářství a nevědomosti, která místo snahy o pochopení raději v sebeobraně hodí kamenem. Hlavní hrdina na své pouti tráví spoustu času lyrickými popisy přírody, opojení přírodou se mísí s pověrami a bájemi, líčenými až s básnickou poetikou. Proti tomu stojí záměrně chladné, až odtažité popisy násilí, brutality a obscénností, připomínající zpověď pacienta, který chce svou noční můru popsat věcně, bez emocí a následně na ni rychle zapomenout. Překvapivě tu chybí jakákoliv citová angažovanost, odraz prožitku, rozumové či citové zhodnocení. Jednotlivé scény, řazené bez větší provázanosti připomínají záblesky vzpomínek smíšené s cizím vyprávěním a encyklopedickými poznatky. Závěr sám přináší překvapivé zjištění – místo soucitu přichází zmatení, skepse a smutek.
Tak to bylo něco. Naprosto chápu protichůdné názory všech lidí. Musím pochválit styl psaní, moc dobře se to četlo. K postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, koneckonců k tomu ani nebylo moc prostoru. Dějově to bylo něco, co jsem ještě nečetla. Bylo to drsné a kruté a musela jsem si dávat přestávky. Ale toužila jsem vědět, co bude dál. Se spoustou názorů jsem se neztotožnila, ale ráda jsem si je vyslechla. Celkově tedy knihu hodnotím pozitivně.
Za plusy považuji: Krásné popisy přírody, alegorii nabarveného ptáčete, vylíčení zaostalosti a tmářství na venkově polsko – ruského pomezí. Prvních sto stran mě docela zaujalo. Mínusy: Po několika kapitolách začne vzorec „útěk-bití-útočiště-bití-tragédie“ unavovat a přes veškerou invenci ve vymýšlení krutostí i nudit. Druhých sto stran jsem se nemohla dočkat, až bude konec.
Není mi jasné, proč vznikla legenda o autobiografičnosti knihy. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je skutečný příběh malého kluka? Z přesnosti vzpomínek i poměrně složitého filosofování je jasné, že jde o fabulaci. Ta obrovská kumulace tragédií (z nichž jedna každá se zcela jistě mohla stát nebo stala, jen ne zároveň jednomu člověku v jednom životě) mě spíš vede k domněnce, že bylo psané na efekt. Podle toho, co autor píše v doslovu, ho k psaní přiměla snaha podat svědectví o hrůzách války. Jenže jak už tu psali mnozí, méně bývá více, a třeba Želary – Jozova Hanule jsou pro mě výpovědí mnohem silnější. Autor každopádně prokázal dobrý odhad v tom, na co mohli v době vrcholné studené války Američané slyšet.
Tohle se dá číst jedině s velkými přestávkami, nejlépe v kombinaci s nějakou optimističtější četbou. Celé jsem to nedala, moc brutální, prostě mi to nešlo.
Námět sám o sobě nebyl špatný, na tohle téma jsem přečetla už dost knih. Ale Nabarvené ptáče bylo už i na mě moc.. Z téhle knihy mám pocit, že je to z většiny jenom výčet těch nejhorších věcí, co se člověku mohlo v tomto období stát a to vše je naloženo na jednoho malého kluka. Místy je kniha až odporná a nechutná, autor se v tom zřejmě vyžíval.. Líbilo se mi přirovnání k ptáčkovi s nabarvenými křídly, ale to je tak všechno. Napadá mě srovnání s Tarantinem, který také dost přehání. Uvažuju, jestli budu mít odvahu podívat se na film.
Kniha se mi nelíbila. Nevyvolala ve mě žádné emoce. Ne ve smyslu že by to nebylo hrozne, hrozná doba...ale neměla jsem tedy pocit že by to bylo něco sadistickeho, že by se autor vyzival v popisu násilí jak jsem četla v nějaké recenzi. Četla jsem mnohem "horší lepší knihy" které jsem musela odkládat se slzami nebo husí kůži. Ptace mě nebavilo a nechalo klidnou. K hlavnímu hrdinovi jsem si neutvorila absolutně žádný vztah.
Je to destilovaná krutost (ale i to je stránka lidskosti), a ke všemu ještě páchaná převážně civilisty. Palec hore za náhled do pohanského vnímání světa, popisy přírody a fakt, že konec války není happy end.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Kniha Nabarvené ptáče je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 2 186x |
| Čtenářské výzvě | 353x |
| Doporučených | 128x |
| Knihotéce | 510x |
| Chystám se číst | 810x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 19x |
(SPOILER) Je to absolutně ploché vyprávění dítěte,které by v reálu vůbec nemohlo přežít všechny ty hrůzy co popisuje. Mě díky svojí neplastičnosti slohu, s minimem přímých vět, nechávají všechny scény absolutně klidnou(a to jsem velký cit'ák) .A také z toho důvodu,že jsou to zjevné nesmysly. Autor to evidentně nemá v hlavě v pořádku,ale pokud se napsáním knihy nějak zbavil vnitřních nutkání a myslí si o sobě, že je umělec,tak to jedině je snad ku prospěchu. Obávam se,že jinak by mohl patřit k těm sadistickým zrůdám kteří tohle potřebují zažít. Chvalozpěvy Marhoula který tohle zfilmoval opravdu nechápu. A rovněž až potkám někoho kdo mi řekne, jak se mu to líbilo, pozdvihnu lehce obočí a půjdu si po svých.. :))) Jo doslov: ten mě dostal úplně! Prý jeho přátelé kteří s ním tuto dobu prožívali,nazvali knihu ještě selankou. :-)))