Na vlnách TSF
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19865/na-vlnach-tsf-on-the-waves-of-tsf-19865.jpg
4
210
24
Bibliofilské vydání legendární poetistické sbírky, vycházející souběžně česky a anglicky (v jedinečném přetlumočení Dany Loewy, které jí v roce 1992 přineslo první cenu v překladatelské soutěži pro studenty vypsané Americkým svazem překladatelů ATA), jako připomenutí dvaceti let, jež letos v říjnu uplynou od udělení jediné Nobelovy ceny za literaturu českému autorovi. Kniha vychází v grafické podobě, kterou jejímu prvnímu vydání v roce 1925 vtiskl Karel Teige.... celý text
Přidat komentář
Na básně moc nejsem, dost jim nerozumím. Ale něco od klasika bych přečíst měla, takže ano. Mě oslovila grafická krása tohoto vydání.
když Seifert napsal "chce se mi spáti", tak jsem to pocítila. když ale napsal "já kouřím cigarety", tak pro mě skončil. když ale tento příšerný fakt pominu, tak je to fajn sbírka. jsem jen chudý student, který musí nositi brejle, aby udělal zkoušku.
6 bodů z 10
Knihu jsem si půjčil spíše ze zajímavosti. Vydání z roku 1925 se jen tak nevidí. Každá báseň je napsána jinak i odlišně graficky zpracována. Některá je velkým písmem přes celou stránku, jiná se skládá ze dvou opakujících se slov nebo napsaná v tabulce. Než o samotnou četbu, šlo mi tedy o kuriozitu této sbírky. Za ty nejzajímavější například považuji: Oči, Počítadlo, Rebus, Objevy nebo Cirkus. Sbírka se skládá z 49 krátkých básní, které máte jistě za jedno odpoledne přečtené.
Takovouto knihu bych doporučil lidem, kteří mají zájem o experimentální a inovativní formy literatury a rádi objevují neobvyklé způsoby vyjádření a prezentace básní.
jedno z děl z mého maturitního seznamu četby. pravděpodobně moje nejvíc impulzivní volba poezie, ale když já mám seiferta opravdu moc ráda a jiná sbírka od něj na seznamu u nás nebyla (hanba!). na vlnách tsf je jedním slovem šílenství, taková grafická noční můra od teigeho, kterou ale člověk musí zbožňovat. hravost a veselý ráz díla potěší a jako milovník seifertovy tvorby si této sbírky vážím o to víc, protože poskytuje přímý náhled do fungování jeho mozku prostřednictvím volných asociací.
Hledali jsme na výstavu básně inspirované Brnem, nebo alespoň napsané básníky s městem spojenými, a zdejší Park se stal finalistou. Když už jsem ale knížku měl, přišlo mi líto si ji nepročíst.
Druhá část, Lyrické anekdoty, mě bavily a např. Útěcha nebo Rebus jsou moc hezkými hříčkami. Tento styl, u nás zvláště oblíbený v Havlových Antikódech, mě obecně zajímá. Naopak úvodní Svatební cesta mým šálkem kávy není a nedokázal jsem se naladit na autorův rytmus ani zvolené jazykové prostředky. Zkrátka mi to nijak "nezní".
Obecně proto spíše oceňuji (experimentální) práci s fonty a typografií, než zdejší Seifertovu poezii a jeho jazykový cit.
Útěcha
slečno slečno vy se mračíte
že po celý den vám pršelo
co by měla říkat tamhle ta
malá jepice
které pršelo celý život
Otírat se o Seiferta bylo v kurzu. Ale 75% pro klasicky laděnou poezii (i když asi není tak "klasická jako jiná) je výsostný výkon. Tady ta sbírka samozřejmě jednoznačně upoutá oko kvůli Teigeho práci, a možná i proto se tu zapomnělo na bohužel všeobecnou menší oblíbenost poezie. Slovy Seiferta: "Poezie je umění ztrácet drahocenný čas." :) Napadá někoho něco trefnějšího?
Kniha se mi četla lépe než v jiné sbírce, kterou neupravil Karel Teige. Vizuálně je ti určitě lepší. Seifert má některé básně se super nápadem. Líbí se mi hravost.
Geniální. Jiné slovo pro to nemám. Tady nejde jen o hru se slovy, i když ta byla skvělá a básně se mi moc líbily, tady jde o celkový dojem. O ilustrace, o rozvržení stránek, o hru. Je to veselé, hravé, vypadá to naprosto úžasně a čte se to ještě lépe. Já jsem z té sbírky opravdu nadšená. Jsem nadšená z toho, jak je to originální a neotřelé a překonalo to svou dobu. Člověk by určitě nehádal, že je to dílo tak dávné.
Básně jsou hravé a radostné, jejich motivy jsou spojené jen fantazií. Člověk nikdy neví, kam ho další báseň či sloka zavede, je to zábavné a neotřelé. I typografická úprava Karla Teigeho je skvělá a jen podtrhuje originalitu celého díla. Už dlouho se mi žádná básnická sbírka nelíbila jako právě tato.
Poetismus je OK, na svou dobu to musel být pořádná bomba a změna, když to člověk srovná s nějakým Březinou nebo Hálkem. Je tam vidět trochu dada, absurd a snad jsem tam občas cítil i lehký nádech surrealismu - prostě hravost. Ale na rovinu - opravdu jsem se pousmál jen zřídka u některých básní v prostřední části. Ten úvod i závěr jsou spíš takové jakoby vzpomínky na cesty a přímořská letoviska - opakující se motivy moře, přístavů, námořníků, vln, ptáků, vůní - ať už je to nejčastější pocta Francii (a zejména Marseille), ale najde se tu i Amerika, Itálie a další.
vzpomeňte moudrých filozofů
život není nic než okamžik
a přece když čekávali jsme na své milenky
byla to věčnost
Prvotina poetismu, hra na pikolu se slovy, skvost! Po typografické stránce je to vážně precizní, člověk by neřekl, že je to dílo z třicátých let. Plus ještě opulentní množství přechodníků, v nichž se já osobně vyžívám :D. Jsem u vytržení jak u vytržení zubu a zde, dle mého nejhumornější:
Kolem studeného světla žárovek
kmitajících se křídel neúnavný shon
A pan EDISON
zvednuv své oči z knihy kterou čeť
se usmívá
Jakému množství nočních můr zachránil život!
"Zapomeňte na své černé myšlenky
a těžké srdce
Vzpomeňte na bílý lawn-tennis
a lehké gumové míče" (s. 60)
Zatímco dva roky před smrtí Jaroslava Seiferta tehdejší československá média sotva zaznamenala zisk Nobelovy ceny, šest let po jeho smrti vydává Klub přátel poezie skvostnou faksimile prvního vydání.
Avantgardní prvky jsou nejen v básních, ale i v typografické úpravě.
Z básní je cítit barevnost dálek ➕ je vidět vůně ženy ➕ je slyšet chuť exotiky.
Nejradši mám Rébus a Počitadlo.
"Plna fialkové vůně jest křehká sklenice zimy
v lyrické účesy chci verše jak vlasy své dívky splétat
což pak jste nenašli v parku pod osamělými stromy
ztracené vlásenky děvčat?" (s. 53)
Narozdíl od básní ve sbírce Město v slzách mě dálky a exotika v Na vlnách TSF tolik nezaujala.
Nádherně poetistické, nádherně hravé. Pořídila jsem si reprint a je to jedna z nejhezčích knížek, které mám v knihovně.
Tuto knížku jsem si přečetla, jelikož jsem chtěla vědět, jak Seifert píše. Velmi se mi líbilo, že je napsaná jak anglicky, tak česky, což pomůže všem, co se učí jazyky a rádi čtou. Některé myšlenky byly zajímavé, ale současně bylo těžké pochopit, co tím chtěl autor říct. Za mě DOPORUČUJI...
Nijak nechci zpochybnit Seifertovo básnické umění, chyba je ve mně. Ovšem mě tato sbírka básní nijak neoslovila. Zřejmě nejsem políben múzou...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1971 | Maminka |
| 1984 | Býti básníkem |
Kniha Na vlnách TSF je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 341x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 7x |
Trochu mě děsí svět, kde se knihám od Patrika Hartla dává 5 hvězd, ale Seifertovi 2. Uf! Co na to říct.