Na tahu je trpaslík
Bohumila Hermannová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270531/bmid_na-tahu-je-trpaslik-S2K-270531.png
3
10
3
Těžištěm autobiografického románu je plejáda příhod, průšvihů, mrzutostí i drobných radostí, které provázely profesní život učitelky ve třídách, sborovnách i jinde v průběhu posledních desetiletí 20. století. Příběhy mnohých postav, jejich osobní starosti i často až tragikomická malichernost problémů, s nimiž se musejí v práci potýkat, vede autorku k názoru, že naše osudy nebývají vždy v rukou duchovních obrů, naopak že až příliš často je "na tahu trpaslík". (Zdroj: MLP)... celý text
Romány , Literatura česká , Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Městská knihovna (Praha)
více info...
Přidat komentář
Nudné, ubrečené, nezáživné. A být studentem pedagogiky, tak utíkám ze školy jak nejrychleji mohu.
Kniha není dlouhá, dějově je vsazená do jedné pedagogické rady, které je autorka přítomná a kde také vzpomíná na nejrůznější příběhy ze své školni praxe. Líbí se mi autorčin styl psaní. Je to napsané svižně a jasně. A navíc vtipně.
Štítky knihy
česká literatura učitelé, učitelky autobiografie
Na tahu je trpaslík
Kniha Na tahu je trpaslík je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Autorka orámovala svou krátkou prózu poradou, na které si přehrává v hlavě roky ve školství před listopadem a po něm, vybavuje si pár příhod ze své praxe a dost trefně charakterizuje různé typy učitelů. K podstatě školského systému „tehdy a teď“ není příliš tolerantní, stejně tak k nadřízeným, kteří ze školy dokáží udělat místo plné buzerace žáků i těch učitelů, kteří tuhle práci chtějí dělat nějak normálně (a mezi které se samozřejmě počítá). V těchto úvahách je výstižná a uvěřitelná, občas i sympaticky nekorektní. Jakmile se ale pustí do dialogů, jako by se najednou rozpomněla, že je učitelka - a ty přece, kromě toho, že nechodí na záchod, používají knižní spisovnost i se svými kolegy, se kterými si léta tykají („Zemřel jí otec.“), a ani ona sama si v rozhovoru se žáky neodpustí učitelské pindy („Máte hlavy jen na čepici.“). A zdánlivě dobrý nápad s rámcem porady se ukáže jako dost otravný: do reality se vrací vždycky tím, že pumpuje kolegyni o informace, o čem se zrovna jedná, a ta jí celkem dlouze odpovídá i přes promluvu někoho z kolegů či samotného ředitele. Kdo jste někdy seděl na jakékoliv poradě s účastí pouhých pár desítek lidí, víte, že je nemožné vypnout zcela, zvlášť když se jedná o vás, a že si slušný člověk nedovolí mluvit souběžně s někým jiným, natož s nadřízeným, i kdyby si to on svým idiotstvím zasloužil.