Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1766
221
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Přidat komentář
Murakami je už pro mě neodmyslitelně jasnou jedničkou na trhu a tímhle vniknutím do jeho další fantazie se jen utvrzuji v tom, že mě umí již tradičně emocionálně navnadit a pak úplně zničit a je mu to úplně jedno. Pár postav pro mě na pár dní vytvořilo odbočku od reality, která mě moc bavila, trochu mě rozesmutnila, ale v mnohém mě i poučila. Postavy odrážejí soudobou nevyrovnanost a chaos, který musí nastat pokud sami sobě nerozumíte a rozhodnete se potlačit a zapomenout na tu starou píseň z vašeho podvědomí, která je tím jediným klíčem ke štěstí. Je to tak jiné čtení v porovnání s tím, co čtu od jiných spisovatelů, s těmi postavami a menším prostorem jsem si vystačil, každá pro mě znamenala svět, každá vyjadřovala něco svého, měla charakterní vlastnosti a já si každé vážil a jsem rád, že se ke každé můžu kdykoliv vrátit, i když v konečném zúčtování vše pomine a zůstane jen poušť. Není to vždy radostné čtení, ale mě tohle bezpodmínečně vyhovuje a počítám s tím, že Murakamiho knížky budu chtít přečíst do jedné ... a to je pro mě jinak asijská kultura a lid skoro až lhostejný, zkrátka můj guru, symbolická modř a Hadžim, Šimamoto, Jukiko a Izumi ... pár stránek a jak člověku učarují asi té své knihovně budu muset napsat dopis, že tuhle knihu nevrátím.
Tohle je velice zvláštní knížka. Hlavní hrdina Hadžime si mě získal hned na začátku, když jako první věc o sobě prozradil, že je jedináček (jako já). Čím byl starší, tím častěji mě štval. Ale i tak jsem si čtení jeho příběhu užila, bylo to čtivé, takové neobyčejně obyčejné.
V doslovu se píše, že odhalené tajemství ztrácí kouzlo, což je pravda. Já si teď ale stejně budu chvíli lámat hlavu nad tím, jak to s Šimamoto vlastně bylo. Přítomnost této postavy přidává celému příběhu na tajuplnosti.
Tak nějak nevím, jak knihu shrnout. Bylo to dobré čtení. Nebylo to vůbec lehké čtení, teda pokud to někdo nebere jen jako "obyčejný" příběh. Asi nad tím vážně ještě budu přemýšlet. Ale rozhodně to nebyla moje poslední kniha od tohoto autora.
Čerstvo prečítané druhý raz, keďže som sa, takpovediac, ocitla v podobnej situácii, ako hlavní hrdinovia... Na moje prekvapenie toto druhé čítanie ma ani v mojom rozpoložení neuchvacovalo natoľko, ako keď som sa do nej zahĺbila poprvý raz.... Hoci záver, posledné vety, ma dojali takmer úplne rovnako...
Zase ta Murakamiho vyjadřovací jemnost, silná atmosféra a trochu snové popisy. K tomu jako kontrast téma nevěry a manželství. V podstatě je to o volbě a vnitřním souboji. Zda poslechnout chtíč (nebo tomu říkejme láska, jak chcete), nebo upřednostnit pohodlnou bezpečnou náruč manželky a nic neriskovat.
Když má človek skoro vše, ale přesto mu něco chybí... A kvůli tomu "něčemu" je ochotný přeorat celý svůj dosavadní život, rodinu, zázemí, vše. Murakami to odvyprávěl opět bravurně, Hadžime i ostatní postavy jsou věrohodné, lidské a často chybují. Jen se mi zdá, že s těmi záhadnými kráskami, které mají nějaké děsivé tajemství, se už krapet opakuje.
Skvělá kniha, romantika. Kniha, která nutí k zamyšlení nad manželstvím a nevěrou.
Upoutala mne také myšlenka švagra, který vyslovuje názor, že nevěra může i jednou za čas příjemně osvěžit, ale musí být držená v přesných mezích. To je otázka k diskuzi. Myslím si však, že když je někdo ženatý, nevěrný by rozhodně neměl být.
Citát z knihy, který se mi líbil:
"Jukiho," řekl jsem. "Mám tě moc rád, už od toho dne, co jsme se potkali. Dnes o nic míň než tehdy. Kdybych tě nepotkal, mohl bych nad sebou leda tak zaplakat. Vděčím ti za tolik, že se to ani nedá vyslovit. A vidíš, přesto ti takhle ubližuju. Protože jsem jen sobec, lump a darmošlap. Jen zbytečně zraňuju lidi kolem sebe, i sebe samotného. Ubližuju jiným, ubližuju sám sobě. Nechci ubližovat, ale dělám to, a nemůžu si pomoct.
Moje první kniha od autora, trochu jsem se ho bála, ale nakonec se mi to celkem líbilo.
Tohle byla první knížka, kterou jsme od Harukiho četla a hned mě absolutně dostala. Po dlouhé době, kdy jsme hledala knížku, která by mi sedla, jsem se od ní nemohla odtrhnout. Skvělý příběh, navíc poměrně unikátně psaný z mužského pohledu, s lidským příběhem, ze kterého mít radost nebudete. Obdivuji, že Murakami dokáže takové osudy psát, aniž by člověk cítil přítomnost kýče.
Moje první setkání s Murakamim a vůbec nelituji :).
Pro mě velmi zajímavá kniha, zvláště z pohledu vykreslení charakterů hlavních postav (které jsou svým způsobem velmi odlišné od postav zasazených např. do české kotliny :)), japonských reálií atd. Doporučuji!
Moc dobrá kniha, ne tak destruktivní jako Norské dřevo. Samotář, svým způsobem exot ve své společnosti, si nese životem zranění i viny uštědřené i obdržené v dětství a mládí a snaží se s tím jít dál svým životem, ale stále ho to dohání. Věřím, že takhle žije naprostá většina lidí, i když to jeden o druhém - a někdy ani sami o sobě - nevíme.
Musím si sem poznamenat, co mě velmi oslovilo (s.164): "Mám dojem, že jsem až doteď vlastně chtěl pořád stát se někým jiným, než jsem. Myslím, že jsem se pořád snažil dostat někam jinam, než jsem byl, začít tam žít úplně nový život a stát se úplně novým člověkem. [...] Trochu se mi to i dařilo, trochu to byly jen takové pózy. Řekl bych, že jsem se tím chtěl od něčeho osvobodit. Chtěl jsem to opravdu a naplno, věřil jsem, že když se budu opravdu snažit, nakonec se mi to povede. [...] Protože ty chyby, to jsem vlastně já sám." ...atd. V tom se nacházím;-)
Mně prostě komentáře mizí, nevím proč.
Znovu: Mám ráda tajemství. Tento příběh je o pocitech, myšlenkách a snaze jak správně naplnit svůj život. Tajemství se rozvíjí a graduje, ovšem na konci knížky divně, až nepochopitelně zvadne. Nemusím mít v konci děje doslovnost, ale tady leccos chybí a nejde jen o obálku s penězi nebo osud milenky. Taky mi chyběly jména dětí a jestli se nemýlím, Šimamoto je příjmení a nedovedu si představit, že by nějaký muž volal v aktu lásky třeba Nováková!
Tato knížka by si za svůj styl zasloužila pět hvězdiček, ale já dávám jen tři.
Protoze cist Murakamiho je jako plavit se na vlne jeho slov do neznama. Tato kniha byla pomalu plynouci, klidna a pritom silna a bourliva. Pro mne trosku nasmradla zklamanim, nebot jsem podle komentaru ocekavala pecku pecek, ale bohuzel. Libi se mi styl jakym Murakami popisuje vse co se deje. Ale nelibi se mi, bohuzel, co vse se v tech knihach deje. Prijde mi, ze je to az takova vyumelkovana hra na tajemno. Jak se Simamoto vzdycky nahle objevi a rychlejc zmizi. Zadne vysvetleni. Trosku mi to misty prijde I jakys takys nesplneny eroticky sen. Takze kdovi, kazdopadne sahnu po dalsi jeho knize. Klidne doporucte, prosim lepsi. Dik.
Jedna z najlepších kníh, ktoré možno čítať. Mám ju na imaginárnej poličke s Raňajkami u Tiffaniho.
Pro mě nejlepší knížka z Murakamiho tvorby. Tak zvláštní a neuchopitelná a cizokrajná a smutná a vlastně.. jaká doopravdy? Otevřený závěr mě na většině knížek znervózňuje, protože po celým tom zážitku nikdy nevíte, kam až jste v myšlenkách došli vy a kam autor. Ale tady to fakt, fakt sedí. Neobyčejně krásný.
Nebylo to špatné, ale po Murakamiho předchozích love stories jsem čekal více. Závěr mě navíc trochu zklamal. Přesto je to rozhodně příjemné čtení.
Můj čtenářský debut fenoménu Murakami mě ponechal paralyzovaného a zaraženého v křesle. Již od prvních řádků jsem cítil, že tato novela je něčím krásnějším a tajemnějším, než jsem mohl tušit ...
Autorův příklon spíše k západnímu individualismu a koncentrace na nitro jedince v "mechanizované" japonské společnosti jsou půdou, ve které klíčí něco nádherného a osudového: komorní svědectví o platonické lásce mezi hlavními protagonisty, jež nakonec dojde svého naplnění. Čtenář po otočení poslední stránky úplně netuší, co ten sen vlastně znamenal, a tak je to podle mého správně. Ten sen je ale něčím skutečným, co může každý z nás zažít.
Melancholie, nostalgie, Murakamiho určitý minimalismus a syrovost.
Jeden z nejkrásnějších i nejsmutnějších titulů, co jsem četl, zůstane uložen v mém srdci již nadosmrti ...
Tak silný příběh a tak skutečný. Konec mi naprosto vyhovoval, někdy se prostě všechno dozvědět nedá.
Klasický Murakami - čtenáře provází na první pohled banálním příběhem, který ale má hned několik hlubších kořenů. Záleží na čtenáři, co si na díle najde. Trochu mně zklamal závěr, ale nedá se mu vlastně nic vyčítat, protože i o tom příběhy jsou. Opět oceňuji atmosféru, kterou autor umí dokonale vykouzlit.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Na jih od hranic, na západ od slunce je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 636x |
| Čtenářské výzvě | 245x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 409x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 11x |
Mnoho poloh, mnoho vrstev, mnoho nálad v průběhu četby!!
Taky mi přišlo klíčové neporozumění sám sobě a zároveň absolutně chybějící opora v nejbližších v dětství a mládí. Někdo, kdo pomůže nahlédnout pravdivost v srdci a omezit rány i viny obdržené i uštědřené.
Přesto, že "jak běží čas, všechno pomalu tuhne jak cement v kbelíku" potkává v závěru Hadžime sám v sobě soucit a "úplně jako by ztratil veškeré pevné obrysy a zbyla po něm jen louže špíny", "zbyla z něho jen skořápka, uvnitř které se ozývaly jen duté s prázdné zvuky" a tam teprve snad nachází svou odvahu a lidskost??
Kromě hlavní vztahové linky mě zaujaly i lehce naznačené sociální souvislosti.
Tento muž není mým favoritem, ale tato kniha je pro mě z nejlepších.
4/3