Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1764
221
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2004 , Odeon
Originální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Přidat komentář
Murakami mě vždy svým světem dospívajícího kluka a mladého muže dokáže příjemně naladit. Lásky, hudba, škola, politika, sex. Bez ohledu na rozdíly v souřadnicích a kulturách jsou naše vzpomínky do určitého bodu nečekaně podobné. Tentokrát jsme se ale rozešli už v polovině knihy, při jeho dramatickém prožívání osudové lásky. Tam se náš akord, do té doby příjemně znějící, mírně rozladil, přestože v něm zaznělo to hlavní autorovo poselství.
80 % (zatím 1605 hodnocení s průměrem 84 %).
Sonda do života jednoho zcela obyčejného muže středního věku, který si v sobě nese pochybnosti a šrámy, které jsou běžné asi pro každého. Neví, jestli v minulosti neměl v některých zásadních momentech jednat jinak. Ani neví, jestli jeho současný život je tím, co vždycky chtěl. Je to přesně typ člověka, který má všechny vnější a objektivní důvody ke štěstí, ale šťastný vyloženě není. Nenazval bych to vyloženě krizí středního věku, ovšem Murakami poměrně věrně popisuje to, co pravděpodobné zažívají tisíce lidí po celém světě.
Moc pěkná kniha. Rozhodně je to zajímavá sonda do myšlení a pocitů jednoho chlapíka který neví co sám se sebou, co se životem. Řeklo by se popis krize středního věku - ano, ale je to opravdu zajímavě zpracované, plné citů a zároveň to není vůbec jednoznačné. Možná má hrdina osobnostní problém, možná je jen znuděný, možná má duševní poruchu a možná jen přemýšlí přirozením. Naše rozhodnutí jsou možná racionální, ale dost možná jsou založená jen na neurčitých pocitech. Slovo možná se společným jmenovatelem příběhu a ukazuje, jak ona nepřesnost a neurčitost prostupuje všechno. Jak utváří náš svět a nakonec i nás samotné, naše osobnosti. Strašně rád bych hrdě prohlásil, že ten chlapík je 1000x jiný než já, ale stejně se vkrádá otázka, že možná je ten příběh možná i o mě.
(SPOILER) Tenhle román psaný v devadesátých letech považuju za průkopnický v lidských vztazích. Možná v japonském sociálním/vztahovém/rodiném životě to tak, jak autor popisuje, chodí. Abych řekla pravdu, v naší kultuře tenhle typ ghostingu je až posledních pár let. Co já vím, přišlo to s kontaktama přes aplikace? Kdy se to stalo, že neplatí již dříve slíbené a na všechno se odpovídá možná. Je to jen 176 stran, ale čtení to bylo náročné. Kniha odrážela autorovy záliby v hudbě (i vlastně část názvu je nějaká píseň), v plavání v bazénech a co já vím, tak asi i v sexu. Mně jako ženě se do rukou dostanou knihy o hlavní postavě ženy, Murakami je specifický právě mužskými postavami, což je fajn, protože přiblíží jejich myšlení ženám. Ale v dnešní situaci, co se děje v mezilidských vztazích, úplně nevím, jestli to přiblížit chci. Kniha se mne dotkla už jen proto, že já mám v životě takovou Šimamoto v mužské podobě. Myslím, že všichni kdy někoho takového měli v životě. Tahle kniha se všemi pocity Hadžimeho mne jen utvrdila v tom, že lepší je zapomenout. Zapomenout na takové lidi, co by od vás chtěli vše, sami nic nenabízí a jen vám rozvrátí život. Ty chyby, které jsem nechtěla, aby Hadžime dělal ... ne, chtěla jsem mu říct. Ale byl to jeho příběh. On musí najít tu správnou cestu. Ale dlít v představách a vracet se k tomu, co bylo, je cesta do pekel. Většina hrdinů Murakamiho knih je soustředěna na sebe - tady to bylo patrné třeba na příkladu Hadžimeho dvou bezejmenných dcer.
Haruki Murakami je pro mě srdcovou záležitostí a jeho knížky jsem si oblíbila pro jejich jedinečnou atmosféru, kouzlo a sexappeal. Všechny jeho příběhy na mě působí opravdu magicky a silný pocit z nich většinou přetrvává ještě dlouho po dočtení. Proto jsem byla překvapena, že samotný děj této knížky, ke které jsem se vrátila asi po 10 letech, si nepamatuju skoro vůbec. Hlavní postavy Hadžime a Šimamoto mi sice byly povědomé, na víc jsem si ale nevzpomínala. A tak jsem teď celý tenhle příběh osudové lásky okouzleně znovuobjevila, opět si ho užila a nečekaně v něm našla i pár vtipných pasáží.
"On totiž její tatínek byl kromě dentisty i komunistou. Jasně, i takoví lidé se na světě najdou... Kombinace tenisty, dentisty a komunisty v jednom se už vidí opravdu jen málokdy." :)
Existuje-li něco jako ženský román (ve smyslu román o ženách), tohle je mužský román. Pohled do nitra muže, okořeněný přídavkem pohledu do japonské společnosti osmdesátých let v té individuálnější rovině. Možná to je nějaká slepota, vycházející z mého zalíbení ve skoro všem japonském, ale japonské knihy mě prostě baví.
Výborně propracovaná vnitřní zpověď Hadžima. Vlastně mě překvapilo, jak moc mě to vtáhlo do celkem jednoduchého děje.
Knihu se mi vůbec nechtělo číst. Přečetla jsem ji jen na popud ČV. Ale musím napsat, že mne velmi oslovila dějem a skoro bych řekla lehkým tajemnem napsaná. Hlavně závěr knihy čtenáře nabádá přemýšlet.........je to dobře, nebo je to špatně? Vcítila jsem se do postavy Hadžima a za sebe bych chtěla vědět......co a jak se stalo? V tom je krása této knihy. Doporučuji.
(SPOILER) Krátký příběh, ale tolik plný vášně, přemítání o vlastním životě, osudu, lásce, pochybnostech o sobě samém. Bylo pro mě šíleně napínavé, kam se Šimamoto ztrácí a jak to dopadne. Ani nevím, jestli ten závěr byl dobrý nebo špatný. Spíš takový, jaký očekává konzervativní společnost - splynutí s davem a smíření s osudem.
Mám ráda knihy od Murakamiho, každá je trochu jiná a vždy mě dokáže vtáhnout do děje a překvapit něčím novým.
Murakami bez koček a magického realismu, ale pořád se starou muzikou, rozervaným hlavním hrdinou a velmi explicitními scénkami. Musím říct, že je dobře, že si mezi autorovými knížkami dávám pauzu, protože věřím, že by se mi snadno zprotivil, kdybych ho četl nahusto. Díky tomu je to pořád jeden z mých oblíbených autorů a odpouštím mu i to, že v této knize tak nějak vzal to, co fungovalo u těch předchozích, a udělal z toho jakýsi (kvalitní... uznávám) koktejl. Tato kniha je dějově velmi krátká a rychlá, ale pomalá, co se vnitřních monologů a filozofie týče. K hlavní postavě jsem si kupodivu dokázal najít cestu, ale nikdy bych se s takovým člověkem asi nechtěl spřátelit. Věřím, že se mi podařilo prokouknout, co má hlavní postava symbolizovat, co taky zastupuje Šimamoto a mohl bych pokračovat dál a dál. Plný počet hvězd dávám především proto, že ano, mám ke knize výhrady (a je jich celkem dost), ale i přesto obdivuju to, co na krátkém prostoru autor dokázal a že mě přinutil o knize pořád přemítat, abych závěr lépe pochopil.
Tahle Murakami knížka mě příliš neoslovila. Nevím přesně, proč - ale snad se tu nacházelo příliš málo tajemna, které prostupuje celým 1Q84 nebo Koncem světa. Ani mi Hadžime nebyl tak sympatický, jako třeba Tóru z Norského dřeva. A nebo jsem toho už četl od Murakamiho moc a nadšení z autora muselo někdy opadnout…
Dobré melancholické čítanie, premietanie nad vlastným životom, láskami, sexom i postavení hrdinu v behu životom. Vďaka sobášu sa mu podarí oslobodiť od nudnej rutinnej práce. Svokor mu totiž zafinancuje pôžičkou jazzový hudobný klub, bar a reštaurant v jednom. No čosi v citoch sa zmení, potom čo na ulici za zvláštnych okolností stretne osudové dievča z čias jeho detstva a počínajúcej mladosti. Formálne veľmi dobre urobené, dokáže čitateľa upútať a upriamiť na zdanlivo nepodstatné detaily, ktoré však v štruktúre príbehu o naplnene nenaplnenej láske naberajú na dôležitosti.
Knihu mu doporučila kolegyně jinak bych po ní asi nesáhl, protože jsem četl Kafku na pobřeží a to se mi nelíbilo. Ale soudit autora podle jedné knihy je chyba.
Kniha mě překvapila svoji hloubkou postav, hledáním sama sebe a hlavně tou všudypřítomnou samotou v hloubce duše. Opravdu jsem si knihu užil a jsem rád, že jsem ji četl.
Přestože většina Murakamiho děl má v sobě prvky fantazii, mně jsou nejbližší jeho více realistické knihy jako Norské dřevo nebo právě Na jih od hranic, na západ od slunce. Nevím, jak to autor dělá, že ačkoli se toho v knize zase tak moc neděje, je to tak dobré a chcete číst dál a dál. Pro mě je to skvělou psychologií hlavního hrdiny, že ač žije docela obyčejný každodenní život, vidíme až do jeho nitra, co prožívá, a v tu ránu už to není tak obyčejné. Silnou postavou stránkou je samozřejmě nezaplněný milostný vztah mezi hrdinou a tajemnou Šimamoto, a pokud bych měla jmenovat nějaký hluboký milostný současný román, určitě bych zmínila tento.
Další z Murakamiho knih - na niž jsem čekala .... a jak je u tohoto autora zvykem, spousta podnětů k zamyšlení ....
Ideály mládí, nedosažitelnost absolutní lásky, rozčarování z konformní společnosti ....
a na závěr prázdnota a poušť ....
Jedináček Hadžime a jeho osudová žena Šimamoto .... tajemná, nedosažitelná .... a proto tolik motivující ....
Kniha jistě obsahuje prvky autorova života - přes vysokoškolské vzdělání se nezařadil mezi komerční společnost a založil jazzový klub -a i zde zaznívá hudba ....
" Na jih od hranic jsou jen samá možná .... ale na západ od slunce vůbec nic není, jen obzor ....jdeš, až nakonec padneš na zem a umřeš ...."
Znovu jsem překvapena, kolik úvah dokáže Murakami uvést na pár stránkách ....
Zvláštní, velmi melancholický příběh o honbě za lidským štěstím, o nespokojenosti - přestože má člověk vše, zmatenosti a hledání sebe sama. Po dočtení mi zbylo spoustu existencialních myšlenek a vlastně nevím, jaké mám z té knihy pocity.. jestli ji mám ráda nebo nemám ráda, jestli se mi líbí anebo ne. Zůstala jsem teď zmatená jako Hadžime sám.
(SPOILER)
MOŽNÉ SPOILERY!!!
Ono je to vlastně jednoduché. Hadžime je buď blbec, anebo je duševně nemocný. Pokud je to to první, tak to to není nic zvláštního, taková je spousta lidí. A pokud je to to druhé, tak je to sice smůla, ale to se taky stává.
Ze začátku mi kniha přišla taková šedá, nemastná, neslaná a to do chvíle, kdy se Hadžime znovu potkává s Šimamoto, pak už to bylo lepší.
Zvláštní je, že v jiných Murakamiho knihách mi hlavní hrdinové jsou sympatičtí a fajndím jim. Tady Hadžimeho docela chápu, ale to je tak vše. A Šimamoto (pokud není jen výplodem Hadžimeho chorého mozku) škoda mluvit...
Kniha, při které se nebudete nudit. Mnozí z nás starších si připomenou situace, které v životě prožili a jsou dobře uschovány, někde hluboko v zásuvkách naší 13 komnaty. Fráze ,,takový je život,, ale nikoho neomlouvá. Doporučuji.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Na jih od hranic, na západ od slunce je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 2 632x |
| Čtenářské výzvě | 244x |
| Doporučených | 126x |
| Knihotéce | 530x |
| Chystám se číst | 409x |
| Chci si koupit | 95x |
| dalších seznamech | 10x |
Pěkný příběh, na Murakamiho poměry ovšem do jisté míry mdlý a nejedinečný. Vzhledem k tomu, že jsem od autora četl již přes 15 titulů, je jasné, že motivy a jistá stylizace bude v některých případech splývat. Zrovna u této knihy jsem měl zvláštní pocit, jako bych ji už kdysi dávno četl, neboť se i v tomto příběhu, stejně jako u mnoha jiných, Murakami vypisuje z nešťastné lásky, náhodného zjevení a
pátrání po sebeúctě.
Neříkám, že dílo samo o sobě bylo špatné. Líbilo se mi. U Murakamiho jsem ovšem zvyklý na jisté magično, které dílu dodá šmrnc. Zde jsem jej bohužel neobjevil.