Na dvore z hmly a besu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315299/bmid_na-dvore-z-hmly-a-besu-9Ud-315299.jpg
5
3532
735
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Druhé pokračovanie fantasy série Na dvore z tŕňov a ruží od autorky série Trón zo skla je ešte temnejšie a fantastickejšie ako prvý diel. Po tom, čo Feyre zachránila krajinu Prythian, si čitatelia mysleli, že zazvonil zvonec a rozprávky je koniec. Feyre sa ocitla v bezpečí, obklopená bohatstvom a luxusom, pripravená na sobáš s milovanými Tamlinom, aby žili šťastne až do smrti. Feyre nikdy netúžila po osude princeznej z rozprávok, na rozdiel od svojich sestier. Feyre sa v nočných morách vracia k boju s Amaranthou, pri ktorom položila svoj ľudský život, a tým zlomila kliatbu, získala nesmrteľnosť a schopnosti férov. Doteraz nedokáže zabudnúť na hrôzy, ktoré zažila pri oslobodení Tamlina, ani na zmluvu s Rhysom, lordom Nočného dvora. Prečo sa nedokáže vložiť do obnovy Jarného dvora? Prečo sa cíti vždy naplnená, iba keď je s Rhysom? Na to nedokáže prísť ani sama. Feyre musí rýchlo spoznať svoje nové nesmrteľné telo a schopnosti, o ktorých dlho ani netušila. Na obzore sa totiž prebúdza prastarý nepriateľ, oveľa nebezpečnejší ako Amarantha, ktorý má na muške svet ľudí aj férov.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)
Originální název:
A Court of Mist and Fury , 2016
více info...
Přidat komentář
Tohle se četlo jedna báseň. Když jsem knihu četla před lety, byla jsem podstatně mladší a nedokázala jsem plně ocenit kouzla celého příběhu. Teď to vidím naprosto jinak.
Autorka vykreslila Tamlina jako naprostého debila, podle mne mu to prospělo a já vidím tu lásku, kterou k Feyre cití. Láska se ale změnila v majetnictví. Tamlin cítí tak moc, že je schopen udělat naprosto cokoli. Škoda, že si vybral špatnou stranu.
Rhys je naprostý drahoušek, kterého bych si s chutí namočila do kafe a spapala ho.
Příběh se četl naprosto skvěle a já jsem si užívala naprosto každou stranu. Byla to pro mne pohádka, do které jsem se okamžitě vžila a každý okamžik jsem naplno prožívala.
Mohu jen a jen doporučit.
Dámy a pánové, SJM je šílenec!
Já si vážně myslela, že po Půlměsíčním městě budu od autorky očekávat všechno, no tak neee! V druhém díle Dvorů se totiž SJM opět neověřitelně překonává a já nemám slov!
Feyre tedy už coby víla bojuje s velmi silným ptsd, čemuž se samozřejmě nedivíme, ale v půlce knížky už to bylo lehce otravné, navíc se často umí chovat pěkně sobecky a pokrytecky. O Tamlinovi mluvit nebudeme, zmetek jeden! Za to Rhys si získal mé srdce, ano, uznávám, nenávratně pak kapitolou 54. Navíc je obklopen naprosto úžasnými postavami a já netuším, koho z nich mám radši .
Konec je pak naprosto brutální a já bez dechu otáčela každou stránku. Ještě, že nemusím čekat, až vyjde další díl.
Začátek (prvních asi 50 stran) nuda,ale to zřejmě i pro Feyre a postupně se začne nabalovat jeden akční příběh za druhým, až si říkáte jestli jich není až moc,ale na konci vám dojde, že to všechno dává smysl. A když mluvím o konci tak jednou velké WAU a jedno smutné wau .. musím hned na další díl... dokonce jsem si už oblíbila i Freyu. Všechny charaktery jsou krásně popsané a zrovna tak prostředí a pocity, vysloveně vás ten příběh vtáhne do děje.
Jen malý poznatek, kterého jsem si všimla už v sérii Skleněný trůn.. po přečtení každého dalšího dílu vám ten předešlý přijde jako pohádka, protože autorka umí posouvat hranice a vždy udělat zápletky ještě propracovanější a zrovna tak vše okolo.
(SPOILER)
| ️ může obsahovat drobný spoiler ️ |
Právě teď po dočtení poslední strany se mi vůbec nedostává slov. Sarah J. Maas napsala neuvěřitelný skvost. To, jak dokázala mezi řádky dostat a vyjádřit tolik emocí a pocitů, kterých se mi při každém přečteném slově dostávalo, je neskutečné. Jedná má výtka je počet stran, díky němuž jsem se asi uprostřed knihy lehce zasekla. Stejně si tato kniha si zaslouží 5/5 ⭐.
Druhý díl začal plynule jako tekoucí pramínek, ale s každou stranou a kapitolou se příběh stával divokou vodou, která mě unášela s pocitem naprostého nevědění co se stane. Přesto jsem si to náramně užila a dala bych všechno na světě, abych tuto sérii začala číst od začátku. Nejvíce bych si ale přála, abych to kouzlo, moc a sílu a hlavně tu chemii mezi Feyre a Rhysem mohla prožít doopravdy.
Ale to je snad sen každého snílka a knihomola, ne?
Tahle knížka mě úplně dostala. Po prvním díle jsem byla trochu zklamaná z toho, že knížka nenaplnila mé očekávání a úplně jsem nechápala tolik pozitivních ohlasů. No po druhém díle už to chápu, protože tento díl byl úžasný a nešlo se od něj odtrhnout!
Na začátku se mi moc líbilo, že i tak silné bytosti jako jsou víly, se mohou těžko srovnávat s traumatickými událostmi a může se i u nich projevit postraumatická stresová porucha. Díky tomu charaktery postav působily mnohem uvěřitelněji. Naprosto jsem chápala, že Tamlin může být přehnaně ochranitelský (i když mě dost štval) a Feyre se propadat do depresí. Na úvod knížky to byla fajn zápletka.
Po přečtení druhého dílu mi došla i další věc, která se mi nelíbila na tom prvním. Mezi Feyre a Tamlinem mi chyběla pořádná chemie, navíc Tamlin byl obecně dost nevýrazná osobnost. Za to mezi Feyre a Rysem to jiskřilo neuvěřitelně! Ty jejich uštěpačné výměny mě neskutečně bavily. Navíc Rhyse je o poznání výraznější osobnost než Tamlin. Už v prvním díle mi přišel okouzlující, ale ve druhém jsem si ho zamilovala a zařadil se na seznam mých nejoblíbenějších literárních hrdinů.
V knížce se pořád něco dělo a byla jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. A když jsem se konečně dočetla k závěrečném kapitolám byla jsem nadšená vyvrcholením, které nám autorka připravila. Závěrečná "oběť" Feyre mi lámala srdce a i slzičky byly. A následná zpověď Rhyseho byla naprosto úžasná a moc mě potěšila a navnadila na další díl, do kterého se hned musím pustit.
Po prvním díle byl pro mě druhý díl neskutečně příjemným překvapením, kde jsem hltala každou stránku.
Druhý díl Dvorů už byl mnohonásobně lepší, zábavnější a poutavější než díl první. Přesně tak, jak mi spousta lidí říkala. Ani nešlo poznat, že je to dvakrát tak delší.
Příběh hezky odsýpal, plynul a od té chvíle, co tam byl Rhys mě to opravdu bavilo. Po první části jsem pochopila, proč všichni nemají rádi Tamlina, a samozřejmě se přidávám mezi ně, protože wtf, to co udělal?
Co bych vypíchla úplně nejvíc, je budování vztahu mezi Feyre a Rhysem, protože to nemělo chybu. Nebylo to ani uspěchané, ani natahované, ani jednoduché a ani překombinované. A bylo to to, co jsem na téhle knize hltala nejvíc. A hlavně to dávalo smysl.
Oblíbila jsem si i další vedlejší postavy, které tu potkáváme. A ten konec? Měla jsem chuť pokračovat hned dál, protože to bylo celkem nečekané a ještě to skončilo otevřeně.
Celkově jsem z tohoto dílu hodně spokojená, a v této knize jsem si užila již můj oblíbený styl psaní této autorky.
Knihu jsem dlouho odkládala abych ji dočetla, ze začátku jsem se musela přinutit a donutit se chytit zase slinu ke čtení a můžu říct, že to netrvalo dlouho a začetla jsem se do knihy. Kniha byla úžasná a úplně jsem se zcela do ní ponořila a hltala stránku po stránce. Chvílemi jsem nevěděla co si mám myslet tím, jak se Feyre chová, byli chvíle kdy jsem měla chuť ji proplesknout, ať se vzpamatuje, ale kniha byla opravdu úžasná a poslední půlku knížky jsem hltala jedním dechem a vždy jsem se nemohla dočkat, až ke knížce zase usednu a budu pokračovat v tom dobrodružství. Za mě knihu určitě doporučuji aspoň jednou přečíst, jelikož jsem si chvílemi i připadala, že jsem součásti úžasné knížky.... Takže jdeme pokračovat na další díl, ať se dozvím, jak to dopadne.
Oproti prvej časti bol toto obrat o 180 stupňov. Ako keby to písali dve autorky. Po prečítaní prvého dielu mi trvalo štvrť roka, kým som sa pustila do druhej knihy. Vôbec sa mi nechcelo. Teraz, po dočítaní druhého dielu, sa neviem dočkať toho tretieho. Páči sa mi vybudovaný svet, vzťah Rhysa a Feyre a som zvedavá, kam nás záverečná časť dostane. Hviezdičku strhávam za to, že občas sa dej vliekol a mala som chuť preskakovať odstavce.
Málo kdy mi druhý díl nějaké trilogie tak vyrazí dech. Dostali jsme pořádnou porci dechberoucích víláků, nad kterými by slintal kde kdo. A ženy jsou samozřejmě také k sežrání.
Než jsem začala číst, už jsem něco věděla o hlavním hrdinovy a bála jsem se, že ty slintající zástupy fanynek zase nebudu chápat jako u Temnyje v Griše. No, dost jsem se spletla a zařadila jsem se do toho zástupu.
Celkově musím vyzdvihnout práci s postavami, která je v této knize fakt povedená a já si užila každou minutu v jejich společnosti, obzvláště pak s těmi na nočním dvoře. A na některé obraty v charakterech jsem opravdu zírala.
Co se týká rozjetého děje, tak věřím, ze závěr bude epický a moc doufám, že s dalším dílem opět nepřijde ta zhruba první čtvrtina nudy, stejně jako tomu bylo i zde. I když musím uznat, že mi ten začátek přišel míň nudný, než obvykle, takže buď to je fakt a nebo už jsem si na styl Maasové zvykla a jsem otupělá.
Jo a málem bych zapomněla, že v této knize je opravdu povedený humor. Fanarty s metrem a křídly dostali úplně jiný rozměr.
Takže celkově mě kniha opravdu bavila a dala mi to, co jsem chtěla. Jak říká moje mamka, mám zastydlou pubertu. Bez ní by ovšem číst tohle dílo asi opravdu nešlo.
Panebože, jsem zamilovaná, posedlá a rozebraná...Tenhle díl je něco úplně jiného než jeho předchůdce...První díl nebyl špatný ale dokud tam prostě nebyl Rhys tak to celé působilo dost nemastně, neslaně...prostě průměrně. Tamlin prostě neměl takové grády....Až při tomhle díle jsem pochopila, že první díl nás měl připravit na tento. Že nás měl jen uvést do světa Prythianu a víl.
Rhys je jedna z nejúžasnějších postav z knih které jsem četla a mezi ním a Feyer působí taková chemie až mám z toho občas husí kůži. Vedlejší postavy to samé a celkový příběh je promyšlený do posledního detailu.
Fakt si nepamatuju kdy mě naposledy takhle něco vzalo. Dávám plný počet hvězd a vrhám se na další díl.
Parádní čtení, co mě nepustilo ani na chvíli.
Celá část o tkadleně byla strhující! To bych vyzdvihla ze všeho nejvíc.
Mezi hlavními postavami to opravdu jiskří celou dobu. Až jsem si říkala, kdy se už konečně něco stane... Ale to postupné dávkování je právě to ono. :-)
Na druhou stranu pozdější e. scény jsou leckdy vyobrazené zbytečně důkladně, zůstala bych někdy spíš u náznaků.
Spousta věcí navazuje.
Říkáte si, no jo, vždyť v jedničce to bylo tak a tak.
Mám chuť si celou sérii někdy přečíst znovu. Člověk u toho prostě vypne a baví se.
Autorka o postavách přemýšlí a děj ubíhá, ani nevíte jak. Všechno je celkem promyšlené. Dočkáte se bezvadné práce s příběhem, s návazností a se slovy. Nechybí humor a napětí.
A já patřím mezi čtenářky, kterým tahle série sedla, i když už nejsem úplně cílová skupina. :-)
Už se těším na třetí díl!
Musím říct, že mě kniha dost překvapila. Ze začátku jsem měla pochybnosti, kam to může směřovat. Některé pasáže byly předvídatelné. Tak moc předvídatelné, že mě autorka vlastně obelhala mou jednoduchou myslí. Najednou to byl úplně jiný příběh a já se jím nechala jednoduše strhnout, natolik jsem si zamilovala děj. Cítila jsem se možná trochu zrazená dějem, ale velice mile zrazená, kdy první díl byl vlastně o něčem jiném, nabral úplně jiné obrátky.
Nejsem čtenářka fantasy, ale Dvory si mě získaly. První a nyní i druhý díl čekaly na přečtení dlouho, ale jakmile jsem se do nich pustila, moc mě to bavilo a divím se, že čtení tak odkládám. Rhysand mě dostal a vůbec celá ta partička i s Amren mi přirostla k srdci. S dalším dílem asi tolik otálet nebudu.
Chvílemi jsme nevěřila, že první a druhý díl psala stejná autorka. Po prvním díle se mi do tohoto moc nechtělo, ale jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Kniha má děj, sympatické postavy, pro mě to byla příjemná oddechovka. Určitě se časem pustím i do třetího dílu.
Tak mám za sebou konečně druhý díl, který se nyní odehrává na Nočním dvoře. Objeví se tu nové postavy, které mi jsou sympatické a i Feyre jsem si jako hlavní hrdinku oblíbila trochu víc i když pořád tu jsou některé věci, které mě na ní štvou. Za mě je to ale asi nejlepší díl z celé série.
Nejvíc mě bavila část se řezbářem kostí, s Tkadlenou a návštěva Jarního dvora. Myslím, že ty jsem přečetla během chvilky, zatímco u všeho ostatního mě trochu brzdily zbytečně zdlouhavé popisy. Za normálních okolností mi takové popisy nevadí, ale tady bylo detailně popsané úplně všechno. Také bych klidně vynechala ty intimní scény, které tam podle mě nemuseli být ale tak... Ok proč ne.
Asi by neuškodilo, kdyby byla kniha kratší, protože jsem se občas trochu nudila a nešlo mi se začíst. Jsem ale zvědavá na třetí díl a na to, jak plánují porazit krále Hybernu, když s ním nic nedokázal Rhysand, podle Feyre nejmocnější vladař, a ani ona s mocí všech vladařů.
Naprosta pecka toto! Napjata jsem byla od zacatku az do konce. Ten Tamlin?! Velky spatny! Hned se vrham na treti dil!
UF !!!! tak to byla jízda...skvělé ...vážně moc povedené . Opět nám S.J. Maas předvádí talent jak vše nádherně dokáže proplést ...jak má každý krok našich hrdinů předem promyšlený a to spojení a chemie ..fuuuuuu jsem opravdu okouzlená touto sérii. Není ten náš Rhys úžasnej??? xi xi
doporučuji nesrovnávat se skleněným trůnem .. je to jiný svět a jiný příběh ..tak si jej užijte jako šíleně dramatickou, vášnivou a napínavou pohádku :)
Druhý díl naplnil mé očekávání o 100% lepší než první..pecka! :)
Tamlinovi nafackovat!!... ten mě opravdu zklamal.
Je to suprově napsané, děj úplně vtáhne...... Přečteno jedním dechem.
Další díl mi přijde za týden, doufám, že si neukousu všechny nehty nervozitou a nedočkáním.. :D
Tak druhý díl byl mnohem lepší než první! Úžasný!! Feyre a Rhysand jsou spolu skvělí a zvraty v příběhu se rozhodně nešetřilo. Scéna na trůně mi přišla trochu přehnaná :D ale jinak super. Těším se na velkolepé finále.
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kniha Na dvore z hmly a besu je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 4 784x |
| Čtenářské výzvě | 450x |
| Doporučených | 677x |
| Knihotéce | 1 192x |
| Chystám se číst | 719x |
| Chci si koupit | 281x |
| dalších seznamech | 41x |
(SPOILER) Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla.
Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka?
Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno.
Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla.
Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
A omlouvám se, ještě to není všechno.
Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba.
Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.