Na Chesilské pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3153/bmid_na-chesilske-plazi-3153.jpg
4
656
140
Příběh svatební noci z počátku 60. let, zasazený na pobřeží Anglie, nabízí zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Rezonují tu naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o vynálezu antikoncepční pilulky, ale společnost ještě žije v zajetí tradiční morálky. On a ona v novele jsou "mladí, vzdělaní" a bez předsudků, jejich vztah doba silně podmiňuje. Hořkosladká rekapitulace po letech podává výmluvné svědectví... Milostný příběh, ač jímavý a tklivý, má daleko k červené knihovně, je vrcholem McEwanova vyzrálého umění. Autor už nepotřebuje šokovat jako v jiných svých dílech. Na malém půdorysu obyčejné svatební noci dvou obyčejných lidí nám podává se svrchovaným literárním mistrovstvím zprávu o druhé polovině 20. století i o "nezničitelnosti" a síle lásky.... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2007 , Odeon
Originální název:
On Chesil Beach , 2007
více info...
Přidat komentář
Útlá knížka s minimem děje, zato nesoucí velké myšlenky. Musela jsem obdivovat neotřelá přirovnání a přívlastky. Naprosto hutná, tíživá atmosféra. Obvykle bývají hybateli děje různé události, činy postav, ale tady je to právě založeno na tom, že nikdo nic neudělá, že se nikdo k ničemu neodváží. Vidím to jako milostný příběh dvou lidí, které zradí (ne)komunikace, zároveň to vidím jako příběh ženy, která předběhla svou dobu a k tomu všemu to vidím jako příběh lidí, jejichž budoucnost je v důsledkovém vztahu k rodinnému prostředí a minulosti. Tím, že autor nechává některé hrůzy jen tušit, se atmosféra zhušťuje snad ještě víc.
Když jsem začala číst, napadlo mě něco o naivňoučkém tématu a shovívavě jsem se nad tím usmívala... A najednou mě příběh pohltil a pustil až na konci.
Téma na první pohled naivní, událost o svatební noci zdánlivě bezvýznamná, ale přitom tu jde o celý život... Někdy ke katastrofě dojde jen proto, že člověk nic neudělá, nevysvětlí co skutečně cítí. A tak hádka na Chesilské pláži nemá vítězů, naopak odcházejí dva poražení...
Autor popsal trápení obou hrdinů uvěřitelně, s citem a po dočtení zůstává pocit tíhy a smutku. Je to velmi lidsky a poutavě napsáno.
Hodně niterný, odlišný styl psaní, který se k tématu krásně hodil. Jak málo stačí...
Nedostatek komunikace, skrývání a neupřímnost zničí každou lásku. Strašně mi bylo těch dvou líto...
Ti dva se potkali náhodou a okouzleni jinakostí toho druhého propluli láskyplným, ale prakticky platonickým vztahem až ke svatební noci. Nevyhnutelně tak dochází k momentu, kdy všechna očekávání, strachy, touhy, obavy, předsudky, citový chlad, informace, které spíš děsí, než pomáhají, neschopnost mluvit i pojmenovat, strach z odmítnutí, ponížení, obavy z nenormálnosti i zoufalá nezkušenost a odpor vedou k tragickému nedorozumění, které navždy změní jejich životy.
Nedorozumění někdy mají hodně dlouhé kořeny a šťastné konce mohou mít různou podobu.
Komorní "drama" o důsledcích nekomunikace o nejvnitřnějších skrývaných pocitech mezi mužem a ženou, jako tikající časovaná nálož směřující k okamžiku destrukce všeho ...v kontextu doby a nezralosti první velké lásky obou zamilovaných ale těžko házet kamenem, koneckonců kdo takovéto neporozumění nikdy nezažil ani v dnešní, uvolněnější době, byť bez tak osudových dopadů?
Po nadšeném prvním setkání s McEwanovým Pokáním druhá přečtená věc a opět stejné prvky - ústřední zápletka situovaná do jednoho dne, končícího fatálně, i na kratším prostoru podrobná emocionální analýza hlavních postav, ukázky jak jedno a totéž gesto lze vnímat diametrálně odlišně...Ačkoli mi zde trochu chyběla ta jiskra a spád jako u Pokání, líbilo se a těším se na další McEwanovy knihy.
Další McEwan, další výživný námět a další přesah někam za dílo. Myslím si, že v tom tkví síla McEwanových próz - že se v nich alespoň z malé části najde každý, i když třeba neřeší tutéž situaci jako protagonisté. Prostě proto, že autor vidí až na dno svých postav a snad i lidí kolem sebe. Takže pro mě milá jednohubka, na kterou jsem se s blížícím se zhlédnutím filmu (mimochodem, považuji jej za docela dobré zpracování, až na ty odchylky od předlohy) těšila jak malá. Potěší tradiční prvky jako (nejen klasická) hudba či detaily ze života Angličanů (viz poznámky o kulinářství v 60. letech). A opět se zde řeší na pozadí "velkých" dobových událostí (studená válka, jaderné od/zbrojení) i události střední (tedy generační ve smyslu mladí nerozumí starým, ale nesou jejich dědictví) i malé a ryze soukromé (jak asi dopadne svatební noc a po ní zbytek společného života). Až do konce jsem napjatě čekala, jestli přece jen nepřijde happyend. Prostě klasika, ale jsem za ni ráda.
Uffff....
Tak tohle čtení bolelo. Chvílema mi z něj bylo až fyzicky nevolno.
Nechci svými subjektivními pocity skopávat z piedestalu chvály zjevně zkušeného a oceňovaného autora, ani hanět jeho dílo, které je bezesporu po řemeslné stránce vysoce nad průměrem.
Ovšem v tomto případě je to pro mne asi jako s rybím tukem nebo červenou řepou - chápu, že jde o nesmírně zdravé a prospěšné záležitosti, nicméně jsem je schopna pozřít pouze v krajní nouzi a s největším sebezapřením, přičemž mi to působí neskutečné utrpení.
McEwan psát umí, má dar rozpitvat ty nejskrytější a nejvnitřnější lidské pocity - obzvláště ty nejméně hezké a nejvíce traumatické. A rozpitvává je s nesmírnou náruživostí čerstvého studenta patologie do posledního kousku tkáně, sliznice či chrupavky. A po úspěšné pitvě o každém z těch nepěkných kousíčků lidské duše sáhodlouze mudruje s rozvláčností, umanutostí a stejně zábavně jako jaderný fyzik na odpočinku o svých experimentech v laboratoři někdy v minulém tisíciletí...
A já nejsem zrovna trpělivý člověk (čtenář), který by si liboval v nekonečných a nikam nevedoucích debatách o nesmrtelnosti chrousta. Příliš dlouhé omílání čehokoliv (obzvláště nepříjemných věcí) mi způsobuje touhu okamžitě utéct, usnout nebo umřít (dle situace).
Příběh sám má přitom zajímavé jádro - dva mladí lidé, deformováni dobou a prostředím, ve kterém vyrůstají, se potkají a myslí si, že se milují a proto se rozhodnou pro svatbu. Skutečnost, že se vlastně vůbec neznají a ženou se do manželství naslepo a s rancem nesplnitelných očekávání na obou stranách, je poměrně nosné téma, na kterém se dá stavět. Ovšem nikoliv v případě McEwana. Ten nestaví, ale pitvá.
A konec mě skoro rozčílil - takový patos a morálně-poučně zdvižený prst!
Jednak si opravdu nejsem jistá hloubkou (či vlastně vůbec existencí) lásky mezi hlavními protagonisty, z celého románu jsem měla spíše pocit, že si to namlouvají, že by to tak mělo být, že to takto asi probíhá nebo by probíhat mělo. Přitom z obou dvou čišel spíše chlad a neporozumění. A opravdu v reálném životě stačí "pouze milovat" a úplně vše se samo vyřeší a budeme do konce života šťastni? Veškeré rozdíly povah, zálib a potřeb, vzájemné neporozumění, životní traumata, zvyky prostě kouzelným proutkem zmizí, protože láska hory přenáší? Tak teď ještě tu o Červené Karkulce...
Touto knihou se lze poučit. Otázka zní, co je v životě vlastně důležité? Jako odpověď lze použít slovo láska.
A přesto lidé dělají chyby. Jsou mladí a příliš závislí na vlastních potřebách. Takový je osud Edwarda i Florence.
McEwan použil netradiční způsob vyprávění, jádro příběhu prokládá minulostí, která nám přibližuje hlavní aktéry příběhu.
Nicméně, právě tyto pasáže ubírají románu na tempu a snižují jeho čtivost.
Přesto nám autor předložil zajímavou zápletku, která je vzrušující a zároveň smutná. Hloubka textu je závratná. Přemýšlejte a zjistíte, jak lze zahodit lásku, pro jedno - malé - řekněme nedorozumění...
McEwan patří k mým top oblíbencům a toto krátké dílo patří bezpochyby k jeho vrcholům. Trošku bizarní choulostivé téma zpracované naprosto mistrně až geniálně. Popis situací, nálad, motivací, pocitů atd. - skoro nedostižný: "Chrlila své věty, jako by jim jen rychlost sama dokázala vtisknout smysl, jako by i jeho mohla postrčit přes rozpory, zhoupnout ho tak rychle po křivce svého záměru, aby se nedokázal zachytit jediné námitky. Jelikož svá slova nedrmolila, zněla nešťastně energicky, zatímco ve skutečnosti nebyla daleko zoufalství."
Knihu jsem dočetla jenom díky tomu, že je tak krátká. Nebavila mě... I když určitě stojí za zamyšlení
závěr knihy: co se kolikrát v životě stane, když se neudělá nic. Změní se celý beh života.
Novela od známého autora mě velmi bavila. Příběh dvou mladých lidí, kteří o své svatební noci zjistí, že o sobě mnohé nevědí. Rozbor intimity mezi dvěma mladými lidmi v šedesátých letech minulého století. Příběh se sice odehrává o jedné noci, ale vrací se k samotným začátkům vztahu mladého páru. Za mě velké doporučení a těším se na další autorovy knihy :-)
Do stodvaceti stránek zhuštěná psycho sonda do vztahu dvou mladých lidí. Určitě doporučuju k přečtení všem, kteří mají rádi detailní nimrání v pocitech. Ta knížka má hloubku.
Jen jedna věc mi vadila. Ve chvíli, kdy se autor ponoří do nějaké situace, utne ji a přenese nás na dost stránek někam jinam.
Styl McEwana není nic pro mě... Nelíbí se mi, že vždy odbočí od situace, když je to nejméně vhodné. A já opravdu nesnáším čekat na rozřešení či pokračování další tři strany. Myslím, že bez retrospektivy by byl zrovna tento konkrétní příběh mnohem atraktivnější počtení...
K McEwanovi jsem se vrátila díky filmovému traileru, který jsem nedávno na YT shlédla a byla jsem z něho nadšená. A čirou náhodou se kniha ocitla u nás doma. Takže to byl jasný signál dát tomuto spisovateli po odloženém Pokání šanci.
Tento příběh je absolutně jedinečný. Neslyšela jsem o knize, která by se zabývala tímto tématem.
Kniha poukazuje ve výsledku na to, co se stane, když nic/něco neuděláte - že vám to život otočí úplně jiným směrem. A je o tom, že i sebevětší láska (kterou jsem ale z hrdinů vůbec necítila) není věčná. Že nikdy toho druhého doopravdy neznáme. Že intimní život je důležitý, ale v závěru knihy se ukazuje, že možná až tak ne...
Že ponížení může být ve výsledku sebeobětování...
Líbilo se mi otevření tabuizovaného tématu: co se stane, když se se sexem začíná až po svatbě. Že je to zcela nenormální a zastaralá "tradice", která neměla a nemá žádné opodstatnění, že je to čiré bláznovství, jehož důsledky ničí životy a vztahy. Nechápu a nerozumím té době. Tomu, proč si lidé tento zaběhlý postup vytvořili. Je mi líto žen...
Co se týče hrdinů - autorovi se dle mého tak úplně nezdařilo popsat jejich lásku. Neboť mi nepřišla tak silná a opravdová, za jakou ji autor vydával. Edward s Florence se neznali - byli neuvěřitelně odměření, příliš slušní, navzájem na sobě nepoznali, jaký ten druhý doopravdy je... svatební noc vygradovala jejich známost v dechberoucí scénu na pláži, která určila jejich osudy.
Florence jsem ráda neměla kvůli její asexualitě, která mě iritovala do takové míry, že jsem až přemýšlela nad tím, že je možné, že byla v dětství zneužita a sama poté potlačila tuto děsivou zkušenost... Ale to už bychom se zabírali nezpracovaným traumatem, který by dle mého autor na konci zmínil a rozebral...
Je to zajímavý námět pro přemýšlivé. Jakýsi otevřený pohled na situaci, která může potkat kdekoho i dnes, což by bylo už více než divné... ale když hraje hlavní roli víra...
Nečekejte však příběh o lásce. O ní tu nejde a nikdy nešlo...
Těším se na film... Dle mého odhalí více... Ale i tak jsem z knihy příjemně překvapená a vím jistě, že na ni opravdu nezapomenu.
Knihy jiných autorů mohou čtenáře řezat, pálit, bodat a zanechávat bolestivé rány. Ian McEwan čtenáře dusí. Pomaloučku, polehoučku, voňavým polštářem s přídechem zatuchlé minulosti. Jsou to praktiky mistra svého oboru. Kolik takových knih vydržíš čtením procítit?
Smutná knížka, ve které se nevyzrálý vztah se spoustou tajemství utne po jednom vzájemně nepochopeném nezdaru.. Kniha v podstatě o dvou okamžicích novomanželů, doplněná flashbacky z minulosti a přesto dobře čtivá. Ve své podstatě se mi líbila a stejně tak i film, který vznikl dle této předlohy..
Dílo malé rozsahem, velké obsahem. Naprosto živé postavy, které bych v realitě asi popadl za krkem, zatřásl s nimi a poslal rychle svlékat a do postele...dokud se neozve rytmické bušení.
Sakra, jak to ten chlápek dělá, že dokáže napsat něco tak věrohodného? Asi nemá ty ceny, o kterých se píše na přebalech, jen tak náhodou.
Ale pozor, fakt to není veselá četba, i takové knížky jsou...
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Na Chesilské pláži je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 873x |
| Čtenářské výzvě | 132x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 257x |
| Chystám se číst | 199x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 5x |
McEwan si vždy uměl vyhrát s lidskými charaktery, obzvlášť s těmi pochroumanými, pokaždé dokázal vytřískat maximum z atmosféry a většina komorních scén působila opravdu tíživě, ale to hlavní, onen základní kámen téhle knihy - samotná láska mezi Florence a Edwardem - zde příliš nefunguje.
Možná je problém jen ve mně, ale díky chabé uvěřitelnosti hloubky jejich vztahu pro mě celá kniha nevyzněla tak, jak měla. Možná jde i o samotné téma, třeba je na mě příliš křehké a neuchopitelné, ale kniha ve měla zanechala pouze dojem typu - ano, bylo to dobře napsané, zajímavé, ale to je tak vše.
Pouze jsem se utvrdila v tom, že sex až po svatbě je cestou do pekel. A mnohdy věci, které zůstanou nevyřčené nadělají právě tu největší paseku...