Na ceste

Na ceste https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130602/na-ceste-130602.jpg 4 2166 268

Román Na ceste je základným literárnym odkazom bítnického hnutia, generačnou výpoveďou príslušníka tej skupiny mládeže, ktorá po svojom reagovala na situáciu koncom štyridsiatych a začiatkom päťdesiatych rokov, keď Amerika prechádzala štádiom vrcholnej hospodárskej stability, ale začínali sa prejavovať choroby toľko vychvaľovanej americkej civilizácie. Bítnici odmietli ideál mladého úspešného Američana s jeho nalinajkovaným a pevným cieľom a dali sa cestou protestu, úteku od civilizačných vymožeností smerom k akémusi modernému primitivizmu. Istotu budúcnosti nahrádzali zintenzívneným prežívaním prítomnosti. Týmto sú poznamenané aj cesty hrdinu po USA, tvoriace hlavnú líniu rozprávania. Do extázy vyvolanej novými zážitkami sa však mieša aj nostalgia spôsobená uvedomovaním si bezvýchodiskovosti takéhoto úteku. V autobiografickej výpovedi vystupuje Allen Ginsberg ako Carlo Marx, William Burroughs ako Bull Lee, John Clellon Holmes ako Tom Saybrook, Herbert Huncke ako Elmer Hassel, Neal Cassady ako Dean Moriarty. Len málokomu se podarí napísať "bibliu". Kultovú knihu, ktorá zásadne zasiahne do života a názorov celej jednej generácie. Kerouackovi sa to podarilo.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Slovenský spisovateľ
Originální název:

On the Road , 1957


více info...

jan.para
jan.para
08.09.2022 2 z 5

Tuto knihu lze považovat za klasiku světové literatury. Já jsem se do ní ovšem vůbec nepročetl.

Natyna3
Natyna3
15.07.2022 3 z 5

Na této knize mě nejvíce bavilo vykreslení americké popkultury 20. století, debaty o písních, knihách a jejích autorech. Bavil mě zájem hrdinů o literaturu a umění… A vlastně se mi líbil i jejich styl života. Občas jsem se v knize sama našla.
,,…většinu času jsme byli sami a duše nám splývaly čím dál víc a víc, až tak, že to bude jednou hrozně těžký loučení.“


uzivatel3489
uzivatel3489
27.06.2022 5 z 5

Nedoporučuji číst před létem, kdy má člověk největší touhu někam vyrazit. Opravdu úžasná kniha, která vás vtáhne do děje. Styl beat generation mi sedl a líbí se mi forma textu, kdy autor vypisuje své myšlenkové proudy, stejně jako když vypráví historku svým kámošům. Dynamické vyprávění je prokládáno občasnými perlami o smyslu života, filosofii, smrti. Nespisovnost mě zprvu překvapila a chvíli mi trvalo, než jsem si na ni zvykl. Brzy jsem zjistil, že tahle kniha nemohla být napsána spisovně. Určitě se k ní někdy vrátím a na moje letní cesty si vezmu další Kerouacovo dílo.

slawa.cap
slawa.cap
10.05.2022 4 z 5

Začal jsme poslouchat jako audioknihu, ale je dost zkrácená a tak po poslechu jsem se pustil i do čtení.
Proč ve škole nikdy neřekli že je to plné chlastu, drog a sexu. Že tu nejde o cestopis ale o nekonečnou nespoutanou párty? Proč jsme na to musel přijít sám až skoro 20 let po tom co jsme to opravdu potřeboval číst?
Bohužel to je asi taky největší problém knihy. Číst to ve 20 letech tak z toho bude modla. Dnes, když už to mám všechno za sebou, to vidím o dost střízlivěji. Taky vidím že Sal vzhlíží k největším ubožákovi v knížce a závěr samotný i když dost melancholický je vlastně happy end.
Co mě na knížce trochu vytáčelo bylo vsouvání vzpomínek do děje, tak že Sal o tom mluví jako o samozřejmosti, i když o tom doteď nepadlo ani slovo. A dost mi vadil velký počet postav a to že každý věděl o každém i na druhém konci země.
I když je knížka spíš o prožitku přišlo mi to takové plytké a trochu jalové.
Ale je mi líto, že jsem to na střední nečetl. Budu se snažit aby moje děti neudělali stejnou chybu.

Tereza_T
Tereza_T
03.05.2022 5 z 5

Sale a Deane, díky hoši, strávila jsem s vámi (mimojiné) můj narozeninový večer a bylo to krásný. Jméno Dean Moriarty pro mě znamená krásu života a zároveň největší životní dno. Myslím, že po přečetní téhle knížky se musí pozastavit nitro každého z nás a když už nic jiného, tak při nejmenším každý z nás nad tím svým živůtkem aspoň trochu zapřemýšlí. Sale na Deana nikdy myslet nepřestane a jeho děti budou znát každičkej příběh Deana Moriartyho, kterej ale nikdy nepochopí. Děti Deana budou, jako Dean sám, navždy svého otce hledat v těch nejzapadlejších rozích Ameriky. Těším se na příští shledání.

"Ale teď tancovali jak šílenci a já se coural za nima, což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají, protože lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou."

"Koukej na ty před náma. Jak jsou plní starostí, počítaj kilometry, přemejšlej, kde budou v noci spát, kolik musej vyklopit za benzín, jaký bude počasí a jak se vůbec dostanou tam, kam chtěj - jenže voni se tam přece stejně dostanou, že jo. Ale potřebujou ty svý starosti, musej klamat čas falešnejma a převrácenejma požadavkama, jsou celí netrpělivý a ukňouraný, neměli by pokoj, kdyby se neuzamkli do svý pěkně zavedený vyzkoušený trudomyslnosti, a když už jsou v tom, rovnou si začnou štelovat i správnej odpovídající výraz ve ksichtě, což je, jak vidíš, výraz ryzího neštěstí, a zatím jim všechno ubíhá pod rukama a oni to věděj a z toho jsou taky podebraný a tak pořád dokola."

"Večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho."

Re@ding_9-wine
Re@ding_9-wine
05.04.2022 5 z 5

Pro někoho škvár (a svým způsobem tomu rozumím - už zde zaznělo, že to není konvenční a že jsou tam nesympatické postavy a že to je možná i nuda atd.), pro někoho "duch doby", obraz "beat generation", dokonalá kronika "cesty" nekonvenční mládeže počátku 50. let. Já se i přes všechny výhrady, které k ní mám, řadím ke druhé skupině. A může za to i fakt, že když jsem ji poprvé četla, bylo mi 16 a mým jediným životním snem bylo cestovat. A tak si to sedlo. A já se do té volnosti a svobody (i když svým způsobem zvrácené) a pásma v próze zamilovala. A love-hate vztah trvá.

101evca
101evca
02.04.2022 4 z 5

Úžasně dynamické dílo. Nemá směr, cíl, ani konec. Kniha se nedá číst nějak konvečně, prostě jenom nasávám tu atmosféru, tu živost všech postav, neuhasitelnou energii spontálního života, kde nejsou žádné plány do budoucího dne, jen cesta.

š.m.i.k
š.m.i.k
15.03.2022 1 z 5

Tak nechápu, co je na této knize tak opěvované....? Neskutečně o ničem. Komplet mi to připadá jako napsané v období vrcholné puberty. Doufám, že je to tím, že lidská mentalita za dobu od napsání knihy tak výrazně pokročila – k lepšímu ;)

Adigiotto
Adigiotto
12.03.2022 4 z 5

K nedožitej storočnici: Je po všetkom, už nemusíš byť na ceste. Už sa nemusíš rýpať v mystike. Už je jedno, či tvoj román zle pochopili (I'm not a beatnik. I'm a Catholic). Veď vieš, dielo žije vlastným životom.
Čo navždy zostane, je tvoja túžba po naplnení. Je veľa ciest, ako ho dosiahnuť. Ty si sa vybral tou, čo skončila priskoro...

Happy birthday, dear Jack!

Lessana
Lessana
09.03.2022 1 z 5

No... tak mi pri čítaní napadlo, prečo sa o tomto "diele" učí vôbec na školách (dokonca už na základných). Z osnov je vyhodený napríklad taký Jules Verne (!) (nám ho pani učiteľka "podsunula" mimo osnov, aby sme neboli ukrátení, a dobre urobila), ale tomuto tu, celej tzv. beatnickej generácii, je venovaných niekoľko vyučovacích hodín. Aký nepomer!
Literárna (nad)hodnota nijaká. Štýl rozprávací, zrejme vo svojej dobe nóvum, v poriadku - ale výsledný pocit je chaos, a to už nie je v poriadku. Podsúvať ho čitateľom a maskovať za umenie je zločin.
Postavy nesympatické a nevľúdne. Stratené, zblúdené, bez poznania, bez akejkoľvek zodpovednosti k sebe, blízkym, k životu, manželkám, deťom... S drogami a alkoholom povýšenými na čosi normálne a bežné. Len sa rútiť vpred, bez cieľa a zmyslu. Bez ohľadu na ujmy (fyzické, psychické - svoje i tých druhých). Toto nie, vážení. Nikdy viac.

Kackac77
Kackac77
08.03.2022

Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem knížku nedočetla. Chtěla jsem se přemoci, ale ta nuda byla bezbřehá a život krátký na to číst blbosti... Nenarazila jsem na jedinou myšlenku, která by mě zaujala, vlastně ani na tu která by mě nezaujala, prostě popis událostí, kde chlastali, kam jeli,. ...bla bla, za mě nuda velká.

Aerine
Aerine
02.03.2022 1 z 5

Konečně jsem na konci cesty. Byla dlouhá, nudná, plná nesympatických lidí a drog a jazzu. Ani jednomu neholduju, a tak jsem se stala nezúčastněným spolucestujícím, který se tak moc těšil "domů", že druhou polovinu knihy jsem zvládla v nepoměrně kratším čase, jen abych to měla už za sebou. S Kerouacem se už Na cestu nevydám.

Kopretina
Kopretina
20.02.2022 4 z 5

To je teda jízda! Kultovní dílo, na to se jen tak nenarazí. Unikátní oproti jakékoli jiné knize, je z něj patrné, jak autor psal a psal a kdysi jel a jel... Co se týče čtení, chvíli mě to bavilo, ale asi v půlce jsem toho měla plný brejle a nejradši bych s tím práskla. Silou vůle jsem to dotáhla do konce, ještě trochu děje tam bylo. Nerozumím tomuto způsobu života, vrchol je, že vypiju pár skleniček, a neláká mě prožít ani větu z knihy. Co si ale od "beatniků" odnáším, je aspoň někdy žasnout, užít si 'tady a teď' a dívat se na druhé jako rovný s rovným.

jerisno
jerisno
04.02.2022 5 z 5

přečteno v letech 1980-81 (opakovaně), hned po vydání v Odeonu (edice GaMA). Bylo mi lehce přes dvacet, posluchačsky jsem jel tvrdě v rockové muzice, měl za sebou silné folkové (protestní) období a začal nakukovat do jazzu. Když k tomu přičtete i vysokoškolské, lehce volnější prostředí, nemohla mě tato zásadní kniha beatnické generace minout. Děj mě velice bavil a těšil jsem se na další a další průsery (pardon ... příhody) hlavních hrdinů.
Pokud by u mě Sal s Deanem tehdy zaklepali, asi bych si sbalil bágl, vyrazil s nimi a bral to jako hold svobodnému životu.
Z dnešního pohledu a optikou současné mladé generace to asi bude méně pochopitelné, ale tehdy nám stačila i takováto kniha k hlubšímu nadechnutí.
Román "Na cestě" mě přivedl i k jiným dílům Jacka Kerouaca, jako "Mag", či "Dharmoví tuláci".
Jak zpívával Wabi Daněk (volně parafrázuji) : "... spolu s Deanem, každý týden, On the Road ..." !

Oponn
Oponn
29.01.2022

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Na vydání, které vlastním, jsou zezadu výroky Davida Bowieho a Boba Dylana. I když na podobné plácání se po zádech ve stylu "kniha roku podle New York Times" jsem víceméně alergický, zde se mi vyjádření zmíněných hodí. Jeden z nich o Na cestě prohlásil, že mu kniha změnila život. A mně vlastně taky, protože jsem si téměř jistý, že knih od takzvané beatnické generace se už pokusím nedotknout ani pohledem.

Mám k tomu zcela jednoduchý důvod. Kerouac na téměř čtyřech stovkách stran jede v podobě Sala Paradise z New Yorku do San Franciska. Potom jede ze San Franciska do New Yorku, aby, světe div se, jel zase zpátky. Na konci knihy přijde změna, nejede se do "Friska", ale do Mexika. Společnost mu dělá postava Deana Moriartiho - absolutně nevázaného, nemyslícího maniakálního požitkáře, pro kterého je jediným smyslem života hledat TO. Společně s dalšími šedavými, v jednu hromadu splývajícími a plochými postavami se dostávají do nudných, obyčejných situací běžných pro socky let padesátých. Obyčejnost by byla v pořádku, Hrabal je toho perfektním důkazem, nicméně Kerouac až na pár světlých momentů nepřidá ani zbla autorské invence nebo poetičnosti.

Věřím a chápu, že v padesátých letech šlo o něco pro tehdejší generaci geniálního, vypovídajícího, s čím se myšlenkově blízce potkávali. Pro mě Kerouac vytvořil ekvivalent padesátihodinového rodinného videa o cestě sem a tam, na které vás nutí koukat vaši vzdálení příbuzní, již vás ani za mák nezajímají, a melou o tom samém a vlastně o jednom velkém prázném nic.

Nečekejte katarzi, vrcholení nebo dokonce uzavření narativu, vývoj postav a změny jejich názorů v důsledku prožitého, jen dlouhou nudu.

YellowQueen
YellowQueen
25.01.2022 1 z 5

Noo tak tohle nebyl můj šálek kávy, četla jsem ji jako povinnou četbu k maturitě a absolutně mě nechytla, vždycky jsem ji četla násilím. Pro mě to byla prostě strašná nuda a přijdu si jako mimozemšťan, protože hromada lidí ji miluje. Ale co se dá dělat, když člověku nesedne, tak mu prostě nesedne.

x1carbon
x1carbon
07.01.2022 4 z 5

Dovolím si citovat z doslovu: "Opatřil si několik desítek metrů dlouhou roli papíru, nasadil ji do psacího stroje, a spontánně chrlil na papír vše co ho napadlo."
Děj za 400 stran procestuje celou Ameriku, plyne neuvěřitelně svižně, nezastaví se. Sám jsem četl knihu pro rozšíření si obzorů. Rozumím nutkání prožívání života naplno skrze drogy, milenky a dobrodružství.. otázka je jaká je vlastně finální poenta? Z nadšení žít se stává útěk před realitou. Myslím, že kniha obsahuje jakýsi zvláštní zármutek, který nejdříve nelze spatřit, ale postupně se prohlubuje s každou stranou.

Knihu doporučuji ať už na nakládání se životem máte jakýkoli názor.

Kyri
Kyri
02.01.2022 4 z 5

Je to kniha své doby. Myslím, že stojí za to přečíst si, jak přemýšlela jiná generace. Já jsem ji poslouchala, když jsem sama chodila přírodou. Je to fajn i proto, že když mě něco zaujalo, nic mi neuteklo, protožee v knížce děj volně plyne, ale vy na něm nemusíte ulpívat. Takže jsem si to užila. Nicméně je to spíš rozšiřování obzorů a zpestření výletů, není to moderní knížka, takže současného čtenáře tak moc za srdce nevezme.

Arven2001
Arven2001
31.12.2021 5 z 5

Kniha mě opravdu nadchla. Je to první kniha beat generation, kterou jsem četla. Teď se snažím posbírat všechny knihy beatníků.

rosalee3974
rosalee3974
25.12.2021

Uf, kde začít?
Největším neštěstím pro knihu, potažmo jejího autora, je její zařazení do školního kánonu povinné literatury. Díky výuce pak člověk zakopne o celou řadu knih, některé mu utkví v paměti a rozhodne se je přečíst. Problém je, že už mu většinou neřeknou, jak danou knihu číst, co od ní čekat, nebo čím byla tak speciální, že se dostala až do školních osnov. Člověk pak očekává, že jde skutečně o něco speciálního. A na toto vysoké očekávání čtenář většinou záhy narazí. Na cestě bohužel trpí takovým syndromem. Překvapil mě autorův styl, překvapily mě samotné postavy a jejich jednání, překvapil mě i děj. A nemůžu říct, že vždy v dobrém slova smyslu, v mnohých ohledech je pro mě takový životní styl naprosto cizí, nicneříkající a rozhodně nemám potřebu se v knize hledat. S pousmáním mohu říct, že s ani jednou z postav bych nechtěla cestovat pouhých 10 minut, natož tak celé dny jakýmkoli dopravním prostředkem. Zároveň mi jejich životy přišly natolik neuvěřitelné, že mě zajímalo, co bude dál. Žasla jsem, s jakým klidem Sal a jeho kamarádi čelili nejistotám, přizpůsobovali se nejrůznějším situacím, jak vnímali krajinu, kterou projížděli, lidi, které míjeli, ať už to bylo způsobeno drogami nebo šlo o ničím nepovzbuzené prožitky, právě tohle byly ty nejkrásnější části knihy. Mrzí mě, že jsem už od začátku neseděla u mapy, nesledovala cesty, po kterých jeli dlouhé hodiny přes celý kontinent, nepouštěla si hudbu, kterou poslouchali v barech, na večírcích. V mnoha ohledech kniha rozbila mou představu o době pozdních 40. let v USA, respektive doplnila ji o další kousíček.
Když to shrnu, kniha ve mně zanechala rozporuplný pocit a přesvědčení, že si ji za pár let přečtu znovu a pak až se rozhodnu, kolik hvězdiček jí udělím. Doufám, že za pár let ji už budu číst s větším rozhledem o tom, co se psalo do té doby, a v čem se Na cestě liší, o kulturní historii USA apod., protože v tom je nejspíš ta pointa.