Myšlenky
Epikúros , Publilius Syrus
Ze tří set svazků, jež prý čítala literární pozůstalost Epikúrova, se zachovaly nepatrné zbytky. Nepřímých pramenů pro poznání epikúreismu máme však dost. Je to především slavná báseň T. Lucretia Cara De rerum natura, pak spisy Ciceronovy, Senekovy, Plútarchovy, církevních otců a jiných autorů. Nejdůležitějším pramenem pro přímé poznání nauky Epikúrovy je Řek Diogenes Láertios, jenž komplioval asi v první polovici 3. stol. n. l. dílo O životech, učení a výrocích slavných filosofů. Poslední, desátá kniha těchto dějin je věnována Epikúrovi. Tato útlá kniha je tedy kompilací, která vychází především z Diogena Láertia. U Diogena jsou sebrány bez ladu a skladu, tady jsou sestaveny přibližně podle obsahu. Spisek Myšlenky z životní etiky to Publiliovo celoživotní dílo, na kterém pracoval od svého propuštění na svobodu. Je v něm shrnuto mnoho autorových myšlenek a citátů o životě, pravdě a o smrti, z nichž čerpali mnozí další antičtí filosofové. Tím nejznámějším byl bezesporu Seneca. prémiové svazky 1970... celý text
Přidat komentář
Myšlenky staré více než 2 tisíciletí, přesto však stále pravdivé a aktuální. Jejich autoři stojí tak trochu ve stínu svých známějších řeckých předchůdců, což je asi škoda.
Tato útlá knížečka rozhodně stojí za přečtení.
Víc se mi líbí samo zpracování knížečky a zařazení do antické knihovny než vlastní obsah. Nejsem totiž úplně příznivcem souborů krátkých citátů vytržených z kontextu, které tovří větší část knížky. Přesto některé Epikurovy myšlenky stojí za zapamatování a nebyl to asi úplný Nietzsche starověku, což jsem původně trochu očekával.
Kniha Myšlenky je v
| Přečtených | 32x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Po přečtení jsem bohužel zjistil, že nejsem epikurejcem. Ne že bych nesouhlasil s některými myšlenkami. Jenže většina z těch, které s autorem sdílím, je obecně platných. Epikurejství, tak jak je chápu po přečtení této knihy, se od ostatních směrů liší především materialistickým viděním světa a v tom se nepotkáváme.
Nicméně kniha mi také zodpověděla jedno staré dilema. V souvislosti s natočením filmu Alexandr Veliký se rozproudila okrajová diskuze, jestli řekové opravdu praktikovali sex s mladými hochy nebo ne. Epikúros se o tom opravdu (v jiném kontextu) zmiňuje. Další hřebík do rakve antického ideálu.