Mysl v jeskyni: Vědomí a původ umění

24.01.2024

David Lewis-Williams v této knížce představuje svoji teorii vzniku paleolitických jeskynních maleb prostřednictvím originálního pohledu tzv. paleopsychologie. Tato teorie stojí na dvou základech. Jednak na výsledcích experimentální psychologie Ronalda D. Siegela, podle kterých se může lidská mysl vyskytovat ve třech pozměněných stavech působením psychotropik, holotropního dýchání nebo například repetitivní hudby. V každém takovémto stavu pak člověk vidí různé obrazy – od abstraktních až po figurální. Dalším základem této teorie je role šamanismu, ve kterém se lidé do těchto stavů dostávají. Vize šamanů měly být následně zachovávány prostřednictvím maleb v podzemí. Malby pak představovaly zásadní informace pro tehdejší společenství. To je zhruba hlavní myšlenka této knížky.
Osobně jsem k tomuto zdůvodnění skeptický. Pro životaschopnou teorii se zde vyskytuje nadmíra výrazů typu: „zdá se, může být, věřím že, pravděpodobně“ atd. A to je docela problém. Že je něco pravděpodobné, znamená, že je to podobné pravdě. Ale je to skutečná pravda? Opravdu se dá – pro mě docela pochybná – teorie tří stavů mysli v tomto případě takto použít? Opravdu se dají tímto způsobem provádět analogie s indiánskými praktikami novověkých šamanů? Sám autor to sice v jednom místě jemně zpochybňuje, ale skoro celou publikaci tyto analogie předkládá. Knížka navíc neuvěřitelně rychle zestárla. Za posledních deset let archeologové zjistili o neandrtálcích a jejich životě tolik nového, že zde uváděné informace o zvířecích lidech, kteří vůbec nemohli mít náboženské myšlení, již neplatí. I neandrtálci si zdobili jeskyně malbami. Dále zde autor na moje gusto až příliš používá marxistické názory (hned v úvodu je citováno jedno Marxovo moudro). Náboženství je tu smeteno ze stolu jako výplod pozměněné mysli, čehož si věřící nejsou vědomi, a jako takové je v dnešní době rozumu tedy nevymýtitelné. Autor zde tak, jako zarytý ateista, vnímá víru čistě materialisticky.
Chybí mi tu dále odpovědi na zásadní otázky – proč se nachází naprostá většina evropských jeskynních maleb na území Francie a části Španělska? To na jiných územích šamani nebyli a lidé neprožívali extatické stavy? Proč většina obrazů zobrazuje lovená zvířata? Proč třeba chybí rostlinné motivy?
Základním problémem je, že jakákoliv takováto teorie je nedoložitelná. Princip paleopsychologie je neověřitelný. Co když je vše jinak a jeskyně sloužily jako skladiště pro uchování ulovené zvěře a lidé si tyto sklady zdobili výjevy svých úlovků? Co když si malby malovali jen z dlouhé chvíle, když počasí neumožňovalo lov? Takových teorií tu můžu napsat spousty.
Loni se objevila bombastická zpráva, že vše je ještě jinak. Jeden londýnský restaurátor zjistil a údajně dokázal, že malby sloužily jako pravěký lunární kalendář. A teď si vyberte...

23.03.2021

Kniha nabízí originální pohled na původ a smysl pravěkých jeskynních maleb. Je psána formou, která zaujme i lajka, ale hodí se i třeba pro studenty archeologie, antropologie, religionistiky apod.

15.02.2016

Teorií "splétání nitek" lze vysvětlit mnohé a mezioborovou spolupráci považuji naprostou nutnost současné vědy. V knize se pohybujeme na polích atropologickcýh (paleoantropologie, kulturní antropologie, ...), archeologie, etnografie, neurobiologie, etologie, navíc velmi čtivou formou.

19.01.2016

Čtivá, místo poněkud složitá, ale obohacující kniha.
Líbí se mi přesvědčení s jakým autor předkládá své důkazy - "splétá nitky".
Ačkoliv to není přímým tématem knihy, myslím si, že by si poněkud větší prostor zasloužilo ono setkávání Homo sapiens a neandertálců, které ve své studii, pokládá autor za zásadní pro vznik mladopaleolitického umění.