Počúvaj pieseň vetra / Pinball 1973

Čteno ve slovenštině.
Tak polovinu první povídky jsem tuhle knihu četl s vědomím, že to je kniha ve které se "nic neděje". Bohužel jsem si o téhle knize cosi četl než jsem se na ní vrhl (naštěstí bez spoilerů!), takže mi chvíli trvalo než jsem se doopravdy soustředil na příběh.
První povídka se mi moc nezamlouvala, kolikrát nějaké popisy zdlouhavé, ale tak jako tak moc hezky napsané. I když byla hezky esteticky spracovaná! Text na pravo - text na levo, (vím, že to tady popisuji hrozně hekticky).
Druhá povídka se mi naopak hodně líbila. Postavy, které jen tak nezapomenete - všechny se mi líbili, není snad jediná postava kterou jsem neměl v zálibě.
Solidní četba! Vřele doporučuji všem fanouškům Murakamiho.

Mne sa teda zdá, že som čítal jednu z najlepších Murakamiho vecí, a tou je jeho úplná prvotina. Počúvaj pieseň vetra (to je teda naozaj názov z ďalekého východu) bol super, jemu tie krátke formy asi vždy svedčali. Kniha písaná v krátkych obrazoch, vypovedá veľa o zúčastnených. Pinball ma už tak neoslovil, ono to je možno tým, že bol dlhší ako bolo nutné. Ťažko povedať, do akej miery tam to podobenstvo s hrou je. Veľa vecí tam akoby na pohľad nefunguje, ale nemôžem si pomôcť, fungujú o mnoho lepšie ako v iných rozsiahlejších formách, ktoré som od neho čítal alebo skúšal čítať.

Čteno v angličtině. Je to takový hodně "raw" Murakami, který ještě neměl vyumělkovaný svůj klasický styl a tyto dvě knihy byly spíše psychologickou sondou do života hlavní postavy a chyběla tomu ta klasická aura magického realismu. Tuto dvojknihu jsem četl především proto, že byla jakýmsi prequelem k Honu na ovci a Tancuj, tancuj, tancuj. I hlavní postava se tu ještě trochu hledá a nemá tak jasné postoje, jako v pozdějších knihách. Taková oddechovka, která ale stojí za přečtení.

Murakami a jeho prvotiny a náznaky spisovateľského štýlu, ktorý tak obľubujem v jeho neskorších dielach..

Četl jsem v angličtině. Lehkost a styl psaní stejně jako citlivý a přesný popis pocitů hlavních hrdinů je to, co jsem potřeboval. Nesrovnávám, nehodnotím, nekritizuju. Moc jsem si obě novely užil, zanechaly ve mě příjemný pocit. Navíc, myšlenka hracích automatů a jejich role v životech lidí je naší době plné lidí závislých na sociálních sítích a umělé kráse svých selfies tak podobná, že to až bije do očí. Nebudu prozrazovat víc, než musím. Podle mě nebudete zklamaní.

Mě obě novely bavily. Nedosahovaly sice kvalit Murakamiho pozdějších děl, ale splnily moje očekávání a jsem ráda, že jsem mohla porovnat autorovu ranou tvorbu s tou pozdější, kterou už mám z části načtenou. Asi bych to nedoporučila jako první četbu od Marukamiho, ale fanoušci by rozhodně tuhle dvojknihu neměli vynechat. V anglickém překladu je text velmi jednoduchý, takže zvládne i ten, kdo si v angličtině moc nevěří.

Myslím, že autor náhodně patlal dohromady různé věci a doufal, že v tom někdo něco najde. On sám nevěděl co. Bohužel mi to tak připadá např. u Birthday Girl, kdy už by měl vědět, co píše. Norské dřevo, nebo Kavka na pobřeží to tedy opravdu není.
Četla jsem to anglicky. Text je velmi jednoduchý a tak banální, že se to dá dobře zvládnout. Za to jsem vděčná.
Wind byl občas trochu úsměvný, Pinball 1973 byl opravdu hrozně slabý.
Potvrzuji ale, že číst se to dalo. Když si představím, že by to byly prvotiny někoho neznámého, tak bych to asi hodnotila lépe.

Každý slavný spisovatel někdy začínal a jen nemnohý může být na své první pokusy hrdý. Ani Murakami nenapsal na počátku své kariéry nic světoborného, ale číst se to dalo a bylo to vlastně docela příjemné čtení.

neviem, čo by som tejto knihe vyčítal. snáď len to, že by sa sem hodil ešte tretí príbeh, aby nebola taká krátka – predsa len u Murakamiho som si zvykol na iné flákoty, 200 strán je úplná oddychovka.:) ale zároveň má všetko, na čom autor postavil svoj nádherný literárny svet.
bonus – našiel som na nete funkčnú verziu pinballu a hneď som si zahral...
aha – a fajn preklad a vôbec úprava knihy, pekná remeselná robota vydavateľa.

Konečne som sa dostal k prvým dvom knihám od Murakamiho. Asi až teraz som pochopil, prečo sám autor údajne nedával povolenie k prekladaniu týchto prvých dvoch počinov, asi ich aj sám nepovažoval za také výborné. Predtým som samozrejme prečítal všetko, čo bolo u nás dostať. Možno je to tak aj lepšie, lebo keby som bol začínal s týmito dvoma dielami, možno by som už na ďalšie nebol zvedavý. No, dá sa v textoch vystopovať ten charakteristický Haruki, ale vidno, že ešte nie je tak celkom vyprofilovaný a nemá nájdený svoj štýl. Preto som ani nebol nejako extra odviazaný, ako pri neskorších knihách. Ale to nič, každý nejako začínal a nikto učený z neba nespadol, že áno? Veru tak. Pre fanúšikov a milovníkov tohto japonského gentlemana je to však povinná jazda. A tak som ju teda absolvoval.