My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-gZX-550.jpg
5
8127
1092
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Oldag
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO , 1978
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem poprvé četla dávno, bohužel téma je stále aktuální a děsivé. Měla by být v povinné četbě pro všechny školáky.
Musím uznat, že příběh byl velice šokující a podrobný. Jaké hrůzy musela dělat malá Christiana, aby si ve 14 (!) obstara peníze na jehlu. Kolik utrpení a zrad si musela zažít, kolik zníčeněho přátelství... . Popravdě nezávidím lidem, co se (byť i jen omylem) zamotali do tohohle příšerného koloběhu.
Vždycky to začíná tak nevidě...
Nikdy dřív jsem ještě nečetla knihu o drogové závislosti. Příběh Christiany byl děsivý, když se stala závislou na hašiši již ve dvanácti letech a ve třinácti na heroinu. Osud její a všech jejích nezletilých kamarádů a kamarádek, kteří se k heroinu dostali, je nešťastný od samého začátku. Způsob, jakým si museli na drogu vydělávat, byl otřesný a nechutný.
Přestože se snažila několikrát podstoupit odvykací kůru, vždy se vrátila tam, odkud přišla. Nepomohly ani záchytné stanice, léčebny, ze kterých utíkala, ani zprávy o smrti jejích dřívějších kamarádů. Matka si s ní nevěděla rady, dokonce ani otec, který si ji vzal později k sobě.
Dobrý byl závěr, že se na konci knihy dostala k příbuzným na venkov mezi normální lidi, dochodila základní školu a snažila se znovu nepadnout. Nevím, zda jí mám věřit, že se návykové látky zbavila napořád.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale po podobných se už dívat nebudu.
Návrat k četbě z doby mého dospívání... Autenticita knihy je stále mrazivá. Dnes na ni koukám z pohledu matky s vírou, že nic podobného, jako matka Christiany, nikdy nezažiju.
Ten kdo tu píše že od knihy čekal víc...jako co horšího se mělo hlavní postavě stát než začít s prostitucí ve 14 a v 15 se chtít zabít? Neříkám že je to nějaký literární skvost, ale ten příběh je přece dechberoucí.
Já biografie věčinou nečtu to už musí být ale tato byla vypravena dítětem byla jsem zhrozena z toho kam až děti s drogou mohou dojit jak moc na dno můžou spadnou a jak rychle ztratí kontrolu doporučuji
Knihu jsem četla asi v 15 letech - byla pro mne dost odstrašující a nyní po téměr 30 letech jsem si ji přečetla znovu a musím říct, že kniha vůbec nezestárla a já ji četla a dívala se na ni z pohledu rodiče. Byla pro mě stejně děsivá jako v 15 letech, přestože jsem se na ni dívala nyní trochu jinak.
Stále doporučuji ke čtení, stále za to stojí!
Místo neužitečných protidrogových besedách na školách, které tak akorát u dětí vyvolají pocit vyzkoušet nějaký ten prášek nebo papírek, by měli zařadit tuto knihu mezi povinnou četbu. Nejvíce se mi na knize líbilo, jak krásně popisuje, jak si každý myslí, že jemu se to stát nemůže, jak on/ona nemůže klesnout na takové dno a vždycky to bude mít pod kontrolou, ale droga vyhraje, protože je silnější než naše mysl. Při čtení tohoto příběhu jsem se tak vcítila do hlavní postavy, že jsem prožívala stejnou zoufalost jako ona při jejím dalším neúspěšném odvykání.
Opakovaně přečteno v rámci Čtenářské výzvy. Přestože vím, o čem kniha je, co se v ní odehraje a stane, pořád je příběh velmi šokující, co vede děti a mladistvé k vyzkoušení drog a jaké jsou následky užívání nejen pro ně - uživatele drog, ale i pro jejich rodiny. Jak je obtížné s drogami skončit a vrátit se do normálního života. Tyto knihu by si měl přečíst každý.
Naprosto jsem hltala každou stranu, když jsem knihu četla poprvé. Drsný a přitom pravdivý příběh vás nějakým způsobem zaujme a možná ve vás zanechá pár nevysvětlitelných pocitů. Kniha je občas doplněna o výpovědi ostatních lidí z života Christiane, což je velké plus.
Silný příběh o bezvýchodné situaci. Hlavní feťačka se neustále točila v kolotoči heroinu, dalších fetaku-přátel, odvykání. Až se příběh stal celkem nudným a predvidatelnym a v tom je ta pointa celé knihy, že se narkoman uživatel heroinu stále potýká se stejnými sračkami a už není cesty ven. Pouze smrt nebo s přispěním obrovského úsilí, podpory rodiny a štěstí případné vyléčení. Při každé odvykačce jsem hlavní hrdince přál ať už to konečně zvládne.
Knihu jsem kdysi četla, tuším ve 13 letech, jako povinnou četbu ve škole. Dodnes si živě pamatuji, jak mě kniha chytla a bavila, jak byla neuvěřitelně čtivá a napínavá.
Po letech jsem se k ní dostala znovu a už z ní nejsem tak odvařená. Příběh podle skutečných událostí nás zavede na sídliště Groppiusstadt v Berlíně v 70. letech. Tady sledujeme osudy mladé dívky Christiany, která se dostala nejprve k "měkkým" drogám (hašiš, LSD) a poté i k heroinu, na který si později začala vydělávat prostitucí. Ano, kniha má velice důležité poselství o škodlivosti drog, o tom, jak je vlastně jednoduché se k nim dostat. Ano, kniha zpracovává uvedené téma dobře.
Co mi ale tentokrát vadilo? Především hlavní hrdinky už mi dnes nebylo tak líto, jako tehdy. Vím, jak je těžké se hledat v pubertě, obzvlášť v takto útlém věku, ale zcela upřímně, Christiana se nechovala nikdy nijak hezky, sama byla už v tomto věku takovou tou typickou krávou, které já jsem kupříkladu ve škole nemohla vystát. Dále mi už dneska nikdo nevymluví, přestože se bývalí narkomani o to stále snaží, že rodina na to nemá vliv. Ano, má a velký. Jsem o tom zkrátka přesvědčená. A ne, nezáleží na "úplnosti" či "funkčnosti" rodiny, ale o tom, jak probíhá samotná výchova. Já kupříkladu nikdy ani neměla potřebu drogy zkusit, ačkoli jsem byla zvědavá, co na tom kdo vidí. Zkrátka jsem měla to naplnění smyslu někde jinde.
Dále mi v knize vadí malá úprava. Já chápu, že se novináři snažili ponechat výpověď syrovou a autentickou, nicméně mi to celkově přijde málo zeditované. Opravdu jak přepsaná nahrávka. A to je škoda, takhle se nedělají ani rozhovory, musí se jim dát zkrátka taková forma, která se dá číst.
Je mi samozřejmě líto mnoha zmařených osudů mladých lidí v tehdejší Evropě, ale zaprvé s tím dnes už máme málo společného, dle mého jsou mezi mladými už jiné hrozby, které jsou aktuálnější, a tudíž se nás příběh tolik nedotkne, a zadruhé tahle část společnosti a mládeže vždy byla ode mě příliš vzdálená na to, abych chápala jejich skutečné pohnutky. Dřív jsem byla více schopná s narkomany soucítit. Dneska jsem toho názoru, že si za to každý může sám, a nás to může maximálně tak fascinovat, ale to je prostě všechno.
Všemi známá, často zmiňovaná.
Hltala jsem ji slovo po slovu.
Kroutila jsem hlavou i měla pochopení.
Temnota z té knihy byla hmatatelná kolem mě.
Zanechala ve mě kus sebe.
Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by ji měl číst každý. Nebo že by to měla být povinná četba (povinná četba sama o sobě je peklo). K takovým knihám musí člověk (dítě) uzrát. Někoho ve třinácti letech od drog dokonale odradí, někomu v šestnácti to může přijít jako dokonalý návod na řešení problémů.
Tak v sobotu ráno bych začala "120 dnů Sodomy" a k večeru bych to možná okořenila "My děti ze stanice ZOO", v neděli bych si pouštěla dokola jen "Gloomy Sunday" a doufala bych, že se dožiji pondělního rána. Takhle si asi představuji smrtící koktejl lidské psychiky a ztráty veškerých ideálů o světě, které jsme si stihli vytvořit. Knihu jsem četla třikrát. Jednou jako někdo, kdo neměl šanci ji pochopit, podruhé jako někdo, kdo ji chápat nechtěl a nyní. Jsem fanoušek popkultury 70. let v Anglii, narazila jsem na seriál popisující vznik skupiny Sex Pistols (doporučuji: Pistol 2021), některé scény mi připomněly právě "My děti ze stanice ZOO", film nemá s knihou příliš společného. V knize jde o potřebu šokovat (ač na základě skutečných událostí), filmu se to příliš nepodařilo. Každopádně, já doufám, že už nikdy znovu nebudu mít potřebu se k tomuto dílu vracet. Jistě, že je tato tématika důležitá. Při správném pochopení ale není nutno se u toho trápit vícekrát.
Neskutečnej nářez a hukot! Četl jsem to někdy zamlada a nedávno jsem zas knihu otevřel a nepustila mě! Musel jsem ji opět dočíst. Však to taky napsali dva bulvární novináři, kteří fakt svý řemeslo umí. Kniha odpovídá na otázku, jaké byly děti v 70. letech, kdy nemohly čumět do mobilu ani do počítače. No byl to samej feťáckej ksindl ty děti. Viděl jsem i film, kterej je takovej romantickej pohodovej hudební příběh, po kterým začnete mít rádi Davida Bowieho.
Jinak teda pro dnešní mládež by se hodila nějaká kniha o drogách, která je stará nanejvýš 20 let... Ale žádnou vám neporadím.
Samozřejmě, je to důležité téma... ale dlouho se mi nestalo že by nějaká kniha utíkala takhle pomalu. Měla jsem pocit, jako kdyby těch stránek bylo 500 místo 250. Obzvlášť druhá polovina se táhla a dělo se tam pořád to samé dokola (vím že je to účel, dokážu si představit že takhle vypadá cyklus té závislosti), ale mě osobně se to prostě číst nechce. Na konci máte radost, protože paní Christiane je už rok čistá, jenže pak se v doslovu dozvíte že v tom opět jede. A pak máte zase radost protože toho nechala a má syna, kterého chce ponaučit, jenže pak googlíte a zjistíte že jí syna sebrali. Aha. Zkrátka nevím co si mám myslet, ale jako nějaké velké ponaučení to na mě nezapůsobilo.
Dnes, v době internetu, kniha již možná nešokuje tolik co dříve, avšak zanechává nesporné svědectví pro další generace.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Kniha My děti ze stanice ZOO je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 13 822x |
| Čtenářské výzvě | 1 389x |
| Doporučených | 1 170x |
| Knihotéce | 1 560x |
| Chystám se číst | 1 298x |
| Chci si koupit | 358x |
| dalších seznamech | 45x |
Není to příjemné čtení, ale je to důležité. Raději si to prožít v knize než ve skutečnosti.