My děti ze stanice ZOO

Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31623/my-deti-ze-stanice-z-31623.jpg 4.65754
Série:

My děti ze stanice ZOO (1.)

Originální název:

Wir Kinder vom Bahnhof ZOO (1978)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Biografie a memoáry
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (767)

Přidat komentář
monte
21. září

Naposledy jsem knihu četla jako náctiletá. I teď mě zcela pohltila, i když je to příběh strašný, ale hlavně skutečný.

Ticiana
20. září

Nahoru a dolu, nahoru a dolu. Je uzasne jak se zakazdym z toho dostala a pak do toho zpatky spadla. Stoji za precteni. Jsem zvedava jak to s ni dopadlo po 35 letech.

Paja.12
16. září

Doposud mě žádný román neuvedl do tak depresivní nálady jako právě tento. My děti ze stanice ZOO opravdu není příjemná četba, přesto od knihy nedokážete odtrhnout oči. Musím ale přiznat, že poslední třetinu jsem měla silné tendence knihu zabouchnout, protože neustále se opakující scénář odvykačka-píchnutí-odvykačka-píchnutí a nulová vůle hlavní hrdinky mě neuvěřitelně vytáčely. To však nelze příběhu vytýkat. Navodit pocit bezmoci a zoufalství, jež mladá Christiane v reálu zažívala, se tímto stylem autorům povedlo. Román doporučuji už jen z toho důvodu, že není na škodu vidět tuto vážnou problematiku pohledem člověka, který se (bohužel) ocitl na druhé straně.

Gabi13
07. září

Knihu jsem dočetla podruhé. Poprvé v době svých nacti let a nyní jako matka dvou dětí a ten rozdíl je velký.
Ta hrůza kterou mám před očima a do příběhu si dosazuji své děti. Jen prosím at se to k naším dveřím nepřiblíží. Člověk udělá maximum a vždy jde především o děti.

Milonak
06. září

Přečetl jsem několik knih o feťácích, ale tahle mě zaujala snad nejvíc. Ponuré prostředí berlínského sídliště a způsob - respektive cesta - jak se Christiane k drogám dostala a postupně upadala do čím dál větší závislosti. Kniha je doplněna spoustou černobílých fotografií, které ještě více dokreslují celý příběh. V knize je perfektně popsaný vývoj závislosti na čím dál tvrdších drogách a tím pádem postupující ochotě udělat téměř cokoliv pro jejich získání. Pro mě osobně pecka.

SSTknihy
04. září

Co se dá říct o knize, kde prakticky skoro každá postava dříve nebo později umírá... Pro mnohé z nás, kteří jsme knihu měli možnost číst už někdy na přelomu 80. a 90. let, byl příběh narkomanky Christiane dostatečně děsivý a odstrašující, aby nás odradil od jakéhokoliv experimentování s drogami. Osobní zpovědi velmi realisticky popisují tu nezadržitelnou spirálu, po které se každý závislý řítí směrem k peklu, často bez šance na návrat. Rozhodně doporučuji přečíst si pokračování, které Christiane sepsala a vydala v roce 2013.

PetuliX
02. září

Kniha mi jednou stačila... ač mě drogová tematika zajímala, tedy hlavně zpověď tak mladičké Christiany, rozhodně by mě nikdy nenapadlo vyzkoušet si tolika drog a jen doufám, že bude všem mladým (i starým) čtenářům odstrašujícím případem jako mně. A že je nikdy nenapadne s drogami začít a říkat si kecy typu, takhle daleko to u mě nezajde, takhle nedopadnu.....

Marsí5
31. srpna

Nejvíce mě na knize děsil věk autorky... Dvanáct?! Už od začátku jsem si uvědomovala věci, kvůli kterým se dostala do tohohle začarovaného kruhu, ale nejspíš se to zpovzdálí hodnotí jinak... A pak ten paradox: "Jo, jsem čistá, tak si za odměnu šlehnem!" Kniha se mi v podstatě nelíbila, ale asi by měla být povinnou četbou...

Peleus
27. srpna

V reakci na komentář "Isew" se musím podělit o vlastní vzpomínku z dětství (nebo mládi? - nikdy jsem neměl příliš jasno v tom, kde je hranice). Také se na škole konala akce ve stylu "drogy jsou fuj, fuj, děti!". Pustili nám na VHS krátký film, což jsme vítali s povděkem, neboť jinak hodina občanské výchovy s pospávající a znuděnou vyučující neskýtala příliš zábavy. Následovala krátká přednáška s protidrogovým koordinátorem, po které se konalo rozdávání brožury s otázkami a odpověďmi ohledně drog.

Nevím proč, nejvíc mi v paměti ulpěla otázka:
Moje přítelkyně se v poslední době hodně změnila v sexu. Je mnohem kreativnější. Taková nebyla.
Odpověď:
Je možné, že si na drogy vydělává prostitucí, proto je zkušenější.

Každopádně jsem si ve své mladistvé oprsklosti řekl koordinátorovi o autogram (musel jsem přece mít něco víc než jiní, ne?), který mi skutečně dal i s věnováním "Přeji ti úspěšný život bez drogové závislosti!".

A to samé bych nyní chtěl popřát všem bez rozdílu věku, neboť skončit jako malá fetka Vera Felscherinow nepřeji skutečně nikomu. Tudíž, prosím, nehrajte si jako autorka knihy na zajímavé a nedívejte se na sebe očima své sjeté, věčně přiopilé, mudrující "party". Kašlete na to!

P.S. Nechci tu kázat, ale stejně jako Isew si pokládám otázku, kolika závislým tato kniha změní život? Jen si říkám, že odpověď znám, ale nechci ji slyšet.

Isew
24. srpna

Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.

Leniik33
22. srpna

Na základní škole jsem měla v plánu si jí přečíst, ale nějak jsem se k tomu nedopracovala. Až jako dospělá jsem se k ní dostala a už teď vím, že ji jednou nechám přečíst své děti. Aby věděly jak hluboko se dá klesnout. Knihu jsem četla poměrně dlouho, ne že by byla nudná, ale až moc realně je tam vše popsané. Pro mě to bylo náročnější čtení.

kiskuska
22. srpna

Když mi bylo náct, dala mi ji mamka, ať si ji přečtu. Věděla proč a jednou ji dám přečíst i já svým dětem. Co pár let se ke knize vracím a vždy jen trnu nad tímto pravdivým příběhem.

LluluuD
21. srpna

Knihu jsem cetla kdyz jsem byla tehotna s prvni dcerou... masakr... nikdy jsem nezazila a doufam ze az ji jednou dam precist svym detem ze se ponauci a nezabrousi do tohoto sveta...

Blanchidlo
15. srpna

Četla jsem ještě na základce, spolu s Džínovým světem. Vždycky jsem byla knihomol a tohle byl skvělý výchovný manévr mých rodičů - při čtení mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a věděla jsem, že tohle nikdy nechci zažít. Nedávno již jako dospělá jsem viděla film, ale kniha je podstatně drsnější. Jsem zvědavá na pokračování - Můj druhý život.

pixiepickpocket
06. srpna

Mám teď takové období, kdy se vracím ke knihám, které jsem již v minulosti četla a zajímá mne, jestli mne budou stále oslovovat. V případě tohoto díla se nic nezměnilo. Opět jsem se od knihy nemohla odtrhnout a byla nucena číst dál a dál, ačkoliv jsem si mnohé pasáže pamatovala a věděla jsem, jak to celé s Christiane skončí.

V životě Christiane se neděje nic neobvyklého do chvíle, kdy se s rodinou přestěhuje do Západního Berlína - do betonové džungle na sídliště Gropiusstadt. Rodina se postupně rozkládá. Z dysfunkční rodiny se stává rodina neúplná. Christiane a její vrstevnící hledají útočiště v přírodě. I ten poslední kousek půdy je ale postupem času zabetonován. Tam, kde si děti mohou hrát, platí nekonečné množství zákazů. Christianin svět se tak čím dál tím víc smršťuje. Její matka se soustředí na práci a na to, aby mohla své dceři poskynout zázemí. Okrádá ale sebe i Christiane o čas, který mohou trávit spolu. Christiane chybí pozornost a vzor. Znuděná a nezaměstnaná začíná velmi rychle žít dvojí život a její matka dlouho nic netuší. V Domě středu a později v Soundu se Christiane postupně "propracovává" od měkkých drog až k heroinu. Ten, kdo užívá tvrdší drogu je totiž "logicky" větší frajer a výš na společenském (čti drogovém) žebříčku. Christiane neustále posouvá nastavené hranice a klesá do většího bahna: jen to vyzkouším; budu to šňupat, tak se na tom nestanu závislou; vypěstovat si závislost trvá dlouho; píchnu si jen jednou a budu to držet na uzdě, můžu si přeci lehce odvyknout... Kéž by! Pak už se vše jen točí v nekonečném kruhu: šleha - absťák - krádež - šleha - odvykačka - šleha - absťák - prostituce - šleha...

Autorům patří dík za to, jak skvěle zvládli převyprávění Christianina příběhu. Nepochybuji o tom, že se k němu zase jednou vrátím.

Terka72
04. srpna

Kniha, která vás donutí se zamyslet. Navíc byla knížka velmi čtivá. Mohu vřele doporučit!

Pitbullka
03. srpna

Hrůzné, děsivé a pravdivé. Ani se mi nechce věřit, že tohle může být vyprávění tak mladé dívky.

DJANKA
01. srpna

Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knížku četla, ale dobře si pamatuji jak hluboko mě zasáhla. Byla jsem ještě mládě a vůbec jsem nechápala, že je něco takového vůbec možné. Nemyslím, že jsou drogy, ale ten způsob života pro drogy. Po jejím přečtení jsem s jistotou věděla, že drog se v životě za žádných okolností dobrovolně ani nedotknu. Chtěla jsem, aby si tuto knížku přečetly i moje dcery, ale nějak k tomu zatím nedošlo. Tak si říkám, že si ji snad znovu přečtu sama a ve volných chvílích jim ji budu převyprávět.

luckomar
28. července

Kniha, která s člověkem zatřese. Už je to delší dobu co jsem ji přečetla a asi nikdy nezapomenu děsivé detaily.

Pajii
28. července

Tahle knížka v člověku něco zanechá. I když mi bylo chvílema do breku a špatně z toho a neprestavovalo mě udivovat jak tohle všechno je možné a jak ta doba byla strašná, něco mě přes to všechno nutilo číst dál. Jak kdyby kniha sama byla závislost.

Metla
28. července

Tohle dostala má divočejší sestra od mamky jako povinnou četbu a já, tehdy ani ne 12 let mladé naivní kuřátko, jsem do knížky nahlédla... a přečetla jsem ji celou. Nerozuměla jsem tehdy zdaleka všemu, ale jedna věc byla od té doby pevně daná: nikdy, NIKDY bych si dobrovolně nevzala žádné drogy. Příběh se do mě silně zakousnul, to bezútěšné dětství na sídlišti, ta feťácká bezmoc a ubohost... Opakovaná četba o několik let později nebyla na dojmy o mnoho slabší. Nejpozději za 9-10 let bude "Děti ze Stanice ZOO" číst moje dcera, povinně, a doufám, že si z románu odnese do života stejné ponaučení a odhodlání jako já před čtvrt stoletím. Tady nemůžu hodnotit méně než 100%, i když si po takové době nepamatuji literární kvality.

perfis1280
27. července

Na knihu nezabudnete, hlavne ak mate deti..

Petrush
25. července

Silná kniha. A vlastně hnusná kniha. A taky smutná kniha. Taková, která v člověku zůstane a nezapadne do propadliště v paměti. I po mnoha letech od přečtení budete vědět, o čem byla. Ne jako knihy, které člověk přečte a stěží si za čas podle názvu vzpomene, jestli je vůbec četl, natož o čem se v nich psalo.

kuba3954
24. července

Celou dobu čtení mě udivovalo, že by si hlavní postava všechny svoje činy takto duchapřítomně uvědomovala. Už s popisu, že běžně na lidi byla hrubá a řvala na cizí (což by mi k narkomanovi odpovídalo) si neumím potom představit, že by svůj příběh takto uvědoměle dokázala vyprávět v 16 letech (tedy ani ne rok potom co přestala s heroinem). Proto soudím, že hodně věcí je uměle domyšleno autory. Když to pominu, tak mě překvapilo, jak se během knihy měnily moje sympatie k hlavní postavě - asi podobně jako její matce ke své dceři. Poslední 1/3 jsem se těšil, aby už byl konec, jelikož jsem ze zdrojů z internetu věděl, že stejně brát drogy nepřestala a tak "veselý" konec knihy jsem četl spíš s úšklebkem než s uznáním.
Přesto dávám 5 hvězd - mám rád knihy, které mě nutí přemýšlet, hledat informace a něco ve mně zanechají.

růžovámakrela
20. července

Číst to je samotný jako závislost. Je to hnusný, člověku je z toho špatně, ale stejně to nevydrží a musí to dočíst.

Danuska.t
16. července

Četla jsem ji několikrát a tahle kniha ve vás něco zanechá..Rozhodně doporučuji přečíst.

Ninjer
07. července

Kultovní německá knížka ukazující vážnou problematiku těžkých drog. Četl jsem (resp. poslouchal jako audioknihu) starý překlad, který u nás mohl vyjít za Komančů, protože ukazoval zkaženost Západu v 70. letech, díky čemuž překlad obsahuje občas vtipné termíny typu "kšefťák" (dealer).

Kniha je zaměřená proti drogám, slouží jako velké varování, ale líbilo se mi, že se nesnaží jen lacině šokovat. Je napsaná velice realisticky a z pohledu mladé dívky, která patří k nižší střední vrstvě. K těžkým drogám ji nakonec nestáhne jen "problémová mládež", ale především disfunkční rodina, což je právě ta nejpodstatnější příčina, kde to všechno začíná.

Čtenář se toho o drogách a o tom, jak "fetky" fungují, dozví možná víc, než by chtěl. Někdy je to pořádně drsná záležitost, která zvlášť mladé čtenáře vyděsí, ale musím říct, že na mě působilo dost hrozivě i vyobrazení 70. let v Západním Berlíně, kde školství a celková občanská společnost rozhodně nebyla na takové úrovni jako dnes, takže bylo snazší cítit se odcizeně a zdeprimovaně. Minimálně v místech, kde hlavní hrdinka knihy žila.

Na závěr se musím přiznat, že jsem myslel, že se jedná o knihu pouze inspirovanou skutečnými událostmi, ne že to je autentická zpověď mladé feťačky. Takže je mi teď blbý kritizovat občasnou zdlouhavost a že se mi zdá, že na svůj mladý věk dokázala hlavní hrdinka až moc hezky a literárně popisovat různé své stavy (nakonec to bude buď redakční úprava, nebo výjimečný talent dané holky)... Ale ve vší úctě k jejímu životnímu příběhu se mi to prostě občas moc dlouhé zdálo, nemělo to takový "drive", jak by mohlo mít.

V každém případě je to pro tu autenticitu a realistický přístup k drogám velmi zajímavá a důležitá kniha.


Sedm kšefťáků s háčkem z deseti.

petra0022
05. července

Četlo se skvěle, pokud to ve mně mělo vyvolat nechuť k drogám tak se spíše stal pravý opak, místy jsem s hrdinou soucítila, místy mi jí bylo líto, je však potřeba o těchto věcech mluvit a jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst.

julie8829
03. července

Legendární, poučná kniha. Až budu mít děti, tak jí všechny povinně přečtou aby věděly čemu se vyvarovat. Kniha je určitě mnohem lepší než film.

Summer7
27. června

Knihu jsem cetla uz kdysi davno, pamatuji si to ale jako by to bylo dnes. Natolik silny zazitek ve mne zanechala. Pribeh je naprosto strhujici. Porad si pamatuju jmena hlavnich postav, coz u knih dost casto po nejake dobe zapominam. Kniha nabizi opravdu dost podrobny pohled do zivota drogove zavislych.
Zaradila bych ji mezi povinnou cetbu. Knihu si urcite prectu nekdy znova.