My

My https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11395/bmid_my-0W0-11395.jpg 4 737 149

Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Мы (My) , 1920


více info...

IHT
IHT
14.09.2022 5 z 5

Vyborne. Tema je relativne zname, tak jej nebudu popisovat. Ale musim vypichnout, ze cely dystopicky roman napsany v ich-forme je proste luxusni. Sice si autor musel pomoci drobnou obezlickou - hrdina pise zpravu/denik pro naivni ctenare, takze se uchyluje k popisum "beznych" a "samozrejmych" veci - ale i to je podano paradne a verohodne.
Mimochodem, poslouchal jsem to nactene (Martinem Veldou) a bylo to vytecne. Interpret to zvladal mistrne - nalehave, popuzene, prekvapene, dotcene, radostne... emoce z toho uplne srsely, prestoze slo videt, ze se je hrdina (i interpret) snazi drzet na uzde :)
proste skvela prace.

Jako vizual jsem si u toho predstavoval New Brave World, ktery jsem videl na Netflixu. Ten je tomuto romanu snad jeste podobnejsi, nez znamejsi 1984.

Forestwalker
Forestwalker
08.09.2022 5 z 5

Skvělé dílo. A podobnost s 1984 je opravdu do očí bijící, i když Orwell je určitě čtivější, přístupnější a tedy i známější a oblíbenější. Ale Zamjatin mě baví víc. Jak nápaditou strukturou deníkových záznamů, hrátkami s matematikou, tak i nejednoznačnými hrdiny.


Marekh
Marekh
14.08.2022 5 z 5

Upřímně řečeno jsem se o této knize dozvěděl snad v minulém roce. Kniha se mi líbila. Je stejně dobrá jako legendární kniha 1984 od GEORGA ORWELLA, který se inspiroval touto knihou. Určitě knihu doporučuji k přečtení. Jedná se o první světově antiutopické sci-fi.

Kniha je napsaná formou záznamů hlavní postavy, konstruktéra INTEGRÁLU, D-503. Na počátku každého záznamu jsou uvedeny heslovité pojmy, která se vztahují k daným kapitolám. Líbilo se mi, že autor komunikuje se čtenářem. Ačkoliv byla kniha vydána v roce 1920, byla čtivá a zajímavá svým zpracováním. V románu se vyskytují pojmy jako například ČASOVÁ TABULE, OSOBNÍ HODINA, ZELENÁ STĚNA, DOBRODITEL aj. Autor varuje před totalitním systémem.

Kniha je pěkně graficky zpracovaná (nakladatelství Leda, 2015). Ke knize se časem vrátím.

Citáty:

Jsme nejšťastnější aritmetický průměr... Jak to říkáte vy: zintegrovat od nuly do nekonečna - od kreténa do Shakespeara... Ano!

Chceme-li stanovit skutečnou hodnotu funkce, musíme určit její limitu. Limitou rozplynutí ve vesmíru je smrt. Smrt je vlastně mé úplné rozplynutí ve vesmíru; L = láska, S = smrt; L = f(S)

Člověk je jako román – do poslední stránky nevíš, jak skončí. Jinak by ani nestálo za to ho číst.

Šárka_D
Šárka_D
08.07.2022 3 z 5

Na začátku jsem měla pocit, že Orwell své 1984 snad od Zamjatina celé obšelhnul, a po přečtení už jsem si tím byla jistá. Jasně, Orwell nám nabídl mnohem propracovanější svět, vytříbenější jazyk i sloh, poutavější ztvárnění. Ale ten základ, ten tomu dal Zamjatin.

callahanh
callahanh
10.06.2022 4 z 5

My je typickou ukázkou díla, které rozjelo určitý směr, ale v záplavě mnoha následovníků zůstalo trochu upozaděno a navíc bylo asi trochu překonáno. Zamjatin zaslouží uznání, že ukázal cestu mnoha dalším autorům a de facto založil žánr dystopie. Jeho dílo je však trochu náročnější, protože jeho technické vzdělání je znát z každé stránky a spoustu matematických odkazů vskutku plně pochopí jen ti, kteří rozumí složitější matematice a i z toho důvodu se román ne úplně dobře čte a někdy se čtenář musí vracet k jednotlivým větám, aby pochopil jejich alespoň základní význam. To je ale asi to jediné, co můžeme vytýkat, protože atmosféra odosobněného světa, v němž jsou všichni jen čísla, život mají rozplánovaný po minutách, volný čas mají přesně určený a žijí ve skleněných domech, je naprosto dokonalá a chvílemi až mrazivá. Působivá je i proto, že hlavní hrdina s tímto režimem souzní, je mu naprosto oddaný a považuje ho za správný. O to víc pak vynikne jeho boj, když pozná, že může existovat i něco jiného, kde může být sám za sebe, poznat cosi jako svobodu a nechat průchod svým citům. Závěr je pak naprosto zdrcující, trpký a deziluzivní. Kniha není nikterak dlouhá a poměrně dost věcí nevysvětluje, to ale nevadí, protože už jen představa podobného společenství je naprosto děsivá a je bohužel smutné, že se o něj lidstvo mnohokrát pokusilo. Zamjatin byl ohromný vizionář a je fascinující, že My vzniklo před sto lety, a přesto je tak současné. Nebýt již zmiňované čtenářské náročnosti a přespřílišných hrátek s jazykem a vyjadřovacími prostředky, kterými od sebe přece jen autor potenciální zájemce trochu odhání, bylo by asi dílo mnohem slavnější a přístupnější další generacím. 70 %

Rawen616
Rawen616
13.05.2022 3 z 5

Praotec dystopických románů je i přes svůj značný věk celkem zajímavé dílo. Sice se nečte příliš dobře ale obsahuje opravdu zajímavé myšlenky. Varovné a nadčasové, jak už to u dobrých dystopických románů bývá. I přesto si myslím, že podobnou látku zpracoval daleko lépe a čtivěji(a realističtěji - tedy i depresivněji) Orwell ve svém 1984. I tak ale nelze Zamjatinovi upřít pozoruhodnou představivost a vzhledem k tomu, co se poté dělo a stále vlastně děje v Rusku i značnou dávku vizionářství. Bohužel.

PMR
PMR
01.05.2022 5 z 5

Sice taková avantgarda, ale autor poznal docela dobře, že z vymývání mozku se člověk sám prostě nevyhrabe. Čtenář se asi nemůže zlobit, že je hlavní hrdina takový debil :-)

ArkAngel
ArkAngel
27.04.2022 4 z 5

Čísla, písmena a rovnice. I takhle může vypadat dystopický svět, kdy lidé ztratí svou identitu a budou fungovat jen pod jakýmsi jednoduchým označením. Jako dystopie je to samozřejmě funkční, ale když to člověk čte po Orwellovi, Bradburym nebo Atwoodové, říká si, že je na tom Zamjatinův svět ještě i docela dobře. Podoba deníkových záznamů ale posouvá dílo zase do trochu jiné roviny, což je rozhodně plus.

LEGACY
LEGACY
07.04.2022 4 z 5

Ignorance Is Bliss

Все вычислимо. Uf. Člověk si chvílemi říkal jestli nečte "ústavu" partie Jednotného Ruska. Jak název, tak i praktiky odpovídají, přitom vše dovedl do patřičného extrému až Huxley s Owellem. Spálit knihy, zavrhnout kreativitu, roboticky podléhat normám, podlézat konformitě, nevybočovat a hlavně nemyslet svobodně jako jedinec, jako člověk. To je hlavní cíl každého demagogického režimu, kterému jde o kontrolu, manipulaci, podrobení, kde klasické popírání a překrucování faktu je hlavní propaganda. Horší je, když samotné propagandě podlehnou strůjci. Doufám, že se nikdy nedostaneme do fáze, kdy nebudeme skutečně schopni rozpoznat lež od pravdy, robota od člověka, přítele od zrádce a sebeklam od prospěšné věci.
Inspirovala čísla značkování lidí v koncentrácích, nebo zvířat na jatkách?

Vestička
Vestička
05.04.2022 4 z 5

Kdysi tu býval komentář který plnĕ vystihoval knihu i tuto databázi. "Zadejte název knihy do vyhledávače a ten vám odpoví, že hledaný výraz musí mít min. 3 znaky. A o tom je tato kniha." Proč to za celé ty roky žádný zdejší Elfík neopravil, nevím, tuším však, že cenzura zabere spoustu času, a na opravu chyb se pak už nedostává. Ke knize samotné: připomíná mi víc Čapka než cokoliv jiného. žili ve stejné době, a myslím že Čapek se i inspiroval. příběh pomalu plyne , ale udržuje člověka v napětí, jak že to vlastně je. Je to zároveň takové ruské Spoustu dumání o životě, smyslu a tak. Takže docela náročné a poslouchat to při umývání nádobí ve Slovenštině nebyl úplně dobrej nápad. Podruhý si ji ale nepřečtu. K zoufalství mi stačí můj vlastní život. Cestovat už zatrhli, tak čekám kupony a průhledný byty. Pouze co se týče vzdělání lidí jdeme opačnou cestou. Jestlipak milí maturanti víte, proč T 503 tak děsila ta odmocnina z -1 ??? A hlavně, obávám se, že I 330 neměla T 503 ráda, ale pouze ho využívala. A ačkoliv je konec smutný, tak naopak tón vypravěče se změní a vyprávění je najednou soustředěné a až veselé a plné naděje do budoucna. Konec byl opravdu působivý. Jak už tu někdo psal co je pro někoho peklem, může být pro druhého rájem. A jak říkal Bašta včera u Kocianové na svobodném universu , režimu pomáhá ten kdo ho podporuje stejně tak i ten kdo proti němu bojuje. Rozhodně aktualní kniha , neprávem zapomenutá, i když ožná trohu hůř stravitelná, protože hlavní hrdina vlivem nemoci , je takový nesoustředěný. Já jsem taky nesoustředěná ale svou nemoc si ASI
ponechám. Nic jiného mi nezbývá, ZATÍM.

Adigiotto
Adigiotto
20.03.2022 4 z 5

Zadajte do vyhľadávača v Databáze kníh My a ten premúdry algoritmus vám odpovie: "Hledaný výraz musí mít alespoň 3 znaky."

Update: https://www.databazeknih.cz/seznamy/nejkratsi-nazvy-knih-20952

martin9666
martin9666
01.03.2022

Příliš zmatené a těžkopádné čtení, soustředící se hodně na pocit a vnímání postav než na samotn příběh - to následně zapříčiňuje ztracení v ději a ztrátu pozornosti čtenáře.

jaHanicka
jaHanicka
05.01.2022 4 z 5

Místy zmatené, o to prožitkově hlubší vyprávění. Je pravda, že místy mohlo být míň zmatené (asi dvakrát jsem se ztratila a musela se vracet), ale asi to dokresluje ten vnitřní zmatek hlavní postavy.
"Je to s vámi špatné, udělala se vám duše..."

TaťkaMF
TaťkaMF
02.01.2022 5 z 5

Antiutopistický Jednotný stát popsaný člověkem/číslem, který jej slepě následuje v jeho režimu matematiky a přísně řízeného rozumu.
Deníkové záznamy jsou často útržkovité a rozpačité, což vypovídá o rozpoložení hlavní postavy a jeho narůstající nejistoty o správnosti věcí.
Konec je silný, ale tak nějak tušíte, že to zkrátka jinak dopadnout nemohlo.
- "Jsem přesvědčen, že MY zvítězíme. Protože rozum musí zvítězit."

Šimpy
Šimpy
12.12.2021 5 z 5

Vôbec mi nepřišlo, že kniha má už cez 100 rokov, hlavne technické popisy autor celkom trafil. Čítam tu dosť kritiky na štýl akým je kniha napísaná. Priznávam , že niekedy je to dosť chaotické, zvláštne prelínanie udalostí, nedokončené vety ale časom som tomu prišiel na chuť a bolo príjemné čítať konečne niečo čo je napísané ináč. Ešte taká úvaha o šťastí,ktorá sa núka po prečítaní knihy , hádam to nebude spoiler, bol by človek ktorý žije celý život v S.Kórei šťastný v USA ? Videl som dokument o utečencovi, ktoremu sa podarilo ujsť zo S.Kórei a žil potom myslím v Soule. Chudák ten bol úplná kôpka nešťastia a sám priznal ,že najradšej by sa vrátil tam naspäť ku Kimovi. A je viacero takýchto prípadov. Takže tak je to teda asi nejak kadejako.

andrej0867
andrej0867
30.11.2021 3 z 5

Technicky velmi tazke citanie. Skoro akoby autor nevedel pisat. Nedokoncene vety ma natolko rusili ze som knihu chcel 2x odlizit.
Obsahovo uzasne sprostredkovana cista technokraticka utopia s odstranenim intimity. Vidno ze knizka bola napisana este pred velkym bolsevickym terorom, o takych 5 rokov neskor by si autor nedovolil vety ako "kazda revolucia si mysli ze je ta posledna".

Bakana
Bakana
01.11.2021

Tentokrát nemůžu hodnotit pomocí hvězd, protože jsem dost rozpolcená.
Strašlivě mi vadil surrealistický styl vyprávění, skoro se to nedalo číst. Přeskakovala jsem půlky odstavců, možná jsem z celé knihy přečetla poctivě tak polovinu.
Ale na druhou stranu je to 1984 jako vyšité, skoro bych řekla, že Orwell opisoval.
Na to, že Zamjatin napsal knihu r. 1920 nemám co dodat. Kdyby byla napsaná 2020, vypadala by úplně stejně, v tomhle bodě je naprosto geniální.
A ten konec...
Je to opravdu kniha k zamyšlení.

mosem
mosem
27.10.2021 3 z 5

Knihu, kterou bych označil za staršího bratra románu 1984. Duchově spříznění, v mnohém si podobní, stejně depresivní. Nevím, jestli se nechal Orwell inspirovat, aby napsal román o diktatuře budoucnosti, ale tenhle román - napsaný o 2 desetiletí dřív je nepochybně působivější. Snad svojí technokracií, popisem který není tak obroušený a hladký, je mnohem náročnější pro čtenáře. Ale nepřečíst si jej by bylo nepochybně škoda. Stejně jako je škoda, že maturitní kánon standardně obsahuje román 1984, ale prakticky nikdy jsem nenarazil na tuhle knihu. Škoda.

Hun
Hun
21.08.2021 4 z 5

Tenhle román je významný hlavně proto, že byl první svého žánru, a tudíž přelomový. Našlo se v něm i pár zajímavých myšlenek.

Mám ale pocit, že autor nebyl nijak mimořádný spisovatel, co se toho řemesla týče. Často popisoval věci tak, že člověk nevěděl, kde se postava nachází nebo jak se tam dostala. I v dialozích někdy nebylo jasné, kdo mluví. Autor nadužívá výpustky, až běda.

Skoro si říkám, že největší přínos téhle knihy literatuře spočívá v tom, že byla inspirací pro Konec civilizace a především 1984. Právě Orwellovo dílo je rozhodně vrcholem dystopického žánru.

meluzena
meluzena
02.07.2021 5 z 5

V Jediném Státu je vše dávno racionalizováno, matematizováno, vše jasné, city neexistují. Všichni lidé jsou si rovni, nemají jména ale čísla, jednotné oblečení, domy s průhlednými stěnami (protože nemají co skrývat), architekturu z čistých pravoúhlých linií. Jediný stát má vše pevně v rukou a všichni jsou spokojeni (tedy skoro všichni).
Hlavním hrdinou knihy je inženýr plně oddaný své práci. Jenže pak potká Ji a ona ho vezme do starého, nesmyslně postaveného a zařízeného domu s neprůhlednými zdmi, klavírem a spoustou neužitečných věcí, oblečená do nesmyslně nepraktického oblečení a… A jemu je najednou nějak divně. Ukáže se, že onemocněl a že není sám. Naštěstí Jediný Stát jako vždy nabízí řešení: „Spěchejte všichni, staří i mladí, pospěšte si podrobit se Veliké Operaci. Ať žije veliká Operace, ať žije Jediný Stát, ať žije Dobrodinec!“

„My“ je kniha, kterou asi plně docení pouze oduševnělý inženýr :-) tj. člověk, který chápe poetiku hříčky typu „iracionalita √-1“, poetiku matematických metafor, díky nimž geniálně vynikne úzkost z náhle objevených citů u člověka žijícího v jasně definovaném, čistě racionálním prostředí.

Kniha je svými myšlenkami silně nadčasová a vůbec se nedivím, že se sovětským soudruhům nelíbila (i když některé detaily „technické budoucnosti“ jsou dnes úsměvné). VŘELE DOPORUČUJI.
---
„Je to s vámi špatné, řekl doktor. Udělala se vám asi duše.“
---
„Duše, říkáte? Čert ví, co to je. Takhle dospějeme brzy i k choleře. Nasadil si ohromné roentgenovské brýle a díval se mi skrze lebeční kosti do mého mozku. (…) Neobyčejně zajímavé. Poslyšte: nechtěl byste se nechat dát naložit do lihu?“
---
„Za 120 dní vzlétneme poprvé do vesmíru. Podrobíme blahodárnému jhu rozumu neznámé bytosti, bydlící na jiných planetách – snad ještě v divokém stavu svobody. Nepochopí-li, že jim neseme matematicky neomylné štěstí, je naší povinností donutit je, aby byli šťastni.“
---
„Po dvousetleté válce se jich nevelká část zachránila a zůstala tam, za Zdmi. Nazí odešli do lesů. Porostli srstí, ale zachovali si vřelou, červenou krev. S vámi je to hůř: vy jste porostli číslicemi, číslice po vás lezou jako vši...“
---
„A co když on, žlutooký, je ve své nesmyslné, špinavé hromadě listí, ve svém nevypočitatelném životě, šťastnější než my?“
---
„Lehl jsem si na postel a hned nalehl na mne jako zvíře a a zaškrtil mne spánek…“
---
„Zítra uvidím stále tutéž podívanou, která se opakuje každého roku a pokaždé znovu vzrušuje: mohutnou houšť souhlasně, uctivě zvednutých rukou. Zítra je den každoročních voleb Dobrodince. Zítra podáme znovu Dobrodinci klíče od neochvějné skály našeho štěstí.
Toť se ví, že se to nepodobá nepořádným, neorganizovaným volbám starých lidí, kdy – je směšné o tom mluvit – nebyl ani předem znám výsledek voleb. Stavět stát na naprosto nevypočitatelných náhodách, na slepo, – co může být nesmyslnějšího? A přece, jak je vidět, bylo třeba staletí, aby se to pochopilo. (…)
Říká se, že staří prováděli volby nějak tajně, skrývajíce se jako zloději.“