Muži, kteří nemají ženy

16.03.2024

Murakami potvrzuje, že nejen romány, ale i povídky umí psát. Většina povídek se mi líbila, ale byly tam i 3 o něco slabší (což je subjektivní, jelikož jiný čtenář naopak vyzdvihuje tyto 3 jako nejlepší). 70-80%, 16. 3. 2024.

12.03.2024

Nemám moc ráda povídky, ale... Mám ráda kočky, Kafku a teď i japonská jména : Takacuki, Kafuku, Kino, Goto, Tokai, Samsa.

08.10.2023

A někdy ztratit jednu ženu znamená ztratit všechny ženy...

Právě jsem dočetla krásnou sbírku, která mě neskutečně bavila. Každá z povídek je jiná, ale zároveň tak podobná, protože tohle není sbírka pojmenovaná po jedné z povídek, ale kniha, která dává smysl jako celek, a v rámci povídek graduje. Vzalo mě to za srdce i duši. Je málo autorů, kteří mají tu moc najít ve mě všechny ty věci, které si nechávám pro sebe. Takže je čas opět poděkovat.

Stát se mužem bez ženy je nesmírně snadné. Stačí se hluboce zamilovat do některé, která později odejde jinam.

Napsala jsem něco i k jednotlivým povídkám. Protože tohle neudělat zrovna tady by byl neskutečný hřích...

04.10.2023

A Murakami opět nezklamal. Tato kniha pro mě byla první sbírkou jeho povídek, které mají všechny společné téma - muže, které opustily ženy (ať už ,,na dobro" anebo v podobě nevěry) a vlastně se nikdy nedoví přesný důvod. Opět je zde i motiv jazzové hudby, která už je neodmyslitelná pro všechna díla tohoto autora. Nejvíce se mi líbily povídky Kino a Zamilovaný Samsa, která je odkazem na Franze Kafku.

23.08.2023

Moc jsem si početl, jazyk je úsporný, nic není navíc. Muži zde tahají za kratší konec, jsou podvedeni či opuštěni. Dávám max. počet hvězd. Nedůležitá poznámka pro puntíčkáře: Povídka "Zamilovaný Samsa" se odehrává v Praze, ale tady nemáme kulaté dveřní kliky, ty mají na celém americkém kontinentu a v Japonsku, to panu Murakami nedošlo.

24.06.2023

Opět skvělý Murakami.

Kočky, Dostojevskij, Kafka, láska, sex, magično, jazz, bar... ačkoliv se knižní motivy v autorově díle častokrát opakují, prolínají, stejně je každý titul jiný. Docela jiný. A to platí i pro sbírku povídek Muži, kteří nemají ženy. Kde jinde si totiž můžete přečíst následující větu, než u Murakamiho?

"Když se ráno probudil, shledal, že se v posteli proměnil v Řehoře Samsu" - Zamilovaný Samsa, Muži, kteří nemají ženy.

Murakami mě nejspíše nepřestane překvapovat. Již jsem od něj přečetl přes 20 titulů a stejně jsem do něj zamilovaný jako při čtení toho prvního.

21.04.2023

Můj druhý Murakami a můžu říct, že se do něho pomalu ale jistě zamilovávám. Některé povídky byly slabší, ale i přesto mě všechny bavily. Moje nejoblíbenější byly Drive My Car a Yesterday.

11.04.2023

Murakami v lidské poloze, přesto i zde nadzemský
Drive my car, Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy- to jsou mí favorité této knihy.
Jednoho dne se z vás zničehonic stanou muži, kteří nemají ženy. Žádná předzvěst, žádná předtucha, ten den přijde bez varování a bez sebemenšího náznaku, ani nezatuká, dostaví se nepředvídaně. Zahnete za roh a hned vám bude jasné, že jste tam. A cesta zpět už neexistuje s.227

Při četbě mezi řádky na mě vykoukla dobře zamaskovaná obrovská láska. Láska muže k ženě. Hleďme, ženy nejsou jen chladnokrevné intrikánky.
Trošku mě to, pane Murakami, mezi těmi řádky překvapilo, klobouk dolů.

23.01.2023

Skvělé, opět!
Kvalita napříč knihou je stoupající. První povídky tedy hodnotím spíše jako slabší.
A pak se to rozjede.
Dokonale propracované mužské postavy tak jak to umí jenom Haruki. Ženy nepřítomné, tajemné, magické. Odejdou a neřeknou ani slovo. A není to v pohodě ani po letech, prostě není. Motivy kočky a hada, magický realismus v té nejryzejší podobě.
Celou knihou provází pro Murakamiho typický jazz a děj plyne v podobném tempu. Osobně miluju autorovy evropské odkazy a v této knize mi bylo dopřáno. Celá jedna povídka o Řehoři Samsovi. V podání japonského autora? No, dost originální.
Za mě skvělý kousek a určitě do toho běžte.

16.09.2022

Pana Murakamiho si velmi vážím a jeho Norské dřevo si určitě někdy v budoucnu přečtu ještě minimálně jednou. Ovšem tahle povídková sbírka mě příliš neuchvátila. Náhled do mužských myšlenkových pochodů o životě, ženách a lásce byl sice zajímavý, ale bohužel ne příliš poutavý.

03.09.2022

Rozhodně výborná kniha, plná zajímavých příběhů. Mezi mé nejoblíbenější bych zařadil například Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy. Povídky samy o sobě nejsou nijak rozsáhlé, ale přitom si udržují zajímavý děj.

26.08.2022

Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě a upřímně nevím, jak se mám cítit.
Murakami zřejmě nebude můj šálek kávy, ale stejně jsem jistým způsobem ráda, že jsem si dílo přečetla. Povídky mají dobré myšlenky a donutí se člověka zamyslet, některé se mi ovšem moc nelíbily. Nejvíc se mi líbila pravděpodobně povídka Kino, ta se mi četla nejlépe.
Ze začátku jsem měla trošku problém se začíst, některé části povídek byly nudné a já je musela číst několikrát, abych text vnímala. Ale na druhou stranu, některé příběhy ubíhaly celkem rychle.
Třeba mě ostatní díla autora budou bavit více nebo možná jsem pro tuto četbu málo vyzrálá. Musím ale říct, že nějaké kouzlo to má, je na každém, aby to v tom objevil.

30.06.2022

Murakamiho knihy si dávkuji, jsou pro mě třešničkou na dortu a tak čtu maximálně 2 do roka (někdy i méně). Tuto knihu jsem však v plánu číst neměla, myslím letos. Nějak jsem si nemohla představit, proč bych něco takového měla číst. Jenže! Vyšel film na motivy několika povídek právě z této knihy. A ten film jsem chtěla vidět moc. A já se nekoukám na filmy dřív, než přečtu jejich knižní předlohu. Tak jsem se do ní pustila a velmi přijemně mě potěšila!
Každá povídka je samozřejmě něčím zvláštní a specifická, jak už to u Murakamiho bývá, a též dost nedokončená. Ale mně osobně to ani trochu nevadilo. Dokonce je zde odkaz na Kafkovu Proměnu a Prahu jako takovou. Nejvíce se mi asi líbila povídka Šeherezáda.
Doporučovala bych vždy přečíst povídku a nějaký čas ji na sebe nechat působit. Na některé jen tak nezapomenete. Např. při jízdě autem si vždy vzpomenu na povídku drive my car. A proč? Jen si to zjistěte sami.
Povídky jsou trošku klidnější a i když se na první pohled nemusí zdát, že jsou dějově zajímavé, opak je pravdou.

30.05.2022

Murakamiho styl psaní je zvláštní. Možná proto, že jsou Japonci zvláštní, jiní než Evropané a úplně odlišní od Američanů. Jeho knihy mě šíleně přitahují, podle názvu, podle anotace, ale s hodnocením mám někdy problém a hodně o tom přemýšlím. Proto je budu muset přečíst všechny :-) Od tohoto souboru povídek jsem asi čekala něco jiného, někdy to byly spíše úvahy o životě než příběhy.

19.05.2022

Líbilo se mi tohle přemýšlivé čtení. Líbilo se mi, že je tak současné.
Každý muž v knize je jiný, každý je naprosto jedinečný a zvláštní. A přesto, že je vyprávěná očima muže, měly by ji číst i ženy.
Užila jsem si to.

21.03.2022

Atmosféra Murakamiho knih je něco, čím se nikdy nepřejím. Není to veselé čtení. Člověka, pokud se v textu i jen trochu najde, to úplně rozloží. Ale i tak nejsou na světě knihy, které bych četla radši.

14.02.2022

Název knihy v někom možná evokuje vzpomínku na knihu Stiega Larssona, ale tyhle takřka totožné názvy jsou vlastně to jediné, v čem jsou si obě knihy podobné.
Číst Murakamiho je dnes docela módní a kdo ho nečte je krapet mimoň. Mě sice až tak nestresuje být v některých případech mimoněm, ale v rámci obohacení multikulty jsem si řekl, že nějakého přelousknu. Tento titul mi vyhovoval hlavně z toho důvodu, že se jedná o povídky (celkem 7), takže po nemnoha stranách máte čas přečtené strávit. Ona je ta japonská literatura samozřejmě poněkud jiná. Rozhodně to není nějaká prudce svižná akce, ale spíše lehká rozvláčnost propojená s trochou tajuplnosti a zvláštnosti. Povídky jsou výborně stylisticky napsané a (jak už je patrné i z názvu) jejich hlavním tématem jsou muži, kteří přišli nějakým způsobem o ženy.

29.09.2021

Některá povídka se mi líbila víc, jiná míň, jak to u souboru povídek bývá. Zklamán nejsem, ale na jásání ze špičkové knihy to také není. Zde se mistr trochu "utnul", toleruji mu to. Průměr.

13.05.2021

Zase jsem si ověřila, že HM nikdy nezklame. Nemohla bych si vybrat jednu nejlepší povídku; všechny jsou dokonalé. Každá má v sobě špetku jiného kouzla, každá nám předá něco jiného, každá nám odhalí nějaký nový kousek sebe sama.