Muž, který pozoroval noční vlaky

od:

Muž, který pozoroval noční vlaky

Neobvyklý detektivní příběh o muži, váženém občanu malého holandského města, kterému se přes noc zhroutí jeho malý, spořádaný svět a který proto opouští rodinu a snaží se vybudovat si novou existenci mimo zákon.

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31790/muz-ktery-pozoroval--31790.jpg 3.916
Originální název:

L' homme qui regardait les trains (1938)

Žánr:
Literatura světová, Detektivky
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Sandik
02.10.2017

Brilantně napsaný psychologický román, který ovšem může být čistě čtenářsky poněkud zdlouhavý a nezajímavý. To platí dvojnásob v případě, kdy neinformovaný čtenář očekává detektivku. Tohle totiž rozhodně není detektivka a není to dokonce, jak chybně slibuje předmluva, ani příběh "toho, kdo zavraždil". Je to totiž příběh "toho kdo zavraždil, protože je blázen", což je přece jen poněkud odlišná kategorie... Samozřejmě by rovnou mohla vzniknout debata podobná té, "zda-li je Švejk takový blázen, nebo si na něj jen hraje". Popinga by také asi mohl být některými čtenáři vydáván za člověka zcela normálního. Je dokonce dost možné, že autor chtěl podobnou debatu vyvolat. Každopádně právě to jak se hrdina románu neustále kontroluje a velice racionálně o všem rozvažuje, dosti nepochybně svědčí o jeho duševním (ne)zdraví. Ostatně velmi výmluvně o něm mluví především nesmyslné činy. Simenon přitom nesmírně dobře ví o čem píše. Skoro se zdá, jako by s něčím takovým měl nějakou osobní zkušenost... Celkový dojem: 80%

mgeisselreiter
14.07.2013

Celkem zajímavý psychologický román, který se mi tentokrát nečetl úplně snadno, nějak jsem se na něj nemohl soustředit. Až tolik mě neoslovil jako autorovy lepší romány, prostě charakter hlavní postavy nebyl (pro mě) dostatečně přesvědčivě vystižen a podán. Poslední kapitola nakonec vše hodně vylepšila, takže původních 75% a zvyšuji na 80%. 14.7.2013.

Omnibus
24.04.2013

Kdysi dávno, ve svém ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám pr*el. A byl jsem sakra přesvědčený, že na to mám...
Dva osudově silné zážitky změnily můj názor. Kniha Georgese Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a Vláčilův snímek "Stín kapradiny". Z obou, z knihy i z filmu, přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se člověk může ocitnout po svém vědomém vykročení na šikmou plochu. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti konce cesty životem. Toho, že člověk se vlastní vinou dostal do slepé uličky a cesta zpět už není.

gretka
20.02.2013

Spíš než detektivka je to psychologická povídka. Hlavní hrdina je nesympatický magor, který "se skrývá" před zákonem v uličkách Paříže a myslí se, kdovíjak není chytrý. Přesto mě jeho chování párkrát překvapilo a konec byl taky docela zajímavý.