Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47139/bmid_musime-si-promluvit-o-kevinovi-DTX-47139.png
4
395
130
Román Musíme si promluvit o Kevinovi je koncipovaný jako série brutálně upřímných dopisů, které hlavní hrdinka Eva píše svému odcizenému manželu Franklinovi. Snaží se v nich najít odpověď na otázku, proč jejich syn tři dny před svými šestnáctými narozeninami zastřelil sedm spolužáků a učitelku. Eva se v dopisech nevyhnutelně vrací do Kevinovy a tím i své minulosti a zabývá se složitými rodinnými a rodičovskými vztahy. Když se Eva jakožto úspěšná podnikatelka provdala za mnohem konvenčnějšího Franklina, nebyla si vůbec jistá, zda chce mít dítě, a Kevin, jako by to tušil. Odmalička se k ní choval otevřeně nepřátelsky. Působil dojmem dítěte, které je necitlivé k ostatním a čas od času vysloveně zlovolné. Otec synovy nedostatky umíněně přehlížel a jeho problematické chování nepřímo kladl za vinu Evě. Příchod mladší sestry Celie, která byla v mnoha ohledech Kevinovým opakem, situaci vůbec nevylepšil, a příběh s děsivou nevyhnutelností směřoval ke dni masakru. Mistrně napsaný hororový příběh zasadí čtenáři v závěru ještě jednu nečekanou ránu.... celý text
Literatura světová , Romány , Rodina
Vydáno: 2007 , Ikar (ČR)
Originální název:
We Need to Talk about Kevin , 2005
více info...
Přidat komentář
Tak to byla teda síla. Osobně mi ale neseděl styl příběhu psaný formou dopisů. Především v první části knihy jsem měl pocit, že se nic moc neděje a děj se dost vleče. Naštěstí, i díky komentáři parvitase níže, jsem vytrval. Po narození Kevina už kniha dostává větší spád. Rozhodně se nejedná o lehké čtení, žádný klasický rádoby psycho thriller, kterých je všude plno. Proto taky asi čtenáře zasahuje více než zprvu očekává. Ke konci už tušíte, ale když to přijde tak z toho stejně sakra mrazí. Toto je jedna z knih, která mi uvízne v hlavě na hodně dlouho.
Musím přiznat, že ze začátku mě kniha moc nebavila, je totiž psaná formou dopisů matky svému muži o jejich synovi, dobou před jeho narozením, po narození, dětství a také o tom, co se stalo ten osudný "čtvrtek" co vše k tomu vedlo, mohlo vést.... Je to brilantní psychologická zpověď.... I když víte o čem kniha je, tušíte jak skončí, konec Vás prostě rozseká na malé kousky.... A tak tady sedím a dumám o obsahu knihy a hlavně o poselství, které nám má předat. Každý si vezme to své. I když kniha byla opravdu skvělá, vím na 100% že podruhé už ji číst nikdy nechci a nebudu. Stáhla jsem si stejnojmenný film, ale netuším jestli budu schopná se na něj někdy podívat.... Každopádně knihu doporučuji, každý by si měl udělat svůj vlastní názor :-)
Jak film tak kniha jsou velmi povedený počin. Je to trochu jiný styl hodně psychologického dramatu. Za mě super.
Psychoterapia hlavnej hrdinky Evy cez listy svojmu manželovi, o ktorom píše ako o odídenom a že si zobral so sebou aj ich dcéru a jej ostal len mizerný život a syn, ktorý zavraždil niekoľkých ľudí ešte pred 16 narodeninami.
Úprimne, prvých 80 strán bolo utrpenie čítať. Jej vzťah k mužovi, k práci, plus aj politika sa tma mihla, ako sa postavili k tomu, či a kedy mať dieťa, otehotnenie a pôrod a popôrodná depresia... skrátka, nebavilo ma to a myslela som, že ak to bude takto pokračovať ďalej, tak knihu odložím nedočítanú. Keď sa chlapček už ako batoľa začal ukazovať ako zlosyn, privádzal do zúfalstva nielen matku, ale aj pestúnku, akurát otec to nechcel vidieť. Mal svoju predstavu rodiny, za ktorou si šiel - taká americká podoba - dom na predmestí, dieťa skaut a všetkého dostatok. Kevin bol... krátka zlý. Nie iba krátkodobo, ako keď sa dieťa zlostí,a potoim prestane, ale systematicky nasratý na celý svet a nič ho nebavilo. Už jeho neochotou prestať nosiť plienky ako 6-ročný, zastrašovaním a ovplyvňovaním detí v škôlke, v škole.... a keď sa narodila milovaná a zlatá Cecilia, tak aj jej. Rozčuľoval ma postoj otca, ale brutálne. Jeho neochota vidieť, Kevinove výčiny, dokonca ani keď ublížil sestre!!! A aj mama... pochybujem, že v skutočnom svete by už dávno na nich nebola poslaná sociálka a neboli u psychológa a podobne. Záver bol zdrvujúci. Nečakala som to, aj keď som si to mohla poskladať, ale neverila som, že bol až také monštrum... ale bol. Chúďa mama... a ešte viac chúďa maličká...
Knihu som dočítala dnes nad ránom o jednej v noci... nemohla som ju odložiť, keď sa to začalo stupňovať, ale mojou obľúbenou sa nestane...
Film jsem viděla kdysi dávno, vybavovala jsem si jeho atmosféru, ale už jsem zapomněla, jak přesně to bylo s dějem. Už dlouho jsem si chtěla knihu přečíst, konečně na ni tedy letos došlo. Zaujalo mě, že ač tady ji má pouhých 239 čtenářů v přečtených (včetně mě), na ČSFD má podle knihy natočený film přes 6 000 hodnocení. Jistě je to i zásluhou skvělého obsazení (Tilda Swinton, Ezra Miller) a výborných hereckých výkonů, o tom žádná! Ale přesto... Kniha je kniha. =) Ze začátku se možná nečte úplně snadno, rozhodně však za to stojí.
Vřele ji doporučuji všem, obzvláště pak těm, kdo se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny a nemají problém s postavami, jejichž jednání prostě není tak úplně konformní. Každopádně vás to zasáhne!
I přesto, že jsem předtím viděla film (takže základní příběh znám) tak kniha mě docela sešrotovala. Nevzpomínám si, že bych někdy četla něco děsivějšího a depresivnějšího. Silně nedoporučuji číst během těhotenství.
Přijde mi hodně těžké k této knize něco napsat, ale nemůžu jí upřít, že mě zasáhla jako žádná jiná. Rozhodně si po ní neřeknu, že nikdy nechci děti, ale spíš budu vědět, že je prve musím chtít. Jelikož moje jmenovkyně děti nechtěla a nic se nezměnilo ani po narození. Jak v sobě to dítě mohlo najít lásku, když mu jí vlastní matka nedokázala poskytnout. Ze syna si vytvořila univerzálního nepřítele, již od prvního pohledu se z nich stali dva tábory. Přesto mi ke konci přišlo, že to jediné věčně znuděného Kevina naplňovalo. To věčné soupeření s matkou, kdy otec se sestrou pro něj byli pouze výsměchem, někým, kým mohl manipulovat a přetvařovat, že pouze Eva byla hodna vidět jeho pravou tvář.
Během čtení jsem se nad tím hodně zamýšlela, na čí straně je chyba, jak se tomu dalo předejít a co bude po konci. Film mě v tomhle ohledu prozatím neláká, pochybuju, že bude mít na ten silný zážitek z knihy, který se přede mnou otvírá, jako bych jí četla před chvílí. Ani nevím, zda bych si jí přečetla znovu, jelikož tenhle příběh jen tak nezmizí.
To je tak mrazivá kniha! Je to naprosto dechberoucí téma, výborně napsané a po dočtení knihy dlouho přemýšlíte a ptáte se proč?
Zpověď matky masového vraha, mrazivě upřímná a krutě realistická. Všechno dorazí poslední kapitola. Skvěle napsaná, přesto se k ní už nechci vrátit - už dva dny chodím kolem hromady nepřečtených knih a nemůžu začít číst další.
Jedna z nejlepších knih, co jsem přečetla a ještě dlouho mi bude doznívat v hlavě. Po přečtení mám smíšené pocity - jsem ráda, že jsem jí přečetla, charakterizovat bych jí mohla jako knížka plná beznaděje, smutku a vyrovnanosti. Na druhé straně lituji, že jsem jí četla právě teď - měsíc před narozením prvního dítěte. Jako každá matka se obávám, jestli budu dobrou matkou, jaké bude dítě...takže jestli čekáte přírůstek, nechte si knížku na později....
Zcela určitě nejlepší kniha co jsem doposud četla. Celou dobu jsem byla napjatá a toužila jsem po vědění, zároveň jsem prostě nechtěla aby to někdy skončilo. Kniha mi byla skvělým společníkem při cestách autobusem. Je to první knížka, která ve mě dokázala vyvolat tolik emocí, vztek, smutek, rozhořčení... donutila mě se nad jejími pasážemi vážně zamyslet. Za mě určitě 100% spokojenost.
Neskutečně napínavá a mrazivá kniha! Právem označovaná v angličtině jako "mother's horror" - protože mít doma Kevina je nejspíš děsivá představa každé matky. Autorka stvořila naprosto dokonalého dětského anti-hrdinu, což platí doslova od kolébky až po střední. Forma knihy je zvláštní, chvíli trvá, než se čtenář adaptuje. Téma pro mě bylo ohromě silné, dopisy jsou plné závažných myšlenek, je to přímo myšlenková anabáze zlomené matky, ve které se snaží dostat od nikud někam a hledá odpovědi na zásadní otázky. Skvělá kniha! (Naopak film se mi nelíbil, z knihy bylo použito minimum a nenese vlastně žádné poselství)
Ze začátku jsem se nemohla zacist nemohla jsem si zvyknout ze je to psáno formou dopisů, ale od druhe třetiny se nedala odložit a dotčeno za tři dny v každé volne chvíli. Tolik myšlenkových pochodu, tolik syrovosti a uprimnych myšlenek jsem dlouho pohromadě v žádné knize nenašla. Během čtení mě spousta myšlenek nutila k zamyšlení a na konci mě mrazilo, ....ještě chvíli budu tenhle příběh “trávit”. Dlouho jsem nečetla nic podobného a kvalitního.
Nemít děti a plánovat založení rodiny, tak po přečtení této knihy si to zcela jistě rozmyslím. Ne, vážně. Zajímavý, dá se říci skoro až děsivý příběh jedné americké rodiny. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale postupně, jak děj knihy plynul dál jsem naopak hledala každou volnou chvilku, kdy se budu moci věnovat jen čtení. Konec mě nepřekvapil, protože zhruba od poloviny knihy jsem ho takový vlastně čekala. I přesto se mi příběh líbil a hodnotím právem plným počtem hvězd.
Tak to byla jízda. Výborně napsané. Trochu jsem se bála formátu psaného formou dopisů, ale kniha plyne nekompromisně kupředu. Při čtení člověka popadá pocit jak při jízdě na horské dráze a vystoupit se nedá...protože se prostě nejde odtrhnout. Toto je kniha, která mi dlouho zůstane v hlavě!
Děsivě nekompromisní myšlenkový nářez... bez pardonu naservírované mateřství kontra rodina na úkor věku a společnosti... tak nemilosrdné a hlavně sakra fakt až zrůdně pravdivé, že vám to vezme spánek i klid na duši... a když pak přijde nelítostný Kevin, začíná ta nejkrutější jízda... celá tahle hrůzná emoční centrifuga plná úzkosti graduje s každým dalším písmenkem... až užmoulanou záložku zastavíte na poslední stránce a ta vás vyvrhne v samotném pekle této nepochopitelné lidské psýchy...
Aneb tak moc lidsky a živě odvyprávěno tak moc silné a bohužel stále aktuální téma, že lapáte po dechu ještě několik nocí po dočtení.
Naprosty mazec! Ze zacatku se to trochu divne cetlo nez jsem si zvykla, ze je to jenom o dopisech matky, ale pak jsem zjistila vice, ze to je "jenom" o dopisech matky... a uz jsem knizku nemohla odlozit. Skvele napsano, silne tema, konec naprosto sileny, doporucuju.
První polovina knihy se mi četla velmi špatně a i chvílema jsem přemýšlela, že ji odložím a nedočtu, ale jelikož knihy neodkládám nedočtené, tak jsme i tuto dočetla a udělala jsem dobře. Druhá polovina knihy už se četla sama a ke konci už jsem ji doslova hltala. Závěr knihy pro mě šokující, ale vlastně se to mohlo očekávat. A u této knihy jsem si uvědomila, že když někdy nadávám na svého pubertálního syna, tak mám doma vlastně úplné zlatíčko. Nikdy bych nechtěla zažít to co Eva, Kevin ji zničil úplně celý život.
Neskutečná knížka. Čekala jsem, že to bude brutální a čekala jsem i ten konec, že bude podobný jaký nakonec byl. Ale stejně autor nakonec překonal všechna moje očekávání a po dočtení jsem zůstala úplně paf. Občas se to čte těžko, kvůli formě dopisů, kde se matka škloního útočníka zpovídá ze svých pocitů, ale nakonec to člověka chytne a nepustí. Knížku zařazuju do své knihovny a někdy v budoucnu si ji přečtu znovu.
Štítky knihy
New York zfilmováno USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy škola děti s výchovnými problémy psychologické thrillery romány v dopisech, epistolární romány střelba
Musíme si promluvit o KevinoviKniha Musíme si promluvit o Kevinovi je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 519x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 245x |
| Chystám se číst | 526x |
| Chci si koupit | 127x |
| dalších seznamech | 5x |
Každá z nás se asi v koutku duše bojí, že porodí satana. A tady paní Evě se to podařilo. No tak teda uf.
Trochu jsem bojovala s některými řekněme "filozofickými" pasážemi, především v první čtvrtině knihy, než jsem si zvykla na její styl. Taky myslím, že by jí slušela trochu pokrácená verze, i když jak jsem se víc a víc blížila ke konci, přestávalo mi to vadit.
Celou dobu jsem se ptala: Kdo je tady vlastně psychopat? Skutečně Kevin, který se narodil už jako malé satáně, nebo matka, která se zpětně snaží sama sebe v dopisech manželovi přikrášlovat a synovy prohřešky zveličovat? Opravdu je její manžel takový slepý trumbera (občas opravdu na facku), nebo se Eva opět staví do role oběti?
Počítám se mezi matky, které se nebojí přiznat, že mateřství opravdu není jen projížďka na růžovém obláčku a občas je to fakt pěkně otupující opruz. Zastávám názor, že když se žena stane matkou, neznamená to automaticky, že musí potlačit veškeré ostatní aspekty svého života. Že my ženy jsme přirozeně sobecké a bojíme se, že o svůj život s dítětem "přijdeme", i když není společensky přijatelné to říkat nahlas. Že ne všechny svoje děti milujeme od prvního okamžiku a bezpodmínečně. A že společnost nikdy, nikdy nedocení péči, kterou matky věnují svým dětem, ať se říká cokoli. Eva o tom všem mluví s brutální upřímností, která občas možná pro někoho může hraničit s nechutností a zvráceností, ale mně je to sympatické. A autorka jí vkládá do pusy (ruky) moc hezké a výstižné, plastické slovní obraty. Působí kvůli tomu (a možná taková je) sobecky, chladně, odtažitě. Ale o tom už jsem psala výše - kde je pravda?
Taky jsem se zarazila nad tím, že střílečky v amerických školách se kdysi staly téměř "trendem", k nám se asi dostal jen zlomek těchto informací. A co to udělalo s americkou společností.
Na závěr musím zmínit, že mě štvaly chyby v knížce. Když pominu překlepy, "mě/mně" mně dost lezlo na nervy. :-)
Na to, že jsem si na začátku vůbec nebyla jistá, jestli to dočtu, koukám, že jsem napsala slušný lán. Myslím, že to je důkaz, že tenhle příběh ve mně i přes výhrady slušně rezonuje.