Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408814/bmid_musime-si-promluvit-o-kevinovi-SAf-408814.jpg
4
395
130
DOKONALÝ PSYCHOLOGICKÝ THRILLER, KRUTÝ A DOJEMNÝ ZÁROVEŇ… Před dvěma lety Kevin, syn Evy Khatchadourianové, zavraždil sedm svých spolužáků ze střední školy, zaměstnance školní jídelny a oblíbenou učitelku angličtiny. V době činu mu bylo teprve patnáct let, takže dostal velmi mírný trest, který si nyní odpykává ve vězení pro mladistvé na severu státu New York. Eva v dopisech bývalému manželovi Franklinovi líčí historii Kevinova dětství a dospívání. V obavách, že synovu povahu ovlivnila vlastními omyly a nedostatky, se zpovídá ze svých rozpolcených pocitů, vztahu k mateřství a rovněž ke Kevinovi samotnému. Přitom se ptá, jak velký podíl má na celé tragédii ona sama. Lionel Shriver předkládá čtenáři naléhavý, strhující a zneklidňující příběh hrůzného masakru, klade znepokojivé a závažné otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi, a v závěru svého strhujícího psychologického thrilleru zasadí čtenáři jednu nečekanou ránu. ________ „Lionel Shriver má přesně spočítané riziko, s nímž příběh vystavěla. A její risk se vyplácí, když se jí daří precizně zahrát na strunu velmi křehké intimity.“ – Wall Street Journal... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2019 , Mystery PressOriginální název:
We Need to Talk about Kevin , 2005
více info...
Přidat komentář
Aj keď je to celkom hrubá kniha, je napísaná veľmi čtivo, takže jej prečítanie mi veľa času nezabralo. Mierny problém som s knihou mala hneď od začiatku – prišla mi veľmi veľmi rozťahaná a ani Evine odbočky od témy tomu veľmi nenapomáhali. Trochu sa to zlepšilo s narodením Kevina a s opisom jeho skutkov – odmalička to bol malý satan. Evin manžel, Franklin, sa ale celý čas správal ako strašný hajzel, ktorý svojho syna zbožňoval nech spravil hocičo a stále bol proti svojej manželke, znevažoval jej pocity a rozhodnutia. Pri čítaní niektorých listov, kde Eva opisuje manželovo správanie ku Kevinovi, som sa občas neubránila škodoradostnému pocitu, že „ha, tvoje dokonalé dieťa zavraždilo svojich spolužiakov“ (viem, že to odo mňa nie je pekné) a veľmi veľmi som dúfala, že tam bude aspoň jeden list od Franklina Eve. Eva tiež nie je nejak skvelá postava, samozrejme mi jej bolo strašne ľúto a tiež som ju veľmi obdivovala, že po tom všetkom dokáže vôbec existovať, ale ona svoje dieťa ani nemala rada a to hneď od narodenia, aj keď snaha sa jej nedá uprieť. Občas som jej správanie tiež nechápala, ja by som od takého manžela (snáď) odišla. Čo ma veľmi dostalo je koniec knihy, až taký koniec som naozaj nečakala a dosť ma prekvapil.
Tuhle knihu jsem objevila na Knižních závislácích a po přečtení recenzí, jsem si ji v knihovně půjčila. Že má kniha 522 stran, mě vůbec nevadilo a tak jsem začala číst. Během čtení prvních 100 stran jsem si 3x myslela, že knihu odložím. Bylo to podle mně o ničem, dokonce jsem přeskakovala, ale potom.... to byla jízda panečku. Zhltla jsem ji za 3 dny!!! Dítě, které nevíte, jestli máte milovat nebo nenávidět a jeho otec??? Chlap, který stál pouze na straně synáčka, Keve sem, Keve tam, slepý ke všem špatnostem dítěte a matka jako by neexistovala. Mockrát jsem si položila otázku, proč dopisy píše pouze ona a proč otec nenavštíví své milované dítě ve vězení? Ale jak píše popisek knihy: Mistrně napsaný hororový příběh zasadí čtenáři v závěru ještě jednu nečekanou ránu. K těm čtyřem hvězdičkám chybí ještě jedna - ta tam není za prvních 100 plytkých stran.
Asi nebyl nejlepší nápad číst to v těhotenství :) ale jinak zdařilý silný příběh, autorka měla evidentně nastudovanou psychologii amerických školních vrahů a ačkoli se jedná o fikci tak zmiňuje i známé skutečné případy. Snad bych jen osekala úvahy hlavní hrdinky, místy jsem je už přeskakovala a její manžel byl bohužel úplný blb. Plus za konec, který se sice dal čekat, ale stejně byl hodně mrazivý. Film jsem neviděla takže nemůžu srovnat.
Jsem docela ráda, že kniha vyšla až poté, co jsem vychovala děti. Protože ruku na srdce, kdo v Kevinovi občas nezahlédl to své dítě, zvlášť pokud má nebo měl doma taky pánskou verzi puberťáka? Nicméně si nedovedu představit, že bych v tomhle musela žít 16 let a pak s tím žít po zbytek svého života. Líbil se mi i styl, jakým to je napsané. A jdu kouknout i na film, schválně, jak moc se odchýlí
Nemám slov. Rok 2021 mi do cesty připletl tento skvost a já s úctou říkám, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, co do žánru absolutně nejlepší.
...ne, mohla bych to tu celé rozebírat do detailu, mluvit o propracovaném ději a dechberoucí výstavbě postav, ale...ta kniha musí mluvit sama za sebe.
Tak tohle byl zásah do mého srdce. Pro mne zatím nejlepší, a zároveň z psychologického hlediska nejdrsnější kniha, kterou jsem kdy četla. Neuvěřitelně poutavé dopisy či zpověď matky masového vraha, které vyjadřují a popisují obrovskou osobní i obecnou tragédii. Takhle to vypadá, když se Vám život totálně vysměje do obličeje. Tady už není cesta, kudy dál. Už ne jako dřív. Nikdy. Ty dopisy manželovi mají obrovskou hloubku a dokáží do detailu vystihnout a vyjádřit zoufalství, smutek, hrůzu, beznaděj, destrukci lidského života takovým stylem, že se Vám zaryjí pod kůži a budete na ně myslet neustále mezi čtením, i po něm. Smekám nad odvážností a upřímností, s jakou bylo téma této knížky zpracováno. Na konci šok, slzy v očích.
Schválně jsem si hned po dočtení pustila i filmové zpracování, a musím uznat, že je velmi povedené, ačkoli popisuje pouze asi tak 10 % knihy, ostatní zásadní důležité maličkosti zůstávají divákovi utajené.
Z knihy jsem trochu rozpačitá, protože jsem se při jejím čtení cítila trochu jak na horské dráze. Chvíli jsem ji neskutečně hltala a hned z toho mě nudila tak, že jsem se do jejího čtení musela spíš i nutit.
Je to kniha, která je kompletně celá napsaná formou dopisů, kniha, která prostřednictvím sondy do duše matky popisuje destrukci psychiky nepřímých obětí zločinu. A bezpochyby ji popisuje skvěle. To je také to, co se knize rozhodně nedá upřít – ta vynikající propracovanost, psychologie a vykreslení různorodých lidských charakterů a povah. Ovšem na druhé straně mi některé popisy a vzpomínky na uplynulou část jejího života připadaly až moc zbytečně zdlouhavé a popisné. Myslím, že by knize vůbec neublížilo, kdyby měla tak o jednu třetinu stránek méně.
Tato kniha ale určitě nutí k přemýšlení. Není to rozhodně žádná oddechovka, která před usnutím zklidňuje mozek, právě naopak – vyvolává řadu otázek a děsí svou aktuálností v dnešní době. Řeší zejména otázku, jak velký podíl na budoucím chování dětí má výchova v rodině a z jak velké míry můžou rodiče ovlivnit to, co se z jejich vlastních dětí stane. Co hraje větší roli v tvorbě osobnosti? Míra lásky a způsob života v rodině nebo je osobnost člověka tvrdě dána už narozením a jakékoliv rodinné návyky už nehrají žádnou roli?
V této knize jsem si nenašla žádnou postavu, kterou bych si oblíbila. Maximálně možná Celii, ale té mě bylo v její dětské nevinnosti spíše jen líto. Jinak nic – nemohla jsem najít sympatie v matce, která své dítě nenáviděla už v době, kdy se ještě ani nenarodilo nebo v otci, který odmítal vidět to, co měl přímo před očima. A Kevin? Ten mě z popisu matky děsil hned už od narození…
Zvláštní kniha.
Ale nedá se jí upřít gradace. A pokud čtenář vydrží 450 stránek psychologie, propracuje se k slušně šokujícímu závěru.
Ale jestli byla zodpovězena základní otázka, proč….spoilerovat nebudu.
Musíme si promluvit o Kevinovi autorky Lionel Shriver je šokujícím souborem dopisů manželky manželovi. Eva a Franklin si kdysi přáli mít dítě a narodil se jim Kevin. Mělo to být završení jejich lásky a štěstí, vykročení na novou společnou cestu. Kevin se však stal nakonec jejich prokletím. A to zdaleka ne „pouze“ tím, že zastřelil ve škole několik svých spolužáků spolu s učitelkou.
Kevin svou existencí dokázal zničit mnohem víc.
Je to drsné čtení. Bolestné. Je chudé na krvavé scény, hlavní tahoun příběhu je psychologie matky a syna, kdy vztah příliš nefunguje a hledá se viník. Stupňující se napětí, kdy čtenář ví, co se stane a pomalu putuje k onomu, až se to stane, je hrou čtenáře a autorky A bolí to. Za všechny. I tak to doporučuji vyzkoušet. Ne jako sebetrýzeň, ale jako těžko uvěřitelný čtenářský zážitek, který ve vás dlouho zůstane.
Knížku jsem doslova zhltla za tři dny. Už před mnoha lety jsem viděla film a matně si – ano, i díky anotaci samozřejmě – pamatovala obsah, ale na takovou stísněnost jsem stejně nebyla připravená. Každé otočení stránky slibovalo „hele, to lepší nebude, tady čeká jen něco ještě víc ponurého, z čeho Ti bude ouvej kolem žaludku”, a rozhodně to nebyly plané sliby. Sama nejsem matka, přesto na mě zejména ten vztah „Eva – Kevin” zapůsobil mocně. Samozřejmě bylo od začátku jasné, že tohle nemůže mít šťastný konec, přesto pro mě závěr knihy překvapivý byl. Možná nejvíc v tom, ať už to zní jakkoliv paradoxně, že ve mně pořád žila nějaká malá naděje, že to třeba nedopadne tak úplně blbě, nešťastně, zlomeně. Nu, vybrala jsem si to na dovolenou sama, tak si nestěžuju. Jen zlehýnka rozechvěle konstatuji, že to pro mě byla docela díla. Asi i díky té formě dopisů. Asi jsem zralá na nějakou dětskou knížku o štěňátkách :)
Knihu jsem sice docetla ale ten závěr pro mne nebyl žádné překvapeni. Tak nejak jsem to čekala od začátku. Kniha se mi cetla velice těžko, 30 stran super a pak 100 stran jsem se premahala. Nesympaticky hrdinové do jednoho. Proste jsem tam nenašla noc strhujiciho, či dramatického. Z filmu jsem preskakala prvních 10 minut a ztrácet tím čas uz nebudu.
Já tak přemýšlím, co ke knize napsat. Jsem z toho taková rozpačitá - čekala jsem od ní asi trošku něco jiného, ale ani nejsem zklamaná. Bylo to čtivé, přesto jsem se do toho musela občas přemlouvat. Postava otce mě naprosto vytáčela, ale zároveň jsem s ním na jednu stranu soucítila. Celkově to bylo zajímavé čtení, určitě nepříjemné svou možnou reálností, ale zároveň nic, co bych měla nutkání si přečíst znovu. Každopádně téměř do úplného konce neznáte všechny souvislosti a okolnosti, což bylo fajn, tušit jsem začala cca 40 stránek před koncem. Jsem zvědavá na film, tak snad si ten dojem nezkazím úplně :)
Začátek trochu pomalejší, chvíli trvá, než se děj rozběhne, ale celkově je to velice zajímavá knížka.
Kniha byla pro mne oříšek.V seznamu chci číst už byla nějaký čas - někde jsem viděla info o ní a zaujala.Teď v rámci výzvy na ní přišel čas a s tím i trochu zklamání.Do knihy jsem se nemohla začíst,byla pro mne zdlouhavá až ke konci nějakých cca 70 stran jsem si to užívala.Takže jsem ráda že jsem jsem čtení nevzdala,ale za mne zklamání trochu.
Kniha se mi celkově moc líbila, akorát dlouho trvalo, než jsem přečetla prvních sto stran.
Hodně silný příběh. Na ten dlouho nezapomenu. Jednu hvězdičku ubírám za ten začátek, moc zdlouhavý. Pak se to rozjelo a nejvíce mě dostalo posledních 20 stránek. To byl tedy šok.
Eva Khatchadourianová vypráví formou dopisů svému manželovi o dětství syna Kevina a svých pocitech, vzpomínkách a celkově životě před čtvrtkem...A proč? Kevin totož jednoho dne, ve čtvrtek, zcela promyšleně a chladnokrevně zavraždil devět lidí. Jakým způsobem prozrazovat nebudu, protože jsem s takovým způsobem vůbec nepočítala a šokovalo mě to. Ta chladnokrevnost, bezcitnost, surovost.
Kniha je od začátku velice čtivá. Pravda, prvních asi 50 stran jsem měla lehce problém, protože Eva se vypisuje hodně obsáhle ze svých pocitů a vzpomínek na minulost, která ještě nesouvisí s Kevinem. Ale pak mě příběh drapnul a nepustil a já zažívala smršť emocí od slz po znechucení, soucit, vztek a naprostý šok na konci po dočtení.
5⭐/5
Tak tohle mne hodně zasáhlo... řekla bych až ťalo do živého. Žádnou matku snad nemůže nechat takové téma v klidu. Příběh krásně ukazuje, že nějaké "to se mne netýká" prostě neplatí. Nikdo nám neřekne, jaké chování vyvolá jakou reakci, jaká výchova je ta správná, ba ani, zda výchova vůbec může něco ovlivnit.. Láska, dokonce i ta mateřská, je koktejl protichůdného, neřízený vodopád, který si teče kam chce a jak chce. Předpoklady neznamenají nic, bílá není bez černé, nikdo nás nepřipraví, nevaruje. Ecce homo.
Se stylem psaní autorky jsem neměla problém, ale s obsahem knihy už ano. Knížku jsem si musela dávkovat do více dnů a trochu si od těch hrůz odpočinout. Po přečtení bude ve mě ještě chvíli doznívat. Je to skutečně silná káva. Jdu teď sáhnout pro změnu po něčem na dobrou náladu.
Bohužel takové nadšení z knihy jako ostatní nesdílím.
Styl jakým je příběh napsaný mě občas doháněl k šílenství a měla jsem chuť s knihou mrsknout do rohu a gradovalo to vždy, když se o slovo v příběhu přihlasil pan Plastik. Bože takového osla jsem dlouho neviděla :))).
Možná kdyby autorka neustále ve větách nepoužívala v závorce další příběh na čtyři řádky, bylo by to čtivější. Takhle jsem ztrácela přehled o co vlastně jde.
No nic podívám se ještě na filmové zpracování :)
Štítky knihy
New York zfilmováno USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy škola děti s výchovnými problémy psychologické thrillery romány v dopisech, epistolární romány střelba
Kniha Musíme si promluvit o Kevinovi je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 519x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 245x |
| Chystám se číst | 527x |
| Chci si koupit | 127x |
| dalších seznamech | 5x |
Velmi silný příběh, psaný zajímavým způsobem, pro mě trochu předvídatelný konec, ale i tak jsem knihu hltala do poslední stránky.