Podivná knihovna
Haruki Murakami
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館 , 2005
více info...
Přidat komentář
Myslím, že kniha je oblíbená především proto, že ji každý čtenář chápe jiným způsobem a při jejím výkladu si do ní zrcadlí kus sebe a zároveň svoje literární preference. Někdo knihu vnímá jako hodně zvláštní pohádku ve stylu bratří Grimmů. Někdo ji vnímá jako ukázku toho, jak zvláštní a pro Evropana těžko uchopitelná může být asijská literatura. Jiný ji bere celou jako metaforické dílo a snaží se odhalit její pravou podstatu.
Já mám ráda knihy, nad kterými čtenář musí přemýšlet, se skrytou hloubkou příběhu a proto jsem knihu nejprve chápala metaforicky. Skoro v každé větě jsem se snažila hledat skrytý symbolismus a po přečtení mi došla jedna zajímavá věc. Tahle kniha je literární ekvivalent tvz. Umělcova hovna.
Jeden umělec zavřel svoje výkaly do plechovky a začal je prodávat jako umělecké dílo za tisíce dolarů. A skutečně se našli lidé, kteří byli ochotní za jeho výkaly v plechovce tisíce dolarů zaplatit a označovali to za konceptuální umění. Z toho vyplývají dvě věci - absolutní úpadek západní kultury a to, že hranice mezi uměním a doslova hovnem může být dost úzká.
Pokud by tuhle knihu napsal pacient psychiatrické léčebny (a kniha působí, jako kdyby ji napsal), tak by po ní neštěkl ani pes a nikdo by ji za umění nepovažoval. Vzhledem k tomu, že se ale knize dostalo dobrého PR, tak je veřejností považovaná za umělecké dílo. A to i přesto, že je tvořena jedním nesmyslem za druhým.
Dávám knize dvě hvězdy, jednu za ilustrace a jednu za výše popsané oklamání čtenářů.
Jak hodnotit něco tak krátkého,v podstatě knižně vydanou povídku? Je z toho sice cítit japonská zvláštnost,ale nemá čas se rozvinout úplně.. Navíc, dětský způsob vyprávění mi v tomto případě moc neseděl.V podstatě jsem si mnohem víc užil kresby a grafiku,než samotný text.
Táto útla knižka od jedného z najobľúbenejších ázijských autorov bola mojou prvou od neho. Aj keď som ju prečítal na jeden záťah mám z nej zmiešané pocity a od príbehu a aj rozuzlenia som čakal asi niečo iné. Možno som len nepochopil zámer autora. Myslel som, že príbeh chlapca, ktorý skončí v podzemí knižnice sa bude vyvíjať inak. Od čítania iných autorových kníh ma to ale neodrádza. :)
Jedna hvězda za ilustrace. Jinak se hlásím k těm, co jim unikla pointa. Zbytečně vydaná kniha.
Na tuto knížku jsem se těšila. Zaujala mě obálka i název a první kniha od Murakamiho se mi moc líbila. Tady jsem se ale úplně ztratila. Byla zvláštní až moc. Samotný námět mi nepřišel až tak špatný, ale postupně jsem přestávala chápat, co měl příběh vlastně říct a závěr knihy mi unikl docela. Nicméně forma knihy je krásná, zvláště ty temné ilustrace v ní, za které přidávám hvězdičku.
(11/19)
Temná hříčka, pěkný nápad, milé zpracování. Každý druhý nadšený čtenář alespoň jednou (jako dítě) zatoužil zůstat zavřený v knihovně. Pro někoho by to bylo dobrodružství mezi stovkami lákavých titulů, pro jiného nakonec jen černá můra, ze které vás může vysvobodit třeba tajuplná něžná dívka. Pokud měl příběh hlubší smysl, zjevně jsem ho minul.
Pár řádků jsem si myslela, že to bude pohádkový příběh pro děti..... Ne, za mně je to dokonalé minimalistické dílo prosycené beznadějí a temnotou. I díky grafickému zpracování, které by si zasloužilo svých vlastních pět hvězd.
Jak v knihovně neuvidím své dvě známé knihovnice, prchám pryč!:)
Podivnou knihovnu jsem si naprosto zamilovala. Nápad, ilustrace i samotný příběh mě do sebe hned vtáhli a než jsem se nadála, kniha byla přečtená. Za sebe můžu určitě doporučit. 5/5
.....pět hvězd dávám za ilustrace ..... samotné knize, která je pro mne o ničem a jako bývalého knihovníka mě dost /hodně/ zklamala ..... tenhle "džaponec" mi nijak moc nesedí ...žádná jeho kniha u mne není bomba...čtu ho jen ze zajímavosti co zase stvořil....
.....proto žádné hvězdičkové hodnocení .....jenom přečteno
Bylo to asi to nejpodivnější, co jsem kdy četla. Líbilo se mi to a zároveň nelíbilo. K asijské literatuře se ještě budu muset pročíst :) Ilustrace knihy jsou ale nádherné!
Cekala jsem na nejakou myslenku, ktera bude odhalena na konci, ale nic. Vubec nevim, co bylo smyslem te knizky?
Neodvažuji se hodnotit, protože ta kniha je tak zvláštně podivná. Sympatický mladý čtenář, tajemné podzemí pod knihovnou, čtivý styl a krásné ilustrace přesně vystihující text... Ale... Budu muset vyzkoušet i nějaký autorův román, protože tahle povídka pro mě vyzněla do ztracena a nadějný začátek vystřídal rychlý konec, který mi ke zbytku nějak neseděl.
Na druhou stranu ji pořád promýšlím, takže mi utkvěla v paměti a to je nakonec dobře, ne?
Divné, fantastické, strašidelné, trochu nepochopitelné. Moje první kniha od Murakamiho a nemám odvahu dát se do dalších - i když se mi Podivná knihovna podivně líbila - nebo ne?
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o knihách
Autorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Podivná knihovna je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 2 259x |
Čtenářské výzvě | 914x |
Doporučených | 28x |
Knihotéce | 370x |
Chystám se číst | 319x |
Chci si koupit | 90x |
dalších seznamech | 6x |
Přiznávám, že jsem si knihu přečetla, jen kvůli její krátkosti, abych ji stihla zařadit do čtenářské výzvy. Nicméně styl autora mě vcelku zaujal, ačkoliv nebyl moc prostor pro pořádné rozvedení děje. Přesto to vypadá, že bych si v příštím roce (letos už to určitě nestihnu :D) mohla toho Murakamiho konečně něco přečíst.