Můj rok 1980
Pavel Tatíček
Můj rok série
Rok 1980, kterému je věnována tato kniha, byl rokem velkých sportovních událostí, ale také nenápadných, o to však významnějších politických posunů. Ostatně politika zasáhla i do zmiňovaného sportu – Letní olympijské hry v Moskvě bojkotovala řada západních zemí na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu. Na zimní olympiádě v Lake Placid poráží ve finále mužstvo studentů amerických univerzit sbornou Sovětského svazu a postará se tak o tzv. zázrak na ledě, který si Američané stále připomínají. Českoslovenští tenisté poprvé získávají Davisův pohár a v Praze na Strahovském stadioně – v té době největším stadioně na světě – vrcholí Spartakiáda. Je dokončena dálnice z Prahy do Bratislavy a od Muzea k Můstku projede poslední tramvaj. Do kin přichází dnes už filmová legenda Vrchní, prchni! a na televizních obrazovkách startuje seriál Arabela. Umírá Jan Werich a v New Yorku je zavražděn John Lennon. Na světě jsou definitivně vymýceny pravé neštovice. Miliony lidí propadají šílenství Rubikovy kostky a Zimbabwe získává nezávislost. V loděnicích v polském Gdaňsku se rodí odborový svaz Solidarita a do jeho čela je zvolen elektrikář Lech Wałęsa. Ačkoliv pád železné opony je ještě daleko, toto je první krok k revolucím roku 1989. Zavzpomínejme tedy společně na rok, kdy se z vteřiny stala sekunda, kdy se v Čokoládovnách Modřany začala vyrábět tyčinka Deli a kdy se narodil Harry Potter…... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
historie, dějiny vzpomínky retro rok 1980
Kniha Můj rok 1980 je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 10x |
Čtenářské výzvě | 1x |
Knihotéce | 6x |
Chystám se číst | 8x |
Chci si koupit | 5x |
Co na to říct.... je to prostě souhrn věcí, které se udály a které si samozřejmě nevybavujete, jelikož vám bylo 0 let... některé věci vám vyvolají úsměv na tváři, jelikož pokračovaly i potom co už jste začali trochu vnímat a vás zaplaví nostalgie....možná to zní divně, ale lepší by bylo přečíst vše potom třeba od roku 1983, kdy už si toho člověk vybaví víc a zažije větší dávku nostalgie... za mě největší radost byla ze zjištění, že jsem ještě zažil pana Jana Wericha...sice jenom 2,5 měsice, ale stejně....