Můj muž, má žena
Richard Erml
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329840/mid_muj-muz-ma-zena-D3k-329840.jpg
3
12
6
Pohnutkou pro společný manželský život bývá po letech už nikoli oboustranný úchvat, nýbrž hlavně zvyk. Dvojice z Ermlova románu se dokonale zná. Každý partnerův čin i každá partnerčina myšlenka se dají předvídat. Je to unavený a smutný tanec porozumění, ale jeho setrvalost v sobě skrývá i oporu. Třeba právě ve chvíli, kdy se spolu vydávají do Ladaku po stopách dávné cesty, kterou podstoupili v době mládí a zamilovanosti. Jejich cílem jako by bylo i opětovné setkání s moudrým učitelem, jenž by uměl i nyní osvětlit to, co prožívají… Prozaický zpěv o vyhaslé lásce však možná paradoxně vypovídá o její velikosti.... celý text
Přidat komentář
Pocitovka na dva večery, popisující dojmy z přechozeného vztahu s takovou přesností, že bych se nedivil, kdyby autor vycházel z osobních zkušeností. Už vědí všechno. K pochopení signálů vysílaných partnerem ani jeden z nich nepotřebuje překlad (nebo jsou o tom alespoň přesvědčeni). Tajemství se vytratilo.
Díky střídání vypravěčů víme, jak stejnou situaci vnímá každý z nich, v čem se chápou a v čem rozcházejí. Skutečně nezaujaté jsou ovšem pouze názory cizinců, kterým na rozdíl od manželů nechybí odstup. Do aktuálních prožitků se neustále vkrádá minulost plná naděje a vzrušených očekávání. Přítomný moment v sobě nese celou historii jejich vztahu. Vznešenost tibetských hor kontrastuje s pomíjivostí člověčího soužití, s naší zaujatostí sebou samými.
Ocenil bych, kdyby se od sebe způsob myšlení a vyjadřování muže a ženy více lišil, kdyby bylo méně zjevné, že autorem jejich slov je jeden a týž člověk. Některé popisy navštívených míst mi přišly pro vyprávění nadbytečné, vhodné spíše do cestopisu, některé obraty příliš básnické, po boku převažujících věcnějších pasáží rušivé.
V souhrnu ale nadprůměrná domácí próza, která může mít pro toho, kdo si prochází nebo prošel něčím podobným, terapeutický účinek.
Má snad tato kniha vyvolat patos?
Nebo snad pomoci se zorientovat v Indii a popsat její nesporné krásy?
Příběh dvou vyhaslých lidí, vyčerpaných láskou a životem.
Autor knihy vytvořil sympatický manželský pár, který vyráží do daleké Asie, aby zachránil tonoucí se vztah.
Dialogy jsou zajímavé a uvěřitelné, znalost Indie fantastická, a tak není důvod nezačíst se.
Neobvyklá je forma vyprávění v 1.osobě, ale z pohledu více osob. Budu korektní a přiznám se, že jsem více fandil muži, než-li jeho ženě. I když v jistých momentech jsem moc dobře rozuměl jejímu životnímu zklamání.
Povedený je obzvlášť závěr knihy. Ještě dlouho si budete přehrávat atmosféru a dusivý pocit zmaru, který ve Vás zanechal...
Příběh stárnoucích manželů, kteří se snaží vzkřísit uvadající vztah, se četl dobře, ale nijak zvlášť mě nenadchl. Kladla jsem si často otázku, proč tedy spolu tolik let zůstávají, když je to pro oba dva taková oběť. Je pravda, že spolu lidé žijí často jen ze zvyku, ale i tak je dobré si najít na tom druhém něco pěkného. Nejzajímavější byly pasáže, které popisovaly jejich cestu Tibetem, ty mě opravdu bavily a zaujaly, jinak jsem to dočetla spíše ze setrvačnosti...
V podstatě je to takový malý cestopis okořeněný vztahy starších manželů. Dočtete to hlavně proto, že chcete vědět, jak se rozhodnou se svým manželstvím naložit. Ale...
Číst tuhle knihu je jako mít dlouholeté přátele, kterým to už spolu neklape. Oba je dobře znáte, chápete a soucítíte s nimi, ale zároveň je vám jasné, že to nemá řešení. Vidíte, že jsou oba zabejčení ve svých pozicích a nejsou ochotni se hnout.
S každým z nich vám může být dobře, ale s oběma dohromady - v dusnu jejich vztahu - už ani ne. Můžete se s nimi přestat stýkat (protože jste taky jenom člověk a na tohle prostě nemáte), nebo zůstanete, aniž se necháte zatáhnout do jejich šachů.
A zhruba tak můžete vnímat i tuhle knížku - buď si řeknete „Proč mám něco takového číst?“ a knihu odložíte s nízkým hodnocením, nebo se začtete a více hvězdami oceníte, jak autor nahlíží do hlubin zklamané a smutné lidské duše a třeba oceníte jemný, byť trochu cynický, pozorovací talent obou protagonistů, kterým vidí sebe i svůj protějšek.
Kniha může vést k zamyšlení, proč vlastně ve vztazích (a komunikaci obecně) ta lepší část nás samých mlčí, zatímco ta horší precizně dávkuje smtelný jed a pustoší, padni kam padni.
Pokud chceme mít dobré vztahy, musíme o ně pečovat.
Opustit/vyměnit partnera nepomůže, pokud nezměníme (i) sebe.
Štítky knihy
Tibet partnerské vztahy manželé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Libeňský román |
| 2018 | Vinnetou naší doby |
| 2017 |  Můj muž, má žena |
| 2007 | Tibetské nebe, peklo, ráj |
| 2002 | Zuzanka a tibetské velehory |
Kniha Můj muž, má žena je v
| Přečtených | 16x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Jedna hvězdička za hezkou obálku. Jinak nic na 150 stranách. Manželství dvou naprosto citově prázdných lidí, vyprávěné v ufňukané ich formě střídavě v ženském a mužském rodě. Nemilují se, namají si co dát, život jim protekl mezi prsty. Proč kvůli tomu váží cestu do Tibetu netuším, asi aby kniha byla "in" a koupilo to víc hejlů. Až mi naskakakuje husí kůže z toho, že někdo může takhle promarnit život. Při četbě jsem střídavě upadala do deprese a byla naštvaná.
"Prožít třicet let s někým, kdo mě už po třech letech přestal zajímat? Měla jsem několik šancí to změnit, avšak zvítězila - co? Má pohodlnost, anebo víra, že se věci dějí samy a nemá smysl do nich násilně zasahovat?"