Můj I.Q.
Iva Pekárková
Román nekonformní české spisovatelky. Historie jednoho nerovnocenného vztahu, na jejímž pozadí autorka svým osobitým stylem mistrně vykresluje obraz města New Yorku a jeho obyvatel.
Přidat komentář
Knížku jsem si půjčila kvůli foto na obálce. Těch foto je v knížce 50, ale NY jsem tam poznala jen asi na třech. Ostatní mohou být odkudkoliv - ale jsou zajímavé. Text přečtete za 2 hodiny, ale o NY je to jen tak mezi řádky. Čekala jsem něco jiného.
Jsem ráda, že v NY jsem za krátkou dobu potkala jen to, co mne ohromilo a líbilo se mi. Nemyslím si, že NY je jen džungle.
Úplně nevím, co si o tom mám myslet. Od začátku jsem to četla jako, že to je její příběh, protože zatím všechny její knihy byly opravdu, ne vymyšlené. Pa jsem si říkala, jestli je to možné. Možné to samozřejmě je, jen jako jestli ona? Pak jsem začala přemýšlet, jestli to je pravda nebo je to smyšlený příběh. Pak začalo přituhovat, ale až konce stejně nevím, jestli je to smyšlený příběh nebo popis skutečné události.
A díky tomu jsem to četla až do konce se zatajeným dechem.
Jsem mladý člověk a New York je moje srdcovka ale tohle je bída. V knize je týpek popisován téměř jako pan Božský, přitom je to vyhulená socka, která mě neuvěřitelně vytáčela. Jinak je kniha naprosto o ničem, trápení ukončeno na stránce 170, ne nezajímá mě jak tahle love Story dopadne...
Téměř básnická próza o příšerném vyhulenci, který se rád předvádí, pere se s cizími muži kvůli malicherným důvodům (a ze stejných důvodů jich pár přišije i své přítelkyni), mění názory, přesvědčení i víru jako ponožky (špatné přirovnání, ty si on nemění), lháři a podle názoru většiny čtenářek asi naprostém volovi - jehož ale vypravěčka miluje, přestože někdy přiznává, že neví proč; ale možná ji právě ta stejná většina žen pochopí, protože to autorka jednak umí podat (jazyk této knihy jsem si opravdu užila), jednak - která z nás si někdy nenechala do sebe "zarůst kořeny" naprostého vola...
Autorka sama přiznává, že si zkusila ve svém životě ledacos.
Úmyslně, kvůli sobě, tak proč by to pak, když i píše - neprodala?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Kniha Můj I.Q. je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 46x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Knihu jsem dostala darem a upřímně jsem se kvůli názvu a podtitulu (Můj I.Q. , město New York a jedna divná láska) lekla, že se bude jednat o nějakej přeromantizovanej lacinej odpad pro zbožňovatelky červené knihovny. Taková ta knížka ovšem (k mému překvapení a potěšení) není. Jestli očekáváte nějaký kouzelný romantický příběh, raději po knize ani nesahejte... Kouzelný ten vztah není, o romantice se taky moc mluvit nedá (i když občas jo, ale ne o takové té typické) a příběh... Příběh tu v podstatě není, respektive děj ne. Absence děje však ani není na škodu, kniha se skládá z krátkých kapitol obsahující všemožné popisy a myšlenky, což se mi osobně líbilo, přišlo mi to velmi čtivé. Postava I.Q. je zde vyobrazena se všemi jeho chybami, čtenář vidí, že to opravdu není někdo zamilování hodný, přesto je vypravěčkou zároveň velmi idealizovaný. Pro mě to byl prostě jen nesympatickej, nafoukanej a zakomplexovanej budižkničemu. Kromě čtivosti, co se mi ještě líbilo, byly fotografie přiložené ke každé kapitole. Střípky z New Yorku, které vám vlastně o New Yorku nic moc neřeknou, střípky, které by mohly být odkudkoliv, střípky, na které se obvykle lidé nezaměřují (a to je často škoda).