Můj breviář

Básnickou žeň posledních let života Táborský shrnul do sbírky Můj breviář (1938). Její název napovídá převahu veršů subjektivních, nebezpečí nové světové války však básníka vyprovokovalo k řadě básní ostře politicky vyhrocených. V havlíčkovských epigramech i v delších satirických básních reaguje pohotově na aktuální témata své doby – fašismus a blížící se válku. Většina básní je napsána ve stylu agitačních písní, jaké byly u nás populární v r. 1848 a které Táborský mylně pokládal za skladby Havlíčkovy. Některé básně sice trpí jistou deklamační manýrou, jež snižuje jejich umělecký účinek, mnohá čísla však svědčí o básníkově schopnosti vidět do zákulisí domácí i zahraniční politiky. Pro politické stanovisko Táborského ve druhé polovině třicátých let je významná báseň SSSR, napsaná r. 1937 ke dvacátému výročí Velké říjnové revoluce. I když po stránce umělecké nemá valnou hodnotu, je dokladem toho, že Táborský na konci svého života uznal nezbytnost revoluce, jež dala vzniknout „zemi dobytých práv", kterou obdivuje jak pro její smělé plány přestavby, tak pro mírové úsilí, v němž vidí protiváhu fašistického nebezpečí. (D. Kšicová)... celý text