Mstící paprsek

15.11.2021

Dobrodružný horror se sci-fi prvky. V hlavní roli opět psychopatický zločinec, jenž chce neskromně zničit svět pomocí svého vynálezu: energie, rozkládající a likvidující jakoukoli hmotu, kterou chce tento démon vypustit po Zemi pomocí stávající sítě elektrovodičů. Na úvod dobrodruh a přeborník v boxu Gerry Windermaine při chůzi Devonskou alejí uvidí v krajině, něco, co si nedokáže vysvětlit a co v něm probudí okamžitou hrůzu. „Vypadalo to, jako by těmito místy proběhla strnule rovná čára ohně, spalujícího a sžíhajícího vše, co mu stálo v cestě, v matnou drobivou měď, strhávajícího na své pouti každý trs vřesu, každé stéblo trávy. Vyoral čáru tak přímou a přesnou, jako nový, pískem posypaný chodník . Čáru smrti, běžící tak jistě, jak zeměpisná rovnoběžka po celém povrchu planiny.“ Následně dojde k nevysvětlitelným událostem v Deepavelském zámku, kde Windermaine ubytován. „---Hola, co se to děje se světly! Jeho hlas zesílil ve výkřik a bylo z něho cítit náhlý nepokoj. Světla pod červenými stínidly se počala nevysvětlitelně chovati, Velmi pomalu počala ochabovati, trácela jasnost tak stejnoměrně a vytrvale, jako by to byl svítiplyn, který byl zvolna zarážen v plynárně. Velkými okny bylo možno viděti východní křídlo budovy, v několika místnostech byla viditelna světla a všechna si počínala tímtéž způsobem. „V elektrárně dochází proud,“ prohodil klidně Windermaine. Jakoby jej chtěla usvědčiti ze lži, světla ihned vzplála prudším jasem a počala zářiti podivným světlem, které bylo daleko silnější než normální jasnost žárovek. „Hlavní pojistka vypovídá službu – za chvilku zhasnou všechna světla,“ prohlásil Windermaine. Ale hlavní pojistka odolávala napětí, jak se zdálo. Několik vteřin světlo sílilo víc a více, pak počalo nabývati nepřirozeně fialového zabarvení. Rozhořelo se podivným jasem ultrafialových paprsků. A Windermanine počal pociťovat, že ho mrazí pokožka. Nikoli snad strachem nebo nepokojem, nýbrž čistě od přímým účinkem tajemných paprsků, vycházejících z lamp. „To je divné!“ zamručel a pohlédl na ruce. Zdály se mu rozpálené a suché – jako kůže, která byla vydělána příliš prudkým draslem. Byly drsné a nehty vypadaly podlité krví. Pohlédl na Harrigana. Jeho hostitel vyskočil a stál pod hroznem žárovek, upíraje na ně zraky, snaže se přijít na kloub příčině toho záhadného úkazu. Nevědomky si počal tříti hřbety rukou. Jeho tvář vypadala zeschlá jako těsto - mrtvá, neživá a dostala podivný odstín horečné barvy jako u člověka, který byl stižen srdečním záchvatem za mrazivě chladného jitra.“ Výtečná pasáž, pro mne nejlepší z knihy. - O několik dní později zmizí rybník Černá tůně – voda z něj se vypařila. Windermaine má o čem přemýšlet - a též jeho pěstí bude třeba.