Mrzáci světa a svět bez mrzáků

Mrzáci nedostali svůj podíl z radostí tohoto světa. Úvod knihy se dotýká názoru na život, jeho vznik a harmonický dozvuk. Následující kapitoly líčí značný vliv prostředí na nitro, obírají se telesným i duševním osudem člověka, přírodou macešsky opomenutého. Čtenáři se nevnucuje žádné pro ani proti, má si své stanoviště sám vyhledat. Má to však činit jinak, než se dálo dosud. Pokud totiž dosud pohlédl zdravý směrem k mrzákovi, ustrnul vždycky záhy jeho pohled, odvrátil se nebo aspoň unavil nezájmem. Nejistá domněnka lehce zdřevění, lež ta však hned zkamení. Nemusíme všemu věřit, co lidé roztrušují, ale nesmíme také věřit, že všechno říkají bez podkladu. I tento osten se snaží autor zlomit. Je to velký úklid, který podniká u všech čtenářů, úklid v mylných názorech; hned stírá prach s lesklého povrchu lidského srdce a pak zase otvírá široce okénko do nitra zatrpklého psance. Reka s papírovou helmicí na hlavě a dřevěnou šavlí v ruce — to jsou zevní masky odvahy, v nitru však dříme skromná nehlučnost, odhodlaná k boji. Vedle ní se krčí věčná bázeň před náladou celého okolí... Svět bez mrzáku, toť utopie, která je zrcadlovým obrazem dávného přání, aby byl svět především lidštější. Všichni bojují o to, aby mrzáků ubývalo, lékaři proti příčinám a následkům chorob, vychovatelé narovnají skleslého ducha a všechen ostatní svět musí tyto snahy doplňovat lidsky.... celý text