Mrtvý holky
Miloš Urban
Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Knihy vychází také ve v ilustrované verzi s ilustracemi Pavla Růta.
Přidat komentář
Moje první věc od Miloše Urbana a musím napsat, že se to četlo skvěle. Nenašel jsem špatnou povídku. Všechny čtivé, zábavné i mrazivé až divné, ale vždy se skvěle vykreslenou atmosférou. Určitě si přečtu další jeho knihy.
Další výtečná kniha od Miloše Urbana. Sborník povídek má nádech mysteriozna až hororu, osobně mě s poslední povídky až zamrazilo. Jak to bývá jednotlivé povídky mají různorodou kvalitu, ale vyloženě špatnou povídku kniha nemá. Urban mě opět nezklamal, už se těším až si přečtu další knihu.
Urbana mám načteného, a i když jsem zvyklá na jeho překvapení, povídky mi přišli naprosto jiné. Nicméně pořád stejně ujeté. Některé jsou na můj vkus snad až moc zvrhlé, ale i když jsem byla ráda, že jsem některé z nich už konečně dočetla, s chutí a napětím jsem se pustila do další :)
Při čtení jsem si uvědomila, že jsem knihu měla půjčenou v době jejího vzniku - tedy před 10 lety a zhrozená ji odložila. I teď pro mě představuje zvláštní směsici lásky, děsu a posedlosti "něčím, někým". Nedoporučuju pro konzervy;)
Za mě nejlepší povídky: Občina, Pražské Jezulátko, To strašný kouzlo podzimu.
,,Přísahal, že nemá kondom ani AIDS. Pochlubila se očkováním proti klíšťatům." Aaaaa:DDDD
Já mám prostě Urbanovo psaní ráda. Takže tenhle výlet do jeho drobné rané tvorby z let 2002-2006 mě bavil a potěšil. Povídky mají atmosféru, nápad, styl, jsou tajemné i napínavé, překvapivé i šokující.
I v těchto malých formátech pan Urban dokázal, že psát tedy umí.
Jako celek to pochopitelně nefunguje, několik povídek bylo ale povedených. Jednoznačně nejvíc mě dostala Urbanova Štědrá noc, atmosférou evokující až E. A. Poa.
Nakonec jsem ani nepřečetla všechny povídky.
Příběhy - jejich podivnost a často překvapivá rozuzlení - mě skutečně zaujaly, nicméně mi vůbec neseděl styl psaní. Nedokážu ani pořádně říci proč, jen vím, že jsem si u některých povídek říkala: "přesně proto jsem nesnášela čtení Amerického psycha".
Myslím, že stojí za to knihu zkusit a sami uvidíte, jak Urban sedne vám.
Pro mě to bohužel dobře nedopadlo, minimálně co se této sbírky týče. Plánuji však zkusit nějakou novější tvorbu, je možné, že se mi bude líbit více.
Na tuhle knížku mě přivedla moje učitelka češtiny a naprosto mě ta knížka nadchla, ale nemohla jsem dát 5 hvězd, protože některé povídky bych malinko poupravila, ale to je samozřejmě věc názoru.
Výborné povídky. Je v nich všechno z „klasického Urbana“ - jeho fascinace rituály, vírou, krásou, uměním, tajemstvím, magií. Jsou tajemné, někdy dekadentní a zvrácené až děsivé, ale tak skvěle napsané, že vás drží a nepustí, dokud nedočtete. Moc se mi to líbilo :o)
P.S.: Jo a konečně jsem zjistila, proč měl Max Unterwasser ze Stínu katedrály znetvořené oči a část nosu. :o)
Naprosto mě uchvátilo, jak Miloš dokázal perfektně vykreslit atmosféru a to hned na první stránce. Povídky byly natolik zvláštní, až jsem se přistihla, že mě neskutečně přitahují. Příběhy mě chytily za srdce, z každé povídky mi zůstal v paměti živý obraz a k němu dokonce i vůně. Tajemné lesy, strašidelná Praha, děsivé klenotnictví, smrduté putyky. A do toho mužské a ženské postavy, krásné i odporné. Živé i mrtvé. Rozhodně plánuji ochutnat i jiné jeho knížky. Ano, ochutnat. :-)
První kniha autora, kterou jsem četl. Vlastně to byla taková sonda, autor je dost oceňovaný, tak jsem ho chtěl „ochutnat“ na jeho kratších textech. Budu ale muset zkusit nějaký román, protože povídky mě moc nezaujaly. Četl jsem je sice se zájmem, ale spíš s očekáváním pointy, než že by mě nějak upoutala literární kvalita textu. Podle těchto povídek soudě, Miloš Urban nebude „šálek mého čaje“.
Některé povídky mě šokovaly, další se mi líbily tak nějak normálně. Ale všechny byly moc čtivé, plné tajemna a erotiky. Moje druhá knížka od Urbana a rozhodně nekončím!
Tato sbírka byla moje první setkání s Milošem Urbanem a musím říct, že mě jeho tvorba oslovila. A to nejen u těchto povídek, ale hned v zápětí Santiniho jazyka! Jeden z mála současných českých autorů, které čtu.
Soubor několika povídek ukazující typický styl psaní Miloše Urbana. Příběhy mnohdy až s tajemným a mystickým nádechem jsou velice čtivé a lze je čtenářům, kteří mají rádi knihy tohoto autora, jen vřele doporučit. Pro oddechové čtení po těžkém dnu bych právě sáhla po této knize
Ještě jsem ji nedočetla, jsem asi u sedmé povídky, ale i teď můžu říct, že se mi líbí. Velké plus je už to, dostat takový nápad a vydat takhle povídky v knize. Jsou zajímavé a dobře se to čte. Má to všechno: vtip, napětí, překvapení a je to originální. Čtu to ve škole, když se nudím o chemii, nebo tak, takže super čtení na zabití času.
Kvůli téhle sbírce jsem se pustil i do dalších věcí od Urbana. A platilo u nich totéž, co tady: některé věci pro mě byly naprosto parádní, některé mě skoro vůbec neoslovily.
Štítky knihy
Část díla
- Běloruska 2003
- Faun 2007
- Občina 2007
- Pražské Jezulátko 2004
- Smrtečka 2005
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Mrtvý holky je v
| Přečtených | 327x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 95x |
| Chystám se číst | 47x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 3x |
„Nejhrůznější je ... nevyřčená skutečnost.“
Miloš Urban opět nezklamal :-), v deseti povídkách mě provedl svým zvláštním osobitým světem, ve kterém podivínské postavy trpí nejrůznějšími úchylkami a podivné okolnosti vedou k podivným nedorozuměním.
V knížce najdete deset příběhů, ve všech smrt a násilí, v každém pak trochu jinak, Urbanovi se podařilo zachytit snad všechny podivnosti života :-) ... a tak můžete pozorovat, jak se postupně podivnost mění v úchylnost až nakonec ve zlo ...propracujete se od „pouhé“ úchylky, k neobvyklému násilí, pak skrz zdánlivou smrt až k zvrácené a brutální vraždě.
Navzdory výše uvedenému, a to se mi na Urbanových textech líbí asi nejvíc, vás budou vší tou hrůzou, nadpřirozenem, případně jen disharomonií, provázet vlastně poetické texty, nechybí romantické kulisy starého zámku, opuštěného lesního altánku, nebo pohanských obřadů ... s tím je pak spojená unikátní, zvláštní, osobitá snová atmosféra, podle ní Urbana určitě poznáte ... a navíc příběhům to dodává na bizarnosti :-).
„Holka les probudí, něco v něm zažehne...“
„To bylo doufám naposled. Protože jestli mě nenecháš na pokoji, zabiju
tě už doopravdy.“
Já naopak doufám, že to naposled nebylo ... určitě ještě znovu zajdu, na návštěvu do Urbanova světa, když se totiž podívám kolem sebe po tom našem současném neromantickém světě ... motivů, různých podivínských postav trpících nerůznějšími obsesemi se určitě najde dost :-), takže pan Urban bude mít určitě o čem psát :-).
A navíc, nebo především, já mám prostě, stejně jako Makropulos, Urbanovo psaní taky ráda :-).