Mrtvé duše

od:


KoupitKoupit eknihu

Vrcholné dílo velkého ruského realisty podává pravdivý obraz statkářského života v carském Rusku a prohnilosti této třídy (v 1. pol. 19. stol.). Hrdina Čirikov, zchudlý šlechtic, chce znovu získat jmění podvodným nakupováním "mrtvých duší " - zemřelých nevolníků, od statkářů...

Vydavatel: Naše vojsko - Praha

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31124/mrtve-duse-31124.jpg 4.1246
Orig. název:

Mertvyje duši (1842)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Naše vojsko
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Přidat komentář
Toffee
26. dubna

Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna).

Stojí za odcitování:
- Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu.

- ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka.

- Rus je chytrý, až když prohloupí.

Hospodyňka
22. února

Byla to povinně nepovinná četba, ale vtipná a k vínu doporučuji.

callahanh
24.04.2017

Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%

-Pečivo-
29.01.2017

V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.

Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.

No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.

Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.

Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.

BrozaM
12.01.2017

No... těžko hodnotit. Škoda, že z druhé části toho moc nezbylo. Bohužel jsem to nevěděla a po několika stránkách 2. části nechápala nic. Pak jsem si to dohledala, ale možná by to mělo být někde viditelně uvedeno.
Bohužel mi román ani nepřijde dějový, je to takové nijaké.

Pawlisman
23.12.2016

Zklamání. ano, jedná se o čtivý román, poměrně jednoduše napsán, bez větších hloubek, dosti dějový. Proč ne. Říkal jsem si ok, 4*. Ale tedy polovinu románu objíždí statkáře a kupuje. Pěkný vhled do tehdejší Ruse. Těšil jsem se na vyvrcholení v druhé části. Jak to s ním dopadne, jaký to bude kšeft. Dyť o tom nápadu je celá myšlenka díla. Nic. Do ztracena. Nestane se NIC! Navíc často chybí některé části rukopisu. Což je taky pro čtenáře velice milé. Nakonec strhávám na 3 hvězdy, i přes pěkný rukopis, protože nedoporučuji.

parxel
30.07.2016

Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že tuhle knihu nikdy nedočtu. V podstatě 30 stran o tom, jak se Čičikov chystá na nějakou společenskou událost, leští si body a pulíruje se. To mi přišlo o ničem. Pak jsem se, ale velmi rychle začetl a zbytek knihy jsem doslova a do písmene zhltal. Naprosto mě uchvátil Gogolův "suchý" humor a některé kapitoly me vyloženě nadchly. Například kapitola o tom, jak se šíří pomluvy městem. Ta byla prostě kouzelná. Nezapomenutelný zážitek. Jenom mne trochu mrzí, že Gogol nestihl dopsat závěr. I přesto dávám plný počet hvězd.

niki-chan
14.05.2016

Prosím mě zvláštní příběh, který mě zaujal především popisem a charakteristikou jednotlivých postav. Popis ruské krajiny nemůže nezaujmout, stojí prostě za přečtení

Alix
17.10.2015

Jak už napsal někdo přede mnou, je to "smích skrz slzy".

Hun
21.09.2015

Asi nejvíc se mi líbily poetické pasáže, v nichž se autor vyznává ze vztahu k ruské krajině.

Alinka2
19.08.2015

Děj velmi bohatý a pestrý, ale to není nic ve srovnání s popisem postav, jejich charakteristikou. V knize N. V. Gogol velmi výstižně a přesně líčí chování představitelů tehdejšího feudálního systému v Rusku. V první části chtěl popsat svět takový, jaký je, ve druhé, jaký by měl být a ve třetí je náznak toho, jaký bude svět až po proměně. Jen škoda, že ho nedokončil.

Marbo
30.01.2015

To není román, ale učebnice autorů ruské literatury, obor charakterizace postav. Děj je na vedlejší koleji, v hlavní roli plejáda mluvků, lakomců, hrdinů, starců i nadějných mladíků...
k dokonalosti chybí jen dokončení díla

mdracek
29.09.2014

Tak z tohoto díla mám poněkud rozporuplné dojmy. V první části, kde Čičikov jezdí po statcích a skupuje duše ve velkém je velmi přesně popsán rozdíl mezi různými typy statkářů i autorův pohled na tehdejší ruskou společnost. Gogol také hodně komunikuje s čtenářem. Druhá část se mi kvůli chybějícím částem díla zdála taková roztrhaná a samozřejmě neukončená - 2. dílu už jsme se nedočkali.
Celkově se toto dílo z dnešního pohledu hodnotí těžce, ale musím uznat, že Gogol dokázal opravdu věrně vystihnout strukturu úřadů těch dob a reakci ruské společnosti na muže, kterého všichni chválí a podlézají mu, jen proto aby ho vzápětí, po zjištění nových informací, vyvrhli ze společnosti a začali pomlouvat.

Aaron Lewis
15.08.2014

To téma bylo velmi zajímavé a vůbec jako ostatní rusky píšící autoři vyobrazoval ty obyčejné lidi opravdu syrově, ale pro mě je to vždycky něco tak cizího, že to ani nevnímám tak, jako bych měla. Četlo se to trochu hůř, ale ta kniha má něco v sobě.

eviku19
03.04.2014

výborne napísane ani chvíľku som sa nenudila:)

Drolreich
31.01.2014

Mrtvé duše jsou pojem a měly by být čteny. Ano, nejsou kompletní. To jim však neubírá na kvalitě. Čičikov se může zdát atypickým hlavním hrdinou - to je ovšem autorský záměr. Donutit čtenáře se zamyslit nad sebou, jestli také v sobě nemá kousek Čičikova. Kousek člověka, který po tom, co získá své, odcestuje pryč. Že bezskrupulózně využívá lidí, vtírá se jim seriozním vystupováním či historkami z dětství. Umí hrát karty, navštěvuje plesy a vůbec se tváří společensky. Jako aristokrat. Nemá výčitek, je mistrem svého oboru...skrze toto nám Gogol líčí dobové Rusko s jeho obyvateli. Působí to tragicky, zároveň i směšně. Smích skrze slzy, typický pro Gogola. Dílo může být vnímáno jako cesta jednoho malého člověka k vykoupení - nejdříve zhřešil, prošel si očistcem a ve třetím díle by nejspíše došlo ke katarzi, kde by se Čičikov konečně usadil a žil spořádanější život. Takové náznaky tam najdeme, leč se můžeme dohadovat zda-li by tomu tak skutečně bylo.

emptyRow
03.08.2013

Dobrý deň, volám sa Čičikov.
Hľadám a vykupujem neživých. Potrebujem ich mŕtve duše, toto snaženie dáva zmysel celej mojej existencií. Nie, nemajte strach chcem len tú nehmotnú časť, ktorá zvýšila po tom, ako sa pobrali z tohto sveta. Nechcem otvárať ich horby a nezaujímajú ma ich kosti, ktoré sú uložené v zemi. Len to prvé a posledné, čo im na tomto svete patrilo ich vlastné meno, ako odtlačok týchto mŕtvych duší. Stopu atramentu na bielom kuse papiera, ktorý predstavuje človeka.

Dej románu je klasicky rozvláčny. Pri troche snahy by sa z neho dalo urobiť aj niekoľko samostatne sa tváriacich kníh.
Spočiatku mi dej knihy pripadal ako klasický román bez veľkých zvláštností, zlom však nastal po príchode hlavného hrdinu na hospodársky dvor. Nastalo až mrazenie po tom ako som zistil o čo vlastne v tejto knihe ide. Gogoľ hovorí o mŕtvych dušiach. Kto je mŕtva duša ? Človek, ktorý už nežije, alebo ten kto túto mŕtvu dušu chce vlastniť ? Ten kto z nej chce mať zisk. Kto je viac mŕtvym ? Kto je viac neživým ??? A akú hodnotu má človek, ktorý sa neštíti podobných praktík ?

Dobrý deň, volám sa Pavel Ivanovič Čičikov a mám pre Vás zaujímavú ponuku ...

Belatris
21.07.2013

Kterak se tunelovalo za carského Ruska. Když se člověk naladí na rytmus textu, nechá se unášet a bavit. V některých pasážích se rytmus trochu hůře hledá, ale pak se čtenář opět chytí.

Hedwik
21.05.2013

Čekal jsem během četby rozuzlení a posunutí děje, čehož jsem se né úplně dočkal a jen mě kniha ještě více nahlodala. Je škoda, že se pokračování nedočkáme i když původně zamýšlené bylo. Možná, že v tom je právě ta krása, otevřený konec?

Leng
20.12.2012

Těžko hodnotit něco co není kompletní.

Flipper
22.10.2012

Obnažená Ruská duša na kosť, a i s tej kosti sa poriadne odlupuje na malinkú kostičku. A paradoxne si nikto ku koncu nie je istý v svedomí Čičikova. Toť umenie, ktoré nehynie a bude žiť dovtedy, dokedy sám človek bude h r o m a d i ť majetok, statky a či len mŕtve duše.

zipporah
20.12.2011

Nasadnete do ekvipáži a veziete sa ruskou krajinou. Je to ruský "pán prsteňov" v tom zmysle, že trávite veľký čas cestovaním. Milovníci dostojevského sledujú povahy ľudí, popri tom sa tvorí zbierka mŕtvych duší, ale to je vedľajšie. Na Čičikovovi je dôležité to, ako pracuje s ľuďmi, ako reaguje na rozličné situácie a autor zdôrazní, že je to práve taká postava, ktorá nemá s klasickými hlavnými hrdinami nič spoločného. Poetickejšie pasáže sú gogoľovský zákusok s malinovou príchuťou... Pri čítaní treba vypnúť a .... smiať sa, smiať a to nielen na speve ožratého drožkára, čo tituluje svoje kone ktoviekým... Kto chce ísť do ruských končín a nemá peniaze, nech si prečíta Mŕtve duše. Pre mňa druhá najobľúbenejšia kniha (nie najlepšia!), akú som kedy čítala a ktorá mi našepkala dôležité poznanie.

WEIL
11.08.2011

Gogol se v této knize zabývá velkým množstvím postav, které se pokouší charakterizovat v jejich hlavních rysech.

Osobně jsem byl poté, co mi Gogol udělal svou laťku přes REVIZORA zklamán, čekal jsem víc. Ale dnes vím, že takové dílo, jako je REVIZOR se rodí málokdy a má platnost neustále.
Proto se taky stále nově a nově nastudovává v divadlech po celém světě.