Možnost ostrova

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve svém románu s poněkud záhadným názvem Možnost ostrova se autor vypořádá s celým lidským pokolením – dílo se odehrává ve stádiu vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem západní civilizace na Zemi a po něm. V karikatuře současnosti se odehrává tragikomický příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který je ponořen do svého vnitřního světa a kterého ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho milenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou je sex pouze potřebou......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470839/moznost-ostrova-q0x-470839.png 4.1227
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Odeon
Originální název:

La Possibilité d'une île, 2005


více info...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Možnost ostrova

los
28.07.2020

velmi inspirativní čtení pro všechny transhumanisty

gretl74
20.07.2020

Možná by na obálce mělo být natištěno "nedoporučuje se pro 40+".
Tahle knížka, moje druhá od autora, mi dala docela zabrat, na své poměry jsem ji četla hodně dlouho. Rozhodně to není čtení na jedno odpoledne. Celkové vyznění je dost depresivní (a bohužel pravdivé, o to víc depresivní to je ...). Houellebecq vážně umí, ale nejsem si jistá, jestli to já umím tak moc ocenit. Teď si jdu dát sklenku červeného jako poctu autorovi, ale další knížka bude nějaká super lehká letní oddechovka ...
Za mne 3,5 hvězdy, možná tu půlku časem ještě přihodím ,)


mi-380
24.06.2020

Daniela, ústřední postavu (postavy) románu, si jen tak někdo neoblíbí. Ani u mě moc nezabodoval, dvěma autorskými postupy mě však MH přesto dostal. Daniel (tedy autor) jednak chrlí velice bystré postřehy o aktuální době i historii, a za druhé, umí pronášet neuvěřitelně ostré nekorektní provokativní hlášky okořeněné pornem a útoky proti jakékoliv víře. Obojí vystřeluje během standardního vyprávění často a přiléhavě a zvlášť to druhé působí většinou vtipně a dokáže udržet čtenářskou pozornost. Román je dalším z řady těch, které upozorňují na nezvratný zánik naší civilizace. Nezadržitelně, zákonitě. Sci-fi složka se objevuje jen jako na pozadí nenápadně potichu běžící film, dokreslující v současnosti probíhající děj a vývoj událostí, které nakonec vyústí právě do tohoto „filmu“.
V poslední třetině už jsem byl tímto stylem přesycen a dočítal jsem jen silou vůle.
70 % (aktuálně 207 hodnotících je s průměrem 81 %).

Samozřejmě jsem po celou tu show rozvíjel linku pravicově anarchistickou, ve stylu „s každým bojovníkem, kterého se podaří odstranit z boje, je o jednoho blbce míň, další blb zkrátka přijde o příležitost se bít”, tak jak se od Celina po Audiarda tradují zlaté okamžiky francouzského komického žánru…

Hildegarde hrála na harfu, předpokládám, že hrála kouzelně, ale po pravdě řečeno nevím, je-li možné hrát na harfu špatně - pojetí nástroje snad ani nedovoluje vyloudit cokoli jiného než melodické zvuky.

Člověk se směje jako jediný v živočišné říši, předvádí strašnou obličejovou deformaci, protože zároveň jediný překonal sobectví zvířecí přirozenosti a dosáhl pekelného, nejvyššího stadia, totiž krutosti.

Aya81
12.06.2020

Kniha ve mne zrála po celou dobu její četby. Zpočátku mne nijak neoslovila, dokonce jsem si pomyslela cosi o nebetyčné slátanině. Ale postupně jsem se do ní vnořila. Myšlenky kolem mne vířily a já je nasávala jak ten opilec rum z láhve. A přistihla jsem se, že u některých si pokyvuju hlavou, ano, takto to cítím i já. Třeba to, že (formuluju vlastními slovy) očekávání a touha je víc než samotný akt. Že život je věcí mladých a stáří je odvrhované, nepochopené, obtěžující. Že v životě člověka přichází čas, kdy zjišťuje, že zoufale hledá lásku, o níž sám ví, že mu nakonec zlomí vaz. Že lidská existence je založena na neštěstí a nikoli štěstí (čest těm několika výjimkám).
I přes to všechno chci žít.
A chci si přečíst i dalšího Houellebecqua… za čas :)

Mr.Donut
24.05.2020

„Každému nestrannému pozorovateli rozhodně dojde, že lidský jedinec nemůže být šťastný, že není vůbec uzpůsoben pro štěstí, že jeho jediným předurčením je šířit kolem sebe neštěstí, čímž činí existenci ostatních stejně nesnesitelnou, jako je ta jeho - a obyčejně mu jako první za oběť padnou rodiče.“

Doporučení Houllebecqa na mě skákala z tolika stran, že jsem se bál otevřít ledničku, jestli tam taky nebude. Jako úvod k M.H. mi tato kniha přišla více-méně nevhodná, přestože jsem ji přečetl jedním dechem. Možná se k ní časem vrátím a hodnocení zvýším. Rozhodně zajímavý námět (mísení časové linky současnosti a dálné budoucnosti z pohledu poněkolikáté klonovaného "sebe"), jen to zpracování mi úplně nesedlo.

Maránek
07.01.2020

Tohle můžu. Sociální inteligence autora, "dnešní" úvahy, přemýšlení bez příkras a k tomu zajímavá vize světa jako třešnička na dortu.

Estudiante436
09.11.2019

Podle mě zatím nejlepší kniha, kterou Houellebecq napsal. Je to pátá kniha, kterou jsem od něj přečetla, a musím říct, že mi přišla zatím nejtěžší. Jeho úvahy a zamýšlení se nad životem jednotlivce, jeho postavením ve společnosti i nad tím, zda existuje a co je štěstí, co je podstata života, kam to spějeme a co vlastně chceme...... Najde hlavní hrdina nakonec štěstí, i když dosáhl všeho, co chtěl, třeba nesmrtelnosti? Tak tuto knihu si rozhodně přečtu ještě jednou.

davidfr
21.07.2019

Depresivní čtení, zvláště, pokud je vám přibližně tolik, kolik je hlavnímu hrdinovi :-).

1