Motýlek
Henri Charrière
Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, se v 60. letech zkrátka jen vypsal ze svých nevšedních zážitků. Nejspíš mimoděk však vytvořil jednu z nejpůsobivějších poválečných knih, jednu z prvních, na něž skutečně pasovalo tehdy ještě málo používané slovo bestseller, knihu čtenou jedním dechem novými a novými generacemi čtenářů.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 2010 , BB art
Originální název:
Papillon , 1969
více info...
Přidat komentář
Čtené po druhé s odstupem 20 let a čím jsem starší, tím více knihu dokážu ocenit. Stojí za přečtení!
Jedna z mých srdcových záležitostí. Vůbec nejde o to, co Motýlek udělal nebo neudělal. Jestli byl vrah nebo nebyl. Zločinec každopádně byl a za to nesl následky a ani to nikdy nepopíral. Když už ale něco takového člověk zažije a přežije, je dobré o tom napsat knihu. Hloupost je autora za něco soudit, každý dělá chyby a ti co si myslí, že jejich chyby jsou zanedbatelné, chybují nejvíce. Není nemožné, aby měl "zločinec" pevný charakter, neboť charakter je posilován těžkostmi, které následují po nesprávném směřování. Za mě je toto dílo klenot.
Pohádka o statečném a čestném Motýlkovi, který je sice nespravedlivě odsouzen za vraždu, ale i tak se skvěle vyzná v podsvětí, každý ho zná, každý je ochoten mu pomoci, stát se jeho přítelem a je jedno jestli jde o spoluvězně, ředitele věznice nebo člověka na svobodě. Věčný kolotoč plánů na útěk, útěk, života někde v závětří, který po čase začne nudit a tak následuje fatální chyba,opětovné uvěznění, plány na útěk, útěk........ Přiznávám, že jsem Motýlkovi přála každý den, který prožil ve vězení.
S podobnými dobrodružně epizodickými knížkami mám ten problém, že většinou neudrží mou pozornost. První fází je zájem nad daným tématem a rychle klokotajícím dějem, ten ale postupně upadá, když si člověk uvědomí narůstající stereotypnost a to, že autor je spíš vypravěčem než spisovatelem. K tomu u mě došlo nejpozději po ostrovním vězení. Nejživěji se mi do paměti vryla pasáž s indiány (a nutno podotknout, že pokud se náš hrdina opravdu dobrovolně rozhodl tuhle pohádku opustit, své další strasti si plně zasloužil;))
Motýlek je moje zamilovaná kniha. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, je odsouzen za vraždu na doživotí a deportován do trestanecké kolonie na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Toto je jeho příběh. Příběh o neúspěšných pokusech o útěk, o tvrdém a nelítostném životě v káznici, o lidskosti a síle přátelství, o touze po svobodě a nezdolnosti lidského ducha. Příběh o naději. Kniha mě před lety vzala za srdce a dodnes nepustila.
Jasně, že je to z velké části vymyšlené! Koncem 70.let zpovídali novináři (časopis 100+1 ZZ) v džunglích Francouzské Guyany propuštěné trestance-důchodce, ptali se na jejich zážitky a na Motýlka. Veteráni se vesměs shodovali, že Motýlek jim sebral jejich příběhy a vydělal na nich peníze. Ale pokud si dobře vzpomínám, brali to sportovně a nebyli na Motýlka naštvaní.
Motýlek patří do kategorie knih Alexandra Dumase. Francouzská klasika Hrabě Monte Christo musel být pro autora inspirací! Motýlka jsem četl jako kluk o letních prázdninách a zabavil mě na řadu dnů. Zvlášť jsem mu záviděl kreslení květin na ňadra mladých Indiánek, a nechápal jsem, proč tu krásnou práci dobrovolně opustil!
Ale to utrpení vězňů odsouzených na doživotí (někdy nevinně, viz kapitán Alfred Dreyfus) na Ďábelské ostrovy, vedro, hmyz, věznice s kobkami, ve kterých hnili zaživa, vymyšlené nejsou, jen to Henri Charriére neprožil všechno na vlastní kůži!
Motýľ je moja úplne prvá kniha z antikvariátu. Kúpil som si ju na odporúčanie kamaráta, a jeho odporúčanie nesklamalo. Jedna z najlepších dobrodružných knih akú som čítal. Príbeh muža, ktorý sa nedal zlomiť a išiel si za svojím cieľom, za slobodou. Odporúčam
Krásné čtení, které určitě nenechá nikoho chladným. Přirovnal bych ji k Tulákovi po hvězdách, který jde ještě o něco hlouběji. Říká se, že si Charriere značnou část dobrodružství vymyslel, to ale podle mě není důležité. Hlavní je, že se mu povedlo napsat klasiku, která se skvěle čte a i po skoro 60 letech je pořád populární.
Audiokniha :
Zajímavý příběh člověka, kterému říkali Motýlek. Byl odsouzen na doživotí za vraždu, kterou nespáchal. Kniha je plná pokusů o útěk. Někdy zdařilých a někdy ne. Přikláním se k názorům, že to není moc uvěřitelné, jak trestance měli všude rádi.
Kniha se mi líbila, velmi dobře se četla a byla zajímavá. Ale nějak nevěřím, že by to byla autobiografie a že by Motýlkovi vše tak vycházelo a všichni mu šly tak na ruku.
Jak obrovská musí být touha po svobodě člověka, který ví, že pokud se to nepovede ztratí ne jen naději, ale i život. Na víc musí počítat i z daleko krutějším zacházením ze strany jak žalářníků, tak vězňů, kterým svým útěkem způsobil nejedny komplikace. Jinak velice čtivá kniha. Napětí v ději je zde jen velmi mírné. Ale děj je plynulý nikoliv však vláčný.
(SPOILER) Knize nemohu odepřít zajímavost a čtivost. Nemohu se ale zbavit dojmu, že autor se celou dobu snaží ve čtenáři vzbudit lítost. Já tohoto člověka ale litovat nechci. Pokud někoho lituji, tak nejspíše všechny jeho kamarády, kteří se díky němu dostávali do problémů. On nějakým záhadným způsobem asi působil na své okolí přátelsky, mile a všichni se k němu měli - z toho plynuly všelijaké výhody (jídlo v káznici navíc…). Dále nevím, zda autorovi věřit jeho neustále opakující proslovy o jeho nevině a nejenom jeho, ale i jeho okolí bylo nepravdivě odsouzeno - trochu zvláštní, ne? Dále tu máme již zmiňovanou lítost. Já fakt nevím, slyšela jsem mnoho příběhů pamětníků na holocaust a podobně, ale ti nechtěli aby je ostatní litovali, i když zde byla tato vlastnost na místě. Nevidím v autorovi hrdinu, celý příběh spíše vnímám jako akční napínavý román o vzepření se řádu. Nikoho ale nechci odradit, takže i tak dávám 4 hvězdičky - čtivost se příběhu nedá odepřít.
Opět se nemohu připojit k relativně jednotnému šiku spokojených až nadšených čtenářů. Vím, „Motýlek“ je uznávaná vězeňská klasika, pro pokročilejší ročníky ji navíc pozlatili Steve McQueen a Dustin Hoffman (já už si teda z filmu pamatuju prdlačky, viděla jsem ho v dávnověku coby školou povinná Metlička), ovšem uspět v mých očích mohl tak před čtvrt stoletím. Tehdy bych to panu Dokonalému Neviňátku sežrala i s navijákem. Momentálně jsem vnímala, že na tloušťku a váhu knihy mělo vliv především autorovo přebujelé ego. Chce to notnou dávku pokrytectví či snad schizofrenie: tvářit se konstantně ublíženě a tvrdit cosi o konspiraci, falešném obvinění, zkrátka nevině, když se jedná o protřelého člena podsvětí (jak mnohokrát hrdě deklamoval), který spřádá plány na krvavou pomstu, bombový útok, nadělání sirotků z dětí prokurátora - ještě dřív, než se „slušňák“ Motýlek vůbec dostane do basy. Tam je obdivován a ctěn nejen spoluvězni, ale také úplatnými bachaři, ba dokonci i řediteli věznic. Prchajícím trestancům každý nezištně pomáhá a důvěřuje: odsouzeni za vraždy a zabití, přes půl roku za mřížemi, úžasné, zůstaňte s námi, ponechám vás zde samotné s manželkou a dcerou… „Papi“ všechno ví, všechno umí, všechno zvládne, všechny okouzlí a na koho nestačí jeho charisma správného chlapa, pro toho z tlustého střeva vydoluje pár tisíc franků, brnkačka.
Charrière uvedl, že je děj ze 75% pravdivý, já bych ten poměr odhadla asi takto: třetina z doslechu (zážitky někoho jiného), třetina vycucána z prstu, zbytek snad autentický. Zapomeňte na autobiografii, kniha je spíše chvástáním a vlhkými sny nabubřelého manipulátora bez skrupulí.
Ucházející dobrodružné čtivo, částečně poučí o někdejším francouzském vězeňském systému, prezentuje silnou touhu po svobodě, nicméně styl psaní je poněkud chaotický a charakter hlavního superhrdiny to u mě projel na plné čáře, jakkoliv se autor opatřil svatozáří. 60-65%
zajímavě s hodně emotivně napsaný příběh. Jen by mě vážně zajímalo, jestli jde opravdu alespoň z poloviny o autobiografii... potom by z mého pohledu byl Motýlek vážně skoro svatým nebo geniálním bláznem, myslím si že pobyt v kolonii tak jak ho popisuje asi není možné psychicky zvládnout se zdravým rozumem. Druhou stránkou příběhu je jeho všeobecná oblíbenost všude kam dorazil, která mi osobně přijde trošku přehnaná.
Ale kniha jako celek se mi líbila, ale se závěrem jsem se úplně nesrovnal
Nelituji vrahy, kteří by to po právu neměli mít jednoduché, ale jestliže se tohle všechno děje nespravedlivě, to je teda šílené. Kniha mi připadala spíše pro chlapy. Stálé útěky a návraty, kam přišel, tam byl hrdina, se vším si věděl rady a všemu rozuměl a všechny ženy omdlévaly...
Kniha byla nejvíce zajímavá, když věci nešly úplně podle Motýlkových plánu, což se dělo skoro celou knihu, ale ve druhé polovině přece jen o něco více. Nejvíce mě překvapila část, kdy musel znovu do káznice s tím, že tam zůstane osm let. Něco takového si nedokážu představit a to se považuji za psychicky vyrovnaného člověka, vždyť jsem zvládl i u uzavření okresů v ČR!:)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Kniha Motýlek je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 820x |
| Čtenářské výzvě | 255x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 589x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 15x |
Kniha byla neuvěřitelná a zajímavá. Skvělý román plný dobrodružství...