Motýlek 2. díl
Henri Charrière
Francouz Henri Charriere strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1971 , Československý spisovatelOriginální název:
Papillon , 1969
více info...
Přidat komentář
Zklamání, po výborném prvním dílu byl tento o poznání méně akční a poměrně ubrečený. Motýlkovi zůstala jeho subjektivita, pořád má v životě to neskutečné štěstí, že mu všichni nadšeně naslouchají a dávají za pravdu, což je trochu (myšleno ironicky) monotónní. Dozvíme se více o případu vraždy, která spustila celou tu ohromnou lavinu událostí a Motýlek tvrdí, že je napravený, nicméně já v pozadí mnoha událostí cítím levotu, kterou ovšem nechce přiznat a tváří se navíc strašně apoliticky a patrioticky. Je ale jasné, že přiznat se v knize ke zločinům, které spáchal ve Venezuele by byla hloupost, přece jen tam žije.
Takže pokud chcete vědět, co se s Motym stalo (a po prvním díle věřím, že budete chtít), shoďte veškerá očekávání a pusťte se do čtení. Tenhle galejník je přese všechno sympaťák :-)
První díl byl více našlapaný akcí a jednotlivými situacemi, kdy se něco v dělo táboře a kolem něj. Druhý díl je spíš o tom, jak nezdolná síla a vůle hlavního hrdiny překonává vše a žene ho nezdolná touha po svobodě. Každopádně kdo přečetl 1.díl, musí si přečíst i ten 2. ..
Tenhle díl se mi líbil ještě víc než ten první. Zmenšila se rozvláčnost, usadily se postavy. Popis života na ostrově a život ve vězeňských rodinách pro mě byl zajímavější i záživnější. Ovšem styl psaní je samozřejmě stejný. A ještě musím dodat, že přestože se mi knihy líbily, hlavní postavu jsem si oblíbit nedokázala...
MUSÍM SOUHLASIT ŽE TOTO NENÍ KNIHA OD KTERÉ BY SE DALO ODEJÍT.TATO KNIHA MO DALA MOC.HODNĚ MI UVÍZLA V PAMĚTI.A MOC JSEM SI Z NI VZALA.HLAVNĚ POUČENA TÍM ŽE LIDÉ DNES BREČÍ KVŮLI KDE JAKÉ PRKOTINĚ A STÁLE SI NA NĚCO STĚŽUJÍ POČÍNAJE JÍDLEM OBLEČENÍM KONČE TŘEBA MATRACÍ V POSTELI A TAK.ALE KDYŽ SI UVĚDOMÍTE CO MĚLI TI LIDÉ V TÉ KNIZE TAK JE ČLOVĚKU AŽ HANBA ŽE MÁ O PROTI NIM KRÁLOVSKÝ KOMFORT A STEJNĚ BREČÍ ŽE SE NEMÁ JAK BY CHTĚL.I KDYŽ NEJSEM Z LIDÍ KTEŘÍ BY SI BYLY ZVYKLÍ NA NĚCO ZTĚŽOVAT,ALE I JÁ SI OBČAS POSTĚŽUJI AČ MÁLO KDY ,ALE PŘECE.A DOCELA VĚŘÍM TOMU ŽE KDYBY JSME VŠICHNI MĚLI MOŽNOST STRÁVIT BYŤ JEN CHVÍLI JAKO ON SPISOVATEL ŽE BY JSME SE VŠICHNI NA VŠE KOLEM DÍVALI JINÝM POHLEDEM NEŽLI NYNÍ.TO JE ASI VŠE PODSTATNÉ CO BYCH K TOMU MOHLA ŘÍCI.
První díl je tak nabitý jednotlivými epizodami, že každá kapitola by si zasloužila celou knihu sama pro sebe. V druhém díle se Charriere uskromnil, je o něco popisnější, emotivnější, není tak uspěchaný a téměř celý děj se odehrává v jednom trestaneckém táboře, kde autor celkem věrohodně vykresluje život věznů i své vlastní pocity. Což je jen dobře.
Trochu neuvěřitelné vyprávění, exotické se silnou atmosférou. Autor se nikdy nevzdává, stále myslí na svobodu a spravedlnost, kterou cítí čtenář a hlavnímu hrdinovi velmi přeje, aby nástrahy překonal. Velice dobře jsou zpracovány i ostatní postavy.
Tohle dílo se mi docela špatně hodnotí. Mě knížka zajímala právě proto, že je vydávána za životopisnou a chtěl jsem se seznámit s příběhem člověka, který si prošel peklem. V průběhu četby ale člověka prostě určité pasáže musí zarazit a když se o osobu autora začne podrobněji zajímat, zjistí že kniha opravdu nebude tak úplně životopisná. A tady začínám mít s knihou problém: nedokážu akceptovat knihu jako autobiografii, protože autorovi jednoduše nevěřím, a postupem četby mě osud hlavního hrdiny přestává zajímat, stejně tak popis prostředí ve kterém se pohybuje. Ať už to měl být životopis, nebo román, tak jako tak mě na knížce prostě štvě (tím spíš že jí psal člověk, který žil v prostředí, které popisuje) že se občas působí velmi nevěrohodně, ať už se jedná o popis prostředí, či jednání postav.
Naprosto šílené nedobrovolné dobrodružství plné strachu, bolesti, smutku, touhy po svobodě tváří v tvář nesvobodě, lidského hyenismu versus lidské vůle žít, smrtelného stínu, ale také exotiky, krásy, přírody a lidského dobra. Ona by ta kniha v podstatě mohla být takovou všeobjímající encyklopedií lidství od jednoho pólu ke druhému, od lidského zla k lidské dobrotě. Je to jako jízda v sudu divokým vodopádem, taky nemáte jak zastavit či zpomalit a oddechnout si. Ta četba chytne, nepustí a bude vás pořád přemlouvat ještě pár stránek (vím o čem mluvím, právě kvůli tomu mi jednou ujel vlak). Dumat nad tím, zda to jsou reálné paměti, nebo vymyšlený příběh za ně se vydávající mi připadá bezpředmětné, úchvatnosti četby to nic nepřidá ani neubere.
Kdo přečetl jedničku, musí přečíst i tohle... Motýlek není knížka, od které by se dalo odejít...
Štítky knihy
zfilmováno paměti, memoáry útěk vězení, věznice
Kniha Motýlek 2. díl je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 550x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 296x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 2x |
Přestože je 2. díl poněkud méně akční, doporučuji všem aby si tuto knihu přečetli.