Motýlek
Henri Charrière
Charriérův Motýlek vyšel v Paříži v roce 1969 a rázem se stal literární senzací. Jistě potěší zejména novou generaci čtenářů, neboť je to nejen slavný bestseller, ale především výborné počtení. Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
Papillon , 1969
více info...
Přidat komentář
Už si opravdu nevzpomínám, proč jsem si knihu před mnoha lety koupil. Vím, ale, že jsem ji přečetl jedním dechem a pravidelně po 3 - 4 letech si ji dávám znova, jako právě teď.
Proč? Možná proto, že autor vypráví svůj příběh a přitom popisuje svoje pocity, motivace, nálady a prožitky velmi podrobně, ale poutavě a děj se neustále posouvá vpřed.
Prvnímu (a ani dalšímu) přečtení knihy nepředcházela mediální masáž, takže jsem neměl možnost utvořit si názor na vinu/nevinu autora (hlavní postavy). Proto ke knize přistupuji jako k románu a vinu autora neřeším.
Hlavní hrdina nesympatický jak kok**, knížka samé utrpení, není to můj styl. Ale špatné to nebylo.
Já vím, já vím... v díle autor přináší svědectví, ale prostě si nemůžu pomoct. Tu knihu přečíst pro mě bylo utrpení.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl, kterým je kniha psána. Tolik utrpení na velkém množství stran, ale zároveň psáno dost úsečně. Občas přeskakování od jednoho k druhému. Myslím, že to bude tím, že autor tuto autobiografii sepsal až desítky let po té, co události proběhly, což to i omlouvá, ale mě se to fakt špatně četlo.
Bohužel jsem nejdříve viděla film, což byla chyba,nějak jsem se nemohla orientovat
Dávám plnej počet hvězd! Naprosto strhující čtení. NÁDHERA! Excuse my Caps Lock. A je mi úplně jedno, jestli je to autobiografie nebo si to autor vymyslel. Celou dobu jsem mu fandil a prožíval s ním všechny dobrodružství. Přečteno jedním dechem.
Četl jsem knihu asi před rokem a mám stále krásnou vzpomínku na vězně, který za facku dostal doživotí. Jeho vůle po svobodě byla neskutečná a o to je celý příběh.
Zajímavá kniha o vězení ve francouzské kolonii. Popisy událostí a míst mi někdy prišly zbytečně zdlouhavé. Zdá se mi zvláštní, že by vězňům všichni místní obyvatelé tak fandili, pomáhali jim a automaticky věřili v jejich nevinu a nespravedlivé odsouzení...
Kniha se mi moc dobře četla. Spolu s Motýlkem, jsme prožívali jeho útěky a znovu zatčení, úspěchy i ztroskotání...
Moc se mi líbilo, že kniha běžela stejně rychle jako jeho život. Když byl ve vězení, v kobce nebo i u indiánů, vše ubíhalo pomalu a táhlo se, ve chvílích, kdy začal plánovat útěk nebo byl na moři děj utíkal velmi rychle.
Jen by mě zajímal také nějaký pohled nestranného člověka. Motýlek mi přišel až moc ušlechtilý... Taky mi přišlo, že to byl úžasný všeuměl, kterému se mohlo nedařit jen "zásahem z Hůry.
Každopádně kniha stojí za přečtení.
Zvláštní a velmi čtivá kniha o osudech lidí, kteří se dostali tam, kam vůbec nechtěli. Psáno z pohledu jednoho z nich, příběh působí dojmem, jako by autor zažil vše sám.
Kniha se četla velice dobře, autobiografický příběh autora, zvaného Motýlek, někdy málo uvěřitelné, že se toto mohlo přihodit jedné osobě. Krásné bylo období u indiánů a v Georgetownu. Henri Charriére měl velice pestrý život a popsal své vzpomínky ve velmi čtivé knize.
Jedna z těch knih, kde není hluché místo. Čtení vás pohltí a čas přestanete vnímat.
Kniha je to rozsáhlá. Jazyk nijak vytříbený a pokud jsem koukal správně, je řada těch, kteří tvrdí, že si pan Charrière vymýšlel. No, stalo se toho opravdu mnoho, takže umím připustit slova kritiky. Pro mne má kniha ale jiný význam: když jsem jí dočetl, byl jsem přesvědčený, že jí brzy zapomenu. Leč nestalo se tak. A když jsem si pustil filmové zpracování (to původní), tak jsem si uvědomil, oč je kniha nejen pestřejší, ale v čem má hodnotu, která se do filmu nedostala - on totiž ten lump Charrière, který chtěl zdrhnout jen proto, aby se pomstil, zažil setkání s Bohem a došel smíření... s Bohem i s lidmi...
Kniha se čte jedním dechem. Jen by mě zajímalo, jestli je to skutečně autobiografie.. Každopádně zajímavá kniha která nutí čtenáře stále číst a číst...
(audiokniha) Kniha mi nepřišla zase tak poutavá, jako třeba Den Trifidů, které také načetl Norbert Lichý. Občas mi jednání Motýlka přišlo trochu nevěrohodné, až nelogické. Zpětně jsem ale zjistil, že to vlastně byl autobiografický román, což člověku hned zvedne mínění o dané knize nebo třeba filmu. Takže pokud se to opravdu stalo a Henri si děj nějak výrazně nepřikrášlil, tak se samozřejmě před strastiplným životním příběhem, nedá jinak, než smeknout.
Jinak jsem se tak nějak nemohl zbavit pocitu, že se mi film líbil víc. I když už si na něj teda vůbec nepamatuju.
Poprvé čteno ještě na střední škole a během let již několikrát znovu. Napínavé, zajímavé, stále čtivé, přináší i spoustu informací o světě, drastické popisy života ve vězení a vyhnanství, při útěcích čtenář zažije pocit osvobození spolu s hlavní postavou a drží jí palce ať už je v právu, nebo není. Nejlepší číst zamlada, než člověk propadne skepsi, pak už si tak dokonale nevychutná fantastický dobrodružný příběh a moc přemýšlí...
Už si nevzpomenu, jestli jsem dřív četla knížku, nebo viděla film. Oboje už na střední škole a oboje jsem zbožňovala. S věkem se dostavila kritičnost a knížka je samozřejmě lepší (i když Steve McQueen a Dustin Hoffman jsou velké trumfy) a jsem ráda, že jsem si ji po letech (i díky Čtenářské výzvě) přečetla znovu. Kritičnost se s lety dostavila i u knížky, protože v hrdinovi prostě taky už vidím i toho lempla, co si umí omluvit a posvětit každou svou levárnu. Navíc jsem mezitím shlédla dokument o tom, že autenticita příběhů není zase až tak autentická (příběhy jsou poslepované ze života více vězňů). Nicméně! Přesto je to pořád nádherně odvyprávěný dobrodružný příběh, kdy jste (ať chcete, nebo ne) na straně hlavního hrdiny a kdy čtete jedním dechem a prožíváte všechny pocity s ním.
I jazykové zpracování (překladu) je kvalitní, nic neruší, dokonce ani ne příliš obvyklá forma přítomného času při vypravování.
Co vidím jako falešnou reklamu (minispoiler), je větička: „o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk“. Tenkrát kdysi jsem totiž četla jen kratší verzi a tentokrát jsem se (jako správný žralokofil) těšila, že si konečně přečtu i o tomhle, co se do kratší verze ani do filmu nevešlo. A nic. Přítel nezkoušel utéct, když ho žraloci trhali, takže moje srdce, prahnoucí po klasickém žraločím útoku, se nedočkalo. Ale to nic nemění na faktu, že takhle knížka je klasika, kterou by měl znát každý a kterou si ráda zase někdy přečtu.
Četla jsem opakovaně. Jedna z knížek, ke kterým se ráda vracim. Až mnohem později jsem zjistila, že existuje ještě pokračování Banco. Film se mi líbil. Ale kniha je lepší. Prostě do filmu se všechno nevejde. Nádherně napsaný příběh, Banco má trochu jiný styl, alespoň mi to tak přišlo. Vězeňský harcovník a jeho neuvěřitelné kousky na ceste za kýženou svobodou. Nikdy nezapomenu na část příběhu z tábora malomocnych.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Motýlek
Kniha Motýlek je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 821x |
| Čtenářské výzvě | 255x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 532x |
| Chystám se číst | 590x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 15x |
Tato kniha neminula ani mne, i když to není zrovna téma, které bych jinak vyhledávala. Ale byla jsem příjemně překvapená. Kniha je čtivá a příběh zajímavý.